,,Chcete vědět, jak jsme slavili svátek luyi my?" Zeptal se Sorrdan, když si navzájem dali dárky.

Viděl, že Nora a její matka jsou stále rozladěné z toho, že zbytek jejich rodiny je kdo ví kde a chtěl je nějak rozveselit.

,,V Garmoru jste slavili svátek luyi?" Podivila se Arcalima.

,,Sice trochu po svém, ale... Ano," přikývl Sorrdan. ,,Ale nejzajímavější byl ten poslední, který jsem tam zažil.
Rozhodli jsem se, že všem ukradneme dárky a jejich sváteční ozdoby..."

🎄🎄🎄

,,Jsem jediný, komu je tahle slavnost značně proti srsti?" Zamumlal Jarvel, když spolu se Sorrdanem, Eilimou a několika dalšími sledovali hon pod sebou v ulicích.

Ve Smrťákově to vypadalo jako každý den, ale zbytek města se očividně hodlal pustit do slavností nálady a to i přesto, že v Garmoru nebylo moc co oslavovat.

,,Ne," odfrkla si Eilima znechuceně. ,,Je to hloupý svátek. Být na sebe hodní. To určitě."

Sorrdan se k tomu radši nevyjadřoval. Svátek luyi mu nevadil, ale kdyby to řekl, ještě by se mu pokusili rozpárat kožich. Jenom pokusili, přirozeně. Utekl by jim dřív, než by se k tomu vůbec rozhodli.

,,To je taková nuda," zasténal Jarvel. ,,Svátek luyi je příšerná otrava. Všichni jsou zalezlí u sebe doma a když jsem se minulý rok pokusil někoho v ten den okrást, začal na mě koktat, že je svátek luyi a že to nemůžu dělat."

Sorrdan se na něj podíval. ,,A okradl jsi ho?"

,,Samozřejmě," odfrkl si Jarvel. ,,Nemůžu si zkazit reputaci nejlepšího zloděje."

,,Proč ti tak vlastně říkají?" Zamyslel se Sorrdan. ,,Kdyby jsi byl nejlepší zloděj, tak tvoje oběti ani neví, že byly okradeny..."

Jarvel po něm blýskl výhružným pohledem jasných, oranžových očí.
,,Nemyslím si, že ty se svou oblibou skákat z temných uliček na své oběti v přestrojení za hloupou ještěrku, budíš zrovna větší dojem," zavrčel.

Sorrdan se na něj uraženě podíval. ,,Co prosím? To je můj dramatický-"

,,Nechte toho," vyštěkla Eilima zlostně. ,,Bolí mě z vás hlava. Nevím, proč jsem s vámi vůbec šla."

Jenom Sorrdan s Jarvelem věděli, že Eilima je ve skutečnosti vcelku normální vlčice. Sama se halila spoustou historek a tajemstvími, dělala se hrozivější než ve skutečnosti byla a taky měla smysl pro dramatičnost, se svým zvykem, vycházet vraždit jen za úplňku. Málokdo věděl, že je ve skutečnosti úplně stejná jako oni-egostická, hrdá a panovačná.

,,Protože jsme skvělá společnost?" Nadhodil Sorrdan.

Jarvel si odfrkl a Eilima nad nimi zakoulela očima.
Pak se znovu podívala do ulic města.

Začalo se stmívat a v lampy se začaly rozsvěcovat. V tuhle dobu by většina vlků už utíkala do svých domovů, ale vzhledem k tomu, že se blížil svátek luyi, všichni byli v nezvykle povznesené náladě. Obchodníci zavírali své stánky později a i teď se u nich pořád tísnilo spoustu zákazníků, toužících koupit něco svým blízkým.

Domy začínaly být osvětlované různými, barevnými světélky, takže tím nápadně připomínaly Fedgar. Ve vzduchu se vznášel pach jehličí, vonných svíček a horkých čajů.

,,Docela mě to štve, vás ne?" Zeptala se Eilima, červené oči se jí leskly ve světle lamp.

,,Co?" Nechápal Sorrdan.

