Zadání: Harrymort  -Harry zjistí, že je jeho otec Severus a Brumbál že jej jen využil, proto se přidal na Voldemortovu stranu.
Povinná slova: Merlinův dědic, diskotéka, nenávist

„To nemůžete myslet vážně," vydechl zhrozeně Harry a ztěžka klesl na křeslo v soukromých komnatách Severuse Snapea, kam si ho nechal dnes poprvé zavolat, a s povděkem vzal do třesoucích rukou vodu, kterou mu Snape pomocí levitačního kouzla podal. Zhluboka se napil a hlasitě polkl, když ho chladivá tekutina konejšivě pohladila v hrdle. V hlavě mu hučelo jako reproduktory na mudlovské diskotéce a přemýšlel, zda se pozvrací anebo nikoliv.

„Obávám se, že ano, pane Pottere," odpověděl suše Snape a jeho obvykle bledá pokožka postrádala svůj nažloutlý nádech, spíše se zdálo, že je zelený přesně tak, jak se Harry cítil.

„Vy – vy... můj otec?" vykoktal zděšeně a přemáhal nutkání se hystericky rozesmát. Více bizarní ta situace nemohla být. On – zatracený Snape – má být jeho otec? On, se kterým ho pojila akorát šest let neutuchající nenávist? „Proč mi to říkáte až teď?"

„Nevěděl jsem to," odsekl a znechuceně zavrtěl hlavou.

„To je zlý sen," zavrčel Harry a sevřel hlavu do dlaní. Jako kdyby nestačilo, co už za ty roky musel zažít, o koho všeho přišel, kolikrát už se musel postavit Voldemortovi... a teď má říkat „tati" Snapeovi? „Nehodlám vám říkat tati," dodal ještě bojovně a sevřel ruce v pěst.

„Myslíte si, pane Pottere, že je to pro mě snadné? Že bych to takto snad chtěl? Myslíte, že z toho mám radost?" vyjel netrpělivě. „Opět myslíte jen na sebe!"

„Jak jste se to dozvěděl? Jak je možné, že jste to nevěděl?" vypálil, aniž by vzal na vědomí jeho výtku.

Snape si povzdechl a po jeho tváři přejel stín bolesti. „Brumbál mně a vaší matce změnil paměť," prozradil a bolest vystřídal vztek. „Nevím, jak v tom figuroval Potter, ale jisté je, že to bylo všechno velmi narychlo. S vaší matkou jsme se chtěli vzít," zamumlal, upadaje hlasem do tichého šepotu, „ale nakonec se vdala za Pottera." Zabodl své onyxové oči do chlapcových smaragdů. „Pán zla mi na posledním setkání... pomohl si vzpomenout. Zjistil, že je v mé mysli něco špatně, když mě podroboval důkladnému nitrozpytu."

„Proč by to profesor Brumbál dělal?" šeptl Harry a v žaludku se mu rozlil podivný chlad. Nerozuměl tomu. Pokud Brumbál věděl, že jeho rodiče nezemřeli – nebo alespoň jeden z nich zůstal naživu – proč ho jako mimino nechal u Dursleyových, aby u nich musel snášet nenávist a pohrdání? „Já myslel, že se mě snaží... chránit."

„Nevím," odpověděl chladně Snape, „ale věřte tomu, že nad tím usilovně přemýšlím už několik dní. Musel jsem ty informace vstřebat a pokusit se s tím... vyrovnat, než jsem se odhodlal to svěřit vám." V očích se mu zaleskla těžko identifikovatelná emoce. „Ale věřte jedné věci – kdybych věděl, že mám syna... Nikdy bych nedopustil, abys vyrůstal tak, jak jsi vyrůstat musel až do nynějška... Harry."

Chlapec se zarazil, když ho Snape poprvé v životě oslovil křestním jménem a překvapilo ho, že to znělo... pěkně. Jako kdyby mu v hlavě zacvaklo něco, co tam do té doby chybělo, jako kdyby mu zapadl dílek skládačky na místo, kde chyběl, a on věděl, že je to všechno pravda. Že i kdyby mu Snape lhal v jiných věcech, toto byla čirá pravda. „Musím si to srovnat v hlavě," prohlásil tiše a sklopil pohled. 

„Pochopitelně," potvrdil s jemným kývnutím hlavy. 

„Já... smím to někomu říci, pane?" otázal se zamyšleně.

„Předpokládám, že pana Weasleyho a slečnu Grangerovou informovat budeš, ať řeknu cokoliv, takže... tě jen žádám, aby to udrželi zatím v tajnosti. Nevím, co tím Brumbál sledoval, takže bych nerad, aby pojal nějaké podezření." Nakrčil obočí. „A samozřejmě, v rámci toho bych navrhoval, abychom se v hodinách k sobě chovali... tak, jako doposud."

„To zní... rozumně," opatrně souhlasil, ačkoliv teď, když věděl, že je Snape jeho otec, tak si domyslel, že to nejspíše nebude tak snadné.

***

„Chtěl bych se účastnit dalšího setkání Smrtijedů," řekl asi o dva měsíce později, když už mu myšlenky nedaly spát a hrozily, že mu roztrhnou mozek na několik kusů. Od té doby, co se dozvěděl, že je Severus jeho otcem, spolu mluvili několikrát během domnělých školních trestů, sedíce na pohovce před hřejivými plameny v krbu, snažíce se nenásilně poznat toho druhého a zkusit tak zakopat dlouholetou nevraživost. Oba se do toho vrhli s překvapivým zápalem a zdálo se, že by jejich vztah časem mohl dosáhnout přátelské úrovně.

