,,Svátek luyi..." Zamumlala Taris, která seděla za stolem v královské knihovně, sehnutá nad nějakou knihou. ,,Už si ani nepamatuju, jak to probíhalo."

Ve velkém krbu s praskáním plápolal oheň, který vrhal své mihotavé světlo na text, jenž si Taris pročítala a za okny se proháněly velké, sněhové vločky.

Znala sníh, už několikrát navštívila Ledovou zemi, ale stejně to pro ní jako pro vlčici z Pouště bylo docela nezvyklé.

Líbilo se jí, jak jí ty stříbřité, chundelaté vločky zdobí srst a nebo jí příjemně křupou pod nohami, ale stejně radši zůstávala v teple paláce.

Dnes večer byla obzvláště vyčerpaná-musela se zase potýkat s tou podivnou skupinou vlků, kteří z nějakého jí neznámého důvodu uctívali Alfa vlky a snažili se podkopat nově nabitý mír v jejich zemi.

Taris znepokojovala hlavně skutečnost, kolik jich bylo. Vynořilo se jich zničehonic spoustu ve všech částech Eldiary a královská armáda na tom byla značně mizerně.

Potřebujeme něco, co trochu uklidní situaci, pomyslela si. Něco, co vlkům Eldiary dokáže, že svět je pořád krásný.

Měla totiž pocit, že spoustu vlků se po té strašlivé události stalo zahořklými a nepřátelskými. Když procházela v ulicích, vlci si počínali obezřetně a nebyli na sebe zrovna přátelští.

Zastříhala ušima, když uslyšela jak se otevřely dveře-ohlédla se a spatřila k ní kráčet Nizara, který zrovna široce zíval.

,,Nečekal jsem, že tě najdu zrovna tady," poznamenal.
Taris naklonila hlavu na stranu. ,,A to jako proč? Myslíš si, že mě nebaví číst?" Zeptala se ho pobaveně.

Nizar si odfrkl. ,,To jsem neřekl," řekl, mrkl na ní a posadil se vedle ní. ,,Já jen, že když musíme pořád řešit ty hloupé uctívače Alfa vlků, čekal bych, že už budeš vymýšlet válečný plán."
Taris zakoulela očima. ,,Už ho mám vymyšlený, abys věděl," řekla.

Nizar se na ní podíval, zlatooranžová srst se mu zaleskla ve světle plamenů. ,,Vážně?" Zeptal se.
Taris se ošila a podívala se na knihu před sebou. ,,Ani ne," řekla upřímně a koutkem oka zahlédla, jak se Nizar ušklíbl. ,,Ale napadlo mě, jak trochu zlepšit morálku vlků z Eldiary."

,,Jsem jedno ucho," poznamenal Nizar a znova unaveně zazíval, takže Taris předvedl řadu blyštivých, bílých tesáku.
,,To vidím," podotkla ironicky a on se jen usmál a kývnutím jí pobídl, aby mluvila. ,,Svátek luyi. Když přišli Alfa vlci, zrušili ho. Můžeme ho zase obnovit"
Nizar se zamyšleně podíval z okna, za kterým viděl se k zemi snášet sníh. ,,Už si ho moc nepamatuju," přiznal.

,,Ti starší si ho určitě pamatovat budou. Každopádně je to den v roce, kdy si všichni dávají dárky, zdobí se ulice, jsou na sebe hodní a tak dále," odpověděla Taris.
Nizar znovu obrátil pohled k ní. ,,A jak chceš zařídit, aby to vlci zase slavili? Jsou nerudní a otravní."

Taris se na něj zamračila a on jen nevinně pokrčil rameny.

,,Nemůžu to zařídit," řekla a podívala se do knihy, položenou na stole. ,,Ale tady se píše o slavnostech, které každý rok pořádala královská rodina na svátek luyi. Odehrávali se na nádvoří paláce, servírovalo se jídlo, dávaly dárky, hrály různé hry a představení a tak podobně. A pozvaný byl každý, kdo chtěl přijít."
Nizar naklonil hlavu na stranu. ,,Většina využije minimálně toho, aby se dostali do blízkosti paláce," uznal. ,,To by mohlo vyjít."