Jarvel zakoulel očima nad tím, jak je černý vlk hloupý. Sorrdan si však byl celkem jistý, že nejlepší zloděj taky neví, co má Eilima na mysli, ale bude dělat, že ano.

,,To jakou srší náladou," vysvětlovala Eilima. ,,Nemají právo se cítit vesele a bezpečně. Ne v Garmoru."

Sorrdan začínal mít pocit, že se zase začíná schovávat za masku tvrdé vražedkyně.

,,Můžeme za nimi skočit a vystrašit je?" Navrhl Sorrdan.

,,A okrást?" Dodal Jarvel.

V červených očích bílé vlčice se zračilo něco jiného, než světlo z lamp. Něco škodolibého a zlého.

,,Ne, to je málo," řekla zamyšleně. Najednou se postavila a oba zloději se na ní nechápavě podívali.

,,Ukradneme jim všechno," usmála se. ,,Vezmeme jim dárky, ozdoby, jídlo... Prostě všechno."

,,A jak to chceš jako udělat?" Ptal se Jarvel, když se snažil udržet krok s Eilimou, která seskočila za střechy a vyrazila do Smrťákova.

Sorrdan se k nim přidal z druhé strany a pozoroval zvláštní, odhodlaný výraz v očích bílé vlčice.

,,Garmor a obzvláště Smrťákov je plný zlodějů," poznamenala Eilima. ,,Nebude těžké jich sehnat dost na to, aby dokázali celé město připravit o to, co dělá svátek luyi svátkem luyi."

Sorrdan se tvářil dost skepticky, ale Jarvel s jistou radostí řekl: ,,A necháme si vše, co vezmeme!"

Eilima rázně přikývla. ,,Zloději se jen poženou, aby si mohli pro sebe ukořistit co nejvíc. A když nebudou ozdoby, dárky ani cukroví, nebude ani svátek luyi."

Sorrdan měl takový pocit, že takhle to úplně nepůjde, ale nehodlal se s ní hádat. Eilima často dělala, že je jí všechno jedno a když se pro něco takhle nadchla, nebylo dobré se jí stavět do cesty.

,,Počkáme si na večer svátku luyi," navrhla. ,,Aby se celou dobu mohli radovat a pak budou zdrcení z toho, že nemůžou slavit ten svůj zbytečný svátek. A vy dva byste měli říct ostatním zlodějům, co se chystá."

Jarvel se zatvářil vzpurně. ,,Neposlouchám tvoje rozkazy," namítl podrážděně.

Sorrdan s ním souhlasil. Nelíbilo se mu, když se Eilima začala chovat, jakoby jim mohla velet.

Bílá vlčice je oba probodla pohledem. ,,Uděláte co říkám, jinak za vámi osobně přijdu a zabiju vás. A bude mi úplně jedno, jestli je úplněk nebo ne."

,,Můžeš si to zkusit," poznamenal Sorrdan vesele, když se zahalil do iluze neviditelnosti, která mu pomohla pokojně ustoupit od těch dvou.

Kolem Jarvela zavířila zářivá, ohnivá stuha, která se výhružně natáhla k Eilimě jako jedovatý had.

Podrážděně zavrčela a zavřela oči. ,,Prosím vás, řeknete to ostatním zlodějům?" Povzdechla si. Očividně jí to bylo dost proti srsti.

Sorrdan se zase zviditelnil, zatímco Jarvel uhasil svůj plamen, takže v uličkách Smrťákova najednou byla větší tma.

,,Fajn," štěkl Jarvel nerudně a vyrazil pryč.

Sorrdan se na Eilimu jen ohlédl a odkráčel za druhým zlodějem.

🎄🎄🎄

,,Jak jistě všichni víte, za pár dní se bude odehrávat ten hloupý svátek luyi," vykřikl Jarvel, když vyskočil na stůl v jednom z hostinců, kde spoustu zločinců trávili svůj čas. Pokud teda zrovna někoho nevraždili, samozřejmě.

