Trvalo dva dny, než se konečně vydali do hlavního města-a za celou tu dobu viděla Arcalima z Eldiary prakticky nic.

Gord nebo Layla skoro nevycházeli z kajut a pořád po svých sloužících něco chtěli.

Takže ani neměla možnost si znovu popovídat s tím charismatickým kapitánem, který jí z nějakého důvodu vlezl do hlavy.

A ani když letěli přímo nad městem neměla čas si ho prohlédnout-Layla si jí a pár dalších zavolala, aby jí připravili na slavnost, která se měla odehrávat dnes odpoledne a pokračovat až do zítřejšího rána.

Arcalima zlostně zírala na zlatofialový náhrdelník, který Layle zdobil krk, tak dlouho, že si toho její nevlastní sestra všimla a přimhouřila oči. ,,Jestli ho chceš ukrást, máš smůlu," vyštěkla.
Arcalima potřásla hlavou a odvrátila se.

Loď přistála a Layla vyšla z kajuty obklopená svými sloužícími. Připojila se ke svému otci a spoustě dalších, bohatých vlků, které cestou vyzvedli a které taky obskakovala hromada sloužících.

Arcalima v tom moři vlků povědomě hledala rudou srst, než si uvědomila co dělá a vynadala si, že se chová jako hlupák.

Přistáli přímo na obrovském, zasněženém nádvoří, které už bylo plné dalších, létající lodí-tyhle však byly menší a štíhlejší, takže vedle nich Měsíc vypadal jako jejich tlustý bratr.

,,Vítejte, vítejte!" Zvolal někdo. Od zlaté brány paláce k nim spěchalo několik vlků, kteří měli pravděpodobně všechny uvést do pokojů.

Layla s Gordem si každý vybrali dva sloužící, kteří půjdou s nimi a ten zbytek byl uveden na společné pokoje, Arcalima mezi nimi.

V paláci bylo příjemné teplo, všechno tu bylo vykládáno zlatem, starými obrazy a drahými závěsy, křišťálová okna se třpytila v chladném světle, kráčeli po neskutečně měkkém koberci.

Byli uvedeni do velké místnosti, ve které se nacházela spousta dek a přikrývek.

Arcalima si zvykla, že spí na posteli-naštěstí to jí Gord neodepřel-takže zapomněla, že většina vlků pořád stále spí na tvrdé zemi, jen s hromadou přikrývek.
Nezdálo se, že by to někomu vadilo.

Sloužící si rozdělili místa podle toho, koho znali a začali si povídat. Většina témat rozhovoru bylo samozřejmě pomlouvání výše postavených vlků a drbání o jejich tajemstvích.

Arcalima se schoulila dál od nich, napjatá až k prasknutí.

Ostatní sloužící očividně nečekali, že by z paláce viděli víc než jen tenhle pokoj-byli tady jen pro případ, že by jejich zaměstnavatelé něco potřebovali.

Arcalima však věděla, že se musí dostat na ten večírek. Problém byl, že neměla pozvánku. No, prostě tam může zkusit proklouznout mezi ostatními.

Sem tam se dveře otevřeli, když si někdo zavolal nějakého sloužícího, ale jinak se nedělo nic převratného. Slunce stoupalo po obloze, teď se všichni chystali na slavnost.

Arcalima se podívala na malou brašnu, kterou si vzala s sebou. Měla v ní několik šperků, který si hodlala dát, aby vypadala jako nějaká urozená. Nelíbilo se jí to, ale neměla na vybranou.

Když už bylo skoro odpoledne, zhluboka se nadechla a vstala.

Dva sloužící, kteří přijeli s ní, také vstali a připojili se k ní-aby to vypadalo, že má své vlastní sloužící-ten zbytek na ní povzbudivě kývl. Ona vyrazila z místnosti a snažila se působit jako někdo, kdo ví co dělá.

Vyklouzla z místnosti a ocitla se na chodbě, kudy v jednom kuse běhali vlci.

Musela si najít nějaký osamělý kout, kde si nasadí ty hloupé šperky. Rychle se někam vydala, překvapená tím, jak jí všichni uhýbají z cesty, když viděli že má vedle sebe dva sloužící.

Nakoukla do jedné prázdné místnosti, vklouzla do ní a rychle si začala na krk věsit stříbrné šperky a na krk připínat nějaký náramek.

Leppy a Siam, sloužící kteří šli s ní, vzrušeně přešlapovali při pomyšlení, že budou na slavnosti.

Když byla Arcalima hotová, cítila se těmi hloupými šperky divně ověnčená, ale nestěžovala si a zase vyklouzla z místnosti.

