,,Arcalima a Silen nepřijedou," hlesla Pharsa zklamaně, když dočetla dopis, který jí dnes odpoledne donesl posel.
Ohlédla se, aby se podívala do jasně modrých očí svého druha.

,,Proč?" Zeptal se Faramis nechápavě, když přišel blíž. Jeho bílá srst se ve světle bledého slunce zatřpytila jako sníh za okny a na parapetech.

,,Layla dělá problémy," povzdechla si Pharsa. ,,Utekla, nebo co a Arcalima se jí snaží najít."

Farami si odfrkl. ,,Proč by utíkala?"

Pharsa se pousmála. ,,No, Arcalima jí navrhla sňatek s Vládcem Fedgaru-Valirem. Jenže Layle se to moc nelíbí."

Faramis se ušklíbl. ,,Aha, takže kvůli ní budeme muset strávit svátek luyi odděleně?"

Pharsa pokrčila rameny a otočila se k oknu. Shlédla dolů na nádvoří, kde se to jen hemžilo sloužícími, kteří pracovali na posledních úpravách. Zítra se měla konat slavnost, na kterou pozvali všechny vlky, kteří budou chtít přijít-přesně, jak se to dělalo před válkou.

,,Mé předchozí svátky luyi taky nebyly moc zářivé," zamumlala Pharsa, když sledovala, jak sloužící posouvají stoly, před bránu pokládají malé, barevné balíčky a ještě doplňují výzdobu okolních stěn.

Faramis se postavil vedle ní, takže se jemně dotýkali kožíšky.

,,Nejsem si jistý, jestli by mohly být horší, než ty moje," poznamenal. ,,Z doby, kdy jsme ještě se Silenem žili v paláci, si pamatuji jenom jeden. Unesla nás jedna vlčice a chtěla nás sežrat."

Pharsa se na něj vykuleně podívala a on si jen odfrkl. ,,O tom ti řeknu jindy," dodal rychle. ,,A potom... Potom už jsem to slavil v Pralese, sám."

,,No," povzdechla si Pharsa, zatímco obrátila pozornost zase zpátky ke sloužícím. ,,Já jsem slavila vždycky jenom se Selenou. Moji rodiče nikdy neměli čas, vždycky se dostavili jen na večeři, předali nám dárky a to bylo vše. Žádné chození po městě, když tam panovala ta správná nálada, nic takového..."

Faramis se usmál a podíval se na ní. ,,Chceš se projít po městě?"
Pharsa se na něj taky podívala, usmála se a přikývla.

,,Ale bez stráží," dodal Faramis. ,,Tohle bude jen naše chvíle."

Pharsa se zahihňala, měla pocit, jako kdyby se chystala udělat něco zakázaného.

,,Zavři oči," zamumlal Faramis.

Pharsa tak poslušně učinila a cítila, že se začíná usmívat, když se jí čumákem dotkl a pobídl jí tak, aby vykročila.

,,Teď je můžeš otevřít," řekl Faramis.

Když to Pharsa udělala, stála před zrcadlem a dívala se na sytě zelenou vlčici se zlatýma očima. Za ní stál vlk se srstí jen o pár odstínů světlejší a hnědýma očima.

Její úsměv se ještě rozšířil. Moc dobře si pamatovala, kdy naposledy tyhle barvy Faramis zvolil.

Faramis si pobaveně odfrkl a zašeptal jí do ucha: ,,A teď honem pryč z pokoje krále a královny, než se někdo začne divit, co jsme zač."

Pharsa se zasmála a vyrazila za ním, když se Faramis rozběhl z pokoje. Proletěli kolem udivených stráží a několika sluhů, které málem porazili na zem.

Většina vlků na ně zlostně vykřikla, ať si dávají pozor na cestu. Pharse se to líbilo-když se Faramis stal králem a ona jeho královnou, všichni se začali chovat přehnaně zdvořile a uctivě. Teď byli jen dalšími sloužícími v obrovském paláci.

