Svátek luyi byl v Poušti něco jedinečného.

Pro vlky z Blackstaru a jeho okolí-a samozřejmě Ledovou zemi, ale ta se nepočítá-to byl svátek spojený se sněhem.

Pro vlky z Pouště přibližně v té době naopak nastávalo velmi suché, nepříjemné období, kdy i ta trocha zeleně, co za pár měsíců stihla vyrůst, zase uvadala.

Mohlo by se to zdát trošku depresivní, že všechno tak nějak umírá a vrací se kruté období, ale to by nebyla Pharsa, kdyby v této době viděla všechno, jen ne něco špatného.

,,Svátek luyi!" Vypískla nadšeně, jako každé ráno posledních pár dnů. Vždycky se probouzela s pocitem, že už to nebude dlouho trvat a nastane ten kouzelný den, při kterém na sebe všichni byli hodní a dělali si radost tím, že si dávali dárky.

Byl to jediný den v roce, kdy se celá rodina sešla dohromady a projednou se nestarala o chod města, ale o sebe navzájem. Pharsa ten čas milovala, protože se ve vzduchu vznášela uklidňující, příjemná atmosféra.

Vyskočila na nohy, přeběhla přes pokoj po chladivých, vybroušených pískovcových kachličkách a vyrazila na chodbu.

Okamžitě se k ní připojili dva strážní, kteří drželi hlídku u jejího pokoje a ona vesele vykročila do pokoje své sestry Seleny.

Selena ležela rozvalená na dekách a přikrývkách, s jazykem venku a hlasitým chrápáním.

Pharsa se zahihňala a tiše přišla až k ní. Pak se nadechla a vykřikla: ,,BAF!"

,,U BOHYNĚ!" Vyjekla Selena, vymrštila se do sedu a praštila tak do hlavy Pharsu, která se nad ní skláněla. Ta vypískla a přepadla na záda-následně se rozesmála, zatímco Selena se vykuleně rozhlížela po nebezpečí.

,,To jsem jenom já," chlácholila jí Pharsa se smíchem. ,,Zítra bude svátek luyi!"

Selena zakoulela očima a ušklíbla se. ,,To je důvod, proč mě budíš tak brzo? Říkáš mi to každý den."

Pharsa se na ní podívala se hraným pobouřením. ,,Venku už svítí slunce, není brzy," poznamenala. ,,A navíc... Matka nám slíbila, že nás vezme na trhy, vzpomínáš?"

Selena se vzrušeně napřímila. ,,Máš pravdu. Jestli se rozhodne, že nás tam nakonec nevezme, tak... Tak ať si mě nepřeje!" Řekla výhružně a vypjala hruď.

Pharsa protočila oči. ,,To bych chtěla vidět," řekla, zatímco vzrušením přešlapovala na místě. Její sestra už na trzích byla, ale Pharsa ještě ne-dosud byla moc malá a matce se nelíbila představa, že by ztratila svou dceru někde na trzích.

,,No tak pojď, ať můžeme vyrazit co nejdřív!" Vypískla Pharsa, otočila se a vyrazila z pokoje.

Palác už se začal oteplovat-stěny byly sice pořád studené po mrazivé noci, ale silné, sluneční paprsky je rychle zahřívaly.

Pharsa se usmívala na všechny sloužící, které cestou potkala a samozřejmě by to nebyla ona, kdyby minimálně jednou nezakopla.

Strážní už se ani nenamáhali ujišťovat, jestli je v pořádku. Pharsa padala tak často, že by jim dělalo starosti spíš to, kdyby pro jednou nespadla.

Rychle se však zvedla a nadšeně pokračovala v cestě, aniž by věnovala pozornost šepotu sloužících, kteří jí opakovaně nazývali neohrabanou.

Selena jí dohnala a výhružně se podívala na sloužící-protože ona narozdíl od své sestry jejich slova vnímala.

Rychle se podívali jinam, zatímco Selena si podrážděně odfrkla. Pharsa si však pořád vesele vykračovala a ničeho si nevšimla.

