Zadání: Harry/ Lucius
Povinná slova: ochránce, Smrtijed, růže, blonďák, černovlásek.

Luciusovi se na chvíli zastavilo srdce, když do jejich sídla dorazili lapkové a vedli mezi sebou tři mladé kouzelníky. Weasley, Grangerová a mladík, jenž byl v obličeji zohaven tak, že to až nápadně připomínalo žihadlovou kletbu. Musel to být on. Jen sekundu trvalo, než se mu srdce rozběhlo bleskovým tempem a na všechny seslal neverbální kouzlo hůlkou, jíž našel v trezoru, a dříve patřila jeho otci Abraxasovi. Vlastní hůlku mu zabavil Voldemort, a to pociťoval jako hlubokou ztrátu. Horší by však bylo, kdyby se něco stalo chlapci. Bellatrix se k nim výhružně blížila, když padla k zemi jako podťatá, stejně tak i lapkové, chycení kouzelníci, jeho syn Draco a manželka Narcissa.

Musel jednat rychle. Na všechny, kromě Harryho a jeho přátel, seslal paměťové kouzlo. Změnil starý pohárek v přenášedlo a lapky kolem něj seskupil tak, aby se ho dotýkali. Probudí se zmatení na zapadlém koutě severního Skotska. Narcissa s Dracem seděli v křeslech, do třetího umístil Bellu. Grangerovou a Weasleye nechal ležet na zemi, s těmi se vypořádá později. Měl dvě hodiny, než se všichni probudí a nehodlal je promarnit. Znásobil ochranná kouzla okolo Malfoy Manor a doufal, že Pán zla nebude chtít přijít v dohledné době. Pak vzal chlapce do náruče a zmizel s ním za prvními dveřmi, které vedly do rozsáhlé knihovny.

Svazky zabíraly police po všech stěnách od podlahy až po strop, výjimkou byla místa na dvě okna. Kroky tlumil huňatý vínový koberec, když ho nesl na jednu ze dvou pohovek pod těžkým křišťálovým lustrem, které byly dokonalým místem ke čtení, pokud se chtěl člověk zdržet. Několik vysokých stolků rozmístěných uprostřed místnosti pak doplňovalo vybavení knihovny.

„Finite incantatem," zašeptal a úlevně klesl na pohovku, drže chlapce stále v náručí, když se žihadlová kletba začala vytrácet a odhalovat tvář černovláska, jenž se začal vrtět. Zmateně zamrkal, napjal se, připraven ke skoku, když mu pohled padl do stříbřitě šedých duhovek.

„Luciusi?" vydechl a zmateně civěl do těch očí.

„Jsi v pořádku?" zeptal se naléhavým hlasem.

Zjistil, že ho Lucius drží na klíně a zavrtěl se, aby se mohl o něj pohodlněji opřít. Nasál jeho osobitou vůni a v hrudi se mu začalo rozlévat úlevné teplo. „Jsme oba mrtví? Bellatrix nás zabila?"

„Nejsme. Ale máme velmi omezený čas, než budeš muset se svými přáteli odejít. Jinak opravdu mrtví budeme," opáčil blonďák a zavrtal svůj nos do střapatých vlasů, které následně počal pokrývat polibky přes čelo na tvář, kterou Harry ochotně nastavil, až se zastavil u jeho rtů, které následně políbil tak, jak si to přál udělat už tak dlouho...

Přitiskl se na jeho ústa s hladovou potřebou podnícenou několikaměsíčním odloučením, během něhož o svém mladém milenci neměl žádné zprávy. Uklidňoval se pouze tím, že kdyby Harry zemřel, on, jako Smrtijed z prvního kruhu okolo Voldemorta, by se tu informaci jistě dozvěděl okamžitě.

Harry dychtivě pootevřel ústa, aby umožnil druhému muži vklouznout svým jazykem do horkého vlhka, a vyrazil mu naproti. Táhle vydechl, když se jejich špičky spolu setkaly, zapletl do dlouhých platinových vlasů prsty a zoufale za ně zatahal. Dával do polibku vše, co nemohl druhému muži říci, neboť na to nebyl čas. Vyjadřoval jím svůj strach, obavy, tužbu zůstat s ním, schoulit se v jeho náruči a prodlévat v ní až do smrti, aniž by se museli znovu odloučit. Svou lásku, kterou k němu hořel tak dlouho, že už si ani nevzpomínal, kdy k tomu došlo.

