Tak, zbývá poslední příběh. Stejně jako u několika předchozích se tu objevil jako aktér Škyťák a on nevěděl co si myslet. I když se světy měnily jeho povaha byla stále stejná a on měl díky tomu příležitost poznat ho za úplně jiných okolností.
Přesto to byl stále ten muž kterého znal.

Nalistoval poslední stránku a přejel prstem do další zprávě od sběratelek. Tahle byla poměrně krátká ale sdělení se ho dotklo někde hluboko uvnitř.

Každá pohádka skončí šťastně, i když ne každý by s tím souhlasil.
Stejně tak každý příběh je pohádka a pokud neskončil šťastně zkrátka ještě není konec.

***

,,Ale no tak Jacku, musíme si o tom promluvit."prosil mě když se mu konečně podařilo mě dohnat. Jako by mu nedošlo,že se mu vyhýbám a nechci s ním mít nic společného.

,, Nemusíme a víš proč? Byla to jen nehoda. Trapná, nevkusná, nevhodná ale jen náhoda. Přestaň za tím hledat to co tam není."řekl jsem mrazivě přesně jak se na mě sluší a patří. Ignoroval jsem ten smutek i bolest v jeho pohledu, tohle bylo třeba udělat.

,,Jacku..?"kňukl tiše a mě nemohli uniknout ty neprolité slzy co mu stálý ve smaragdových očí, těch nejkrásnějších co jsem kdy měl šanci spatřit ale na tom teď nezáleží.

,,Ne, odmítám se o tom ještě někdy bavit."zavrčel jsem a přidal do kroku. Nechal jsem ho tam stát uprostřed chodby a bylo mi úplně jedno jaký povyk tím udělám. Zašel jsem za nedaleký roh a svezl se po zdi na zem, je to čím dál těžší.
Slyšel jsem kroky a věděl,že ho došla jeho parta. Oni bez něj nikdy nevydrží příliš dlouho.

,, Škyťáku, proč si zase ztrácel čas s ...tím rampouchem?"zeptal se jeho nejlepší kamarád, tedy pokud se tak může počítat i když je až po uši do něj zamilovaný. Což došlo úplně všem kromě Škyťáka.

,, Rybinoho.."povzdechl sis ale věděl jsi,že je marné jim zkusit něco z toho vysvětlit, obzvlášť když tomu sám ještě pořádně nerozumíš.

,, Zapomeň na něj Bratránku, on za to nestojí."řekl Snoplivec a já se ještě víc zamračil. Výjimečně mu totiž dala celá parta za pravdu.

,,V tomhle musím se Snoplivcem souhlasít, což znamená že zamrzlo peklo. Jako uznávám,že Jack Frost je nejoblíbenější kluk ve škole ale rozhodně to není kvůli jeho povaze. Je to studený psí čumák a já nechápu co tě tak najednou popadlo,že s ním chceš mluvit. Do teď tě něco jako popularita vůbec nezajímalo."řekla ta blond nádhera a já mimoděk zaskřípal zubama.
Co ta má do toho co mluvit, kdyby jí nebylo tak by se o mluvení semnou Škyťák nejspíš nikdy nepokusil. Což věděl i on, protože prohlášení té rozhoďnožky ignoroval a raději se zaměřil na zbytek svých přátel.

,,Neměl by si je poslouchat."řekl najednou mladý hlas vedle mě a já k němu zvedl hlavu. Stál vedle mě Jammie a už zase na mě ustaraně shlížel. On je jediný, kterého pustím k sobě blíž. Ostatní znají jen Jacka Frosta, sexy bezcitného mizeru kterého se nic nedotýká ale jemu jsem ukázal i svou druhou tvář, toho cvoka do zimy co je pro každou zábavu. Jen on mě tak smí vidět, ostatním zůstávám v těch chvílích neviditelný.

,,Já vím ale byl jsem zvědavý."řekl jsem a vstal. Oklepal jsem si prach z vyšisovaných kalhot a nasadil si kapuci.

,, Vidím,že tě něco trápí... Co se stalo Jackie?"zeptal se mě a já uhnul pohledem. Objal jsem ho kolem ramen a šel na školní dvůr. Tady ani nikde jinde se o tom nehodlám bavit.

,,Nic, jen nějak nejsem ve své kůži."odpověděl jsem vyhýbavě a plácl sebou na první volnou lavičku.

,,Nejsi ve své kůži už dva týdny, co se tu noc stalo?"zeptal přesně na to o čem jsem nechtěl mluvit. Ten kluk na to ,že byl mladší měl až příliš jasné vidění. Viděl i to co bylo všem ostatním neviditelné. Třeba jako moje srdce, jen on vidí že vůbec nějaké mám.

