Zadání: Harry/ Sirius
Povinná slova: chýše, zem, zima

„Je mi to moc líto, Harry," řekl Brumbál tichým hlasem, když spolu seděli v jeho pracovně nad šálky horkého čaje a citronovými sušenkami, jichž se chlapec ani nedotkl. „Chápu, jak ti musí být."

Jako ve snách poslouchal ředitelův hlas, ale nevnímal. Místo toho mu v hlavě nesouvisle probíhala jedna vzpomínka za druhou.

„Víš, Harry," ozval se Sirius tiše, když společně opouštěli Chroptící chýši a před nimi kráčeli Ron s Lupinem připoutaní k Červíčkovi, „tak mě napadlo... Jsem tvůj kmotr a chtěl bych ti nabídnout, jestli bys nechtěl bydlet se mnou." Harry se zastavil a nevěřícně na něj hleděl. „Samozřejmě pochopím, když nebudeš cht –"

„Vy máte dům?" vyhrkl netrpělivě a srdce se mu rozjásalo radostí. „Kdy se můžu nastěhovat?"

„Opravdu bys chtěl?" vydechl překvapeně.

„Víc než cokoliv," šeptl a vrhl se mu okolo krku.

---

„Harry, konečně!" zvolal Sirius a s nadšením svého kmotřence objal.

„Siriusi," špitl do jeho krku ulehčeně a sevřel ho pevněji, nedbaje zraku Lupina, jenž se na ně upíral zpoza zárubní dveří vedoucích do kuchyně v domě na Grimmauldově náměstí. „Tak moc se mi stýskalo," zamumlal a spokojeně nasál jeho vůni, která ho obklopila jako ochranné kouzlo. Konečně se cítil úplný, ačkoliv nechápal, kde se v něm ten pocit bere. Siriuse neviděl poprvé od té proklaté noci, kdy za úplňku Červíček uprchl zpět k Voldemortovi, ale tentokrát to bylo jiné. Konečně se jeho kmotr nemusel skrývat a hladovět, byl upravený a zdál se spokojený. A z toho Harryho zaléval slastný pocit, jenž mu navíc, kdykoliv ho Sirius pohladil po zádech, do páteře vysílal ostré jehličky mrazivého mravenčení.

„Vyrostl jsi," poznamenal Sirius a mírně se odtáhl, aby si ho mohl prohlédnout, nepouštěje ruce z jeho ramen. „A sám jsi zlikvidoval mozkomory! Musíš mi to všechno vyprávět," řekl s úsměvem a vedl ho pryč od ostatních, aby si s ním mohl promluvit o samotě. „Tvoji rodiče by na tebe byli pyšní, Harry."

Kdovíproč však Harrymu v té chvíli nezáleželo na uznání rodičů, které nikdy nepoznal. Mnohem více toužil slyšet, že je na něj hrdý on. Sirius byl jeho jediná rodina, která o něj stála, ale přesto jako kdyby v tom bylo něco víc. Něco, co Harryho nutilo tajit dech pokaždé, když od něj dostal dopis nebo spolu mluvili přes krb. Něco, co z maličkého plaménku vystřelilo ve žhavý plamen, jenž se rozhořel tak silně, že nešel uhasit. „A ty?" špitl a sklopil oči k zemi v pohledu na tkaničky svých bot, které se mu zdály najednou velmi zajímavé. Vydechl, když ho Sirius vzal něžně za bradu, aby mu zdvihl tvář a zajal ho do svého čokoládového pohledu.

„Já nejvíc, Harry," šeptl a lehce se otřel o jeho čelo svými rty, pod jejichž dotykem se chlapci podlomila kolena.

---

„Je ti zima, Harry?" zeptal se Sirius a starostlivě ho objal okolo ramen na pohovce, na níž seděli a hleděli na stěnu pokrytou rodokmenu vznešeného rodu Blacků. „Třeseš se."

