,,Arryn..."

Merrickův chraplavý hlas zněl přiškrceně. Pomalými kroky kráčel s nevěřícným výrazem ve tváři k ležící tmavovlasé ženě.

Weylyn na mého učitele nechápavě pohlédla. Její vykulené oči zalité slzami se dožadovaly odpovědí. Vtom se nehybné popálené tělo v její náruči pohnulo.

,,Merricku..." šeptla tiše Weylynina matka, která se po jeho příchodu náhle začínala probouzet k životu. Její hlas byl velmi slabý a takřka neslyšitelný. S námahou pootevřela prachem zanesené oči. I tenhle sebemenší pohyb jí viditelně činil potíže. Weylyn sebou při tom tichém zvuku trhla. Nečekala, že by její matka promluvila.

,,Arryn," vzlykl Merrick nešťastně, když si vedle ní opatrně klekal na kolena. ,,Všechno bude v pořádku, neboj se." Jemně vzal její špinavý obličej do třesoucích se rukou. S něhou na ni pohlédl skrze slzy, jež se mu hrnuly do očí.

Srdce se mi při pohledu na svého trpícího učitele sevřelo bolestí. Poznala jsem, že jej k umírající ženě poutaly velmi silné city. Nikdy dříve by mě nenapadlo, že by zrovna Merrick navázal takhle blízký kontakt s kýmkoliv z Elary. Každý obyvatel Asterie moc dobře věděl, jaký by jej za vztah s někým z druhé země čekal trest. Přátelská komunikace mezi Vlčími a Kočičími jezdci byla povolena pouze během Festivalu Míru. Nedokázala jsem proto stále uvěřit, že situace, jež se přímo přede mnou odehrávala, byla skutečná.

,,Mami, ty Merricka znáš?" zašeptala udiveně mladá Vlčí jezdkyně při pohledu na svoji matku, kterou hladil můj učitel po tváři. Třesoucí se hlas jí roztržitostí přeskakoval. Vypadala, že se každou chvíli psychicky zhroutí.

Arryn na ni s klidem v očích pohlédla. Nedokázala jsem potlačit obdiv nad tím, jak zůstávala silná a hrdá i přes to, že si byla dobře vědoma toho, že se její poslední vteřiny blížily ke konci. I u ní jsem díky tomu zřetelně rozeznávala typické rysy obyvatel východní země.

Namáhavě otevřela ústa k odpovědi.

,,Nemohla jsem ti to říct... omluv," dostala ze sebe ztěží, oči zavřené. Šetřila si síly. Z nosu se jí spustil pramínek rudé krve. Na malý okamžik se začala sípavě dusit.

Do očí se mi tlačily slzy. Tohle nebylo fér. Žena, jež ležela přede mnou, si zemřít nezasloužila. Hrdlo se mi svíralo. Tohle bylo poprvé, co jsem viděla umírat člověka. A pohled na něco tak bolestného mi drásal srdce. První horká slza si našla cestičku po mé ušpiněné tváři.

Merrick si Arryn opatrně převzal do své náruče, aby ji mohl lépe podepřít. Weylyn zrychleně dýchala. Bylo toho na ni moc.

Rafferty jen mlčky zíral na srdcervoucí výjev přes sebou. Lítost a smutek nad nešťastným osudem urostlé a vyrovnané ženy mu šly jasně vyčíst z tváře.

,,Moc mě to mrzí, Arryn. Měl jsem přijet dříve. Já... já... neměl jsem tě nikdy opustit," šeptal nešťastným hlasem Merrick slova útěchy. Jeho tělo se otřásalo prudkými vzlyky.

Uhasínající plameny zuřivě praskaly všude kolem nás, čímž dodávaly celé scenérii děsivý vjem. Dusivý dým se rychle valil z rozpadajících se trosek bývalých příbytků. Rozžhavené uhlíky létaly do výšky.

Arryn smířlivě zavrtěla hlavou, čímž se pokoušela naznačit, že je to v pořádku. Na slova se již zřejmě nezmohla.

,,Kdybych jenom věděl, že máš dceru, přijel bych za tebou. Vím, že tvůj muž by s tím nesouhlasil, ale..." spustil nešťastně Merrick, avšak byl přerušen. Arrynina mrtvolně chladná ruka se zlehka dotkla té jeho.

,,Je... je to i tvá dcera," dostala ze sebe ztěžka.

Překvapeně jsem na Merricka pohlédla. Srdce se mi rozbušilo o sto šest. Byla to vážně pravda? Byl skutečně otcem Weylyn? Přesto, že věděl, co příšerného mu hrozilo, dovolil, aby jej láska ovládla? I můj učitel ovšem po slovech Arryn vypadal velmi zaraženě. Došlo mi, že o tom, že měl dceru, nejspíše doteď nic nevěděl. Pro něj to byla stejně tak nečekaná zpráva, jako pro kohokoliv jiného z nás.