,, Nevím o čem to mluvíš, kterou noc se mělo co stát?"zeptal jsem se naoko nevědomě a použil svůj nejlepší falešný úsměv. Vím,že ho moc dlouho neošálý ale každá minuta dobrá.

,, Neshazuj svou i mou inteligenci těmahle vytáčkama, oba víme že mluvím o noci kdy se přišlo na to,že Astrid tajně chodila s Eretsonem. Jednu chvíli jsme společně seděli na zahrádce té hospody a druhou už po tobě nezbyla ani vločka. Nechceš mi říct s kým si odešel, kam si šel ani co se té noci stalo."řekl už maličko rozladěně a varovně vytyčil ukazováček.,,A nesnaž se mi tvrdit,že si nic nepamatuješ. Měl si sotva dvě piva a jednoho panáka, to je na tvé poměry dost pomalý rozjezd."

,,Jammie.."povzdechl jsem si a upřel na něj sklíčený pohled. ,,Nech to být, prosím.."

Znovu se nadechoval, že něco řekne ale nakonec pusu zavřel a zahleděl se do dálky. Ví,že když něco nechci říct nejde to ze mě dolovat a když řeknu prosím jde o něco skutečně vážného. Jen díky tomu to konečně nechal být.

Kéž bych to také dokázal ale já byl díky tomuhle našemu malému rozhovoru už zase myšlenkami u té osudné noci. Tehdy jsme v té hospůdce totiž nebyly jen mi s Jammiem. Vlastně tu noc to celé prasklo. Škyťák s Rybinohou šly odtáhnout zbytek domů dokud si ještě pamatují kde mají klíče, když dveře nevydrželi nátlak a na zem vypadl Eret který zrovna vášnivě líbal jistou blondýnu, natolik vášnivě že si z počátku ani nevšimli změny polohy z kolmé na vodorovnou.

No a našeho Škyťáčka, který si na Astrid už delší dobu myslel to úplně zdrtilo. Odpojil se od party a v temném koutě zapíjel svůj žal se stejným odhodláním jako dělá vše ostatní. Byl natolik důkladný,že jsem to nakonec musel být já kdo toho moulu vedl domů. Ti jeho kamarádíčci na něj nějak pozapomněli jak klevetili o nejnovějším prohřešku slečny dokonalé, navíc měli dost práce sami se sebou.

Ještě teď mi v hlavě zní jeho slova a s nimi se mi do srdce zabodávají stále nové krystalky ledu. Jenže on si nejspíš ani v tu chvíli neuvědomil jak tne do živého když začal ten rozhovor.

,,Froste, tobě asi každou chvíli zahřívá postel někdo jiný ale máš jí dnes volnou?"zeptal se a já ho v daný moment málem nechal spadnout jak mě rozhodil. Nejenom,že mě nazval kurevníkem ale zároveň mě balil.
Nebylo v tom ale za nehet citu, prostě potřeboval nějak otupit bolest co mu Astrid způsobila a dokázat si, že je o něj alespoň malý zájem.
Chtěl mě využít aby si zvednul sebevědomí a i když vše ve mě řvalo ať to nedělám,že je to chyba které budu ještě dlouho litovat... jenže při pohledu do těch smaragdů existovala jen jedna odpověď.

,,Dnes je výjimečně prázdná."pronesl jsem s úsměvem na rtech a lépe ho podepřel čímž se změnil cíl naší cesty. Teď už jsme nešli k němu ale ke mě.
Ještě teď si říkám jaký jsem byl blbec,že jsem se k tomu nechal tak snadno ukecat.
Vždyť tady šlo o to být na jednu noc zábavou pro nejchytřejšího kluka na škole. Měl jsem mít rozum a vycouvat dřív než se mě to dotkne příliš hluboko, než mě to zasáhne.

Jenže na to už je pozdě. Vlastně na to bylo pozdě už když jsem mu otevřel dveře svého bytu. Přes vše co se říkalo, já nešel s každým a on byl pro mě stejně důležitý jako ti před ním.

Takže když po noci kdy jsem mu ze sebe dal vše se ráno vzbudil semnou v náručí a první jeho slova byla: ,,To se nikdy nemělo stát." A nezapomněl se u toho tvářit jako by tohle všechno byla moje chyba.
Ano, možná měl kocovinu ale navzdory všeobecnému názoru já nejsem dominantní takže vše co se stalo bylo čistě z jeho iniciativy.
Možná i proto jeho slova tak bolela.

Najednou nebyl můj zadek to co mě nejvíc bolelo, tohle byl totiž přímí zásah. Vykroutil jsem se z jeho náruče a vztekle po něm začal házet jeho oblečení i když já sám měl na sobě jen prostěradlo.
Byl jsem vytočený jako nikdy, protože můj vztek živila bolest. Nejenom z odmítnutí, protože se ukázalo že o mě vůbec nestojí ale i proto, že já měl pro něj slabost. Sice malou ale byla tam.
Když se chvatně oblékl zůstal na mě civět jako by mě viděl poprvé ale já to nevydržel. Nedokázal jsem snést ten jeho pohled na sebe i když jsem si ho noc předtím tak užíval.