Zamířili ke dveřím na nádvoří a když vyběhli ven, pod srst se jim zařízl studený vánek. Vzduch byl ledový, ale prosycený vůní kouře z komínů a spoustu jídel.

Faramis se nezastavil, ale místo toho, aby zamířil k hlavní bráně, vyrazil k druhé, té menší, která sloužila k zásobování paláce.

Pharse to připomnělo chvíli, kdy se svou sestrou utíkali na trhy a letmo se usmála, zatímco utíkala za Faramisem.

Ten se ohlédl a zazubil se na ní. Od tlap mu odlétal sníh a Pharsa se mu musela vyhýbat-ne, že by se jí to však vždycky vydařilo. Několikrát jí přistál přímo na obličeji.

Faramis trochu zpomalil, aby běželi vedle sebe a oba proběhli kolem udivených stráží, kteří si nebyli jistí, jestli mají ty vlky zastavit nebo ne.
Ocitli se v sevření města, mezi bělavými, zářivými domy, které se pyšnily skoro až přeplácanost výzdobou.

,,Někdy si říkám, jestli to nepřehání," poznamenal Faramis, při pohledu na dům, který byl celý pokrytý kouzelnými, barevnými světélky.

,,Asi se snaží v šílené výzdobě překonat Rablest," napadlo Pharsu. ,,Kam půjdeme?"

Zvolnili do kroku, Faramis jí vedl pravděpodobně k hlavní cestě, proplétali se mezi domy a zahradami.

,,Na trhy," usmál se Faramis.
Pharsa si vzrušeně poskočila. Z trhů se sestrou si toho moc nepamatovala-jen ten krásný šátek, který shořel ten den, kdy se jí změnil život.

Potřásla hlavou, aby se těchto nešťastných myšlenek zbavila. Zítra měl být svátek luyi, ve vzduchu panovala ta příjemná, pokojná atmosféra.

Procházeli uličkou mezi domy a vynořili se přímo na hlavní cestě, kde se to hemžilo vlky. Většina z nich mířila na náměstí, odkud se ozýval největší ruch.
Faramis s Pharsou vklouzli mezi ně a nechali se vést davem.

,,Je to zvláštní, když nám najednou nikdo neustupuje," poznamenal Faramis. ,,Zvykl jsem si, že když nás někdo někdy viděl, hned se vytvořil prostor."

Pharsa si pobaveně odfrkla. ,,Teď by se to hodilo," poznamenala, při pohledu na ty davy vlků, kteří se skoro tísnili tělo na tělo, až bylo takřka nemožné se dostat tam, kam chtěli.

Sníh pod jejich nohami byl ušlapaný a zledovatělý, takže klouzal a Pharsa viděla spoustu vlků, kteří opravdu uklouzli. Zahřálo jí u srdce, když si všimla, že jim na nohy pomáhají třeba úplně cizí vlci. To byl důkaz toho, že atmosféra svátku luyi se vznášela všude kolem nich.

Faramis zamířil ke stánkům, které lemovaly celé náměstí a rozhlížel se po nejrůznějším zboží.

Pharsa mezitím vyrazila ke zpívajícím vlčatům, jejichž hlasy naplňovali vzduch a šířili atmosféru svátku luyi ještě víc. S úsměvem je sledovala a pak zvedla hlavu a nadechla se studeného vzduchu, který byl prosycen vůní pečiva, sladkostí, jehličí a tak podobně.

Faramis si k ní po chvíli sedl, v tlamě malý tácek s dvěma ovocnými zákusky.
Pharsa zaujatě zavětřila. ,,Hmm, voní to hezky," poznamenala.

Faramis položil tácek na zem a dodal: ,,A ještě lépe to chutná."
Oba dva se pustili do jídla, zatímco poslouchali zpěv vlčat a ruch kolem nich.

,,Co teď?" Zajímala se Pharsa, když oba dojedli.