Sledovala pohyb sloužících a podle toho usoudila, kde se slavnost odehrává. Vydala se tím směrem, zatímco se rozhlížela.

Celý palác byl zářivě ozdobený svátečními ozdobami-ze stropu visely zlaté hvězdičky a stříbrné vločky, všude byly položené jehličnaté věnce, svíce a různé mramorové ozdoby.

Připojila se k jedné rodině a až když si je lépe prohlédla, uvědomila si že se jedná o Hiliovy-urozenou rodinu ze Sarogu.
Všichni vypadali tak... Vznešeně.

No, možná až na černobílou vlčici, která se tvářila stejně nejistě jako Arcalima a vypadala, že by radši byla všude jinde, než tady.

Arcalima si od nich držela poctivý odstup, ale následovala je, jelikož určitě věděli, kam jdou.

Ocitli se ve velké, obrazy zdobené hale, kterým dominovaly především obrovské, zlaté dveře vykládané drahokamy.

Byly otevřeny dokořán a vycházel z ní zpěv, smích a hlasy spousty vlků.
A přímo před těmi dveřmi se nacházeli dva vlci, kteří kontrolovali pozvánky.

Přikývli na Hiliovy, kteří vstoupili dovnitř a někdo ohlásil: ,,Urozená rodina Hiliovi ze Sarogu!"

Arcalima se chystala otočit a rychle odejít, ale ti dva už si jí všimli.

,,Pozvánku," zabručel jeden z nich.
Leppy a Siam se na Arcalimu vyplašeně podívali.

,,Já..." Zaváhala Arcalima, ale pak si uvědomila, že musí vypadat jako někdo, kdo je výše postaveny. Někdo, komu je tahle situace na obtíž. Někdo jako Gord. Nebo Layla. ,,Ztratila jsem jí. Teda já ne, přirozeně, ale moji sloužící. Jsou neschopní. Upřímně doufám, že to nebude zas až takový problém."

Podívala se na ně a jen se modlila, aby se jí aspoň trochu podařilo napodobit Laylu.
I kdyby ano, nezdálo se, že by je to obměkčilo.

,,Pozvánku, jinak vypadněte," zavrčel jeden z nich, ale pak se on a jeho společník podívali Arcalimě přes rameno a vytřeštili očí údivem. S tím se taky hluboce uklonil.

,,To je v pořádku," ozval se nějaký hlas-hlas, který byl Arcalimě až moc povědomý, ale když se otočila, věděla že to je nesmysl, protože se ocitla tváří v tvář štíhlému, zlatooranžovému vlkovi, ve kterém neomylně poznala mladšího prince Silena.

,,Je tady se mnou," řekl, zatímco Arcalima rychle napodobila Leppy a Siama, kteří se uklonili stejně jako strážní.

,,Jistě, Vaše Výsosti," svolili okamžitě. ,,Koho má uvaděč uvést?"

,,Ponecháme je v nevědomosti, prozatím," prohlásil Silen.

Strážní přikývli a něco řekli vlkovi, který předtím zvolal jména Hiliových.

Arcalima se nechápavě dívala Silenovi do tváře. Proč jí nevyhnal, při jejím chabém pokusu dostat se na slavnost?

,,Královská Výsost, princ Silen!" Zvolal vyvolávač hrdě, když Silen vstoupil do místnosti a Arcalima ho rychle následovala, jelikož na ní kývl.

Síň, ve které se ocitli, byla ohromná. Měla tmavě modrý, vysoký, žebrovitý strop, ze kterého visel bílý lustr ve tvaru měsíce, obklopený spoustou malých lucerniček ve tvaru hvězdiček a vloček.

Celá místnost pak byla sladěna do stejného stylu-stěny byly zakryté černými, sametovými závěsy, podlaha byla z tmavého dřeva, na každém stole ve tvaru hvězd se nacházely bílé lucerničky. I sloužící, kteří se proplétali mezi momentálně tichými hosty, měli kolem krku uvázané černé pláště pokryté stříbrnými tečkami, jako noční obloha.

Na konci místnosti, přímo naproti dveřím, se nacházel vyvýšený stupeň se třemi trůny-dva z nich byly obsazeny, královnou a jejím nejstarším synem.

,,Doufám, že se dobře bavíte," zvolal Silen v nenadálém tichu a nenápadně trhl hlavou, čímž dal Arcalimě najevo, že by se měla vmísit do davu.

Ona ho rychle poslechla a byla ráda, že je celá místnost taková potemnělá a že nikdo moc nezaznamenal, že přišla s princem. Kdo by si jí taky vedle něj všiml, že?