,,Musíme v nich především vzbudit slavnostní náladu. Začít zdobit ulice a hlavně zařídit, aby se zpráva o znovuobnoveném svátků luyi donesla co nejdál. Myslím si, že to nebude takový propadák. Je spoustu vlků, kteří si pamatují svátek luyi lépe než my a určitě si přejí jeho obnovu," přemýšlela Taris dál.

Nizar se na ní nepřesvědčeně podíval. Vlci se změnili. Byli mrzutí a nedůvěřiví a vypadali, že budou rádi, aby nikdo znovu nic neměnil.

Z toho mála, co si však ze svátku luyi pamatoval, však věděl, že to opravdu byla hezká a příjemná tradice, kterou stojí za to, obnovit.

,,Tak tedy jo," přikývl Nizar. ,,Obnovíme svátek luyi."

🎄🎄🎄

,,Přispěchal jsem hned, co to šlo!" Prohlásil Emalf dramaticky, když s třísknutím dveří vkročil do uvítací haly.

O kousek za ním kráčela Dcera krve s výrazem, jakoby byla radši všude jinde, než tady.

Taris se na něj podívala. S Emalfem se potkávala dost často-on a Dcera krve se starali o to, aby v Eldiaře panoval mír a vedli aspoň tu malou část královské armády proti těm uctívačům Alfa vlků. Proto se často vraceli sem a podávali hlášení.

,,Co jsi tak důležitého dělal, že se nyní tváříš tak velevážně?" Ušklíbl se Nizar. Taris tomu nemohla uvěřit, ale její druh a Emalf se stali takřka okamžitě nejlepšími přáteli. Oba dva byli egoističtí a proto Taris nešlo do hlavy, jak se mohli snést. Asi to bylo tím, že Nizar měl v sobě aspoň tu královskou vznešenost a galantnost a dokázal potlačit svou hrdost.

,,Mám takový pocit, že teprve včera jste nám podávali hlášení a že jste chtěli pár dní pobýt v Blackstaru," dodala Taris s úšklebkem.

Emalf se zazubil. ,,Musel jsem přejít celé město, abych se sem dostal! Mimochodem, možná sem v nejbližší době přispěchá hostinský Kaliaer a možná si bude tak trochu stěžovat na dva vlky, heh..."

,,Na jednoho vlka," opravila ho Dcera krve a významně se na něj podívala.
Taris si odfrkla. To by nebyl Emalf, kdyby někoho nenaštval. Vsadila by se, že zpíval svoje písničky někomu, kdo je nechtěl slyšet.

,,Takže, Vaše Veličenstva, proč jste nás zavolali?" Zeptal se Emalf a vysekl posměšnou úklonu.

Taris to ignorovala a jen řekla: ,,To se dozvíš, až dorazí i ostatní."
,,Jsi si jistá, že se Sirres dostaví?" Zeptal se Emalf nedůvěřivě.

Taris rozpačitě mávla ocasem. O Ailine neměla pochyb-také s ní byla v kontaktu, vždy byla Vládkyní Fedgaru. Nebo něco takového. Ailine se zatím nechtěla prohlásit Vládkyní-dokud si nebude jistá, že se do Věštce zamilovala. Taris nad ní musela zavrtět hlavou. Vždyť to tomu vlkovi přímo koukalo z očí. Bylo to roztomilé. A Taris sama věděla, že nemá smysl se vzpírat genu, který mají všichni samci z královské krve.

Co se však týkalo Sirrese, to už si tak jistá nebyla. Od chvíle, co porazili Alfa vlky a každý si šel vlastní cestou, se s ním výdala jen málokdy. Občas jí přišel navštívit, jindy jí zase Ailine řekla, že se stavil u nich ve Fedgaru, jindy zase zaslechla různé zvěsti, že se jeden z Vyvolených momentálně potuluje tam a tam. Jinak se však od nich víceméně odřízl.

