Cathlia se rozhlédla. Všichni se na ni dívali podivným pohledem, trochu jí to připomínalo celé její dětství.

„Je to opruz, co?" zeptala se jí Wichiten, která stála vedle ní a zakmitala kočičím ouškem. 

„To ano, k čemu vůbec jsou?" podívala se na ní Cathlia. Vedle ní se postavila Serenity se způsobně složenými křídly.

 „Aby nás kontrolovali, jak jinak. Máme tu tebe, já a můj původ, poslední čarodějka světlé strany, Caiusova rodina se můžu pyšnit tím, že jejich předchůdkyně byla Mighty, upírka, co vzdorovala stříbru a mohla bych pokračovat," tmavovláska si jen povzdychla. 

„Takže vlastně je to jen sčítání lidu," ušklíbla se hořce Cathlia. K Serenity přiletěl netopýr, který se vzápětí změnil v Caiuse. 

„Přesně tak, hodně lidí tohle nesnáší, ale co můžeme dělat," pokrčil rameny. Cathlia se na ně jen zamyšleně zadívala. Už se natahovala po přívěsku, když ji zarazil pocit. Thomas tě pozoruje, ozval se jí v hlavě mužský hlas. Ten hlas už někde slyšela, byl to hlas toho upíra, toho, který ji chtěl zabít, když odcházela od Kiary. Ruka se jí svezla dolů. Cítila na sobě něčí pohled. Podívala se na Serenity, která ji zkoumavě pozorovala.

„Vítejte na každoměsíčním zahájení, dle slov čarodějky je bariéra stále stabilní, avšak," nestihl doříct větu, když na shromáždění vtrhl Felix, nesoucí zkrvácenou dívku v náručí. Cathlia ihned poznala Kiaru, věštkyni a jedinou kněžku, kterou doposud poznala. Felix padl na kolena a drobnou dívku držel ve své náruči. 

„Co se stalo?!" rozběhla se jako první Serenity ke dvojici a okamžitě zahájila léčení. Felix prudce oddychoval. 

„By-byli jsme v jeskyni a... a zaútočili na nás. By-byli to temní elfové, šli jen po ní, chtěli...chtěli ji zabít!" dostal ze sebe mezi prudkými nádechy a výdechy. Shromážděním se nesl znepokojivý šepot. 

„Caiusi, běž k nim. Bude moudré shromáždění přerušit," špitla Cathlia k tmavovlasému upírovi. V tu chvíli se soustředila na toho blonďatého upíra, na jeho pohrdavý úšklebek a na zděšené oči, když mu ukázala jeho budoucnost. Mohl si nás varovat před tímhle, poslala jedinou myšlenku.

„Cathlio! Chce s tebou mluvit," zatřásla s ní Wichiten. 

„Kdo?" vrátila se tmavovlasá dívka do reality.

„Kiara," zaznělo jedno prosté jméno. Cathlia se jako malátná rozešla k dívkám. Serenity se otočila a usmála se. 

„Felix je rychlý, bude v pořádku, avšak trvá na tom, že s tebou musí mluvit," zachmuřila se.

„A to by určitě neměla, že?" zeptala se Cathlia. 

„Ne," zavrtěla hlavou Serenity, v dálce se ozvalo vytí.

„Někdo musel chytit stopu," dívala se nepřítomně do dálky Wichiten. Cathlia ji chytla za paži.

„On bude v pořádku," řekla s naprostou jistotou. Poté poklekla k dívce, která měla všude po těle zranění, která dle zaschlé krve všude na oblečení, na rukou Serenity i Felixe byla vážná. 

„Co se stalo, Kiaro?" zeptala se ji Cathlia. Dívka otevřela své zvláštně zelené oči, jedna panenka byla jako vždy podivně narudlá. 

„Ví to, ví, že pátráš po artefaktech. Myslela si, že něco vím, proto zaútočila. Sebrali vše, proto musíš ty kameny chránit, nesmí se jí dostat do rukou, prosím, slib mi to," Cathlia se podivila, že přesto, že dívka byla vážně zraněná, měla silný stisk.

 „Neboj se, budu je chránit," špitla jen. 

„Děkuji," zněla poslední slova dívky, než zavřela oči. Cathlia se vyděsila, Serenity říkala že bude v pořádku, ale nevypadalo to tak.

„Neboj se, je jen ve spánku, aby se její tělo rychleji regenerovalo," podíval se na ni Felix. Celou polokošili měl na cáry a Serenity mu uzdravovala ránu na zádech. 

„Děkuji, žes ji zachránil," usmála se na něj Cathlia. 

„Je to má práce, chránit ji, dal bych vše za to, aby ona byla v bezpečí," usmál se na ni potlučený Felix. Cathlia se ho dotkla a oči se jí rozšířily údivem a její tváře nabraly nachovou barvu, rychle jeho ruku pustila.

 „Už chápu," zamumlala potichu.

 „Tys, neříkej, že jsi to viděla," Felix zapomněl na nějaká zranění a zčervenal snad i na palcích na nohou. 

„I já jsem ty myšlenky viděla," povzdychla si Serenity.

 „A my ostatní máme oči a intuici," dodala Wichiten. Caius chytil Serenitino rameno. 

„Měla by sis odpočinout," řekl jen potichu. Serenity naklonila hlavu a tváří se dotkla hřbetu jeho ruky. 

„V pořádku, už to skoro bude," řekla jen. Wichiten vylétlo obočí a podívala se na Cathlii pohledem, jestli to taky viděla. Cathlia jen lehce kývla. Poté se rozhlédla, jestli někde neuvidí Thomase nebo něco podezřelého. 

„Musím se vydat pro první relikvii," šeptla. 

„Nemůžeš jít sama," namítla Serenity rozhodně.

 „Přesně, musíme sehnat několik elfů, bojovníků," pokračovala Wichiten. 

„Právě že naopak, musím jít sama. Pošeptala mi to Cariad," řekla jen tiše a v její kapse se ozvalo zacvakání pár kamenů o sebe.