Posadila se k jednomu poloprázdnému stolu a kdyby nebyla tak napjatá, tak by jí pobavili zákusky ve tvaru měsíců a ovoce nařezané tak, aby připomínalo hvězdy.

,,Tahle výzdoba mimochodem nebyl můj nápad, kdyby to někoho napadlo, vzhledem k tomu, že rád vymýšlím ty nejšílenější věci," dodal.

Kouzelné omámení všech přítomných se vytratilo a vystřídal ho smích.

,,No tak, Silene," pokáral ho něčí hlas, který patřil jasně červené vlčici, sedící na trůně. Královna Ruby.

Silen se zazubil. ,,Promiň, matko," zasmál se a vyrazil k ní, aby si sedl na místo po jejím boku.

Hovor se zase rozproudil, zatímco Arcalima ve tmě hledala Laylu s Gordem.

Přitom jí začínalo být dusno, když si uvědomila, v jakém obležení urozených rodin se to ocitla.

Musím varovat prince, připomněla si a pohlédla ke královské rodiny. A hele, tam našla i Laylu a Gorda. Museli mít hodně velké štěstí, že můžou sedět tak blízko královské rodiny, když nejsou ani z urozené rodiny.

Layla se jemně smála něčemu, co zrovna říkal její otec a všeobecně se usmívala víc, než obvykle. Kdyby jí Arcalima neznala, řekla by, že se dobře baví.

Pohlédla ke královské rodině.
Královna Ruby se bavila s Hiliovými, kteří se s ní přišli osobně přivítat a smála se s nimi, jako se starými přáteli.
Silen vypadal duchem nepříjemný a zdálo se, že těká očima po davu, ačkoliv si nebyla úplně jistá, z té dálky.
A bílý vlk, princ Faramis, jehož srst se krásně třpytila v stříbrném světle, hypnotizoval pohledem černobílou vlčici, která stála dál od své rodiny a vypadala, že se snaží udělat neviditelnou.

To musí Laylu pěkně štvát, pomyslela si Arcalima.

,,Běžte... Běžte si s někým povídat, třeba, nebo tak," řekla Arcalima Leppy a Siamovi, kteří už snědli všechno jídlo na stole a skoro nedočkavě poskakovali na místě.

Nedůvěřivě se na ní podívali, ale pak se rozjasnili a s děkováním vyrazili od stolu.

Uprostřed místnosti, na volné ploše se zdržovalo dost vlků, kteří si povídali a smáli se. V rohu se nacházel nějaký sbor, který zpíval tiché a pomalé, ale jasné písně, díky kterým se vlci pohupovali do rytmu.

Fajn. Dost rozhlížení, musím říct královské rodině o Layle, pomyslela si Arcalima a už už vstala, aby se k nim vydala.

,,Ach, ty někam jdeš? Tak brzo? Ještě nepřišlo to nejlepší," ozval se nějaký hlas.

Arcalima se vykuleně ohlédla a vytřeštila oči, když spatřila u svého stolu sedět zlatooranžového vlka.

Nechápala, jak se dokázal dostat až sem, aniž by si ho kdokoliv všiml.

Zářivě se na ní usmál. ,,Myslím, že mi dlužíš pár odpovědí."

Arcalima se na něj nedůvěřivě podívala a mlčela.

,,Tak třeba... Proč se sloužící vydává za nějakou bohatou vlčici, aby se mohla dostat na slavnost?" Zeptal se Silen. Tvářil se uvolněně, ale v očích mu jiskřila zvědavost.

A Arcalima věděla, odkud ty oči zná. ,,A proč se princ vydává za kapitána?" Vypálila na něj, ignorujíc že je to krajně nezdvořilé.

Silen se zarazil, ale pak se zasmál. ,,Dobře, to asi nebyl dobrý nápad," uznal. ,,Ale chtěl jsem být přítomen prvního oficiálního letu Měsíce. Ta potvora dlouhou dobu dělala problémy."

Arcalima se tiše nadechla. Princ Silen se vydával za kapitána nějaké lodi! A toho si nikdo nevšiml? A navíc...
,,To byl první let?" Vyhrkla. ,,Mohlo to spadnout!"

Silen zakoulel očima. ,,Ale nespadlo," připomněl jí. ,,Každopádně, já jsem ti na otázku odpověděl. Proč se vydáváš za někoho, kdo nejsi? Nebo jinak. Ty jsi bohatá, ale tvoje rodina tě sem nechtěla pustit."