Taris se s ním sice hodně hádala, ale i tak si na něj zvykla a doufala, že dorazí také.
,,Nevím," odpověděla Emalfovi. ,,Snad ano. Nevím sice, jak nám v tomhle pomůže, ale je Vyvolený a měl by u toho být."

🎄🎄🎄

O pár dnů později dorazila do paláce Ailine-bez Věštce, protože ten musel dohlížet na Fedgar.

Kdykoliv, když Taris Ailine viděla, měla pocit, že si je mnohem jistější sama se sebou.

Byla to právě Ailine, kdo nechala zmizet Alfa vlky, ale musela při tom nést strašlivé břemeno a to konkrétně žít s těmi hrozivými Stíny. Na jejich výpravě moc nemluvila, takže Taris měla občas pocit, jakoby tam ani nebyla.

Bylo to však čím dál lepší-i když stále neztratila svou schopnost, vynořit se zdánlivě odnikud a všechny tak vyděsit.

Taris zrovna procházela chodbou kolem haly, mířila na snídani, když v tom koutkem oka zahlédla v hale stát nějakou vlčici a vyplašeně sebou trhla.
Zastavila se a rychle se obrátila a vyrazila k Ailine.

,,Ahoj Taris," pozdravila jí Ailine přátelsky.
,,Jak dlouho tady stojíš?" Podivila se Taris.

Ailine zvedla hlavu, aby se podívala na oblohu, která šla vidět z prosklených částí stropu. Slunce pořád bylo nízko a obloha teprve dostávala svůj světlý, modrý nádech.

,,Už od rozbřesku," odpověděla Ailine.
Taris zamrkala. ,,A proč jsi nikomu neřekla, že tady jsi?"
Ailine pokrčila rameny a jen se usmála.
Taris nad ní zavrtěla hlavou a řekla: ,,Chceš se k nám připojit na snídani? Emalf už tu je."
Ailine přikývla a bezeslova vykročila za Taris.

Možná sice byla sebejistější než dřív, ale pořád neplýtvala slovy a mluvila jen, když bylo třeba.

Emalf už seděl za stolem a cpal se tou hromadou pečiva, vařených vajec a dělal z nich vysoké věže.

Kuchař, který přišel přinést misky s mlékem se na to zhrozeně podíval a rychle odspěchal pryč, aby se na to nemusel dívat.

,,Jéé, ahoj Ailine!" Pozdravil Emalf vesele, když se vyklonil zpoza věže ze slaniny a bílých chlebů. ,,Dlouho jsme se neviděli."
,,Taky tě ráda vidím," přikývla Ailine, zatímco si sedala.

Taris se ani nenamáhala Emalfa okřiknout a jen se pustila do jídla.

,,Proč tady vlastně jsme?" Zeptala se Ailine.
,,To se dozvíš, až přijde Sirres," odpověděla Taris, když polkla sousto.
,,Jestli priljde," zahuhňal Emalf, který se s nějakým polykáním nenamáhal a mluvil s plnou tlamou.
,,Jestli přijde," souhlasila Taris.

Zničehonic se Emalf pohlédl na něco za ní a jak udiveně vykřikl, poprskal celý stůl drobečky.

Taris i Nizar sedící vedle ní, se museli ohlédnout, aby viděli, co Emalfa tak překvapilo.

,,Už přišel."

Ve dveřích stál Sirres.

Emalf nadšeně vykřikl, jako malé vlče, které se raduje z dárku a rychle vstal, takže převrhl svou věž z jídla. Ignoroval to a vyběhl k Sirresovi.

Ani Taris se nemohla ubránit podivné radosti a vstala úplně stejně jako Ailine.
Všichni tři Vyvolení přiběhli k Sirresovi, který překvapeně ustoupil, ale to už se ocitl v jejich sevření.

