Během průchodu kolem jednotlivých skupinek jezdců jsme se neustále zastavovali. Merrick se zdravil snad s každým druhým a poté jim pokaždé s neskrývaným nadšením představoval mě, jakožto jeho svěřenkyni ve výcviku. Jeho přívětivě naladění známí se s námi vždycky dali do nenucené řeči. Nebudu lhát, bavila jsem se docela dobře. Byla zábava poznávat se s novými lidmi a moci vyslechnout jejich zážitky a vzpomínky. V mnohém mi to také pomohlo blíže poznat Merricka. Co jsem tak z odposlechu usoudila, mezi jezdci byl velice oblíbený. Bylo to poprvé, co jsem měla možnost bavit se i s jezdci z Elary. Připadalo mi to lehce zvláštní, neboť během rozhovorů byl zřetelný jejich přízvuk. Taktéž mi bylo cizí, že jsem viděla shluk lidí, kteří vypadali odlišně. Byl nezvyk vidět tolik jezdců s tmavou barvou vlasů pocházejících právě ze země Vlčích jezdců.

,,Nechtěla by ses jít seznámit se svými vrstevníky?" nadhodil znenadání Merrick směrem ke mně. Nejspíše zaznamenal, že většinu času postavám pouze mlčky po jeho boku. Mně osobně to vůbec nevadilo, ale chápala jsem, že mu to muselo připadat, jako bych se nudila. Možná chtěl také chvíli soukromí, aby si se svými přáteli mohl promluvit bez mé přítomnosti.

,,No, spíš jsem přemýšlela, že bych se podívala po svém otci," pokrčila jsem rameny. Nechtěla jsem mu být na obtíž. Stiskl mi rameno na znamení, že na sebe mám dávat pozor.

,,Dobře, buď někde poblíž a nevzdaluj se ode mě moc daleko," šeptl mi nenápadně do ucha. Poté se odvrátil a pokračoval dále ve veselém hovoru.

Přikývla jsem na znamení, že svůj slib dodržím. Neměla jsem v plánu se vystavovat jakémukoliv nebezpečí. S úsměvem jsem se rozloučila se společností.

A se mnou se ani neporadíš, odkašlal si v mé hlavě významně Stín, jakmile jsme se společně vzdálili od Merricka. Ani jsem si neuvědomila, že celou dobu tkvěl nade mnou.

Promiň, omluvila jsem se mu upřímně. Rozhodně jsem nechtěla, aby se cítil méněcenně. Je toho na mě asi trochu moc.

To naprosto chápu, přitakal.

Viděl jsi tady někde mého otce? optala jsem se, přičemž jsem se rozhlížela všude kolem sebe. Nikde jsem jej a ani jeho Kočku nespatřila.

Ne, odvětil. Asi vážně dorazí později.

No, asi jo, přikývla jsem. Právě jsme se Stínem míjeli dlouhé dubové stoly plné jídla, avšak z toho všeho zmatku mě chuť k jídlu přešla velice rychle.

,,Hele, nejseš ty náhodou Fernelis?" ozval se náhle jemný dívčí hlas za mými zády. Překvapeně jsem sebou trhla. Nečekala jsem, že někdo na Festivalu bude znát mé jméno. Rychle jsem se otočila. Zaznamenala jsem, že Stín udělal totéž. Před námi stála vyšší dívka s jemně vlnitými bílými vlasy. Měla pěkné šedomodré oči a ve tváři přátelský výraz. Vedle ní postával na první pohled sympaticky vypadající kluk, oba zhruba mého věku. Nad nimi se tyčily dvě Kočky. První byla oslnivě bílá, druhá šedohnědě mourovatá.

,,Jo," pokusila jsem se o úsměv. Nervózně jsem pošoupla nohou. ,,My se známe?"

,,Kdo by neznal tu, jejíž otec uspořádal velkou párty na počest přijetí své dcery mezi jezdce?" Zazubila se. Vyděšeně jsem se začervenala. Tak takovou já mám teďka u ostatních vizitku? Jsem někdo, komu otec dělá párty jenom proto, aby se mohl pochlubit, co všechno si může dovolit?

,,Na tom přece není nic špatnýho, ne?" ujistila mě, jelikož si nejspíše všimla mé ne zrovna pozitivní reakce. ,,Chtěla jsem tě poznat už tam, ale nějak se to nevyvedlo."

