Zadání: Harry/ Ron
Povinná slova: dort, svetr, famfrpál, noční můry.

„Harry," šeptl Ron a přisedl si k usínajícímu spolužákovi na postel, „už spíš?"

„Těžko, když mluvíš," opáčil černovlasý chlapec a obrátil se z boku na záda. Byly letní prázdniny a jako každý rok Harry strávil u Dursleyových jen nepatrnou a nutnou část léta, než se přesunul do Doupěte. Letos ho do něj přivedl Brumbál poté, co spolu navštívili Horacia Křiklana, který se měl vrátit do Bradavic jako nový učitel. Noc už pokročila a Harry se ani neobtěžoval nandat si brýle, stejně by mu nepomohly k tomu, aby na svého zrzavého kamaráda blíže viděl. V šeru zaznamenal pouze obrysy.

„No jo, to máš asi pravdu," připustil Ron a nervózně se zasmál. „Já jen... zítra máš narozeniny, mamka ti plánuje oslavu, a bude tu spousta lidí, dokonce přijedou i Bill a Charlie, budou chtít hrát famfrpál a..."

„To je od ní moc milé," zamumlal. „Ale proč mi to říkáš teď? Vždyť se to ráno stejně dozvím, ne?"

„Jo, no," souhlasil a poškrábal se ve vlasech, cítě, jak rudne. Byl vděčný, že jej Harry nemůže vidět. „Ale to už nebude příležitost, abych ti dal jednu část svého dárku," hlesl tiše a zavrtěl se na posteli, čímž se natiskl k Harryho boku.

„Jakou část?" vydechl chlapec a cítil, jak se mu po tom doteku roznáší mravenčení až do konečků prstů.

Odolával pokušení natáhnout ruce a stáhnout si ho k sobě. Jak by mohl? Byl do něj zahleděný už tak dlouhou dobu, ale Ron měl oči jen pro Hermionu. Nestál o něj, přesto nebyl schopen alespoň zkusit své city potlačit. Byly příliš silné, klíčily v něm nejspíše už od doby, co si k němu přisedl ve spěšném vlaku cestou do Bradavic, ale tehdy tomu nemohl rozumět. Zdálo se mu přirozené, celé ty roky, že s ním chce trávit čas a prodlévat v jeho blízkosti, byli přece nejlepší přátelé, ovšem v pátém ročníku si konečně přiznal, že jeho náklonnost se z přátelské roviny přesunula daleko přes tuto hranici.

To uvědomění ho přepadlo naprosto nepřipraveného a ve spaní ho trápily noční můry, v nichž Ron zjistil, že ho Harry miluje a odvrhl ho. Navzdory tomu všemu však stále doufal, že by, třeba, jednou mohl ukořistit něco víc než jen letmý dotek přátelského charakteru.

„Je to strašně těžké," zahučel Ron a prohrábl si vlasy. „Bojím se, že mě zakleješ."

„Je to tak hrozné?" zasmál se tiše. „Upletl jsi mi snad svítivě růžový svetr? Nemusíš se bát, hůlku mám na stole, nechám ji tam."

Nenápadně se protáhl a při tom pohybu pohladil Rona po boku. Ucítil, jak se zrzek pod dotekem otřásl a srdce mu kleslo. V očích ho štípalo a jeho smaragdové oči se začínaly plnit slanou vodou. Pomyslel si, že je nejspíš na čase, aby své naivní představy konečně zašlapal do prachu a začal se poohlížet po někom jiném. Avšak srdci nešlo poručit, nemohl Rona jen tak pustit z hlavy.

„Možná," špitl a zhluboka se nadechl. „Slib mi, že se se mnou nepřestaneš bavit, ať to bude cokoliv," požádal zastřeným hlasem.

„Dobře," odpověděl a srdce se mu rozbušilo očekáváním. Slastně vydechl, když ucítil na tváři letmý dotyk konečků prstů, které pokračovaly po ostré linii čelisti, aby doputovaly až na jeho rty, které něžně obkroužily. „Rone..."

„P-promiň, neměl jsem –" Zavrtěl hlavou a chtěl stáhnout ruku, ale Harry byl rychlejší.

Chmátl po jeho zápěstí, políbil ho do dlaně a pak si o ni opřel tvář. „Naopak," šeptl, „měl jsi."

„Vážně?" ujišťoval se nevěřícně Ron.

„Rozhodně," přitakal a v břiše se nu rozletělo hejno motýlků, které ho svými křidélky lechtaly po páteři, když se matrace prohnula pod vahou druhého těla a Ron ho nesměle políbil.

***

„Všechno nejlepší k šestnáctým narozeninám, Harry," zvolala paní Weasleyová, která za obrovským dortem ve tvaru zlatonky téměř nebyla vidět.

Hůlkou ho držela ve vzduchu před sebou a levitovala ho na dlouhý stůl, postavený venku na zahradě, u nějž už byla usazena celá Weasleyovic rodina (kromě Percyho, jenž se stále odmítal omluvit) s Hermionou. Na stole byla slušná kupka dárků a Harry se šťastným úsměvem vstal, aby mohl sfouknout svíčky. Jeho pohled se střetl se zářivýma očima zelenohnědé barvy a usmál se. Nic, co bylo na stole zabalené v balicím papíře, nemohlo mít takovou hodnotu, jako polibek od chlapce, kterého miloval.

Tak po včerejší záležitosti taková nesmělá něžná romantika, snad se líbila.

Věnováno tarra-2005.