Když Layla kráčela další den k sirotčinci, hned první, čeho si všimla, byla skutečnost, že nevidí mezi vlčaty jasný, růžovofialový kožíšek Kenyi.

Jakmile sirotci spatřili Laylu, jako vždy se rozběhli k plotu a nedočkavě skákali do vzduchu.

,,Kde máte Kenyu?" Zeptala se Layla. Růžová vlčice nikdy nevynechala příležitost, hrát si venku s ostatními a čekat, jestli Layla přijde.

,,Zlomila si nohu," vysvětlil jiný. ,,Pozvali jsme léčitele, ale ten přijde až za dva dny, takže musí čekat v domě."

Layla se ušklíbla. Dokázala si představit, jaké to musí být pro Kenyu-věčně upovídanou, energickou a neschopnou zůstat chvíli na jednom místě-hrozné.

,,Tak jdeme za ní," řekla Layla a vkročila do budovy sirotčince.

Kenyu našla podle hlasitého fňukání, které se rozléhalo domem. Neznělo to však bolestně, spíš podrážděně, jak si malá vlčice určitě stěžovala na to, že nemůže jít ven.

Layla vešla do kuchyně, Kenya byla schoulená na dekách před kamny a zlostně něco štěkala na Půlměsíčku.

Pak se podívala za ní a nadšeně vykřikla: ,,Ahoj Laylo!"

Půlměsíčka se otočila, viditelně podrážděná. Uklonila se a poznamenala: ,,Snaž se jí udržet v domě. Je to nemožný úkol."

Layla se nedůvěřivě podívala na nohu Kenyi. ,,Neřekla bych, že by se jen tak zvedla a mohla odejít," poznamenala.

Půlměsíčka si chmurně odfrkla. ,,Minimálně se o to snaží." zamumlala a pak vyrazila z místnosti, aby nechala Laylu a sirotky o samotě.

Layla si sedla vedle Kenyi, která už vypadala spokojeně. ,,Teď už se mi ven jít nechce," prohlásila. ,,Pokud nám teda budeš něco vyprávět."

Layla se ušklíbla. Zlomenina malé vlčice jí inspirovala k jistému příběhu...

🎄🎄🎄

,,Já jsem ti říkal, že skákat z létající lodě je špatný nápad," poznamenal Tarron.

Ravael se na něj zlostně podíval-naštěstí stál jeho světle zelený kamarád před ním, takže měl na něj přímý výhled a nemusel se trápit skutečností, že ani nemůže otočit krkem.

,,Já nemůžu za to, že udeřila bouře a prostě jsem přepadl přes palubu," bránil se Ravael. ,,Myslíš, že jsem si chtěl zlomit skoro všechny kosti v těle?"

Přirozeně, dostalo se mu péče spousty léčitelů a díky nim vůbec přežil, ale zlomeniny byly tak rozsáhlé, že se báli zasahovat více a řekli, že zbytek musí nechat zahojit samo.

Takže teď musel Ravael trčet v nemocnici, zatímco za okny se zpívali písničky a do pokoje se linul příjemný pach zákusků, horkých nápojů, cukroví a jiných, protože se blížil svátek luyi. A on ho ani nemohl oslavit doma se svými přáteli!

,,Vypadalo to tak," zamumlala Tiriana, která stála u okna a tak jí Ravael viděl jen koutkem oka. ,,Já bych nikdy nebyla tak neschopná."

,,No jasně," ušklíbl se Shyrrik, její bratr, který stál rovněž nedaleko ní. Oba měli stejnou, tmavě šedou srst, na které se prolínaly pavučiny zlatých míst. ,,Ty jsi na létající lodi ani nikdy nestála."

,,Ale brzo budu," prohlásila Tiriana. ,,A povedu si mnohem lépe, než tenhle nemotora!"

Ravael si podrážděně odfrkl. Tirianu nikdy neměl rád a většina z jeho přátel taky ne. Ona si však prosadila, že se s nimi bude bavit, protože se chtěla dostat k posádce kapitána Lokina-ačkoliv jí všichni připomínali, že na to může rovnou zapomenout-takže chtěla mít přátelé mezi dalšími vlky, co pracují na létajících lodích.

Zprvu jim to nevadilo-byť Shyrrik reptal už od začátku-ale pak všichni poznali, že Tiriana je tak otravná, až to bolí.

,,Nechci nic říkat, ale ty jsi tady jediná, která má prakticky nulové zkušenosti," ozval se Wyn, jejich černobílý a zbytečně chytrý kamarád. Dohlížel na to, aby všechny lodě šlapaly jak mají. ,,Nehledě na to, že-"

,,Bla, bla, bla, bla!" Vykřikla Tiriana zlostně. Wyna z nich nesnášela asi nejvíc-protože vždycky byl ledově klidný a vždycky si našel argument, kterým ty její smetl z povrchu zemského.