,,Jo, ten večer byl takovej náročnej," poznamenala jsem a při pomyšlení na ten den jsem se nepříjemně zachvěla. Pohled jsem posléze stočila na mlčícího kluka. Vypadal, že narozdíl od své kamarádky, bude o něco zdrženlivější. Jakmile zaznamenal, že se na něj dívám, rychle odvrátil oči.

,,No, to je ale jedno. Jsem Gwyneth," představila se dívka vesele. ,,A moje Kočka se jmenuje Chamber." Ukázala na vzpřímeně sedící bílou Kočku za ní, která působila majestátně.

,,Ráda vás obě poznávám. Tohle je Stín," usmála jsem se vřele a mávla rukou směrem ke Stínovi. Gwyneth se mi začínala zdát celkem milá.

,,A jak se jmenuješ ty?" Přenesla jsem pozornost ke chlapci s ostře řezanými rysy. Jeho kaštanově hnědé oči se zájmem zaleskly, jakmile jsem jej oslovila.

,,Tiam," představil se jednoduše. Jeho hlas byl překvapivě hluboký. Poté, co pronesl tohle jediné slovo, už z něj nic dalšího nevypadlo.

,,Vy se už znáte z dřívějška?" Obrátila jsem pozornost opět ke Gwyneth. Zdála se mi jako milejší společnice ke konverzaci než Tiam.

,,Poznali jsme se na tom tvém večírku. Čekala jsem, že se tam seznámím se všemi, kteří společně se mnou uspěli u Zkoušky, ale podařilo se mi odchytit jenom Tiama," vysvětlila mi významně.

,,Počkat... takže vy dva jste taky tento rok nováčci?" Došel mi najednou význam jejích slov.

,,Jaj, přesně o tomhle se tady s tebou celou dobu bavím," zasmála se pobaveně Gwyneth. Potom se rozhlédla dokola kolem nás.

,,Nevíš, kdo je ten další? Měli jsme být přece čtyři, ne?" Pohlédla na mě zkoumavě.

U všech Koček, problesklo mi hlavou. Vždyť on tady bude dneska i Sorin! Úplně jsem na něj během výcviku zapomněla, takže jsem s tím vůbec nepočítala. Zatím jsem jej tady naštěstí neviděla, ale jestli se objeví, bude to ještě hodně zajímavé.

,,No, ehm... známe se jenom od vidění," odkašlala jsem si trpce. Nechtěla jsem na něj ani pomyslet.

,,Páni, je to kluk?" vyzvídala dál nedočkavě. Vypadalo to, že ji nové téma naší diskuze více než zaujalo. Tak dobře, možná jsem svůj názor na Gwyneth lehce přehodnotila. Začínala mi být svými přehnanými reakcemi poněkud otravná.

,,Jo," přikývla jsem neochotně. Tohle téma mi nebylo zrovna dvakrát příjemné. ,,Ale neznáme se moc dobře. Jak říkám... jenom od vidění."

,,Hele, to nevadí. Však Festival je o tom, abychom se sblížili, ne? Těším se, až nás seznámíš. Mohla by z nás být dobrá čtyřka," zasmála se a dál bloudila pohledem po okolí. Jakoby snad mohla vědět, jak Sorin vypadá. Nečekala jsem, že u ní vzbudí takový zájem, ale co jsem tak pochopila, Gwyneth byla lehce posedlá seznamováním s novými lidmi. Lépe řečeno, byla až moc přátelská.

,,Jo, uvidíme," pokoušela jsem se o přívětivý tón. Šlo to ztěžka, když se náš rozhovor točil okolo Sorina.

,,Nepůjdeme si pro něco k jídlu? Začínám mít celkem hlad," navrhla Gwyneth a pohlédla na nás s očekáváním v očích. Zřejmě ji lákala představa, že bychom cestou náhodou narazili na Sorina.

,,Můžeme," přikývl Tiam s lehkým pousmáním. Nečekala jsem, že by se zrovna on k návrhu vyjádřil, ale byla jsem tak nějak ráda, že se pomalu začíná otrkávat.