Arcalima se na něj vyplašeně podívala, zatímco on se zazubil. ,,Když jsi řekla, že se jmenuješ Arcalima, hned jsem věděl o koho se jedná. Vím toho hodně o vlcích, kteří mají vkročit do paláce."

Arcalima se na něj zamračila. Nelíbilo se jí, jak si očividně myslel, že všechno ví. ,,Tak když jsi takový všeználek," řekla a bylo jí úplně jedno, že by jí za to mohl setnout hlavu. ,,Víš taky, že se moje sestra chystá otrávit celou vaši rodinu, aby se dostala k trůnu?"

Silen překvapeně zamrkal a ohlédl se, aby se podíval na Laylu. ,,To je hloupost. I kdyby se jí to nakrásně podařilo, tak není sebemenší důvod, proč jí posadit na trůn," řekl.

,,Hodlá zařídit, aby se s ní jeden z vás oženil," přiznala Arcalima. Přišlo jí špatné, takhle napráskat vlastní sestru.

Silen vyprskl smíchy. ,,Tak to má smůlu," ušklíbl se. ,,Vidíš tu černobílou vlčici?"

Ukázal na tu Hiliovou, co narozdíl od ostatních vypadala neohrabaně a tak nějak... Obyčejně, pokud se teda nemluvilo o barvě jejího kožíšku.

,,To je Pharsa. Faramis jí dneska viděl poprvé, protože většinou se svými rodiči nikam nejezdila. A už teď jí miluje," řekl Silen s uchechtnutím.

Arcalima se nechápavě zamračila. ,,Už teď jí miluje? Vždyť jí ani nezná."

Silen najednou zvážněl. ,,No... Arcalimo, slyšela jsi někdy o královském genu?"

Arcalima zamrkala a zavrtěla hlavou. ,,Ne, v životě."

Silen si povzdechl a odvrátil se od ní, jako by se jí nedokázal dívat do očí. ,,To je taková věc, která se u nás dědí. Mají to jenom samci a je to ta nejotravnější věc na světě."

Arcalima pořád nechápala, o čem to mluví a proč jí to říká. A taky tak trochu nechápala, jak je možné, že si nikdo nevšiml, že princ sedí tady, u stolu úplně v rohu, s vlčicí která by neměla být hodna ani jeho pohledu.

,,Když Faramis Pharsu poprvé spatřil, už neměl na výběr. Musí milovat právě jí a nikoho jiného. Je k ní nyní navěky připoután a pokud by ho od ní někdo oddělil, nepřežil by to," vysvětloval opatrně.

Arcalima se zamračila. Znělo to zvláštně. Ale taky smutně-nedobrovolná láska, nemožnost výběru.

,,A tobě... Tobě se to stalo taky?" Zeptala se opatrně.

Silen zvedl hlavu a podíval se jí do očí. Ten vážný výraz se k němu nehodil, znepokojovalo jí, že ho vidí i jen pár vteřin bez úsměvu.

,,Ano. Myslím že ano," zamumlal a pořád jí sledoval, jakoby čekal, až jí něco dojde.

Arcalimě se zatočila hlava. ,,Nemáš na mysli to, co si myslím, že máš na mysli?"

Silen se nervózně pousmál. ,,Možná?" Řekl váhavě. ,,Veselý svátek luyi?"

V tu chvíli sebou Arcalima sekla.

Nadělalo se kolem toho hrozné povyku a Layla s Gordem taky přišli na to, že je to jejich příbuzná, která měla zůstat doma. Asi by jí rovnou zabili, kdyby se přede ní nepostavil Silen, rozzlobený a naježený a z hrdla se mu linulo výhružné vrčení.

Až později pochopila slova své matky. Že si zaslouží něco lepšího.

To nejlepší, co Arcalima mohla mít, byl Silen. Zprvu tomu moc naděje nedávala, ani ho neznala a on slíbil, že když se do něj nezamiluje, tak jí tady nebude držet jako vězně. Podobně na tom byl Faramis s Pharsou, která se stala Arcaliminou nejvěrnější kamarádkou.

Ale upřímně, je snad někdo, kdo by nedokázal odolat Silenovi?

Věčně se usmíval, šířil kolem sebe pozitivní atmosféru, měl nekonečné sebevědomí a spoustu nápadů, jak zlepšit svět.

A ona se toho kupodivu chtěla zúčastnit.
Ta slavnost, ta zima, ten svátek luyi, to všechno kompletně změnilo její život a ona dostala ten nejlepší dárek.

Počet slov: 2354
Nápad: Můj
Byla to spíš taková pohádka, ale to nevadí XD Teď vás čekají dvě lehce krvavé povídky XD