Lucius mu drtil pas v pevném objetí, snaže se nabrat si ho do zásoby, ale příliš dobře věděl, že jakmile odejde, opět se z něj stane jen vzpomínka, kterou bude muset uzavřít ve své mysli tak hluboko, aby ji Pán zla nebo jiný nitrozpytec nenalezl. Vzdychl a přitiskl se k jeho ústům pevněji, tančil s jeho jazykem divoké tango, užíval si teplo jeho těla mezi svými pažemi. Přál si, aby polibek nikdy neskončil a pocítil náhlou osamělost, když se kvůli nedostatku vzduchu museli odpojit, přesto se však nehodlal oddálit, pořád svými rty přejížděl po těch jeho, snaže si zapamatovat co nejvěrněji jeho sladkou chuť podbarvenou zoufalstvím.

„Luciusi," šeptl Harry, „co se stalo? Vzali nás sem lapkové. A najednou..."

„Vymazal jsem všem paměť a uspal je. Nedovolím, aby ti ublížili," vysvětlil zastřeným hlasem. Mírně se odklonil a prohlížel si mladíka na svém klíně. „Ale kouzlo má jen omezené časové možnosti. Jsi v pořádku?"

„Nic mi není," ujišťoval ho a políbil ho do koutku úst, „ale ty vypadáš hrozně." Jeho oči se rozšířily a poté se zúžily. „Jestli tě mučil –"

„Ne, ne," uklidňoval ho, vískaje ho ve vlasech.

„Přísahám, že ho zab –" vykřikl Harry dopáleně, ale nedostal možnost větu doříct.

„Pst." Položil mu prst na ústa, která jej okamžitě políbila. „Jsme... v nemilosti," přiznal neochotně, „ale jinak to není tak zlé." Jemně se na něj usmál. „O mě si nedělej starosti. Řekni mi, jak ti mohu pomoci?"

„Pojď se mnou," hlesl tiše, ačkoliv odpověď už tušil. Přesto si nemohl pomoci, aby to nevyslovil. „Vezmi Draca i Narcissu. Řád vás ukryje a..."

„A jak bys to chtěl vysvětlovat, Harry?" zeptal se Lucius dutě. „Jak bys všem chtěl sdělit, že jsi milenec jednoho z nejobávanějších Smrtijedů? Myslíš, že by ti pak ještě někdo věřil? A že by někdo věřil nám?" Hořce se zasmál a zavrtěl hlavou, kterou si následně opřel o Harryho čelo. „To nejde. Je sice moc hezké, že chceš být ochránce všech, včetně mě a mé rodiny, ale všechny nelze zachránit tak, jak si to představuješ. Já svou roli sehraji až do konce."

„Ale... přece to nebude navždy takto?" zahučel frustrovaně někam do jeho krku. „K čertu se vším, já chci vědět, že jsi v bezpečí!" Napřáhl ruku a chtěl ho uhodit do hrudi, místo toho se k němu jen víc přitiskl.

„Jistě, že ne. Až to všechno skončí, budeš šťastný." Nedořekl svou myšlenku do konce. Nepředpokládal, že on sám závěr války přežije.

„S tebou, Luciusi?" Zapíchl do něj svůj smaragdový pohled tak ostře, že pod ním málem zakolísal. „Říkal jsi, že Narcissa ví, že jsi gay a že se rozvodu nebude bránit. Byla to pravda? Budeš šťastný se mnou? Slibuješ?"

„Samozřejmě," odpověděl bez zaváhání, ačkoliv věděl, že mu lže. I kdyby válku přežil, z Azkabanu se už nikdy nedostane. Usmál se. „Budeme šťastni spolu."

„Těším se na to," zamumlal a Luciusovi se zdál uklidněný. Vnitřně vydechl. Nemohl dopustit, aby se chlapec o něj strachoval.

Vyměřený čas uběhl příliš rychle, když Harry stál uprostřed haly vedle svých spících přátel. Po dohodě upravil Lucius paměť i jim. „Vezmi si toto," řekl tiše a podával mu malý zlatý klíč, jeden černý vlas a umně tepanou stříbrnou růži. „Kde jsi říkal, že vás chytili?"

„Deanův les," šeptl a cítil, jak se mu oči plní slzami. Nechtěl se loučit.

Lucius se na moment soustředil a růže zazářila modrým světlem. „Tohle tě tam zanese. A ten klíč... je od trezoru Lestrangeových. Najdeš tam, co potřebuješ." Vytrhl si jeden plavý vlas a přidal ho Harrymu do ruky. „Buď opatrný."

„Ty taky," šeptl a naposledy se vytáhl na špičky, aby druhého muže políbil. O malou chvilku později byl pryč, a Lucius se roztřeseně chopil sklenice vína, čekaje, až se zbytek rodiny probudí.

Tak trochu pozměněná kanonická verze zastávky u Malfoyů doma. Doufám, že jsem zadání splnila aspoň trochu podle představ SusenkaCookie, které je tato část věnována.