,,Jo, pojďme," souhlasila jsem s vydechnutím, načež jsme se všichni tři i s našimi Kočkami vydali k obřím stolům. Nenápadně jsem přitom očima stále bloudila kolem nás a hledala svého otce. Bohužel, nikde jsem jej neviděla.

Gwyneth mezitím nahlas přemýšlela, co všechno si dá. Tiam kráčel mlčky a já jsem sem tam něco prohodila.

,,Tyjo, tak tady toho jídla teda je," vykřikla Gwyneth nadšeně, jakmile jsme došli až ke stolům. Byla pravda, že zblízka se stoly zdály ještě přeplněnější. ,,Co si dáte?"

,,Ještě popřemýšlím. Asi se podívám, co všechno tady je," odpověděla jsem neurčitě.

,,Já mám celkem chuť na ty tvarohové šátečky," zazubila se Gwyneth a natáhla se pro talířek.

,,Půjdu se podívat i k ostatním stolům," odpověděla jsem a ukázala kolem sebe.

,,Jasně," kývla Gwyneth přes rameno, zatímco si na talířek nakládala jídlo.

Myslíš že je tady i nějaký maso pro nás? optal se mlsně Stín, když jsme se společně rozešli k dalším stolům.

To nevím, zeptáme se Merricka, navrhla jsem.

Tyjo, tenhle salát vypadá dobře. Asi mám vybráno, zatleskala jsem si sama pro sebe, když jsem na jednom ze stolů spatřila plnou mísu mrkvového salátu. Zeleninové i ovocné saláty jsem zbožňovala, takže jsem se ihned bez přemýšlení natáhla pro talířek. Místo studeného porcelánu však má dlaň spočinula na teplé ruce. S trhnutím jsem ucukla.

,,Jejda, promiň." Ozvalo se, když jsem ruku rychle odtáhla.

Vzhlédla jsem. Dlaň patřila drobné dívce s kulatým obličejem a kaštanově hnědými vlasy. V hrudi mi poskočilo. Vlčí jezdkyně.

,,To já se omlouvám, měla jsem se líp dívat," usmála jsem se nervózně. Rozhodně jsem si nechtěla udělat hnedka takhle napoprvé žádné problémy.

,,Ale ne, byla to moje chyba. To já jsem se nedívala. Ale tak to už je jedno. Vezmi si první," pobídla mě s mírným trhnutím hlavou, přičemž se jí dlouhé vlasy zavlnily. Až teď jsem si povšimla, že jí zpoza zad vykukovala ušlechtilá hlava oslnivě bílé Vlčice, která mě zaujala už předtím. Měla pronikavě safírové oči, kterými po mně přejela zkoumavým pohledem.

,,Dobře, díky," zamumlala jsem a sklopila pohled k zemi. Z tohoto rozhovoru jsem byla lehce vyklepaná. Ještě nikdy jsem se se žádnými Vlčími jezdci osamotě nebavila. Uklidňovala mě pouze představa, že těsně za mými zády hlídá Stín.

,,Také máš ráda saláty?" poznamenala nadšeně, když si všimla, že si jdu nabrat z velké mísy plné nakrájené zeleniny.

,,Úplně je zbožňuju," zasmála jsem se. Na talíř jsem si naložila velkou kupu a s potěšením jsem sledovala, že tmavovláska udělala totéž.

,,Nechápu, jak někdo může dát přednost cukrovinkám," ušklíbla se, když se s potěšením pustila do křupavého salátu.

,,To mi povídej," odfrkla jsem si a bez váhání následovala jejího příkladu. Salát chutnal snad několikanásobně lépe, než vypadal.

,,Můžeš mi říkat Fernelis, tohle je Stín," usmála jsem se na ni přívětivě po chvilce a objala Stína kolem krku.

,,Jsem Weylyn," představila se mi na oplátku.

,,A tohle je Rieka," dodala a pohladila mohutnou Vlčici po čele.

,,Pěkné jméno," usmála jsem se.

,,Díky," zazubila se na mě. ,,Nevybrala jsem jej, ale taky se mi líbí."

,,Nevíš, jestli se tady dá sehnat i nějaké maso? Stínovi jsem s sebou nic velkého nevzala," optala jsem se jí po chvilce. Salát jsem už měla skoro snědený, takže jsem usoudila, že bych měla obstarat nějaké to jídlo i pro Stína.