,,Přestaňte se hádat," okřikl je Tarron. ,,Bude svátek luyi, vzpomínáte?"

Ravael si hlasitě a zklamaně povzdechl. Hrozně se těšil, až bude svátek luyi trávit v nemocnici. Vždyť se ani nemohl pohnout! Utečou mu všechny trhy, tradiční hry, prostě všechno.

Tiriana se na Ravaela ušklíbla. ,,Užij si to," prohlásila.
On si jen smutně povzdechl.

🎄🎄🎄

Ravael zíral do stropu a snažil se usnout. Vzhledem k tomu, že se ani nemohl přetočit, byl celý ztuhlý a špatně se mu spalo. Navíc mu hlavou poletovaly depresivní myšlenky a představy na úžasně strávený svátek luyi.

Z okna do jeho pokoje pronikalo barevné světlo z výzdoby venku a za sklem se tančily ve větru drobné, chundelaté vločky.

Zavřel oči a pokusil se počítat-nevěřil, že by mu to pomohlo aby usnul, ale pořád to bylo lepší, než přemýšlet na zítřejší den.

Když v tom mu něco zaškrábalo na okno.
Ravael otevřel oči a aniž by pohnul krkem, zamžoural k oknu. K jeho velkému úžasu tam spatřil rozesmátý obličej Tarrona.

Tak počkat... Moje okno je ve druhém patře budovy. A vůbec, co tady dělá? Pomyslel si Ravael udiveně. Nechápavě se na něj zamračil.

Tarron se podíval pod sebe a hlasem, který pro Ravaela zněl tlumeně, vykřikl: ,,Otevři to okno."

Zničehonic se zámek na okně začal třást a pohybovat, než to cvaklo a okenice se se skřípěním otevřely.

Tarron vklouzl dovnitř a vesele na Ravaela mrkl.

,,Co to-" začal, ale jeho kamarád se na něj výhružně podíval a pak se naklonil k oknu. ,,Nech to vznést!" Řekl hlasitým šeptem.

O chvíli později se na úrovni okna vznášel velký, hladký kus dřeva, který měl strany zkroucené vzhůru. Tarron ho chytil a odtáhl k Ravaelovi.

K oknu se mezitím vznesl Wyn-Ravael pochopil, že to on pravděpodobně zařídil, aby se Tarron vznesl do vzduchu, jelikož měl magii telekineze.

Ani takové velké objekty nedělaly Wynovi potíž. Vypadal vyrovnaně a klidně jako vždy.
Pohlédl na Ravaela a ten vyděšeně vypískl, když se zvedl do vzduchu.

,,Ticho buď," zavrčel Tarron.

Ravael zmlkl a když ho Wyn přenesl na velký kus dřeva, kývl na Tarrona.
Ten se postavil na kraj okna a seskočil přímo dolů.

Ravael vytřeštil oči, ale to už se pod ním ploché dřevo zvedlo do vzduchu a zamířilo k oknu.

Ocitl se na studeném, zimním vzduchu, vločky mu usedaly na obvazy a dlahy, případně na místa, kde mu šla vidět srst. Zamrkal, zatímco se dřevo plynule začalo snášet dolů a on přistál na zemi, kde už stáli Tarron, Shyrrik a dokonce i reptající Tiriana.

A všichni tři na sobě měli nějaký postroj, který jim omotával hruď a břicho.
Wyn se snesl dolů k nim a začal obratně přivazovat provazy a na postrojích k dřevu, na kterém ležel Ravael.

,,Co to děláte?" Zašeptal nevěřícně.

,,Unášíme tě," prohlásil Shyrrik vesele.

,,No, tak bych to úplně neřekl-" ozval se Wyn.

,,Dělej!" Sykl Tarron. ,,Než si někdo všimne, že je pryč."

Wyn pevně připoutal postroj k dřevu a pak se posadil přímo za Ravaela. ,,Budu hlídat, aby jsi nespadl," vysvětlil.

,,Nespadl?" Nechápal Ravael. ,,Počkat. Co chcete-"

V tu chvíli se Tarron, Shyrrik i Tiriana rozběhli, až jim od tlap odletěl sníh, který přistál Ravaelovi na obličeji a dřevo se pod ním pohnulo a zakymácelo.

,,U Bohyně!" Vykoktal Ravael. Byl v pokušení křičet, ale na to byl až moc šokovaný a ohromený. Tak trochu nechápal, co se to právě děje.

