,,Jsem jediný, kdo se docela diví, že to Alesira nenechala vyhodit do povětří?" Poznamenal Emalf, když procházel mezi hromadou krabic.

Taris se zeptala několika starších vlků v paláci, jestli si nevzpomínají, kam královská rodina ukrývala ozdoby na svátek luyi. S udivenými výrazy je zavedli do spodních pater paláce, tam kde to Taris skoro neznala, a ukázali jim staré, otřískané dveře.

Vstoupili do prostorné, velké místnosti s nízkým stropem, která byla celá napěchována hromadou polorozpadlých, prachem pokrytých krabic.

Emalf otevřel jednu z nich a okamžitě se rozkýchal, jak na jeho nos zaútočil velký oblak prachu, který se tu nashromáždil za těch několik let nepoužívání.

,,Nejsi," zamumlala Taris, zatímco nahlížela do nějaké krabice.

,,Možná si chtěla uspořádat nějakou párty," napadlo Emalfa a jen tak tak se ubránil dalšímu kýchání.

,,To bych chtěl vidět" poznamenal Sirres. ,,Hrála by depresivní hudba a tancovali kostrovlci?"

Taris si odfrkla. ,,Přestaňte se vykecávat, musíme všechny ty věci dostat ven."

,,Nemají to náhodou dělat sluhové?" Naklonil Emalf hlavu na stranu.

Taris se na něj podívala. ,,Možná, ale když přiložíme taky tlapky k dílu, neupadnou nám."

Sirres sledoval, jak se místnost začíná plnit sloužícími, kteří si s nedůvěřivým šeptem prohlíželi zaprášené, omšelé krabice, ze kterých občas vykukovaly nějaké zlaté hvězdy nebo dlouhé, třpytivé provazy.

Bez námitek však začali využívat svou magii k tomu, aby přemístili všechny věci ven.

Sirres se k nim se svou magií telekineze také přidal a přitom poslouchal, jak si sloužící povídají.

,,Na svátek luyi si pamatuju," šeptal jeden. ,,Byl to můj nejoblíbenější svátek v roce."

,,Já nevím," zabručel jiný. ,,Pamatuji si ho taky, ale je to zbytečná práce navíc pro nás."

,,A já jsem třeba nikdy nedokázal vymyslet, co dát své rodině za dárky," zamumlal další. ,,A pořád jsem musel vařit, protože moje družka je až moc povznesená nad nějaké vaření."

,,Takže se shodneme na tom, že bylo lepší, když ten svátek zrušili," poznamenal ten, co prohlásil že je to zbytečná práce navíc.

Sirres vrhl pohled po Taris, která se prohrabovala krabicemi a pomáhala vyhazovat ty ozdoby, které byly rozbité. 
Vypadala, jakoby si ničeho nevšimla, ale Sirres viděl, jak natáčí uši dozadu. Nepochybně musela také slyšet, co si její sloužící o svátku luyi myslí.

Sirres si ho nepamatoval. Než přišli Alfa vlci, byl jenom vlče a pak už se to neslavilo.

Z toho, co jim o něm však řekla Taris, pochopil, že je to přesně ta věc, která by Asiru neskutečně nadchla.

A Sirres si rád představoval, že dělá věci, na které by byla hrdá.

Trvalo to nějaký čas, než všechny ozdoby shromáždily na chodbě-s tím, že spoustu museli vyhodit, jelikož byly rozbité.
Taris se podívala na hromadu sloužících, kteří postávali u krabic a kýchali z prachu, který se vznášel všude ve vzduchu a vířil v slabých paprscích zimního slunce.

,,Vemte si každý jednu krabici a začněte zdobit palác," nařídila Taris. ,,Hvězdy pověste na stěny, na parapety položte svíčky a sošky. Až vyprázdníte jednu krabici, vraťte se a vezměte další. A nezapomeňte ani na nádvoří a bránu do paláce."

,,To je tak divné," zašeptal Emalf Sirresovi, když se sloužících lehce podrážděně začali rozcházet a kolem nich se vznášely krabice s ozdobami.

,,Co?" Zeptal se Sirres.

,,Vidět, jak Taris někomu rozkazuje a oni se s ní nehádají," vysvětlil Emalf.
Sirres potřásl hlavou, aby se ubránil pobavenému úsměvu.

Taris se na ně obrátila. ,,Už jsem vyslala posly, abych informovala všechny Vládce, že obnovujeme svátek luyi a že by se měli postarat o to, aby to u nich vypadalo hezky. A teď to ještě musím říct Blackstaru."

🎄🎄🎄

Reakce byly různorodé.

Sirres se cítil divně, když stál vedle Taris na balkóně paláce, zatímco ona mluvila ke všem vlkům, kteří se pod ní shromáždili. Neměl dobrý pocit z toho, že na něj zírá tolik vlků, ačkoliv by už si na to měl zvyknout, vzhledem k tomu, že byl Vyvolený.

Ti mladší, co svátek luyi nezažili, se na Taris nechápavě dívali a ptali se všech okolo, co to vlastně znamená.

A ti starší vypadali rozmrzele, jakoby to znamenalo hromadu starostí navíc.

Jediní, kdo z toho byli upřímně nadšení, byli obchodníci, kteří v tomto svátku vždycky nejvíce vydělávali-nebo to tak aspoň bylo Sirresovi řečeno.

Pokud někdo křičel na balkón nějaké námitky, k jejich uším nedolehly a oni se mohli vrátit do tepla paláce.

