„Víš o tom, že nestíháme?" podupávala v rytmu Serenity a sledovala rudovlasou dívku, která pobíhala po bytě a tvářila se vyděšeně. Cathlia mezitím seděla na gauči a klidně pozorovala dění okolo sebe. Hledání klíčků od auta jí přišlo jako jediná normální věc v jejím novém, nenormálním životě. Taky měla trochu škodolibou radost, že klíčky celou dobu ležely na konferenčním stolku a Wichiten kolem nich prošla asi desetkrát a milionkrát se dívala tím směrem.

„Já vím. Já vím! Ale já je potřebuju!" div nevzlykala čarodějka.

„Kam vlastně nutně musíme?" Cathlita se pochválila, tahle chytrá otázka ji napadla samozřejmě až nyní, ale to nic neměnilo na tom, že byla zvědavá a zároveň vyděšená, nevěděla, co má to Shromáždění vlastně být, a co se od ní čeká. Doufala, že to nebude jako ve lvím králi, kdy opičák pozvedl malou lvici a všichni se radovali. V tu chvíli by snad utekla na druhou stranu zeměkoule a odmítala se vrátit. Nesnášela být středem pozornosti a v posledních dnech jím byla až moc.

„Potřebuješ vhodné oblečení. Také účes a všechno okolo. Dbá se hodně na etiketu a každý... druh má své rysy co se týče účesů a všeho," Serenity protočila panenky a Cathlii došlo, že podobně jako ona, není z tohohle nadšená.

„Prdím na to, modlete se, aby tam byla teleportovací linie," vzdala hledání klíčků Wichiten. Cathlia poměrně zbledla.

„Věř mi, radši teleport, než aby řídila," špitla potichu Serenity k druhé tmavovlasé dívce v místnosti, ta se jen ušklíbla. Mohla si myslet, že Wichitina roztěkanost se odrazí i v řízení.

Wichiten se jen uraženě podívala po obou dívkách.

„Až vám bude v noci moc teplo nebo moc mokro, tak to byla nehoda," zabručela a zavřela oči. Něco si pro sebe potichu mumlala. Po chvilce otevřela oči a váček, který měla v ruce otevřela. Pomalu obešla dívky a utvořila kruh ze soli.

„Proč nyní používáš sůl a ráno na Caiuse si ji nepoužila?" zarazilo Cathlii. Wichiten zavřela sáček a podívala se na mladou kněžku.

„Teleportovat jednoho člověka je lehké, my jsme tři, a proto už nepoužívám svojí moc, ale moc živlů. Je to... no třeba když neseš jednu krabici, tak ji vezmeš v pohodě, kdybys chtěla vzít celou paletu krabic, tak už si pomůžeš strojem," pokusila se to vysvětlit na názorném příkladu mladá čarodějka. Cathlia přikývla, že rozumí, pak už se všechno proměnilo do rozmazané šmouhy a jí přišlo, jako by se celé její tělo trhalo na kusy.

Naštěstí tenhle pocit povolil a Cathlii polechtal průvan větru ve vlasech. Celá si přišla jako z gumy, ničeho schopná.

„Nechceš si sednout, mladá kněžko?" ozval se sametový hlas. Cathlia se podívala po zvuku toho hlasu a uviděla nádhernou ženu. Byla vysoká, vlasy barvy karamelu měla vyčesané do bohatého drdolu, takže dala vyniknout protáhlým uším, které znamenaly jediné. Žena před ní musela být elfkou.

„Ne, děkuji... to je v pořádku," zavrtěla hlavou. Žena se tedy jen usmála a natáhla k ní štíhlou ruku s dokonale upravenými nehty. Cathlia si přišla trochu jako pračlověk v porovnání s ní, ale ruku stiskla a usmála se.

„Jmenuji se Samantha, jsem strážkyní portálu k dimenzi, ve které se koná Shromáždění a také vlastním tento salón s oblečením pro všední i nevšední záležitost," mrkla na ni zvesela. Cathlia vykoktala své jméno a už ji ani moc nezaskočilo, že jej žena věděla a stejně jako každý, s kým se setkala, i ona pronesla, že na ni už dlouho čekala.

Zadívala se na Cathlii zkoumavým pohledem.

„Měla bych tu pro tebe něco, co by se dalo použít. Ty šaty jsou staré, skoro stejně staré jako já, a to chodím po světě už velmi dlouho, ale pořád si zachovaly svůj půvab," Cathlii to přišlo nemožné, žena vypadala sotva na třicet let.

„Elfové se dožívají několik stovek let a zachovávají si mládí. Máme za to, že jeden nejmenovaný fantasy autor musel mít co dočinění s elfkou, protože je vystihl dokonale, ovšem jejich jazyk není takový jako je v knihách," Serenity se odtrhla od šatů, které si prohlížela a vysvětlila Cathlii otázky, které se jí honily hlavou. Cathlii to vždy lehce znervózňovalo, když jí Serenity prakticky viděla až do duše, ale zároveň věděla, že dívka si ponechá veškerá tajemství pro sebe.