,,Uh, nečekal jsem, že vyvolám až tak velkou radost," poznamenal značně rozpačitě.

Všichni tři od něj ustoupili a Taris si ho lépe prohlédla.

Černou srst měl mokrou, pravděpodobně od rozpuštěného sněhu a taky trochu zacuchanou. Oči mu však zářily radostí, kterou se snažil nedávat najevo.

,,To je dost, že ses uráčil přijít," napomenul ho Emalf.

Sirres ho probodl pohledem. ,,Dostat se z jedné části Eldiary do druhé, bez teleportace nebo létající lodě není zas tak jednoduché, abys věděl."

,,V tom dopise jsem psala, že jestli budeš chtít, zajdi do nejbližšího města s tímhle dopisem a oni tě nechají nasednout na loď," namítla Taris. Nechala mu ten dopis poslat po stopařovi, protože to byla jediná možnost, jak zjistit, kde se vůbec nachází.

Sirres jen zavrtěl hlavou. ,,Takže, mohu se zeptat, proč jste mě zavolali?"

Taris přikývla a znovu se posadila ke stolu.

Emalf s žalostným výrazem začal sbírat svou popadanou věž z jídla, zatímco Taris začala mluvit: ,,Eldiara je tak trochu ponořená v pochmurné náladě. Světlo sice zase svítí a Alfa vlci jsou pryč, ale vlci jsou nerudní a nepříjemní."

,,Takže asi jako ty?" Nadhodil Sirres.
Taris ho probodla pohledem. Vlastně jí to jeho věčné popichování docela chybělo. ,,To říká ten pravý," oplatila mu to, ale pak se zase obrátila i k ostatním. ,,Každopádně, rozhodli jsme se s Nizarem obnovit svátek luyi."

Emalf se vzrušeně napřímil, zatímco Sirres a Ailine se zatvářili nechápavě. Očividně neměli sebemenší tušení, o co to Taris mluví.

,,Slavilo se to každý rok a vlci si dávali dárky a byli na sebe hodnější než obvykle," vysvětlila Taris. ,,Zdobili se ulice, hráli různé představení, zpívali písničky..."

Emalf vykulil oči a začal skoro poskakovat na svém místě vzrušením.

,,Myslíme si, že by to mohlo trochu zlepšit náladu vlků v Eldiaře," dodal Nizar. ,,Protože teď je značně na bodu mrazu."

,,Svátek luyi je navíc symbol naděje a štěstí. A my, jakožto Vyvolení, jsme těmito živoucími symboly. Žádám vás, abyste mi pomohli s obnovením svátků luyi," dokončila Taris.

,,Rozhodně!" Vykřikl Emalf. ,,Ten svátek jsem miloval! A především všechny ty písně..."
Zasněně se usmál.

,,Vím, komu dám na starost všechny slavnostní písně a sbory," kývla na něj Taris a pak se podívala na Ailine.

,,Já jsem rozhodně pro," řekla podivuhodně vážně. ,,Vlci Eldiary si při vládě Alfa vlků hodně protrpěli a zaslouží si nějaké rozptýlení."

Taris na ní děkovně kývla a podívala se na Sirrese.

Ten chvíli mlčel. ,,Na jednu stranu je to věc, u které jsem si jistý, že se jí zúčastní spousta vlků a já zrovna po společnosti netoužím," řekl váhavě. ,,Ale na druhou stranu mám pocit, že je to přesně věc, kterou by Asira chtěla."

Taris bodlo u srdce. Asira by přesně věděla, jak tenhle svátek obnovit tak, aby všichni zase byli šťastní a spokojení.

,,Díky," řekla Taris. ,,Takže jdeme na to."

Počet slov: 1994
Nápad: Můj
Tahle povídka je rozdělená na tři části, protože dohromady by měla tak šest tisíc slov a navíc mi to zaplnilo místo, heh XDD
Každopádně, tahle část je taková nudnější a málo... Vánoční, když to tak řeknu, ale aspoň se znovu setkali naši Vyvolení! XD