„Možná," špitl Harry a opřel si hlavu o jeho rameno. Klepal se, avšak chladem to nebylo. Jen pouhá přítomnost kmotra ho nutila se chvět a bolestně toužit po jeho objetí. Ale jak by mu mohl říci pravý důvod? Jak by mohl přiznat, co si uvědomil během těch několika měsíců, kdy byl nucen zůstávat v Bradavicích a se Siriusem si mohl znovu jen psát? Jak by mohl vyjít na světlo se svým bolavým srdcem, které tlouklo jen pro muže, jenž ho objímal okolo ramene, na nějž mu jemně kreslil uklidňující obrazce, zatímco mu vyprávěl historii své rodiny? Nemohl. Nemohl se mu přiznat se svou zamilovaností, neboť by jej jistě zavrhl a on by o něj přišel, o jediného člověka, kterého miloval.

„Umím zahřívací kouzlo," nabídl Sirius, když se Harry nepřestával chvět. „Nebo ti mohu přivolat svetr."

„Ne, to je dobré," odporoval, „je mi s tebou fajn. Jen mě takto drž." Zarazil se, když si uvědomil, že řekl nahlas myšlenku, jíž rozhodně chtěl ponechat v hlavě. Zadoufal, že si toho druhý muž nevšimne, ale jeho naděje splaskla jako vyfouknutý balónek, když se Sirius odtáhl, aby na něj viděl a v jeho očích byla zvědavost a cosi, co nedokázal identifikovat.

Zavřel oči v bolestné touze se rozplynout a zmizet

„Harry..." zašeptal Sirius a něžně pohladil chlapce po tváři, jenž se do toho doteku mimovolně opřel. „Jsi tak otevřený a nevinný," pokračoval a přiblížil svůj obličej tak blízko, že na sobě Harry ucítil jeho horký dech. „A tak mladý," dodal, než zkrátil poslední milimetry a lehce se otřel svými rty o chlapcova ústa.

Zakňučel, když se mu v žaludku vyrojilo hejno kolibříků a srdce se mu rozbušilo rychlostí Kulového blesku. Pomyslel si, že pokud má nějakou šanci získat alespoň polibek, než ho jeho kmotr odvrhne, musí ji využít právě v této chvíli. Tělo nad ním převzalo vládu, když své ruce vystřelil okolo krku druhého muže a stále se zavřenýma očima mu vrátil polibek. Netrefil se hned na poprvé, neboť neviděl, co dělá, a proto jej zalechtaly vousy, ale Sirius jejich spojení v okamžiku zdokonalil. Otíral se o jeho ústa s ryzí jemností tak, jak si to Harry mnohokrát představoval ve snu. Cítil, že mu srdce musí každou chvílí vypovědět službu. Bylo to dokonalé. Vnímal, co Sirius dělá a opakoval to po něm. Z mysli vytěsnil úplně vše, co s polibkem nesouviselo a když ucítil jemné zatahání za spodní ret, věděl, co udělat. Zasténal, když Sirius polibek prohloubil a jejich jazyky se dotkly.

---

„Avada Kedavra!" vykřikla Bellatrix a Harry jen ve snách zíral, kterak se Sirius zapotácel, než se dotkl závěsu pod kamenným obloukem, za nímž se už neobjevil. Nedokázal tomu uvěřit, jeho srdce se trhalo na kusy, cítil, jak ho Lupin tahá pryč a snažil se s ním prát. Potřeboval se osvobodit, najít Siriuse, pomoci mu, zachránit ho. Říci mu, že ho miluje, obejmout, políbit, být s ním. Slzy mu smáčely tvář, když konečně pochopil, že už se nikdy nevrátí a hrůza z výčitek, že na Odbor záhad přišel jen kvůli němu a jeho laxnosti při studiu nitrobrany, jej srazila na kolena. Usadila se mu na prsou jako těžký balvan a hrozila, že jej zadusí svou vahou.

„Ne, pane řediteli, nechápete," odpověděl Harry, odložil čaj na stůl a beze slova odešel. 

Uff. Tohle vůbec nebylo snadné. Těžko se zasazují do kánonu páry, kde jeden umře příliš brzy na to, aby z toho mohlo něco vzniknout. Tak snad se líbilo. :)

Věnováno DasiskoWx