Smích a tiché šeptání utichlo a všechny oči se upřely na oranžovobílého vlka, který jim jejich pohledy chladně opětoval. ,,Vlci jsou při něm šťastní. A hodní. A nesnesitelní."

Několik vlků souhlasně zabručelo a Sorrdan, který se opíral o rám dveří, zaslechl jak někdo zamumlal: ,,Jo. Moje družka se ten den jakoby pomátla a rozhodla se pomoct vlčeti bez domova. Musel jsem jí zabít..."

,,Eilima dostala nápad," pokračoval Jarvel a tentokrát se ozval tlumený, znepokojený šepot.

Tito zloději a vrazi možná dělali, že se ničeho nebojí, ale i oni skočili na všechny ty historky, které kolem sebe Eilima šířila.

,,Chce ukrást všechny jejich pitomé dárky a ozdoby a už by nebyl žádný svátek luyi," zavrčel Jarvel. ,,A všechno, co byste si vzali, byste si také mohli nechat."

Vlci se po sebe se zaujetím podívali. Očividně se jim ta představa líbila. A možná je taky poháněl strach, že Eilima by se nějakým zázrakem dozvěděla, že se odmítli připojit.

,,Chce to provést přesně v den svátku luyi, ještě před půlnocí," dodal Jarvel. ,,Řekněte to všem. Vezmeme všechno, co nám přijde pod tlapky a obyvatelé Garmoru si uvědomí, že zloději nepřípustí, aby se slavil svátek luyi!"

Všichni shromáždění vlci souhlasně vrčeli a nadšením vyli.

Sorrdan tak tak uhnul, než se jich spoustu z nich přihrnulo ke dveřím a vyrazilo do studené, zasněžené noci.
Jarvel seskočil ze stolu a ušklíbl se. ,,To bylo jednoduché."

🎄🎄🎄

Sorrdan, který se v dalších několika dnech procházel po městě, vnímal všude slavnostní náladu.

Vidět přátelské vlky v Garmoru pro něj bylo něco nezvyklého.

Většina obyvatel se totiž nezdravila na ulicích, nezastavovala se na pokec a všichni si hleděli svého.

Jakoby však všem něco vlezlo na mozek, vlci se zdržovali na ulicích i po setmění, povídali si a pomáhali si. Vzduchem se nesl smích a uvolněná nálada.

Sorrdan se cítil skoro provinile, že se to chystají zničit.

Nijak mu nevadil ten plán, znělo to zábavně a obzvláště se těšil, až ho někdo zahlédne v ještěří podobě uprostřed svého pokoje a začne ječet strachy.

Nicméně začínal mít špatný pocit, protože tito vlci museli žít ve stínu strachu ze zlodějů a vrahů a aspoň jeden den by si zasloužili nechat na pokoji.

Nehodlal se o tom však hádat s Eilimou. Ještě by se mu pokusila ukousnout hlavu. Samozřejmě, jen pokusila.

Konečně nadešel den svátku luyi-ulice byly bohatě vyzdobené, na každém rohu stály ledové sochy a domy byly pokryté hromadou barevných světýlek.

Začalo se stmívat a rozzářené domy obzvláště vynikaly v husté tmě Garmoru.
To zlodějům ztíží práci.

Za těch pár dnů věděl každý zločinec v Garmoru, co se chystá a všichni se skoro chvěli nedočkavostí. Dokonce naokamžik zapomněli na vzájemnou nenávist, kterou k sobě jako ke konkurenci chovali a všichni vzrušeně diskutovali o tom, ke komu půjdou a co mu ukradnou.

Zkušenější a ambicióznější si v prvé řadě vyhlídli bohaté vlky, kteří však měli lépe střežený dům, takže riskovali, že je někdo odhalí nebo se dovnitř vůbec nedostanou.

Eilima, která se jedinkrát stavila v hostinci-čímž vyvolala minimálně jeden infarkt-upozornila, aby se zloději vynasnažili pokrýt co největší oblast, aby ta jejich akce vůbec měla smysl.

,,Žádné zdržování," řekla výhružně. ,,Rozbít ozdoby, sebrat dárky a jít o dům dál, jasný?"

