Zadání: Umbridgeová/ Trelawneyová

Povinná slova: podvazek, kočička, lesbička, smyslný, opovržení

Sybila Trelawneyová nešťastně štkala ve svém kabinetu. Okolo ní se bez ladu a skladu povalovaly věštecké koule, dózy se sypaným čajem, misky plné věšteckých kostek a měkké polštářky, na kterých obvykle posedávali studenti poté, co si je položili na o něco méně pohodlnější taburetky. Uprostřed místnosti bylo složeno několik velkých kufrů, které jí pomocí kouzla Locomotor přilevitovala profesorka McGonnagalová. Byla vděčná, že profesor Brumbál nedovolil, aby ji Dolores Umbridgeová, vrchní bradavická vyšetřovatelka, vykázala z pozemků. Dost na tom, že ztratila práci, ale kdyby ztratila i svůj domov, ve kterém setrvávala více jak deset let, naprosto by netušila, jak se svým životem naložit dál.

Trhla sebou, když se ozvalo rázné zaklepání na dveře, a otřela si uslzené oči za svými obrovskými brýlemi, ve kterých studentům připadala jako moucha. „D-dále," vykoktala a neúspěšně se pokusila uhladit obrovskou hřívu kudrnatých vlasů.

„Doufám, že se zabydlujete zase zpět, Sybilo," pronesla Dolores s nezájmem, když za sebou zavřela dveře. „Něco jsem vám přinesla, abyste to tu měla, hm, útulnější." Obhlédla přeplácanou místnost a ukázala jí nástěnný talířek s mňoukající kočičkou.

„C-co tu chcete?" vzlykla Sybila a zahalila se do barevné šály, jíž měla obmotanou okolo útlého krku, jako by ji snad považovala za brnění, které by ji mohlo před tou mrchou - jak Dolores pro sebe v duchu nazývala - ochránit. „Nestačí vám, že jste mě připravila o práci a ztrapnila před všemi studenty?" Snažila se přestat plakat, nechtěla jí dopřát další vítězství, ale nedokázala se uklidnit. Ta událost byla příliš čerstvá.

„Musela jsem to udělat," prohodila Dolores lehkým tónem, jenž Sybilu vyděsil více, než kdyby na ni zavrčela. „Nešlo to jinak, Sybilo." Objevila jeden volný prostor na stěně plné vystavených amuletů a pověsila na ni talířek. „Myslím, že se tam ta kočička opravdu hezky vyjímá, nemyslíte?" zeptala se a precizním způsobem jej vyrovnala tak, aby ani o milimetr nevybočoval z roviny.

„N-nerozumím," přiznala a křečovitě zaťala ruce do svých ramen. „Proč?"

„Neuznávám vztahy na pracovištích," prohlásila a v očích se jí objevil divoký lesk. Neverbálním kouzlem zamkla dveře a pak pomalu, aniž by své oči byť na jedinou sekundu spustila z druhé ženy, si vyhrnula růžovou sukni tak vysoko, až se objevil černý krajkový podvazek, jenž obepínal její stehno tak těsně, že jen stěží za něj mohla zastrčit hůlku. Přesto se jí to podařilo a Sybila při tom pohledu nervózně polkla. Nechápala, co to má znamenat.

„Vztahy? My přece nemáme žádný vztah," namítla zastřeným hlasem.

„Prozatím," opáčila Dolores a přiblížila se k ní s úsměvem, jež pravděpodobně považovala za smyslný, ale druhé ženě připomínal spíše hladový úšklebek. Dech se jí zadrhl, když byla zabořena do křesla a kouzelnice se posazovala na její klín, přišpendlujíc jí zároveň ruce k opěrkám tak, že se nemohla hnout.

„Nechte mě být," zašeptala, ale nedokázala zesílit hlas. Obklopila ji osobitá vůně druhé ženy a neodolala, aby jí zhluboka nenasála. Srdce jí bušilo, když se jejich oči vpíjely do sebe, a hrozilo, že prorazí do hrudního koše díru, snažíce se utéct kdovíkam. Nasucho polkla. Na svých rtech cítila zřetelně horký dech, který jí způsoboval husí kůži na zátylku. Jak dlouho už to bylo, kdy naposledy měla něco se ženou? Ani si to téměř nevzpomínala. Dávala si velký pozor, aby se nikdo nedozvěděl, že je lesbička. Dolores to však, zřejmě, poznala, jinak si nedokázala vysvětlit její chování.

Nedokázala zadržet zasténání, když se suché rty dotkly její čelisti a nos se jí otřel o tvář. Dovolila si krátký pohled na místo, kde se Dolores vyhrnula sukně a do tváří se jí nahrnula červeň při pohledu na krajkové kalhotky ladící k podvazkům. Nemohla si pomoci. Ta žena ji před chvílí ponížila před celou školou, zbavila ji práce, málem i domova, ale byla tak dlouho sama...

Teplo jejího těla bylo příliš lákavé, vysílalo jí mravenčení až do konečků prstů a nemožnost se pohnout a zůstat tak vystavena jen Doloresiné vůli, ji neuvěřitelně vzrušilo. Neodolala a naklonila hlavu, aby spojila jejich rty v jedny. Váhavě se otřela o její ústa, která se tak často formovala do výrazu největšího opovržení a prudce vydechla, když jí druhá žena vyšla naproti, a se surovou potřebou se na ně přitiskla. Jejich rty se spolu potkávaly s hladem, jako kdyby podobný pocit nepoznaly roky, nebyl zde žádný prostor na něhu, panovala tu jen drsná tužba, která oběma ženami zacloumala tak, jak to ani jedna z nich nečekala. Dolores plenila Sybilina ústa, jazyky se potkávaly v horkém vlhku s neodbytnou naléhavostí. Dávno pustila zápěstí útlé ženy, jejich prsty objímaly tělo před sebou a snažily se dostat pod oblečení, které překáželo. Potřeba cítit horkost kůže byla nekonečná a jim netrvalo dlouho, než ji naplnily, na zemi, aniž by se staraly o vlastní pohodlí.

„Přijdeš večer?" zeptala se Sybila poté, co vydýchala vyvrcholení, k němuž jí pomohl Doloresin mrštný jazyk.

„Večer má Potter školní trest," pronesla zamyšleně a zkušeným pohybem si upravila pokřivenou mašli ve vlasech. „Doufám, že nechodíš spát brzy, kočičko."

Mno... Co k tomu dodat? Můj historicky první femslash a ještě s těmito... dámami. Vím, že FemmeFragile čekala něco barvitějšího, no, snad se líbilo i tak.