Ráno jsem rychle co nejtiššeji seběhla schody do přízemí. Merrick nejspíše ještě spal, takže jsem se po špičkách vykradla ze dveří tak, abych jej pokud možno nevzbudila. Se Stínem jsem se domluvila, že si dáme v brzkých ranních hodinách sraz před domkem. Potřebovala jsem se mu svěřit se včerejšími událostmi. Zároveň jsem doufala, že mi poradí.

Opatrně jsem vzala za mosaznou kliku od pevných dubových dveří. Pronikavě zavrzaly. Nespokojeně jsem mlaskla a na seznam úkolů, které jsem měla v plánu udělat, jsem si myšlenkově připsala, že budu muset namazat vchodové dveře.

Dobré ráno, ty moje ranní ptáče, mňoukl mi za zády Stín. Leknutím jsem nadskočila a sjela jej šklebícím se pohledem. Takhle mě děsit mu vždycky šlo ze všeho nejvíc. Občas mě vážně udivovalo, jak to dělal, že se dokázal pohybovat tak nenápadně.

Nejsi nadšená z mého vřelého přivítání? dobíral si mě.

Aale... jasně, že jsem. Kdo by si nepřál vidět hned po ránu otravného Kocoura, který má neustále hloupé otázky? Vítězoslavně jsem se usmála. Pak jsem k němu najednou přešla a prudce jej objala. Zabořila jsem mu obličej do teplé mahagonové srsti. Na dotek byla neskutečně hebká. Ani jsem si neuvědomila, jak moc mi jeho přítomnost chyběla.

Nevím, kdo se mnou chtěl hnedka zrána mluvit, odpověděl pobaveně. Přitiskl mi čumák do vlasů. Jeho blízkost mi dodávala pocit bezpečí. Zavřela jsem oči.

Po chvilce jsem se od něj ale odtáhla, abych se mu mohla podívat do hlubokých starostlivých očí. S očekáváním mě pozoroval.

Víš, chtěla jsem s tebou mluvit o jedné věci, která se stala včera večer, začala jsem zlehka. V hlavě jsem zbrkle vymýšlela, jak to mám všechno zformulovat. Nevěděla jsem totiž, kde začít.

Stalo se něco špatného? optal se jemně. Naklonil hlavu ke straně, přičemž se přede mě pozorně posadil.

To je právě ten problém, já nevím. Podle všeho ale jo, pokrčila jsem rameny.

A co se teda vlastně stalo? pobídl mě.

Začala jsem tedy vyprávět. Pověděla jsem mu o tom, jak se mi vrátily vzpomínky na zkoušku. Popsala jsem mu všechny podrobnosti, které jsem si z jejího průběhu pamatovala. Vysvětlila jsem mu, že mě to dost vyděsilo. A nakonec jsem mu řekla to, co mi ten večer po zkoušce řekl můj otec.

Stín chvíli vypadal, že se snaží veškeré získané informace zpracovat. Nakonec zakroutil hlavou. Fern, já tomu nerozumím. Jak je možné, že se ti ty vzpomínky vrátily, když se ti už nikdy ukázat nemají?

To kdybych věděla... zavrtěla jsem smutně hlavou. Při předávání těchto slov Stínovi jsem se však zarazila. Cítila jsem, že je něco jinak. Prostor, ve kterém jsem mohla vnímat naše společné myšlenky, se mi zdál o něco menší. Měla jsem pocit, jakoby mi Stín zamezil přístup do určité části jeho hlavy. A pak mi to došlo. On přede mnou něco tajil. Nechtěl, abych znala něco, co on věděl.

Zkusím o tom popřemýšlet, vyrušil mě svojí nabídkou z podezíravých myšlenek.

Rychle jsem zamrkala. Byla jsem lehce zklamaná, ale snažila jsem se na sobě své emoce nedat nijak znát. Bolelo to. On mi byl poslední dobou nejbližší ze všech. Dokázal mě vždycky povzbudit a rozveselit. Uměl mě rozesmát. Skvěle jsme si rozuměli. Proč přede mnou tedy něco skrýval?

Toho si moc vážím, pokusila jsem se o chabý úsměv. Stín se již nadechoval k odpovědi, když vtom nás vyrušily přicházející rytmické kroky. Oba dva jsme se zároveň otočil ve směru, odkud k nám dotyčný přicházel. Samozřejmě, že to byl Merrick. Přátelsky na nás zamával.

,,Nechci nějak rušit, jen mě zajímalo, kam se poděla Fern," usmál se na nás, když se přiblížil jenom na několik kroků. Pokaždé, když nás se Stínem viděl spolu, na něm bylo vidět, že je rád, že sami sebe navzájem vyhledáváme. Vždycky se mu oči rozzářily spokojeností.