Ocitli se před měděnými dveřmi-díky právě kovům, kterých bylo v Poušti více, než kdekoliv jinde, ještě nebyli zadlužení až po uši-s jemnými rytinami pouštních zvířat a slunce s dlouhými paprsky. Dveře se plynule otevřely a Pharsa s očekáváním nakoukla dovnitř. Místnost za dveřmi byla velká, s vysokým žebrovitým stropem a sloupy po obou stranách stěn, mezi kterými byly zasazena křišťálové průsvitná okna. Uprostřed se nacházel velký, dřevěný stůl, na kterým už teď bylo spoustu jídla-převážně pečivo a ovoce dovezené z Pralesa, protože tohle byla jenom snídaně.

Pharsa si zklamaně povzdechla, když si všimla, že u stolu nikdo nesedí. Dokonce tu ani nebyli její teta a strýc, ti totiž byli na cestách. Ale doufala... Doufala, že aspoň její rodiče tu budou. Věděla, že mají spoustu práce, když je sem tam střetla, viděla na nich jak jsou unavení. To jí však nebránilo v tom, doufat že s nimi budou snídat. Aspoň jednou.

Selena poznala, na co její sestra myslí, když se zastavila ve dveřích a smutně zírala na stůl.

Bílá vlčice do ní lehce strčila a řekla: ,,Stejně se s nimi dneska uvidíme. Vezmou nás na ten trh."

Pharsa se při té myšlence hned rozveselila a utíkala ke stolu. Jelikož byla ještě moc malá, vyskočila na dřevěnou stoličku, aby vůbec k tomu stolu dosáhla.
Selena se posadila vedle ní a pak s úšklebkem začala stavět z kusů chleba hrad.

Pharsa jí sledovala a rozesmála se, když se její vysoký hrad zakymácel a popadal Seleně na hlavu.

,,Tak nic," ušklíbla se. ,,Příště to k sobě slepím marmeládou."

Dveře se najednou otevřely a Pharsa se nadějně napřímila. Do místnosti však vstoupil jen Milik-byl to královský posel.

Přejel pohledem po Seleně, které měla na hlavě kus chleba a všude kolem ní byly popadané další, ale pak lehce potřásl hlavou a řekl: ,,Vládce a Vládkyně Sarogu se omlouvají, ale výlet na trhy se ruší. Mají moc práce."

,,Cože?" Vyjekla Selana zlostně, zatímco Pharsa nešťastně vypískla.

Tak moc se těšila na to, že konečně stráví nějaký čas s rodiči, že uvidí trhy a vydá se konečně někam dál než za hranice paláce...

,,To nemůžete dělat!" Vyprskla Selena. ,,Co si o sobě myslí? Jsou to naši rodiče!"

Byla naštvaná, tak strašně naštvaná. Ne však kvůli sobě, ale kvůli Pharse. Její sestra se s rodiči výdala tak málo, až se Selena občas bála, jestli si je vůbec pamatuje. V tomhle věku by je měla vidět furt! Samozřejmě že Selena chápala, že její rodiče jsou Vládci a nemají tolik času, kolik by si přáli. Ale skutečnost, že slíbili Pharse trh a ve výsledku to zrušili...

,,Mám jim to vyřídit?" Zeptal se posel bezvýrazně.

Selena měla chuť ho něčím praštit, ale než se stačila zamyslet, jestli to bude talíř nebo obyčejný kus chleba, něco jí napadlo. ,,Ne," zabručela.
Posel se uklonil a vyšel z místnosti.

Pharsa sklopila pohled k talíři a smutně si povzdechla. ,,Měla jsem to čekat, že?" Zamumlala a položila si hlavu na stůl.
Selena neodpověděla-přemýšlela, jak uskutečnit její plán.

,,Pharso, už jsi dojedla?" Zeptala se, když viděla, jak její sestra jen smutně civí na kus chleba.

Přikývla, seskočila ze stoličky a vyrazila ke dveřím, zatímco jí následovali dva strážní a s nimi i Selena se svými strážnými.