Nikdo se neodvážil jí odporovat.
Sorrdan měl v plánu dostat se k těm bohatším, protože nebyl tak krutý, aby okrádal chudé a navíc to pro něj s jeho schopností iluze bude více než snadné.

,,Já se tak těším!" Zavrčel Jarvel radostně, když sledovali, jak se na město snáší soumrak. Třásl se skoro jako vlče o... Svátku luyi.

Sorrdan si odfrkl. ,,Hlavně tu něco nepodpal, až se ti tvůj zlodějský kousek nepodaří," rýpnul si do něj.

Jarvel byl v tak dobré náladě, že se na něj jen výhružně podíval.

Když se konečně setmělo a tma zahalila město, zloději vyrazili do ulic.

Sorrdan nasadil větší rychlost, protože Eilima hodlala všechno zvládnout do půlnoci. Do té doby bylo totiž spoustu vlků na náměstí, kde se něco konalo, nebo co. A jeho oběti se nacházely nejdál od Smrťákova, co to jen šlo.

Staré, oprýskané domy se brzo začaly měnit v moderní, pečlivě udržované s velkými zahradami-které byly v Ledové zemi sice k ničemu, ale budily dojem, že jejich majitelé jsou bohatší než ostatní a mohou si takový nesmysl dovolit.

Sorrdan zahlédl jednoho vlka, který v podobě černého oblaku kouře klouže škvírou mezi skorozavřeným oknem a jiného zase viděl, změnit se v ptáka, který vyletěl až k úzkému komínu a vletěl dovnitř.

Sorrdan se rozhlédl a upřel svůj pohled k jednomu z domů. Jen doufal, že už tam nikdo nebyl.

Bohatý obchodník, který v něm přebýval, pil Sorrdanovi krev. Povyšoval se nad ostatními a když si u něj Sorrdan jednou něco kupoval, ohrnul nad jeho zaprášenou, špinavou srstí-nebyl to jeho dobrý den-nos a vyhnal ho pryč.

Měl stejně pyšnou družku s rozmazleného syna, takže očekával, že si budou navzájem dávat zbytečně drahé dárky.

Podíval se do temného okna, které bylo z neprůstřelného skla a zajištěné zámkem. Sorrdan si odfrkl. Vážně si myslel, že to něčemu zabrání?

Přeskočil plot a vklouzl do zahrady. Postavil se pod okno a upřel pohled na stěnu před sebou.

O chvíli později už o ní stalo opřených několik beden, které tvořily výhodnou cestu k oknu.

Sorrdan se otřepal. Bylo to těžší, než si myslel.

A to mě ještě čeká tolik domů, pomyslel si s lítostí.

Vyskočil na bedny a z nich až na parapet.
Tam trochu zavrávoral, ale udržel se a nechal bedny zmizet, takže kdyby nyní spadl, před zlomením několika kostí v těle by ho možná neuchránil ani měkkoučký sníh dole.

Podíval se na sklo, které se s neslyšitelným lupnutím jakoby vypařilo a Sorrdan skočil do místnosti za ním.

Daří se mi, pomyslel si Sorrdan, když uviděl pokoj napěchovaný od shora dolů pečlivě zabalenými dárky. Bál se, aby nemusel prohledávat celý dům.

Upřímně se vykašlal na nějaké ničení ozdob. Zmizelé dárky stačily.

Sorrdan se dal do rozbalování a vybíral si věci, které si vezme s sebou, jednu po druhé.

Věci, které se mu nelíbily, vyhazoval z okna do sněhu, ve kterém je poté hodlal zahrabat.

Možná na ně ten obchodník někdy přijde. Možná.

Když byl Sorrdan spokojený se svou várkou dárků, vytvořil si pod oknem zase nějaké bedny a pak nerušeně vyběhl ze zahrady.

Věci, které si hodlal nechat, si schoval do jedné tentokrát opravdové bedny v uličce mezi dvěma domy a pro jistotu jí ještě překryl sněhem. Nebyl si jistý, jestli to tam do půlnoci ještě bude, ale musel doufat, že ano.