,,Tohle je první prototyp sání," vysvětloval mezitím Wyn, zatímco se řítili Dariestem. Bylo to menší městečko na Velké louce, ačkoliv všichni bydleli v Esiesu. Jenže tam neměli nemocnici, kde by Ravaelovi poskytli náležitou pomoc, takže ho museli přemístit sem. ,,Král Silen je vymyslel a několik vlků na jeho základně o nich mluvilo. Podařilo se mi dostat k plánkům a pak je postavit."

Ravaelovi kvílel vítr kolem uší, zalézal mu pod obvazy a házel mu sníh do obličeje. A stejně tak tlapy jeho přátel, kteří za sebou táhli tyhle sáně.

Všechno ho začínalo bolet, jak sebou sáně kodrcaly po zasněžené, hrbolaté cestě.

,,Proč jste mě unesli?" Nechápal Ravael.

,,Chceš snad trávit svátek luyi v té příšerné nemocnici?" Křikl Shyrrik, který ho musel zaslechnout, jelikož běžel vedle Tarrona hned u saní. V čele běžela Tiriana-očividině si to nadiktovala jako podmínku, když už musela táhnout sáně taky.

,,Nestačilo se zeptat?" Poznamenal Ravael.

,,Nikdy by tě nepustili," prohlásil Wyn. ,,Abys věděl, já jsem byl zásadně proti téhle akci, protože by jsi měl radši odpočívat v nemocnici, ale prostě jsem chtěl vyrobit ty sáně!"

Ravael zakoulel očima. ,,A kam mě vezete?" Nechápal.

,,No přece domů," prohlásil Tarron.

Ravaelovi se zamotala hlava a nebylo to jen z rychlé, drkotavé jízdy. Esies se nacházel od Dariestu docela daleko a on se celou dobu bude muset spoléhat na ty sáně, kterým už teď nevěřil... Ale věřil svým přátelům. Takže se jen modlil, aby jim nezačal lézt na nervy a nenachají ho někde ve sněhu.

Když vyjeli z města, trochu zvolnili tempo a po nějaké době zastavili úplně. Kolem nich nebylo nic než jen prázdné, rozlehlé pláně pokryté křupavým, třpytivým sněhem. Dost to Ravaelovi připomínalo Ledovou zemi.

,,Je mi zima," drkotala Tiriana zuby, když se vyvlekla z postroje a všichni se schoulili blíž k Ravaelovi, aby se zahřáli. Bolelo to, ale cítil se lépe, když je měl po boku.

,,Nemáme jak zapálit oheň," zabručel Wyn.

,,Můžeme podpálit ty sáně," navrhla Tiriana.

Všichni se na ní zlostně podívali a ona jen pokrčila rameny. ,,Hele, můj nápad, unést ho z tý nemocnice, to nebyl," řekla.

,,Tak si nemusela jít s námi," zabrblal Shyrrik.
Tiriana jen pozvedla bradu a neodpověděla.

Ráno, kdy konečně přestalo sněžit a sníh se zatřpytil v paprscích slunce, se jim běželo lépe a s mnohem lepší náladou.

Tiriana, Shyrrik a Tarron neopomněli jedinou příležitost, kdy do sebe mohli strkat a prskat na sebe sníh, takže se nejdnou sáně málem překlopili.

Ravaelovi byla zima a všechno ho bolelo, ale cítil se se svými přáteli mnohem lépe. 

Ani jeden z nich neměl nijak stálý domov-on a Tarron se poznali v sirotčinci, Shyrrika a Tirianu opustili rodiče a ti Wynovi zemřeli před několika lety. Všichni navzájem se potkali na Silenově základně, kde vzali práci, která se týkala létajících lodí a pak se z nich stali nejlepší přátelé. A společně se všichni přestěhovali do Esiesu, který byl známý tím, že vůbec známý nebyl.

Než bylo slunce nejvýš, konečně zahlédli na obzoru světlé obrysy budov jejich vesnice.

Shyrrik, Tiriana a Tarron viditelně zrychlili, jak už se nemohli dočkat, až ze sebe ten postroj strhají.

Všichni bydleli spolu dohromady v docela velkém, a útulném domě. Sami by si ho dovolit nemohli, ale jelikož platili dohromady a dohromady měli peněz dost, tak to nebyl problém.

Ravael se těšil, až konečně bude doma a ne v té příšerné nemocnici nebo tady na tom sněhu a těchto saních, ze kterých ho bolelo celé tělo.

Vjeli na cestu, ze které právě někdo odklízel sníh-konkrétně ho rozpouštěl, takže po něm na kamenech zůstávala jen vodnatá břečka.