,,Vypadni!"zavrčel jsem na něj a ukázal mu dveře.,, Když se to nemělo stát tak se nic nestalo."dodal jsem mrazivě a nenechal ho odpovědět.

Jelikož se nehnul tak jsem ho sám vystrčil za dveře a zabouchl je než jsem se po nich svezl na zem. No a teprve v tu chvíli jsem dovolil slzám co jsem celou dobu držel stéct. Nemělo by se mě to dotknout, vždyť jsem Jack Frost. Měl bych být zvyklý,že semnou všichni jednají jako s věcí ale stejně...myslel jsem si,že Škyťák je jiný. Jak by ale mohl být při tom co mi řekl aby mě dostal do postele. Je jako všichni ostatní a má i stejné názory.

Ani jsem si neuvědomil,že i teď po těch dvou týdnech mi při té vzpomínce začínají téct slzy. Vlastně ani nevím co jsem čekal. Škyťák přece z ničeho nic nezačne veřejně uznávat,že Jack Frost je také člověk a mělo by se s ním tak jednat. To by bylo jen bláhové přání.

Další věc kterou jsem si neuvědomil byla, že Jammie odešel a místo něj se ke mně blíží osoba kterou jsem už dnes vůbec nechtěl vidět, vlastně nejlépe už nikdy v životě. Stál tam s těmi rozcuchanými vlasy a na rtech měl nervózní úsměv, jako kdybych já byl v klidu.
Pevně jsem sevřel pěsti než jsem si hřbetem ruky utřel tu prokletou vodu z tváří a podíval se mu do očí.

,,Co tu chceš Štiko?"zeptal jsem se tvrdě ale už jsem pomalu neměl sílu se s ním hádat. Proč mi to pořád dělá? Jako kdyby nestačilo jak se ke mně choval to ráno. Musí mi stále zas a znovu sypat sůl do ran. Nemůže to prostě nechat vyšuměl.

,,To co poslední dva týdny, promluvit si."řekl narovinu a já se ještě víc zamračil.
,,My ale nemáme o čem mluvit. Ty jsi svůj postoj k té věci vyjádřil už tehdy ráno."řekl jsem s hranou lhostejností a založil si ruce na hrudi.

,,U Odina, musíš mi stále předhazovat to ráno? Ano zachoval jsem se jako úplný idiot ale měl by jsi mít trochu pochopení."povzdechl si a v zoufalém gestu si pevně sevřel vlasy v pěsti. Když jsem se na něj nevěřícně podíval pokračoval.,, Poprvé v životě jsem se vzbudil v cizí posteli s klukem v náručí a měl jsem kocovinu velikosti dospělého Jaka."

,, Tak proč to nenecháš prostě být? První reakce je většinou nejupřímnější, tak proč zamnou pořád lezeš?"zavrčel jsem a jeho zoufalé gesto napodobil. Ani mě není tahle situace zrovna příjemná.

,, Protože jsem si vzpomněl, sice ne na všechno ale na ten pocit to jsem tu noc měl nejde zapomenout."řekl a já zbystřil. Tohle už začíná znít zajímavě.,,Mysli si o mě ,že jsem blázen když u tebe hledám srdce ale to moje od té noci nemluví o ničem jiném než o tobě. Stále na tebe myslím, když jsi v místnosti musím tě sledovat a když se snažím usnout vrací se mi střípky té společné noci. I když tedy nevěřím, že vše z toho je pravda... Chtěl bych něco vědět."

,,A co je to něco?"zeptal jsem se , protože po jeho výlevu se ve mě rvaly dvě protichůdné emoce. Jedné se líbilo jeho prohlášení a druhá mu chtěla jednu vrazit hned za tu první větu.

,,Byl by si ochoten to semnou zkusit?"zeptal se a já na něj zůstal zírat jako by se proměnil v draka.,, Samozřejmě tím myslím plnohodnotný vztah. Nějaké to rande, společné večery a postupné poznávání. Žádná další záležitost na jednu noc."

Tak teď mi poprvé po strašně dlouhé době došli slova. Co bych mu na tohle tak mohl odpovědět... Nakonec jsem se rozhodl pro něco stoprocentně Frostovského... poslední pokus jak utéct od závazků.

,,A co Rybinoha?"zeptal jsem se a měl si chuť pořádně nafackovat. Vždyť já nechci aby šel tohle vše hledat k tomu blond chytrákovi ale stejně tak nemám rád závazky.