„Kam zmizela Wichiten?" napadlo náhle Cathlii, když neslyšela, ani neviděla, a dokonce ani pomocí své nově nabyté moci necítila druhou dívku. Serenity se rozhlédla kolem a zamračila se.

„To je divné," poznamenala. Ozval se zvonek, když někdo vstoupil do salónu a obě dívky uviděly pohřešovanou. První smíchy vyprskla Serenity a hned po ní Cathlia. Wichiten byla celá umazaná od bahna a ve vlasech jí trčely větvičky a listí.

„Co se stalo?" zeptala se Cathlia, která se přestala smát jako první.

„Přerušilo se teleportační kouzlo, když do kruhu vletěla Ignis, přemístilo mě dozadu do zahrady a pro jistotu rovnou do koruny stromů a pod stromem byla hlína, ještě od toho druhého vodního spratka to přede mě teleportovalo vodu, takže já se vyválela v bahně. Fakt ty kočky zavřu do krabice, tu zavážu a pohodím do lesa," prskala Wichiten uraženě na všechny strany.

„Dojdi se do patra vykoupat, mladá čarodějko. Mezitím pomůžeme vybrat Cathlii vhodné šaty a účes," odnikud se zjevila Samantha, která nesla vak s šaty, Wichiten jen přikývla a zmizela po točitých schodech nahoru.

„Jak jsem zmínila, mám tu šaty, o kterých si myslím, že budou velmi dobře pasovat k tvým neobyčejným vlasům. Opravdu jsi Moonová, ten modrý lesk je úchvatný," sdělila jí Samantha a z pouzdra na šaty vytáhla kus šatstva, ze kterého se Cathlii zatajil dech. Šaty byly v délce ke kolenům s rozšířenou sukní a vrchem do lodičkového stylu. Co však Cathlii zaujalo nejvíce, byl vzor šatů. Tmavomodrý podklad připomínal noční oblohu a stříbrozlaté drobné puntíky připomínaly při každém zavlnění sukně hvězdy na nebi.

„Ty jsou nádherné," zmohla se Cathlia jen na takovéto hodnocení. Neměla slov.

„Běž si je vyzkoušet, abych je mohla případně upravit na tvou velikost," podala jí je elfka a ukázala směrem ke zkušební kabince. Cathlia se tedy tím směrem vydala, a zatímco si oblékala šaty, Serenity brala šaty pro sebe a pro čarodějku.

Cathlia pomalu vylezla ze zkušební kabinky. Šaty nebylo třeba upravovat, seděly, jako by byly ušité přímo pro ni.

„Vypadáš skvěle!" nadšeně vyhrkla Serenity. I ona už byla převlečená do jednoduchých černých šatů, odhalující celá záda, kvůli křídlům.

„Co ale s vlasy, já si nikdy nevšimla, jak je nosí kněžky, kromě Shi Tenshi a ta, jak víme, odmítá veškerou konvenci," ozvala se Wichiten. Cathlii ani její šaty nepřekvapily. Bez ramínek, upnuté do pasu a poté do poloviny stehen volnější šifonová sukně s podšívkou celé v rudé barvě, vlasy rozpuštěné. Až teď si všimla, že Serenity má vyčesaný vysoký drdol.

„V zásadě to je na Cathlii. Kněžky nosí drdoly, ale složitě splétané z copánků, veškeré účesy mají připomínat korunu. Je tu ovšem možnost ponechat jí vlasy rozpuštěné, jen bychom je sčesaly na jednu stranu a z jednoho pramene udělaly copánek, je to na tobě Cathlio," otočila se Samantha k ní. Cathlia ani chvíli neváhala.

„Ta poslední varianta bude nejlepší, já moc nemám ráda složité účesy," přiznala se.

Samantha přikývla a odvedla ji k židli před zrcadlo a pustila se do příprav. Wichiten se obezřetně dívala okolo sebe.

„Cítím tu někoho, kdo by měl být za bariérou," špitla potichu k Serenity. Ta přikývla a zavřela oči. Chvíli nic nedělala, a pak prudce oči otevřela.

„Někdo nás sledoval. Nevím, kdo to byl, uměl zamaskovat tvář, ale byl to upír a určitě to nebyl nikdo od nás," špitla nazpět k rudovlásce. Ta se nadechovala k odpovědi, ale k té se nedostala.

Cathlia měla svůj účes hotový.

„Obujte se a já vás pustím do dimenze," usmála se Samantha a ukázala na tři páry bot, vysoké černé boty patřily Wichiten, černé balerínky byly pro Serenity a na Cathlii tam čekaly boty na lehkém podpatku, jedinou úlevu, kterou spatřila bylo to, že podpatek nebyl jehlový. Boty byly ke kotníkům, přičemž působily jako lodičky, ale u kotníků měla malé šněrování, aby jí bota dobře seděla. Rychle se obuly a šly za elfkou. Ta otevřela jedny dveře a prstem načetla jednu runu.

„Nyní můžete projít," přikývla. Dívky se rozloučily a prošly dveřmi do jiného světa.