Zadání: Pansy/ Hermiona

Povinná slova: hůlka, lesk na rty, školní známka, test (AU v baru?)

„Hermiono, sejdeme se odpoledne U Tří košťat?“ zeptal se Ron a natáhl si bundu přes hnědý, ručně pletený svetr – který nesnášel – a nadějně na ni pohlédl. Harry už postával u portrétu Buclaté dámy a čekal, až se jeho kamarádi připraví.

„No, totiž, asi tentokrát ne,“ opáčila Hermiona a přehodila si přes ramena tyrkysovou šálu.

„Ne? Jak to?“ podivil se a společně se všichni tři protáhli otvorem na chodbu.

Pokrčila rameny. „Něco už mám.“

Ron se zatvářil nechápavě a Harry zkoumavě. „Máš rande?“ nadnesl černovlasý chlapec s úsměvem a neušlo mu Hermionino zčervenání.

Povzdychla si a protočila oči. „Když to musíš vědět… není to rande. Pamatuješ na ten společný úkol od profesorky McGonagallové?“

„Ani mi nemluv,“ zavrčel Harry a naznačil dávení. „Zítra mám s Malfoyem sraz v knihovně.“ Odfrkl si. „Nemůžu se toho arogantního zmetka dočkat,“ dodal s jasně patrným sarkasmem.

„Stejně nechápu, proč to McGonagallová udělala. Čekal bych to spíš od Snapea, ten si nenechá ujít jakoukoliv příležitost, aby nás dostal do maléru,“ přisadil si Ron. „Já mám ve dvojici Goyla. Goyla! Vždyť ta opice snad ani neumí číst!“

„No, tak já mám sraz s Pansy dnes,“ vyhrkla a pevněji si přitáhla brašnu k sobě. „Chceme se na ten pondělní test připravit.“

Ron se ušklíbl. „Tak proto sebou táhneš ty knížky?“

„Jo, proto,“ souhlasila, aniž by se na něj podívala.    

„Ale snad s ní nebudeš dělat úkol celý den, ne?“ zahučel a šťouchl do Harryho, aby mu pomohl, ale ten jen zavrtěl hlavou.

„To vážně netuším, Rone,“ opáčila, „ale i kdyby ne, pak se vrátím do knihovny. Prostě na mě nečekejte.“ S tím se od nich odpojila a zavěsila se do Ginny, se kterou byly domluvené, že se staví v obchodě s kosmetikou, aby si zrzka mohla koupit nový lesk na rty.

„Chápeš to?“ zahučel Ron a zašklebil se na studenta prvního ročníku, který si s hůlkou točil mezi prsty, a vycházelo z ní množství barevných jisker.

„Copak holky se dají chápat?“ zasmál se a natáhl si rukavice, než vyšli do mrazivého počasí.

***

„Promiň, že jdu pozdě,“ zahučela Hermiona, když se konečně zbavila všech spolužáků a sevřela svou přítelkyni v náručí.

„Už jsem si myslela, že nepřijdeš,“ vyčetla jí Pansy a zamračila se, než ji obdarovala jedním ze svých vzácných úsměvů. „Myslela jsem, že tu umrznu.“

„Pojďme dovnitř, dáme si čaj,“ zašeptala Hermiona do jejích úst, když konečně dostala polibek na přivítanou. Nemohla se dočkat, až se konečně budou moci někam spolu posadit, aniž by je někdo viděl a dělal z toho aféru. Vždyť šlo o školní známku, tedy naprosto nevinný důvod k setkání dvou dívek, které se měly, podle kolejní příslušnosti, nenávidět. Nikdo nevěděl, že jejich nevraživost je už dva roky pasé. Jen je obě mrzelo, že se svými city nemohly na světlo, alespoň zatím. Doufaly, že se časem hrany nenávisti mezi Nebelvírem a Zmijozelem otupí, ale prozatím se zdálo, že pouze přiostřují.  

„Až za chvíli,“ zamumlala a přitáhla si Hermionu blíž, prohlubujíc polibek. Prudce vydechla, když se jejich jazyky nedočkavě setkaly v horkém vlhku a otíraly se o sebe ve vášnivém tangu, zatímco jejich ústa střídavě nasávaly spodní i horní rty. „Tam tě nebudu moci líbat,“ postěžovala si poté co se musely od sebe odtáhnout kvůli naléhavé potřebě dýchat.

„Sejdeme se večer v Komnatě nejvyšší potřeby,“ slíbila Hermiona a v hnědých očích se jí toužebně zalesklo v očekávání nahého těla, jež se k ní bude tisknout. „A teď si snad v čajovně madame Pacinkové nikdo nevšimne, když tě omylem pohladím, ne?“ hlesla, naposledy ji políbila na plné rty a pomalým krokem vyrazily ze zastrčené uličky.

Dneska kratší a nakonec do toho baru nedošly, ale snad nevadí a i tak se líbilo. Ty holky mě prostě nějak neuchvátily. :D Ale aspoň po této výzvě vím, že mám zůstat u kluků. :D

Věnováno tarra-2005.