„Proč?" zeptal se ostře a přestal s mícháním čaje, jenž byl nalit v bílém šálku.

„Rozhodl jsem se, že Voldemorta vyslechnu a zvážím jeho požadavky," prohlásil naprosto pevným hlasem, až Snape zvedl obočí v údivu. „Věřím, že když přijdu v míru, tak mě vyslechne a nezabije."

„Dostal jsi potloukem do hlavy, Harry?" zavrčel Severus. „Na to zapomeň. Nedovolím, aby ses vystavoval takovému nebezpečí."

„A jak mě chceš udržet, Severusi?" otázal se posměšně. Zatím ještě nedošli tak daleko, aby mu říkal tati, ale dohodli se na vzájemném tykání, proto se nabízelo používání lektvaristova jména. „Za dva měsíce mi bude sedmnáct. Budu dospělý. Pak mi už stejně nebudeš moci zabránit."

„I když budeš dospělý, pořád ještě nebudeš plnohodnotný kouzelník. Nebudeš dostudovaný. Pro Pána zla představuješ hrozbu. Vážně si myslíš, že tě vědomě vystavím takovému nebezpečí?" zasyčel a tvář mu znachověla. „Nevezmu tě tam."

„Severusi, pokud mě tam nevezmeš ty, zajdu za Malfoyem a dohodnu se s ním. On bude moc nadšený, aby mohl za Voldemortem přivést vyvoleného," upozornil ho nesmlouvavě a Snape zbledl, neboť si uvědomil, že má pravdu.

„Ty jsi nad tím dost přemýšlel, že?" nadnesl bezvýrazně.

„Ano. Chci s Voldemortem mluvit, a pokud chceš, abych měl nějakou ochranu, vezmeš mě tam ty. Tak jako tak se za ním dostanu."

„Jsi umíněný fracek," štěkl podrážděně a Harry se pousmál.

„Po kom asi?" prohodil s ušklíbnutím a profesor se zamračil tak, že by z toho dříve chlapec zbledl. Povzdechl si. „Já vím, že si myslíš, že je to blbost a nebezpečné. Uznávám, že asi ano, ale... U Merlinova dědice, Severusi, Brumbál manipuloval námi oběma. Nebýt jeho, mohli jsme být rodina. Nebýt jeho, mohla máma žít." Poslední věta se ztratila ve vzlyku, ale pocítil úlevu, když Severus nakonec svolil.

***

„Harry Potter," zašveholil Voldemort a v krvavě rudých zornicích se mu zalesklo pobavení a jaksi zvířecí hlad. „Čemu vděčím za tvou vzácnou návštěvu?" zeptal se kousavě a několik Smrtijedů, jež stálo v kruhu kolem něj, se zasmálo.

Pohlédl na místo, kde stál otec a pevně se zadíval do krvavých zornic Voldemorta sedícího na pomyslném trůnu v hale Malfoy Manor poté, co na něj povzbudivě kývl.

„Přišel jsem ti učinit nabídku, Tome," prohlásil zvučným hlasem. „Nebo možná přijmout tu tvoji a trochu ji vylepšit."

„No, poslouchám, Harry." V hlase Temného pána zazněla zvědavost.

„Brumbál manipuloval mnou a otcem, za dosažení svých cílů, aniž by mi je blíže specifikoval. Vím, o co jde tobě, a i když nesouhlasím s tím, jak to vedeš, celkový koncept toho, co chceš, se mi zdá vhodný." Přešlápl a spojil ruce za zády. V místnosti bylo ticho přerušované jen trhanými nádechy překvapených Smrtijedů a šustěním šupin Nagini, jež se plazila ke svému plánu, otírajíc se Harrymu o boty. „Nabízím ti sebe. Spojme naše magie a dovedeme tvůj plán do konce s minimálními ztrátami na životech." Nevesele se pousmál. „Věřím, že pokud lidé uvidí, že jsem na tvé straně, a pokud jim cíle podáme mírněji, bez hrozby mučení, budou souhlasit."

Voldemort chvíli nad jeho slovy uvažoval a pak si chtivě olízl bezkrevné rty. „Víš, co spojení magií obnáší, Harry?"

„Sex," odpověděl nenuceně a gratuloval si, neboť jeho hlas nezakolísal. „Minimálně jednou týdně po celý rok, aby se pouto upevnilo."

Zamyšleně pohladil hada, jenž se mu stočil na klíně. „Jaké jsou tvé podmínky?"

„To bych probral v soukromí," požádal Harry a nervózně se ošil, neboť cítil, jak ho všichni v místnosti propalují pohledy, až se mu chloupky na zátylku ježily, „jen bych, s ohledem na otce, chtěl počkat, než mi bude sedmnáct. A také bych chtěl do podmínek zahrnout ochranu otce, rodiny Weasleyů a Hermiony."

Voldemort něžně zašeptal hadím jazykem něco Nagini a ta se na jeho příkaz odplazila z jeho těla. Přistoupil k Harrymu a bez okolků jej chladně a tvrdě políbil. „Přijímám."

Tak nevím. Připadá mi, že tohle téma by chtělo poněkud delší a detailnější zpracování, ale snad se i tak líbilo. 

Věnováno elikasoblova.