Věděla, že je to pro jejich bezpečnost-v Blackstaru se poslední dobou dělo něco podezřelého a rodiče o ně měli strach. Teď jim to však bylo jenom na obtíž, protože Selena si nemohla promluvit s Pharsou, dokud u toho byli stráže.

,,Půjdeš za mnou do pokoje?" Zeptala se své sestry.

Ta se na ní podívala žalostnýma, červenýma očima a pak sklesle přikývla.
Selena si podrážděně povzdechla, když se si vzpomněla, jak její sestra při cestě do jídelny poskakovala a jak šla nyní. S ušima sklopenými a ocasem svěšeným zklamáním.

Když dorazily k měděným dveřím, Pharsa vklouzla dovnitř a Selena hned za ní-a stráže zůstaly před nimi.

Pharsa se schoulila na dosud chladivé zemi a kousala se do ocasu.

Selena přešla k oknu a vyhlédla z něj. Pod ní se rozkládalo nádvoří a za ním žluté město. Viděla v ulicích barevné tečky, představující vlky a i náměstí, kde se to těmito tečkami je hemžilo.

Zamračila se. Přemýšlela, jak by mohly vyklouznout ven, aby si toho nikdo nevšiml.

Kdyby vyšly z pokoje, strážní by je okamžitě následovali a ona si nebyla jistá, jestli by jim dokázala utéct. Navíc, Pharsa by to určitě nedokázala.

Mohly by taky utéct oknem-pokud se tedy chtěly rozplácnout na nádvoří, které se nacházelo daleko pod jejím oknem.

,,To je tak nefér," zavrčela.
Pharsa zvedla hlavu a podívala se na ní, zatímco Selena přecházela sem a tam.
A pak jí něco napadlo.

,,Pojď za mnou," řekla Selena a vyrazila ke dveřím.

Pharsa se zmateně zamračila, ale vyskočila na nohy a svou sestru následovala.

Selena prošla kolem stráží, kteří je okamžitě následovali a vyrazila chodbou pryč. Zamířila k mohutnému, zdobenému schodišti, které vedlo do spodního patra paláce a taky ke vchodu na nádvoří.

,,Princezno Seleno," ozval se váhavě jeden ze strážných. ,,Vaši rodiče-"

Selena se ohlédla. ,,Chceme jít jen do zahrady, že Pharso?" Řekla.
Pharsa zmateně zamrkala, ale pak horlivě přikývla.

Strážný se pořád tvářil nedůvěřivě, ale už se neozval.

Sešli tu hromadu schodů lemovaných hladkým, zvlněným zábradlím a ocitli se ve velké, zdobené hale-byla to jedna z mála místnosti, kde skoro nešly vidět pískovcové stěny, pod barvou, obrazy a mramoravou podlahou.

Selena prošla halou ke zlatým dveřím a vyklouzla do dusného, horkého dne.
Pharsa jí následovala a jakmile se nadechla suchého vzduchu, zašklebila se. Měla delší srst než všichni ostatní, proto radši zůstávala v paláci.

Zamrkala v ostrém, zlatem světle a následovala svou sestru, která se vydala přes nádvoří do zahrad a úplně ignorovala zlatavou bránu před sebou.

Jednalo se o jedno z mála míst, kde rostly rostliny celý rok-podobně jako Vznešená zahrada v Ledové zemi. Byla přirozeně udržovaná kouzlem, protože jinak by podmínky Pouště nikdy nemohla přežít.

Z dlaždic pod jejich nohami se brzo stala jemná, pečlivě udržovaná tráva a přímo před nimi se tyčilo do výšky několik stromů z různých částí země. Mezi nimi se kroutila mramorová cestička lemovaná nejrůznějšími druhy květin.

Selena čekala, jestli se Pharse rozzáří jako vždy oči-milovala zahradu. Jenže tentokrát měla hlavu svěšenou, což Selenu utvrdilo v tom, že musí se svou sestrou na ty trhy sama.

Naklonila se k Pharse a zašeptala jí do ucha: ,,Až ti řeknu, utíkej za mnou. Nikde se nezastavuj a hlavně se pokus nespadnout."