Arryn však ještě neskončila. Její rty se tiše pohybovaly. Šeptala cosi nesrozumitelného.

Merrick se pohotově naklonil k jejím ústům, aby se mu povedlo zachytit, co měla skomírající žena ještě na srdci. Se zatajeným dechem jsem nastražila uši. Přerušil mě však nešťastný hlas rozpolcené Vlčí jezdkyně.

,,Mami, to není pravda. Proč něco takového říkáš?" úpěla Weylyn, pro niž byla novinka viditelně šokující. ,,Můj otec byl přece Vlčí jezdec. A zemřel ve válce. Pamatuješ? Mami!?" Odmítala si připustit, že by byl jejím otcem někdo z Asterie.

Náhle se Arryn chraplavě rozkašlala. Dech se jí zpomaloval. Vnitřní krvácení a rozsáhlé popáleniny si vybíraly svoji daň. Pronesená slova jí sebrala veškeré síly. Naposledy zdvihla třesoucí se zaprášená víčka. Pohledem plným lásky pohlédla nejprve na zhroucenou Weylyn a poté i na nechápavě hledícího Merricka. Vypadala šťastná. Na její tváři se rozlil spokojený úsměv, který už nikdy ani na okamžik nezmizel.

Arryn Arrane, matka mladé Vlčí jezdkyně a statečná bojovnice, naposledy vydechla.

Vypálenou vesnicí se rozléhal Weylynin srdceryvný neutichající nářek. Když tmavovlasá dívka poznala, že je všemu konec, zoufale si přitiskla tělo své mrtvé matky k sobě. Prosila všechny Vlčí bohy o milost. Proklínala život, proč jen byl tak krutý. Nevnímala nic okolo sebe, pouze se utápěla ve vlastní bolesti ze ztráty milované osoby.

Nedokázala jsem snést pohled na její utrpení. Moc dobře jsem věděla, že by moji lítost nikdy nepřijala. Nechtěla by, abych za ní přišla a snažila se ji utišit. Nepřála by si, abych se jí snažila namluvit, že všechno bude v pořádku. Protože nebude.

S každým uplynuvším momentem jsem si začínala uvědomovat, jak dokáže jediný kratičký okamžik přetočit naše životy vzhůru nohama. Tíha všech událostí, jež se za posledních několik dní odehrály, na mě dolehla a já pomalu upadala do pochmurných nálad.

Merrick klečel vedle Weylyn. Hleděl kamsi do dáli, ve tváři nepřítomný výraz. Ačkoliv jej smrt Arryn zasáhla stejně silně jako mladou Vlčí jezdkyni, dokázal své emoce držet na uzdě.

Měla jsem chuť za ním jít a pokusit se mu pomoct. Toužila jsem mu ukázat, že svět zdaleka nekončí a že prázdnotu v jeho srdci později znovu nahradí naděje. Cosi ve mně mi ale říkalo, že tady nejsem vítaná. Celá situace se mě prakticky netýkala, a tak jsem se raději držela v povzdálí.

Společně se Stínem jsme se nakonec rozhodli tiše vzdálit. Zatímco ostatní truchlili, prohledávali jsme vypálené trosky vesnice skrz naskrz a pokoušeli se odhalit, zdali náhodou nepřežil ještě někdo další. Dávali jsme si falešnou naději a doufali, že přeci jenom naše výprava do Aitigy nebyla úplně zbytečná. Bohužel jsme však na nikoho přeživšího nenarazili.

***

Náročný den plný zármutku se urychleně chýlil k večeru. Slunce ulehalo do červánkových peřin a spolu s ním se celá naše výprava pomalu ploužila k provizorně utvořenému táboru nedaleko Aitigy. Společnými silami, především za pomoci Stínových a Riečiných drápů, jsme vykopali mělký hrob, do něhož jsme pochovali zesnulou Weylyninu matku. Od jejího úmrtí uplynul pouze jeden den, i přesto jsem však měla všechny události stále ve velmi živé paměti.

Máš už vymyšlený plán na zítra? optal se mě v hlavě Stín zamyšleně. Budoucnost mu nejspíše byla nejasná stejně tak, jako mně ještě před pár okamžiky.

Během dne jsem se však postupně rozhodla, že moje první kroky budou směřovat vstříc mé matce. Pokud byl Lorcan skutečně takovou zrůdou, jakou se zdál, mohla být ve smrtelném nebezpečí. A to jsem nemohla dopustit.

