24. 12. 2019

Milý deníčku,

moje jméno je Katarína, ale říkej mi klidně Katy. Právě mi tě dala moje sestra, prý mi máš pomoct nebo tak něco. Prý že vést si deník mi jenom prospěje. Osobně tomu moc nevěřím, ale právě sedí naproti mně, upíjí šampus a kontroluje, že do tebe píšu. Nebo se aspoň přinejmenším snažím.

Chtěla jsem jí nalhat, že si začnu vést deník od nového roku, ale nezbaštila mi to. Mám začít hned, aby to bylo „ikonicky" na Vánoce. Nedala mi moc na výběr. Vím, že se na tebe bude ptát ještě minimálně další měsíc, takže počítej, že tohle nutné období se mnou budeš muset strávit. Jsme v tom spolu. Věř mi, taky nejsem zrovna nadšená. Ale dárek je dárek. A darovanému koni na zuby nehleď.

Nemyslím si, že mi v něčem pomůžeš. Takhle deník nefunguje. Leda by se z tebe vyhlubal Tom Riddle, to už je jiná. Ale tak vysoká očekávání od tebe opravdu nemám. Taky ode mě moc nečekej, víc jak stránku denně ti rozhodně nevěnuju. Vést si deník v tomhle věku je stupidní a já nezvládám si vést pravidelně ani diář, abys věděl. Možná z tebe udělám spíš receptář. To by bylo mnohem užitečnější.

Nemám moc zajímavý život, nemám ti co říct a co ti psát. Vlastně mi dochází slova už teď, takže ten měsíc bude fakt hodně velká výzva. Pak tě asi spálím a budu dělat, že jsem tě omylem někde zapomněla nebo mi tě někdo ukradl. Nevyčítej mi to. Bude to tak lepší... pro tebe i pro mě. Věř mi.