Pharsa se na ní podívala, ale Selena už upírala pohled mezi stromy.

Za zahradou se nacházela ještě jedna brána-sloužila především pro zásobování a tak podobně, nebyla využívána pro veřejnost. Byla větší, ale tak nějak obyčejnější.
A Selena jí hodlala využít.

Ohlédla se-strážní byli kus za nimi a přátelsky si povídali, nevěnovali dvěma sestrám žádnou pozornost.

Selena se napjala. ,,Teď," řekla a rozběhla se přes les.
Pharsa vypískla vzrušením a vyrazila za ní.

,,Počkejte! Stůjte!" Vyjekl nějaký strážný a všichni se okamžitě rozběhli za nimi.

Selena zakličkovala mezi stromy a neustále se ohlížela, jestli běží Pharsa za ní.
Malá vlčice měla oči rozšířené vzrušením a srst zježenou, ale kupodivu ještě nespadla a držela se Selenou tempo.
Zrychlila a brzo vyletěla ze zahrady-přitom jí muselo několik vlků s výkřikem uhnout z cesty.

Před sebou uviděla v kamenné hradbě, která ohraničovala palác, velkou železnou bránu, otevřenou dokořán.
Ještě víc přidala, začala lapat po dechu z rychlého běhu, ale nezastavila ani nezpomalila. Proběhla bránou a o chvíli později jí následovala i Pharsa.
A byly ve městě.

Tady už nebude těžké se strážným schovat.
Takže vyrazila mezi první domy, které obklopovaly palác a ztratila se v ulicích.

🎄🎄🎄

,,Proč jsme utekly?" Zeptala se Pharsa udýchaně, když trochu konečně zvolnily tempo. Skryly se ve stínu jednoho z velkých, pískovcových domů a uklidňovaly svá bušící srdce a splašený dech.

Selena se na Pharsu podívala. Docela se divila, že její sestra, která zakopávala i o vlastní nohy, se držela celou cestu aniž by jedinkrát upadla. ,,No," řekla mezi výdechy a nádechy a pousmála se. ,,Beru tě na trh."

Pharsa vykulila oči. ,,Vážně?" Vypískla nadšeně, ale pak se zamračila. ,,Ale... Rodiče se budou zlobit, že jsme utekly."

Selena zavrtěla hlavou. ,,Jsme vyrovnaní. Oni naštvali mě, že nás nevzali na trh, tak my naštveme je."

Pharsa se netvářila zrovna přesvědčeně, ale nehodlala se se Selenou hádat. Chtěla vidět trhy!

Selena se na ní podívala. ,,Jenom... Měla by sis něco udělat s tou srstí. Jenže ty to neumíš," přemítala nahlas.

Pharsa na ní vykuleně zírala, ale Selena nakonec pokrčila rameny a řekla: ,,To je jedno. Je tam strašně moc vlků, stejně si tě nikdo nevšimne. Což mi připomíná, drž se u mě. Snadno by ses tam ztratila."

Pharsa poskakovala na místě vzrušením a skoro zapomněla na svou předchozí únavu. Už chtěla jít na trh!

Selena si pobaveně odfrkla a vyrazila z uličky.

🎄🎄🎄

Náměstí bylo plné, opravdu plné vlků.
Pharsa se Seleně skoro pletla pod nohy, aby se držela co nejblíž u ní, zatímco se ohromeně rozhlížela.

Bylo tu tolik nových dojmů!

Všude kolem nich se na sebe tlačili vlci, kteří se snažili dostat ke stánkům a obchodům, lemující dlouhé, obdélníkové náměstí. Vzduch byl dusný a plný tolika hlasů, že Pharsa pomalu neslyšela svoje vlastní myšlenky. Vznášely se v něm i úžasné vůně ryb a jiného masa, pečiva, sladkých dortů a smrdutých sýrů a všeho jiného. Zvedl se vítr a rozvířil písek, který vletěl Pharse do nosu, až musela kýchnout.