Chtěla bych jet do Vely. Mám strach o matku, odpověděla jsem s pokrčenými rameny. Stín přikývl na souhlas. Mé rozhodnutí chápal a byl ochotný mě v něm podpořit.

Co bude dál s výcvikem? Bude pokračovat? napadaly mého společníka další otázky.

To netuším. Myslím, že o tom rozhodne Merrick. Zněla má odpověď.

Les kolem nás se zdál býti s každým krokem temnější a temnější. Noc se mezi stromy vkrádala rychleji, než jsem předpokládala. Přimhouřila jsem ospalé oči a vzhlédla k jasné obloze bez jediného obláčku. Fascinovala mě hromada drobných zářivých světélek, jež se postupně začínala zjevovat. Merrick mi o nich kdysi vyprávěl. Tvrdil, že se jmenují hvězdy. Když jsem se jej vyptávala dále, uzavřel naši debatu tím, že jsou pro nás všechny zatím velkou záhadou. Ujistil mě ale, že se jich bát nemusím. Že Slunce nad nimi za rozbřesku vždy vyhraje.

Otřásla jsem se chladem, jež mi pomalu lezl po zádech. Naštěstí už jsme byli na dohled našeho tábořiště, ve kterém čekal Rafferty. Přidala jsem do kroku.

Merrick, který doteď šel sklesle za námi, rovněž zrychlil tempo. ,,Také mě odsoudíš za to, co ses včera dozvěděla?" poznamenal suše, jakmile se mnou srovnal krok.

Nečekané zjištění o tom, že je skutečným otcem Weylyn, jej přinutilo balancovat na tenké hraně. Mladá Vlčí jezdkyně se po smrti své matky uzavřela sama do sebe. S každým z nás prohodila pouze pár odměřených slov. Následně se pak i společně s Riekou vzdálila.

Nejhorší však bylo to, že nejevila žádný zájem o komunikaci se svým nově nalezeným rodičem. Právě naopak - ze všech sil se Merrickovy přítomnosti stranila. Jakoby si snad odmítala připustit, že by jí v žilách koloval kus jeho krve.

,,A i kdyby ano, čemu by nám to pomohlo?" opáčila jsem. Sama jsem si nebyla svým názorem na onu situaci jistá.

Merrick se možná zachoval nezodpovědně. Zplodit dítě s někým z opačné země se trestalo smrtí a on to moc dobře věděl. I tak jsem na něm ale poznala, že svého neuváženého činu litoval. Neměla jsem tedy nutkání jej odsuzovat. Nedokázala jsem na něj být naštvaná.

Když zoufale pohlédl Weylyniným směrem, poznala jsem, co jej momentálně trápí ze všeho nejvíce.

,,Dejte jí čas," snažila jsem se svého učitele uchlácholit. ,,Je to pro ni obrovská ztráta."

,,Jenže místo toho, aby ve mně hledala oporu, se mě straní," rozhodil zoufale rukama.

,,Ano, to máte naprostou pravdu. Bude trvat, než si k vám najde cestu," přitakala jsem posmutněle. Byla jsem si více než jistá, že se nám Weylyn znovu jen tak neotevře.

Po pár krocích jsme dorazili do tábora. Oba koně se klidně popásali na nedaleké travnaté mýtince. Rafferty ležící u ohně nás přivítal ospalým úsměvem. Ulevilo se mu, že jsme v pořádku dorazili.

Postupně jsme si posedali okolo plápolajícího zdroje tepla. Chvíli bylo slyšet jen uklidňující praskání dřeva, které sem tam přerušilo vzdálené zahoukání sovy. Mlčení prolomil Raffertyho tichý hlas.

,,Zítra pojedu do Sankori. Musím předat zprávu o tom, co se v Aitigy stalo a varovat krále Lycaona před dalším možným nájezdem vašich válečníků," obeznámil nás se svými plány rozhodně. Pak se na chvilku odmlčel. Jakoby se rozmýšlel, jak bude pokračovat.

,,Vím, že tímto ohavným činem rozpoutala vaše královna mezi oběma zeměmi válku. Jelikož jsem však na vlastní oči viděl, jak vstřícně jste se vůči mé svěřenkyni a mně zachovali, jsem ochotný se za vás u krále přimluvit. Jistě by vám rád poskytl ochranné křídlo před nelítostně vládnoucí panovnicí," uvedl svoji nabídku po chvilce zamyšlení na pravou míru. S očekáváním se nám podíval do tváře.

Merrick na něj s vlídným úsměvem pohlédl. Poznala jsem na něm, že takovou nabídku ani zdaleka nečekal. Přesto se zdál velmi mile překvapen. Jeho pocity jsem sdílela. Stočil pohled ke mně a čekal na moji reakci.