Z domů od vedle slyšel tříštění a trhání-většina vlků se očividně dala i do škodolibého ničení.

Sorrdan nerušeně vyrazil k dalšímu domu a takhle to pokračovalo až do půlnoci.

Za celou tu dobu, co přebíhal mezi domy, potkával spoustu zlodějů, kteří v tlamách a brašnách na zádech tahali hromady věcí a s radostným vrčením spěchali zase do jiných domů. Spoustu taky trhalo barevná světélka na domech či rozbíjelo umělé hvězdy a baňky visící ze střech, lamp a plotů. Po zemi se brzo začali válet střepy a různé kusy papíru z roztrhaných balíčků.

Když byl měsíc vysoko na nebi a Sorrdan z dálky uslyšel hlasy vlků, kteří se vraceli do svých domovů, tiše se vytratil a vyrazil na místo, kde se měl sejít s Eilimou a Jarvelem. Chtěli vidět na vlastní oči, jak bude milovaný svátek luyi zkažen.

Sorrdan o to nijak nestál, ale upřímně ho také zajímalo, jak budou vlci reagovat.

Ocitl se v těch chudších ulicích, docela blízko Smrťákova a už zahlédl na střeše jednoho z domů sedět Eilimu a Jarvela.

Byla vlčice měla srst pocákanou krví. Očividně nehodlala zůstat jen u nějakého okrádání.

Sorrdan vyskočil k nim a posadil se vedle nich.

Podíval se směrem, na který oba zločinci upírali svůj pohled. Dívali se do okna protějšího domu, ve kterém se právě rozsvítilo a do místnosti vkročili dva starší vlci a jedno vlče. To se okamžitě zaraženě zastavilo, když si všimlo roztrhaných dárků a shozených ozdob.
Jeho rodiče se zatvářili zhrozeně a vlče se rozbrečelo.

Sorrdan se podíval na Eilimu s Jarvelem.
Jarvel se usmíval, Eilima měla nečitelný, chladný výraz.

Sorrdan se se špatným pocitem znovu podíval do okna a viděl, jak dva vlci objímají své vlče a něco mu říkají.
A k úžasu všech se všichni tři začali usmívat.

,,Cože?" Nevěřila Eilima vlastním očím. ,,Zničili jsme jim dárky a oni se přesto usmívají!"

Rozběhla se a přeskočila na střechu dalšího domu, aby se mohla podívat do dalšího okna. Sorrdan s Jarvelem jí sledovali.

I tam se odehrávala skoro stejná scéna, akorát tentokrát šlo o mladý pár.

Chvíli se na zničené dárky a výzdobu dívali, ale pak se k sobě přitiskli a začali si něco povídat, jakoby se nic nestalo.

Eilima rozzuřeně vycenila zuby a podívala se do dalšího okna. A dalšího. A dalšího.

Vlci vypadali smutně. Ale zároveň se jim zračilo v očích něco, co zloději nedokázali pochopit.

,,Jim to nevadí!" Vybuchla Eilima, když viděla, jak se nějaká rodina vrací ke své večeři a snaží se povzbudit své vlče. ,,Vždyť... Bez dárků a výzdoby ten svůj pitomý svátek slavit nemůžou!"

Nahrbila ramena a v očích se jí objevilo přesně to, co těm vlkům, kteří byli okradeni.

Pak se bezeslova obrátila a zmizela do noci.

🎄🎄🎄

,,Pochopila to," vysvětloval Sorrdan. ,,Já jsem to taky pochopil."

Nora se na něj tázavě podívala. ,,Co pochopil?" Zeptala se. Ona i Arcalima celou dobu bedlivě poslouchaly, zatímco za okny bez přestání hučel vítr.

Sorrdan se na svou družku usmál. ,,Okradení vlci byli přirozeně smutní. Dárky a ozdoby patří ke svátku luyi. Ale není to to, co ho dělá důležitým."

Počet slov: 2580
Nápad: Můj
Tadáá! I zloději oslavili svátek luyi XD Svým způsobem XD