Selena se na Pharsu v jednom kuse dívala, jestli jí následuje.

,,Moc toho nevidím," postěžovala si malá vlčice, obklopená ze všech stran vyššími vlky.

Selena se skrčila a řekla: ,,Vyskoč si na mě."

Pharsa se jí vydrápala na záda a Selena se opatrně postavila.

,,To je lepší," pochvalovala si Pharsa a s vykulenýma očima sledovala všechno to hemžení kolem.

Selena se prodírala davem, Pharsa se jí pevně držela a zamířila k nějakým stánkům.

Pharsa se pro jistotu skrčila, aby se nikdo na černobílé vlče nedíval moc pozorně, ale obchodníky zajímalo jen sestřino zlato.

Pharsa se jí přes rameno dívala na pult-bylo tam spoustu zářivých náhrdelníků a řetízků z křišťálu a jiných barevných drahokamů. Všechno tohle měla doma, ale zdálo se jí to nějak... Hezčí.

Do oka jí však padl jeden vyšívaný, bílý šátek na kterém byly modrou nití vyobrazeny vločky a sněhové závěje, které jí trochu připomínaly písčité duny.

,,Seleno?" Zašeptala Pharsa své sestře do ucha. ,,To se mi líbí."
Kývla k šátku.

Selena se ušklíbla. ,,Sníh? Písek je lepší."

,,Selenoooo," žadonila Pharsa.

Její sestra zakoulela očima a začala mluvit s tím obchodníkem.

Pharsa se mezitím rozhlížela po náměstí. Tady už to bylo klidnější, i když do sebe pořád vlci příležitostně strkali. Viděla, jak se zvedl vítr a nějakému vlkovi uletěl z krku šátek, podobný tomu, který právě Selena kupovala.

Nějaký jiný vlk, kolem kterého ten šátek proletěl, po něm cvakl zuby a přinesl ho zpátky jeho majiteli, který mu horečně děkoval.

Pharsa se usmála. Zítra byl svátek luyi. Byla ráda, že vidí dobrosrdečnost vlků na vlastní oči.

Taky si začala všímat ozdob na okolních domech. Věděla, že v jiných částech země se zdobilo barevnými světélky, ale tady na to nikdy nebyla dost tma.

Místo toho slyšela cinkání různých blyštivých sklíček, které si vlci věsily ze střech, barevné, kovové drátky tvořící různé vzory, drahokamy a ozdobené kamínky, ze kterých poskládaly třeba třpytivé hvězdy.

Trh se jí líbil. Bylo tu sice spoustu vlků, spoustu zvuků a spoustu pachů, ze kterých se jí točila hlava, ale jinak se jí to tady líbilo.

Jen jí mrzelo, že s ní nejsou její rodiče. Někdy se začínala bát, jestli je vůbec pozná, až je znova uvidí. Protože oni byli pořád mimo její dosah. V jednom kuse někam cestovali-často brali Selenu s sebou, což jí štvalo ještě víc-a když už ne, tak většinu času trávili řízením země.

Pharsa to chápala, chápala že nemůžou upřednostnit jí před Pouští. Ale přesto... Přesto si občas sobecky přála, aby to udělali.

Selena mezitím koupila ten šátek a řekla Pharse: ,,Seskoč, dám ti ho kolem krku."

Pharsa poslušně učinila a její sestra se k ní naklonila s šátkem a přetáhla jí ho přes hlavu.

Pharsa se k ní přitulila.

,,Co je?" Uchechtla se Selena. ,,Jenom jsem ti koupila šátek."

,,O to nejde," zamumlala Pharsa. ,,Díky, že jsi mě vzala na ten trh."

Její rodiče možná neměli tolik času, aby se jí věnovali, ale její sestra ano.

A její sestra tu pro ní bude už navždy. A nikdy, nikdy se to nezmění.

Počet slov: 2592
Nápad: Wolfy2743
To bylo zajímavé, takhle se ponořit do minulosti Pharsy XD A navíc, mohla jsem vám trochu přiblížit, jaký měla vztah se svou sestrou XD