,,Chceš se ještě podívat po trzích?" Zeptal se Faramis. ,,Tohle je poslední možnost."

Pharsa přikývla, zvedla se ze studené země a po boku se svým druhem vyrazila ke stánkům.

,,Juu, to je roztomilé," rozplývala se takřka u každého stánků a u všech koupila aspoň jednu věc, aspoň ze zdvořilosti.

Faramis začal všechny ty věci dávat do proutěného košíku, který Pharsa koupila taky.

,,Nemyslíš si, že je toho trochu moc?" Zeptal se pobaveně, když viděl jak Pharsa létá od stánku ke stánku, na všechny se usmívá, chválí jim jejich zboží a pak se vrací k Faramisovi s nějakou zbytečností v tlamě.

,,Když ono je to všechno tak hezké," povzdechla si-jako kdyby si přála koupit úplně všechno.

Faramis si pobaveně odfrkl. ,,Chtěl jsem stihnout ještě jedno představení, ale zdá se, že-"

,,Představení?" Přerušila ho Pharsa, červené oči jí zazářily zvědavostí. ,,Jaké představení?"

Faramis jen pokrčil rameny, jakoby na tom vlastně ani nezáleželo.

,,Večer proběhne v jedné části města jisté představení-nejsou to ti nejlepší herci na světě, ale to co hrají, by ti možná mohlo přijít zajímavé," řekl tajemně.

Pharsa se na něj zamračila způsobem, který mu přišel roztomilý. Z nebe se začaly snášet drobné, bílé vločky, které se jí zachycovaly na kožíšku a třpytivě ho zdobily.

,,Řekni mi to," naléhala, ale Faramis se jen usmál a nic neřekl.

Pharsa si odfrkla a řekla: ,,Tak pojď, ať to stihneme! A... Kde to vůbec je?"

Faramis pobaveně zakroutil hlavou a vydal se přes náměstí na opačnou stranu, ze které přišli. Za zády měli palác, který vrhal na město velký stín.

Pharsa s ním srovnala krok, zatímco okolí kolem nich se vyklidnila-bylo tu méně vlků než předtím, hluk náměstí byl čím dál tišší a atmosféra se ze vzrušené radosti změnila na klidnou a tichou.

Faramis po nějaké době sešel z hlavní cesty a zamířil mezi domy někam pryč, stále s košíkem v tlamě.

Pharsa mezitím ujídala perníky a přemýšlela, kam vlastně jdou.
Domy kolem nich tady byly prostší, ale pořád stejně hezky ozdobené a vyzařovala z nich stejná, příjemná atmosféra.

Pharsa nastražila uši, protože měla pocit, že zepředu něco slyší. Přišlo jí to jako hlasy.

Vynořili se z uličky mezi domy a ocitli se na malém, kulatém náměstíčku, které bylo malých stánku, což Pharse připomínalo nějakou menší verzi trhů, jemž probíhal o kus dál.

Bylo tu jen pár vlků, asi třicet a většina seděla shromážděná před malým, dřevěným a dosud prázdným pódiem.
Pharsa s Faramisem se k nim připojili.

,,Líbí se mi tady," poznamenala Pharsa, když si sedala. Bylo to tu takové klidné a příjemné, panovala tu atmosféra zcela odlišná od trhů na hlavním náměstí, ale přesto neomylně patřící ke svátku luyi.

Faramis se spokojeně usmál a přitiskl se k ní, takže se navzájem zahřívali kožíšky.
Začalo se stmívat, domy kolem nich se rozzářily barevnými světly a všechno najednou dostalo zvláštní, tajemnou atmosféru.

Pharsa najednou uslyšela zvláštní šustění, které jí bylo nějakým způsobem důvěrně známé. A pak si všimla, proč.

Vlci kolem nich utichli, všichni upřeli pohled na pódium, kde zavířil písek-ne sníh, ale opravdový, zlatavý písek, který však v nočním světle opravdu vypadal jako sníh.