,,Jsi si jistá, že tě budou poslouchat?" Zeptal se Emalf nedůvěřivě. ,,Nevypadali zrovna nadšeně. A ani nemají jak sehnat ozdoby."

,,Proto se připojíte k přípravám," řekla Taris. ,,Do ulic pošlu pár vlků, kteří budou vzbuzovat slavnostní náladu a zdobit ulice. Musíme jim znovu připomenout, co to svátek luyi je. Emalfe, chci aby sis vzal na starost písničky. Máme královský sbor a několik dalších je jich různě ve městě. Něco s nimi nacvičíš a zařiď, aby to zpívali ve městě."

Sirres jí pořádně sledoval. Při jejich výpravě se málokdy projevovala takhle... Královsky.

Sirres se s ní v jednom kuse hádal a přišla mu jen jako hrdá urozená, která má potřebu všem dokazovat, že je něco víc než oni.

Teď měl však pocit, že si dobře uvědomuje, že je královna a že má zodpovědnost ke svým poddaným-kteří jsou ponoření do chmurných depresí z vlády Alfa vlků-a ona se snaží, aby se jim žilo lépe.

,,Ailine, chci aby jsi pomohla obchodníkům a všem těmto vyrábět ozdoby," pokračovala Taris. ,,Vím, že umíš manipulovat s realitou, což by se mohlo hodit, aby si nám nějaké ty ozdoby navíc vytvořila."

Sirres se na novou skoro-Vládkyni Fedgaru podíval. Dřív by pravděpodobně odmítla svou schopnost použít-co tak pochopil, čím víc jí používala, tím víc Stínů se kolem ní nahromadilo.
Nyní však přikývla a řekla: ,,To zní jako dobrý nápad."

Sirres se obrátil znovu se na Taris, která se mezitím podívala na Sirrese. ,,Potřebuji, aby ses přidal k vlkům, kteří budou zdobit ulice. Máš schopnost ledu, tak si s tím vyhraj. A mohl by jsi pro mě tak trochu... Poslouchat, co si o tom vlci myslí."

,,Chceš špehovat vlastní poddané?" Poznamenal Emalf pobaveně.

Taris mávla ocasem. ,,Ne," řekla. ,,Ale chci vědět, co přesně se jim nelíbí a co změnit."

Sirres se na ní udiveně podíval. Taris se stará o to, co si ostatní myslí?
Začínal mít pocit, že jediný kdo se tady nezměnil, je Emalf.

,,Fajn," odpověděl Sirres na požadavek mladé královny. Nedostal tak hrozný úkol, jakého se bál. Vlastně by to mohlo být i docela zajímavé.

A navíc se pořád uklidňoval vědomím, že Asira by na něj byla hrdá.

🎄🎄🎄

,,Proboha, ty písničky zní strašně!" Mumlal si Emalf, když se probíral hromadou textů, které mi podstrčila Taris. Tohle nikdo nemůže zpívat! To by nedovolil!

Zamyšleně se podíval z okna. Z jednolité, světle šedé oblohy se snášely jemné, bílé vločky, které dopadaly na parapet a přidávaly se tak ke svým bratrům a sestrám.

,,Sníh se snáší..." Zamumlal si pro sebe Emalf a dal se do psaní.

🎄🎄🎄

Ailine dostala vzorky od každé z ozdob, které Taris našla a měla se pokusit jich vytvořit víc.

Teď se na ty zaprášené, omšelé baňky, stříbrné hvězdy a zlaté řetězy zmateně dívala.

Připadaly jí takové... Obyčejné.

Měla pocit, že nevystihují to, co by svátek luyi vystihovat měl. Aspoň podle toho, co pochopila z toho, co jim o něm Taris řekla a dala přečíst.

V duchu se jí začal tvořit nejasný obrys toho, co se chystala zhmotnit ve skutečném světě.

🎄🎄🎄

Sirres kráčel po kamenné, dlážděné cestě vedoucí přímo z paláce středem Blackstaru.

Oddělil se od ostatních vlků, kteří se měli pustit do zdobení ulic a radši se procházel sám.

Město vypadalo úplném stejně jako vždy. Nic nenaznačovalo tomu, že by se dělo něco zvláštního.

Od chvíle, co Asira zemřela a Sirres se začal potulovat zemí, si všiml, že i po pádu Alfa vlků, jsou vlci vůči sobě nepřátelští a nedůvěřiví. A taky si všiml, že se často vyhýbají vzájemnému pohledu z očí do očí, za což mohl zvyk, který v nich dlouho budovali právě Alfa vlci.

Ani Blackstar na tom nebyl jinak a Sirresovi svým chováním vlci připomínali spíš obyvatele Garmoru.

,,Asi bych se měl dát do toho zdobení," zamumlal si Sirres pro sebe a zadíval se na lampy, ve kterých plápolal kouzelný oheň.

Natáhl se po své magii ledu a začal pomalu lampu pokrývat tenkou vrstvou námrazy a tvořit na jejím povrchu malé vzory.

Věděl, že si toho pravděpodobně ani nikdo nevšimne, ale bylo mu to jedno.
Tohle dělal s každou lampou, až došel na kulaté náměstí, v jehož středu se nacházela velká kašna, jejíž voda byla momentálně zmrzlá.
A v tu chvíli dostal nápad.

Počet slov: 1412
Nápad: Můj
Tahle část je taky taková kratší, ale příští už je docela dlouhá, takže jsem je nechtěla spojovat XD
Každopádně, zatím ahoooj! XD