,,Jenom jsme si chtěli popovídat," opětovala jsem mu pousmání. ,,Ale asi jsme už skončili. Půjdu nám udělat snídani." Otočila jsem k odchodu. Potřebovala jsem být na chvíli sama.

Stín sklopil hlavu k zemi, jelikož mu nejspíš došlo, že něco udělal špatně. Jenom asi úplně nechápal, co přesně provedl. Na chvíli jsem se začala cítit špatně z toho, že se na něj zlobím. Pak jsem si ale připomněla, že já bych před ním nikdy nic netajila. Vždyť jsem se mu právě svěřila se svými vzpomínkami ze zkoušky!

,,Vlastně jsem chtěl s váma oběma mluvit," zastavil mě Merrick. Stín k němu zvědavě vzhlédl.

,,O čem?" vyhrkla jsem překvapeně. Prudce jsem zase couvla zpátky.

Merrick si prohrábl zářivě bílé vlasy a pak se poškrábal na tváři. ,,Nevím, jestli jste o tom někdy slyšeli. Nejspíše ne."

,,Záleží na tom, o co jde," pokrčila jsem rameny. Vůbec jsem netušila, co se nám momentálně snaží říct. Byla jsem ale celá nedočkavá.

,,Existuje takový speciální svátek, který se slaví jednou do roka. Jezdci z Asterie a Elary se sejdou na jednom konkrétním místě, kde se spolu normálně baví a užívají si. Sedm Slunečních a Měsíčních cyklů je zakázáno válčit. V obou zemích panuje mír. Říká se tomu Festival Míru," vyprávěl Merrick pomalu a pečlivě. Pak se nám oběma zadíval do očí, očekávajíc jakoukoliv reakci.

,,Cože? Jak se můžou Kočičí jezdci bavit s Vlčími jezdci? Vždyť to je přece blbost, ne?" nedokázala jsem něco takového pochopit. Prostě to nepřicházelo v úvahu. Už od narození mi bylo důrazně vyrýváno do paměti, že Vlčí jezdci jsou naši úhlavní nepřátelé.

,,No a o tohle tady právě jde. Zrovna tento okamžik působí na obě země tajemná síla, která je dokáže spojit dohromady. Tento svátek je pradávný a vznikl za podporou oboustranného míru," objasnil mi Merrick trpělivě. Udiveně jsem na něj hleděla. O ničem podobném jsem nikdy dříve neslyšela.

,,A kdo všechno se festivalu účastní?" vyptávala jsem se zvědavě. Stín pouze zaujatě poslouchal. Vypadal podobně udiveně, takže toho o Festivalu Míru věděl asi stejně jako já.

,,Úplně všichni Kočičí a Vlčí jezdci," odpověděl s jistým důrazem. ,,To je také důvod, proč jsem přišel za vámi."

,,Počkejte...," snažila jsem se pochopit význam jeho slov. Snaží se mi tady namluvit, že se v blízké době setkám s Vlčími jezdci? Já? ,,To chcete říct, že pojedeme se Stínem také?"

,,Jsem rád, že ti to konečně došlo," pousmál se. ,,Já vás budu pro jistotu doprovázet. Bývalí Kočičí jezdci smí jet na Festival taktéž."

,,Cože? A to jste mi nemohl říct dříve? Kdy tam pojedeme?" Málem jsem nervozitou zešílela. Nemohla jsem uvěřit tomu, že se setkám s ostatními Kočičími jezdci. A také s Vlčími jezdci! U všech Koček!

,,Na cestu se vydáme za čtyři Sluneční cykly. Neboj, času na přípravu moc nepotřebujete a i tak ho budeš mít víc než dost," ujistil mě chápavě Merrick. Nevypadal, že by se Festivalu nijak obával. Spíše jsem měla pocit, že hoří nedočkavostí.

,,Stejně jste mi to ale mohl říct dříve," protestovala jsem. Kdyby mě s touto událostí obeznámil alespoň o trochu dříve, měla bych víc času se na ni připravit.

,,Ale nemohl, zbytečně bys byla vystresovaná. A to by nebylo dobré. Takhle to bylo nejlepší," stal si za svým. Potom mě vzal ochranitelsky kolem ramen. ,,Nemáš se čeho bát. Všechno v pohodě zvládneme."

Přikývla jsem, protože jsem si uvědomila, že měl pravdu. Bude tam se mnou on i Stín. Oni by přece nedopustili, aby se něco špatného stalo.

(Můj první pokus o banner k této knize můžete vidět v médiích :'D. Je to nic moc, sama s tím spokojená nejsem, ale tak co už xD)