,,Co je s ním? Je to kamarád."řekl Škyťák nechápavě a já měl chuť se praštit do čela nad tím jak může být slepý. Vlastně jsem to skutečně udělal a vysloužil si další nechápavý pohled.

,, Víš Škyťáku, za jiných okolností bych se smál potají někde v rohu a čekal kdy ti to dojde."řekl jsem a v tu chvíli se z nechápavého pohledu stal nesouhlasný.,,Jenže s ohledem na tvá slova to musím říct. Je v tom až po uši, ten kluk nad tebou téměř slintá a mě stále překvapuje že ti to nedošlo když si na té loužičce minulé uklouzl."

,,To je nějaká blbost."

,, Není a o to je to horší. Je to tvůj nejlepší kamarád a tobě na něm záleží."řekl jsem už zase chladně a zhluboka se nadechl. ,,Měl by sis to prvně promyslet a zjistit jestli on není tím co hledáš než začneš zase lovit."
Na další odpověď už jsem nečekal a odešel středem.
Ne, že by mi to vydrželo dlouho. Jakmile jsem byl z dohledu naprosto nedůstojně jsem vzal do zaječích. Ještě chvíli se dívat do jeho očí a už bych za nic na světě neodešel.

Vždy jsem měl slabost pro kluky kteří jsou schopni jedním úsměvem převrátit celý můj svět vzhůru nohama ale Škyťák je mistrem v oboru. Už mi hlavu pomotal víckrát než je zdrávo a vsadím se ,že dnes to nebylo naposledy. Jenže vím ještě druhou věc, já do jeho světa nepatřím a když neuspěl s Astrid jiné blond stvoření je jasná volba.

Nepřekvapilo by mě se kdyby právě teď ptal Rybinohy co k němu vlastně cítí a až nahlas uslyší,že ten knihomol se slabostí pro draky má slabost i pro Škyťáka skočí mu kolem krku. To bude ten pravý šťastný konec jeho příběhu o hledání skutečné lásky, protože já do toho příběhu už dávno nezapadám. Jsem jen ten Badboy co na něm může každý oči nechat, použije ho když si potřebuje na někom zvednout sebevědomí a pak je každému jedno co s ním je.

Takový životní příběh ale za mnou nikdo nehledá, všichni si myslí že jsem sebestředný pitomec co si honí ego a ostatní jsou pro něj jen odpad.
Jenže já prostě už znovu nechci uvěřit na lásku, zklamaná důvěra a zlomené srdce příliš bolí, navíc zrovna na tyhle zranění neexistuje lék.
Ani nevím jak jsem se nakonec dostal domu ale jedno mi bylo jasné, zítra nikam nejdu. Nemusím vidět jak se budou promenádovat před celou školou a vodit se za ručičku. Nechci slyšet jak jim každý chválí jaký jsou nádherný pár.

Hlavně rozhodně nechci cítit tu samou bolest jako když řekl,že strávit noc semnou byla chyba. Jako bych byl nějaký prašivý pes z ulice o kterého se na jednu noc postaral než mu došlo, že by musel být blázen aby si to zvíře pustil do života. Tak mě zahodil jako rozbitou hračku která se mu na nic nehodí.

Nejspíš by moje filozofická pohrdlivá chvilka ještě nějaký čas pokračovala kdyby mě nevyřušil venkovní zvonek. S trhnutím jsem otevřel dveře a zkameněl když jsem zjistil kdo je za nimi, myslel jsem si, že si mojí adresu už nepamatuje.

,, Nechci Rybinohu."řekl rozhodně než uchopil moji tvář do svých dlaní. Líbal mě až se všechny moje myšlenky rozutekli a já ani nevěděl jak se jmenuju. No a když mě konečně pustil měl jsem co dělat aby mě ty roztřesená kolena udrželi.

,, Okey.."řekl jsem pitomě a o několik kroků couvnul, protože mi bylo jasné,že mě bude následovat. Což taky udělal a nezapomněl za sebou zabouchnout dveře.

Ano, je sice definicí blázna dělat stále to stejné a očekávat jiný výsledek ale já se ve svém bláznovství pro jednou rozhodl vsadit na divokou kartu, protože jestli existuje osoba která nikdy neudělá to co si myslíte že udělá je jí Škyťák. Takže znovu dám své pochroumané srdce v sázku a uvidím, třeba tentokrát nebudu muset sbírat jeho střepy ale to nejspíš ukáže až čas.

***

Překvapeně si setřel slzu co mu utekla, sice si to na začátku nemyslel ale ten Jack byl hodný kluk co si zasloužil šanci na to prožít skvělý život po boku kluka do kterého se zamiloval.

Sice je to nezvyklý konec ale sběratelka měla pravdu, každá pohádka si zaslouží happyend a pokud není ještě neskončila.

Snad jim to vyšlo a prožili spolu šťastný život.