Zatím to není nutné, ujišťoval mě Stín v duchu. Až budu mít pořádný hlad, tak řeknu.

Stejně mi připadá lepší si napřed zjistit, kde bychom pak to maso mohli eventuálně sehnat, odvětila jsem neústupně.

,,Uu, popravdě nemám tucha," pokrčila rameny Weylyn. ,,Jsem tady dneska poprvé." Udiveně jsem pozdvihla obočí. Zrovna u Weylyn mi připadalo, že je na Festivalu jako doma.

,,Tak tady seš, Fern!" ozval se nadšený hlas za mými zády, čímž náš vyrušil z konverzace. Samozřejmě, že nepatřil nikomu jinému než veselé Gwyneth. S úsměvem od ucha k uchu si to rázovala směrem k nám, zatímco pár kroků za ní klopýtal Tiam. Na tváři měl neutrální výraz a mě bylo naprosto jasné, že tím pouze skrývá fakt, že jej přítomnost Gwyneth lehce unavuje. Pousmála jsem se nad tím.

,,Promiň, nějak jsem se zapovídala," omluvila jsem se jí a pohlédla na Weylyn. Ta celou scenérii mlčky pozorovala.

,,To nevadí. Nemohla jsem tě vůbec najít. Mám pocit, že těch lidí jenom přibývá a přibývá," zasmála se nenuceně, když došla s Tiamem v patách až k nám. Její pohled po chvíli spočinul na Weylyn.

,,Gwyneth, tohle je Weylyn," představila jsem jí milou tmavovlásku spěšně.

,,Ty musíš být Vlčí jezdkyně," vyhrkla nadšeně Gwyneth a ihned si s Weylyn potřásla rukou.

,,Jo, už to tak bude," pousmála se Weylyn.

,,Máš krásnou Vlčici," přesunula svůj zájem Gwyneth zase jiným směrem.

,,Díky, jmenuje se Rieka," představila ji Vlčí jezdkyně bez okolků.

,,Uu, to je skvělý jméno," zajásala Gwyneth nadšeně, načež se Weylyn začala vyptávat na nejrůznější otázky ohledně Elary a Vlčích jezdců.

Postupně jsme se do debaty zapojili úplně všichni, včetně Tiama, a zbytek odpoledne probíhal ve velmi příjemném duchu. Sem tam jsem hodila okem po Merrickovi, který mě občas přišel nenápadně kontrolovat. Můj otec se zatím neukázal, ale rozhodla jsem se, že si s tím hlavu zatím lámat nebudu. Dřív nebo později se objeví.

Bavila jsem se tak skvěle, jako nikdy dříve. Všichni kolem mě byli plní dobré nálady a pozitivní energie. No a když už jsem si začínala myslet, že se nic pokazit nemůže, znenadání se v davu objevil Sorin i se svojí Kočkou. Jeho ostře řezané rysy bych poznala asi kdekoliv a oslnivě bílá Kočka po jeho boku mi moje obavy pouze potvrdila. Doteď jsem byla neskutečně vděčná za to, že jsem na něj zatím nenarazila, a tak jsem doufala, že jakmile mě uvidí, otočí se na podpatku a půjde si po svých.

On však udělal pravý opak, než jsem od něj očekávala. Jakmile mě spatřil, na tvář nasadil ten nejvlídnější úsměv a s nadšeným výrazem se rozešel přímo za námi.

Tohle nemůže dopadnout dobře.

Ahojte! Snad se Vám nová kapitola líbila. <3 Vím, je se v ní zase skoro nic nestalo, ale slibuji, že od příště se nám už děj rozjede naplno. Tak nějak mám pocit, je všechno moc okecávám, ale na druhou stranu mám pocit, že bez pořádného popisu by to zase nebylo ono.. :'D No.. je to se mnou občas náročný..

Omlouvám se za to, že jsem kapitolu slibovala dříve, ale bohužel jsem neměla na psaní moc času, takže vyšla až teďka. :'D

Na závěr bych na Vás měla takovou otázku.. :D Kterou z postav máte zatím nejraději? A jak na Vás zapůsobily nové postavy, se kterými se Fernelis spřátelila v téhle kapitole?

Budu moc ráda za odpovědi.❤️

PS: příště se můžete těšit na kapitolku z pohledu Sorina! :D

Luness <33