S lítostí jsem si uvědomila, že Raffertyho nabídku prozatím přijmout nemohu. Mojí povinností bylo zajistit, aby byla i má matka v bezpečí. Nesnesla bych pomyšlení, že by se jí něco stalo, zatímco já bych si v klidu hověla za hradbami hlavního města Elary.

,,Děkuji za nabídku," věnovala jsem mu vděčný úsměv. ,,Bohužel ji ale přijmout nemohu. Musím se postarat o matku." Omluvně jsem na něj pohlédla.

Možná se mi to jenom zdálo, ale měla jsem pocit, jakoby si Rafferty úlevně oddechl. Jakoby z něj snad opadlo břímě. Zřejmě byl rád, že se s námi nebude muset dále zaobírat.

,,Tak tím pádem se zítřejším dnem naše cesty rozdělí," konstatoval po chvilce směrem k nám všem. ,,Bylo mi potěšením vás poznat."

,,Nám rovněž," odpověděl Merrick se smutným přikývnutím i za mě. Lítost, jež jsem v jeho očích spatřila, mě bodla u srdce. Odloučení od dcery, která ho takřka zavrhla, jej tvrdě zasáhlo.

,,V kolik ráno budete s Weylyn vyrážet?" tázala jsem se. Chtěla jsem alespoň částečně vědět, jak bude zítřejší den probíhat. Už už se mohutný muž nadechoval k odpovědi, ale byl přerušen.

,,Pojedu s tebou," pronesla až doteď tiše sedící Vlčí jezdkyně. Odhodlaně se mi podívala do očí. Překvapeně jsem na ni hleděla. Mé srdce se samo od sebe rozbušilo radostí. Bylo zvláštní, jak moc jsem si Weylyn i za tak krátkou dobu oblíbila.

Rafferty ji zmateně propálil pohledem. S jejím nečekaným rozhodnutím očividně spokojen nebyl. ,,Weylyn..." pokoušel se nalézt vhodná slova. Tmavovláska se na něj zamračila.

,,Když jsem tvoji pomoc potřebovala, Fernelis, neváhala jsi a poskytla jsi mi ji. Chtěla bych ti tuto laskavost oplatit," vysvětlila bez váhání s kamennou tváří.

Chvíli jsem nad jejími překvapivými slovy váhala. Nebyla jsem si jistá, zda byl dobrý nápad vodit Vlčí jezdkyni na území Asterie. Válka však chtě nechtě brzy započne. Tím jsem si byla více než jistá. Navíc jsem cítila, že i mé srdce by si přálo, aby po mém boku kráčela právě ona.

Merrickovi se rozzářily oči nadšením. Věděl, že by tím dostal více času na to, aby si se svojí odtažitou dcerou promluvil. Už jenom kvůli němu jsem si byla svojí odpovědí ihned jistá.

,,Dobře, Weylyn. Tvé ochoty si velmi vážím. Bude mi potěšením, když nás do Vely doprovodíš," usmála jsem se na ni potěšeně. Své vířící emoce jsem se snažila držet co nejvíce na uzdě.

Hrdá jezdkyně s lehkým náznakem pousmání potěšeně přikývla. Její kamenná maska skrývající zármutek ovšem ani na okamžik nezmizela.

Tak jsem tady konečně s novou kapitolou! Doufám, že se Vám líbila. :D Umírání Arryn byla moje úplně první scéna, ve které jsem popisovala něčí smrt. Takže se kdyžtak omlouvám, pokud je napsána nějak zvláštně. Snažila jsem se. :'D

Dneska pro Vás mám také takové speciální oznámení. :33
Jelikož se blíží datum výročí jednoho roku od publikování téhle knihy, napadlo mě, že bych zkusila udělat nějaký speciál.
Zatím mám v hlavě vymyšlené dva návrhy. :D
První z nich by byl, že bych zkusila napsat nějakou krátkou povídku o některé z postav (pokud by se Vám líbila tahle možnost, do komentářů můžete napsat, o jaké postavě by se Vám povídka líbila nejvíce).
Druhá varianta je, že bych zkusila udělat něco jako characterask. :DD Jednoduše... měli byste možnost se zeptat jakékoliv postavy na jakoukoliv otázku. Asi víte, o co zhruba jde. :DD

Budu moc ráda, když se ohledně speciálu vyjádříte do komentářů. <33

A samozřejmě... pokud máte nápad na nějaký úplně jiný speciál, sem s ním! Všem návrhům jsem otevřená! :DD

Těším se na Vás u další kapitoly!

Luness <33