Zadání: Severus/ Draco
Po válce sedmý ročník, Severus přežil a před koncem války se přidal na světlou stranu. Možno i částečně Drarry.
Povinná slova: poblouznění, tanec, slavnost, láska, svatba.

„Nemůžu tomu uvěřit,“ vydechl Draco zasněně a hledě do smaragdových očí si popotáhl slavnostní hábit na rukách.

„Nemel sebou, jinak ti toho motýlka uvážu nakřivo a Severus mi zase přede všemi dá najevo, jak neschopný jsem,“ zabručel Harry a s povytaženou špičkou jazyka se snažil zkrotit proužek látky na Dracově krku.

„Promiň,“ zamumlal a zdvihl koutek v nesmělém úsměvu. „Jsem nervózní. Nikdy bych nečekal, že Severus bude souhlasit se svatbou.“

Harry se ušklíbl a naposledy uhladil bělostného motýlka. „Tak to jsme dva.“ Vyklenul jedno obočí a povzdychl si. „Já ale ani nečekal, že přežijeme, takže mě už nemůže asi překvapit vůbec nic.“

Poodstoupil a pokusil se o úsměv. O překvapení v posledních dvou letech nebyla nouze. Draco i Severus se ještě před koncem války oficiálně přidali na stranu dobra a nebýt Brumbálovy myslánky a lektvaristovy ochoty sdílet své myšlenky a vzpomínky, zřejmě by přišel o život rukou někoho ze členů Fénixova řádu. Nikdo netušil, že Brumbál svou smrt po něm požadoval, proto když se zjevil na hlavním štábu, neobešlo se to bez pořádného povyku. Ale vše bylo včas vysvětleno a bývalý dvojí špeh se ke konci projevil jako neobyčejně potřebný pomocník. A ani Draco nezahálel – tím, že jeho rodina několik měsíců hostila Smrtijedy na svém panství, mohl Řádu dodat spoustu informací o plánech a praktikách následovníků Pána zla. Během té doby se Harry s Dracem sblížil a stali se dobrými přáteli.

Největší šok však černovlasý hrdina kouzelnického světa zažil ve chvíli, kdy kráčel v domě, co zdědil po Siriusovi. Snažil se vyhledat Draca, aby konečně dal průchod svým citům, a potkal ho na schodech, kterak se líbá se Severusem na podestě, přišpendlený ke stěně a vydává u toho slastné zvuky. Nevšimli si ho, když po špičkách couval pryč, aby nakonec zmizel ve svém pokoji ve skrytu diskrétního kouzla.

„Co když si to rozmyslí a řekne ne?“ zahučel Draco vyděšeně.

„Neřekne,“ ujišťoval ho Harry a tentokrát se mu úsměv podařil. „A když náhodou zdrhne, pořád jsem tu já.“ Hovořil lehkým tónem, ale bylo mu všelijak, jen ne lehko. Srdce se mu svíralo neopětovanou láskou, ale nemohl ji dát najevo. Draco miloval Severuse, netajil se s tím, a on mu nechtěl kazit jeho velký den. Zazubil se a teatrálně protočil oči. „Oblek už mám, takže v nejhorším případě se obětuji a vezmu si tě místo něj.“

„Blbče,“ vyprskl pobaveně a otočil se kolem dokola. „Jak vypadám?“

Harry nasucho polkl a přemýšlel, co mu má odpovědět. Jak by mu mohl říci, že s jeho bledou pokožkou, ostře řezanou tváří, rudými rty a očima barvy rozbouřeného moře vypadá jako anděl? Jak by mohl dát najevo své poblouznění? V duchu zaplakal. Přistoupil k němu, smetl mu neexistující smítko prachu z ramene a vrátil na správné místo uvolněný pramen platinových vlasů.

