Zadání:  Wolfstar 

Povinná slova: věrnost, Casanova, prokletí, Bradavice

„Remusi, počkej," volal udýchaný Sirius a snažil se dohonit svého přítele, který od něj utíkal. Vždycky ho dokázalo překvapit, jak rychle jeho spolužák uměl utíkat. „No tak, zlato –"

Oslovení zabralo. Hnědovlasý chlapec, který doposud unikal druhému, se zastavil tak náhle, že do něj Sirius vrazil. „Jak – jak se opovažuješ – " Třásl se vzteky tak, že sotva cedil slova skrze sevřené zuby. Po zjizvené tváři mu stékaly horké slzy, které – celkem zbytečně – zlostně stíral hřbetem dlaně. „Po tom všem – s Collinsem! S jedním z největších šmejdů Zmijozelu!"

„To ale nic nebylo, on mě políbil, ale já ho hned odstrčil a – " Sirius se ho pokusil ukonejšit a pohladit po ruce, Remus mu však ruku shodil.

„Do večera se mi budou smát celé Bradavice," pokračoval, jako kdyby ani nezaregistroval řeč druhého chlapce. „Horší už by to mohlo být jedině v případě, že by ses muckal se Snapem!"

„No, to snad nemyslíš vážně," ohradil se a dal si ruku před ústa, naznačuje tak dávení. „S tím mastným –"

„Na tom nesejde!" vykřikl Remus a odrazil jeho další pokus o objetí. Cítil se zrazený a ublížený a jen silou vůle se snažil nerozplakat úplně. Měl dojem, že se mu bušící srdce co nevidět roztrhne a rozpadne na malé zubaté úlomky. „Byl jsem hloupý, když jsem si myslel, že ti něco říká slovo věrnost. Moje chyba. Měl jsem tušit, že se nezměníš a pořád k sobě budeš přitahovat další a další kluky a holky," povzdechl si a schoulil ramena.

„Remusi, poslouchej mě, snažím se ti vysvětlit, že to nebyla moje chyba. Najdi Collinse teď, myslím, že mu ještě z pusy půjdou mýdlové bubliny." Zamračil se. „Já nejsem žádný Casanova, sakra. Miluju tě a od chvíle, co jsme spolu začali chodit, jsem s nikým jiným nic neměl!"

„Rád bych ti věřil, Siriusi," řekl smutně a pomalu se otočil. „Jdu do knihovny. Rád bych byl chvíli sám." Odešel, ponechávaje druhého chlapce stát na chodbě zmateného a rozrušeného.

***

„Kde je Náměsíčník?" zeptal se James, když Sirius s otráveným výrazem dorazil do nebelvírské společenské místnosti. Lily polehávala na pohovce s nohama přes jeho stehna a četla si v učebnici kouzelných formulí pro sedmý ročník. Na zemi před nimi seděl Červíček, předstíral, že se učí lektvary, ale po očku je neustále sledoval.

„V knihovně," zabručel Sirius a svalil se do prázdného křesla. Opřel si tvář do dlaní. „Nechce být rušen," dodal, když na něj James vrhl pátravý pohled.

„No, však tam nebude celý večer, ne?" poznamenal s povytaženým obočím a odložil zlatonku, se kterou si pohrával, do kapsy. „Brzo se ti vrátí."

„Tím si nejsem tak jistý," zamumlal ztrápeně.

„Co se stalo?" zajímala se Lily a zaklapla knihu, pokládajíc ji na hruď. Otočila se na něj a ve smaragdovém pohledu se zračila starost. „Pohádali jste se?"

„Nevím, jestli bych to nazval hádkou. U Merlina, to je jak prokletí, tohle!" zvolal, až Peter polekaně nadskočil a několik studentů pátého ročníku na druhém konci místnosti pohoršeně vzhlédlo.

„Tak o co jde –" ptal se James, ale v té chvíli se obraz, jímž se vstupovalo do nebelvírské věže, odklopil, a dovnitř přišel Remus se samolibým úsměvem. Suverénně nakráčel k Siriusovi a posadil se mu na klín.

„Potkal jsem Collinse," osvětlil, jako by se nic nedělo, na Tichošlápkův tázavý pohled. „Chudák, někdo po něm vrhl zakopávací a škytací kouzlo." Zatvářil se naprosto nevinně. „Madame Pomfreyová říkala, že musí strávit noc na ošetřovně, protože při každém kroku škytá a vypouští mýdlové bubliny jako bublifuk." Se širokým úsměvem se zabořil Siriusovi do ramene.

„To muselo být hodně silné kouzlo, když musel na ošetřovnu. Toho by se dalo využít," poznamenal James obdivně a v očích se mu zalesklo.

„Nech už Severuse na pokoji," prskla Lily, která ihned pochopila, kam tím míří.

„Já?" ohradil se na oko, mrkaje tajně na Červíčka, který na něj shlížel ze země.

„No, tak silné nebylo," podotkl Remus a pokrčil ramena. „Ale v kombinaci s mýdlovým kouzlem je to prý celkem katastrofa. No, a uznejte, jak jsem to měl asi tušit?" Rozhodil rukama, snaže se tvářit, že nevěděl, jakou spoušť zkombinované kletby způsobí.

„Proč jsi to udělal?" zeptala se Lily se zamračením. „Jsi prefekt, neměl bys –"

„Nemá sahat na můj majetek," zavrčel s pohledem do Siriusových očí. „S tebou si to ještě vyřídím později," šeptl tak, aby ho slyšel jen on. „Večer, v Komnatě nejvyšší potřeby. Připrav se na velmi dlouhé omlouvání."

„Myslím, že to zní fér," špitl nazpátek s co nejpokornějším hlasem, ačkoliv v očích se mu rozhořel laškovný plamínek.

Tak nevím, vážně jsem nějak měkká s těmi šťastnými konci. Ale zítra bude polovina výzvy za námi, tak bychom mohli dát druhou polovinu smutnou, ne? :-D

Mimochodem, Wattpad si ze mě dělá normálně legraci. Na včerejší komentáře jsem se snažila odpovídat, ale pokaždé se mi (až na několik málo výjimek) někam ztratily, takže to zatím nechám být a zkusím odpovědět třeba o víkendu. Jako kdyby nestačilo, že každý komentář odesílám na desetkrát, ale když mi po 10 minutách zmizí, to vážně dokáže naštvat. Takže si, prosím, nemyslete, že na vás kašlu, jen ten krám se mnou prostě nespolupracuje. Ale všechno čtu a jsem z vašich reakcí nadšená, opravdu ♥.