Do chvíle, než se nad pódiem objevila velká, zářivá zlatá koule, která všechny naokamžik oslepila a která měla pravděpodobně představovat slunce. Celé pódium se pokrylo pískem a kdyby nebyl vzduch tak chladný a studený, dokázala by si Pharsa představit, že je zase na Poušti.

Pak na pódium vstoupila mladá černobílá vlčice a Pharsa se málem neubránila vyjeknutí, když na ně upřela červené oči. Vypadala jako její kopie.

Faramis vedle ní se zářivě usmál.

,,Tohle představení je o nás," zašeptala Pharsa nevěřícně.

,,Postaral jsem se o to, aby každý znal pravdu," řekl Faramis. ,,Vím, že svátek luyi je až zítra, ale... Ber to jako můj dárek pro tebe."

Pharsa se na něj užasle podívala a pak se zase obrátila k vlčici.

Ta procházela pískem, který pro efekt vířil kolem ní a sbírala květiny, které byly Pharse až moc známé. Přesně tyhle květiny její matka milovala.

Najednou se nad pódiem objevil oblak černého kouře a černobílá vlčice zvedla hlavu-v jejích očích se objevilo zděšení, když se zadívala na něco, co viděla jen ona.

Pharsa si byla celkem jistá, co to má představovat.

Zahlédla hořet Sarog.

Kouř celou scénu zakryl, nejbližší vlci se rozkašlali a když se vzduch trochu vyčistil, na pódiu stály kulisy, které představovaly palác.

Černobílá vlčice běžela na pódiu, kolem ní tančil kouř a plameny a ona pak vběhla do jisté místnosti...

Pharsa byla ráda, že zase zavířil kouř a že neměli možnost vidět, co černobílá vlčice spatřila tak hrozného, že se zhroutila na nohy.

Scéna se znovu změnila a pak už všechno probíhalo rychle.

Černobílá vlčice cestovala Pouští, dokonce tam byla vyzobrazena i scéna s fenky a pak vkročila do Pralesa.

Pharsa se vzrušeně napřímila, když na scénu přišel bílý vlk se zářivě modrýma očima.

Faramis-skutečný Faramis-se na ní letmo podíval a usmál se, zatímco představení pokračovalo.

Měsíc stoupal po obloze a zaléval vlky pod sebou svou studenou září-nikdo ani nemrkl, všichni napjatě sledovali každý okamžik, ačkoliv věděli jak to skončí. Přihlížející reagovali přesně podle toho, co se zrovna na pódiu dělo.

Když černobílou vlčici ovládla Magie-vznesla se do vzduchu s umělými křídly na zádech-všichni zatajili dech zděšením. Když bílý vlk vyznával černobílé vlčici lásku, všichni vzdychali dojetím. Když se na scéně objevil zlatooranžový princ se svými nezapomenutelnými hláškami a létajícími loděmi, všichni se vzrušeně usmívali. Když byla černobílá vlčice unesena, všichni byli zděšení a stejně tak i ve chvíli, kdy byl odhalen její původ.
A všichni jásali, když ona a její přátelé porazili Ostiovy a usedla na trůn spolu s bílým vlkem.

Všichni herci pak vstoupili na pódium a hluboce se uklonili, zatímco vlci radostně a vzrušeně vyli a křičeli nadšením.

Pharsa se v tom všem hluku podívala na Faramise-jeho srst se barevně třpytila v barevných světlech zdobících domy, oči mu zářily.

,,To bylo úžasné," vydechla Pharsa. ,,Ještě není oficiálně svátek luyi, ale už teď je to ten nejlepší, jaký jsem mohla zažít."

,,V tom případě, šťastný svátek luyi, má Pharso," zamumlal Faramis, když se přitiskl k ní.

Počet slov: 2014
Nápad: Wolfy2743
Je zajímavé vidět, jak by vypadal svátek luyi Faramise a Pharsy, kdyby nezemřeli 🤔😅