„Vypadáš tak strašně, že by i troll utekl, jen aby se na tebe nemusel dívat,“ řekl naprosto vážně a Draco zalapal po dechu. „Naštěstí, já mám pro strach uděláno, takže ten pohled snesu.“

„Díky.“ Vrhl se mu okolo krku a zasmál se. „Jsi fakt kamarád.“

„Jo, to jsem,“ souhlasil s povzdechem a nenápadně nasál jeho osobitou vůni, když ho sevřel v objetí.

***

„Jsi v pohodě?“ zeptal se Ron a účastně položil Harrymu ruku na rameno.

„Co myslíš?“ odpověděl kysele a kopl do sebe pátého panáka. Sledoval, jak Draco se Severusem tančí svůj svatební tanec a gratuloval si, že celý obřad zvládl ustát coby blonďákův svědek. Odvrátil se, když se Severus naklonil a políbil svého manžela, aniž by u toho přestali pomalými pohyby kroužit na parketu. Bylo to tak definitivní, až to bolelo. Dokud si ti dva neřekli své ano, stále v sobě ještě mohl živit jakousi naději, ale jakmile začala slavnost, veškeré jeho tužby byly zadupány do země. Natáhl se pro další sklenici zlatavého alkoholu. „Ale neboj, nehodlám se tu sesypat.“

„Je mi to líto,“ prohlásil zrzek upřímně.

„Díky,“ zamumlal, ale v duchu si pomyslel, že lítost jeho zlomené srdce neopraví. „Za chvíli se vrátím,“ hlesl, odložil nedopitou sklenici a vyrazil směrem ke dvojici, která se tvářila dle jeho názoru až nechutně šťastně, cestou nasazuje lehký úsměv. „Smím si půjčit na chvíli tvého manžela?“ otázal se Draca ve chvíli, co dohrála skladba a nevšímal si Severusova překvapeného pohledu.

„Jen, když mi ho vrátíš,“ odpověděl a mírně se začervenal.

„Tak to se neboj, Severus vážně není můj typ,“ pronesl dutě a obrátil se k druhému muži. „Smím prosit?“

Mistr lektvarů nehnul ani brvou. „Doufám, že mi nepošlapeš boty.“

„Budu se snažit.“

„K věci, Pottere,“ řekl tiše hned, jak se Draco ztratil z doslechu. „Je mi jasné, že mě hodláš oslnit něčím vážně –“

„Jen jsem ti chtěl gratulovat,“ přerušil ho a zdálo se, že ani neotvírá ústa. Vyhledal jeho onyxové oči, které se rozšířily překvapením. „Máš neuvěřitelné štěstí, že si tě Draco vybral. Důrazně ti doporučuji, aby sis toho náležitě cenil a nosil ho na rukách.“ Naklonil se k němu blíž a ústa roztáhl v širokém úsměvu, ačkoliv hlas by mohl štípat kameny. „Jinak budeš mít co dělat se mnou.“

„Vyhrožuješ mi?“ zavrčel Severus a mimovolně mu zaťal nehty do zad, kde měl položenou dlaň.

„Možná,“ připustil a povzdechl si, než se ušklíbl. „Zítra už zase budeš profesor Snape, takže si to nebudu moct dovolit, abys mi nesebral body. Musím toho využít, dokud jsou vánoční prázdniny v plném proudu.“

„Jsi zmetek, Pottere –“

„A ty jsi bastard, Severusi. Nemáme si co vyčítat.“

„– ale tohle ti slíbit mohu,“ dokončil a přes jeho rameno se zadíval na svého manžela, a vrhl po něm všeříkající pohled plný lásky a oddanosti, který se odrazil ve stříbrných očích zpět.

Zlatko, nevím, jestli je to úplně to, co sis představovala, nicméně, nic lepšího jsem nevymyslela. Původně jsem měla vizi, že nechám trápit Seva, ale to by pak neodpovídalo zadání shipu, tak holt musí trpět Harry. :D

Věnováno IvaMAnne.