,,Sakra!" Vyštěkla Tiriana, když jí podklouzly nohy a sáně dostaly smyk.

Ravael vykřikl, protože se málem překlopil, ale Tarron s Shyrrikem to naštěstí stihli vyrovnat.

Vlci jim spěšně uskakovali z cesty a oni se řítili dál městem.

,,Veselý svátek luyi!" Vykřikl Shyrrik pobaveně, zatímco se hnali městem.
Ravaelovi to připadalo jako scéna z hodně špatného vtipu.

Konečně zahlédli jejich velký, dvoupatrový dům, který se nacházel hned na náměstí.

Jejich sáně projeli mezi stanky, přičemž vlci museli rychle uhýbat na stranu, pokud nechtěli být sraženi. Zastavili se prudce před domem, takže Tarronovi a Shyrrikovi ty sáně narazily do noh a oni se přes ně překlopili, takže přistáli přímo na Ravaelovi.

,,Au!" Vykřikl bolestně. ,,Pořád mám většinu kostí v těle zlomené!"

Wyn seskočil a pomohl svým přátelům z postrojů. Když všichni-samozřejmě až na Ravaela-stáli pohodlně na svých nohách, otevřeli dveře a Wyn pomocí telekineze dostal Ravaela dovnitř i se saněmi.

Ravael si všiml, že za dobu, co tu nebyl, byl jejich dům obohacen o sváteční výzdobu. Na skříních stály zdobené svíčky a věnce, na dveřích uviděl nalepené umělé hvězdy a vločky.

,,Tak a rovnou se můžete dát do vaření večeře," zabručela Tiriana.

,,Chceš říct, můžeme," poznamenal Shyrrik.

Jeho sestra po něm vrhla nesouhlasný pohled. ,,Já nic vařit nebudu," upozornila ho.

,,Jediný, kdo tady nemusí vařit, je Ravael a jelikož přijdeme o jeho výjimečné, kuchařské schopnosti, potřebujeme i tebe," ušklíbl se Tarron.

Tiriana nesouhlasně zakoulela očima, ale jen si vytřepala sníh z kožichu a zamířila do kuchyně, stejně jako její bratr a Tarron.

Wyn zůstal s Ravaelem a pomocí telekineze ho posunoval rovněž za nimi.
Ravael se cítil hloupě. Ale aspoň už byl v teple a příjemném pohodlí domova.

,,Wyne!" Křikl Tarron.

,,Neřvi, jsem tady," poznamenal Wyn, který vstoupil do kuchyně a Tarron leknutím nadskočil, jak si ho nevšiml.

,,Jo, super," ušklíbl se Tarron. ,,Tak. Musíš nám pomoct. Jsi tady jediný s magií telekineze."

Wyn se pousmál. ,,Co byste beze mě dělali?" S tím se postavil vedle Tarrona a po kuchyni se začaly otevírat skříňky s jídlem, které přistávalo na stole.

,,Já bych především byl pořád v nemocnici," podotkl Ravael.

,,No vidíš," kývl Wyn.

Tarron, Shyrrik a Tiriana se mu víceméně jen neužitečně motali pod nohami, byť se snažili sebevíc pomáhat.

Ravael je s lítostí sledoval, když se Tiriana naštvala, protože si spálila tlapku a obviňovala svého bratra, který se tomu jen chechtal.

Cítil se příšerně neschopný.

A pak si něco uvědomil. ,,Já pro vás nemám dárky," zamumlal.

Všichni se na něj podívali.

,,Nikdo to ani nečekal," uklidnil ho Wyn se srstí zaprášenou od mouky. ,,Trčel jsi celou dobu v nemocnici."

,,Proto jsme taky za tebe dárky pro nás nakoupili sami," poznamenal Shyrrik vesele. ,,Aby ses necítil blbě."
Ravael se zamračil. Cítil se blbě tak jako tak.

🎄🎄🎄

Přišel večer a oni se dali do jídla. Cítil se ještě hůř, když musel ležet na zemi na těch hloupých saních a tam jíst svoje jídlo, místo toho, aby seděl u stolu se svými kamarády.

Sice ho zapojovali do rozhovoru a všichni se smáli, ale stejně měl pocit, že je to celé špatně. Na druhou stranu, pořád to bylo lepší, než slavit svátek luyi v nemocnici.

Přišel na čas dárků-jeho přátelé mu podstrčili nějaké krabičky, které jim měl dát, aby se necítil špatně. Tomu se sice neubránil, ale snažil se vypadat vesele.

Tiriana si neustále stěžovala, ať jí kdokoliv dal cokoliv-teda až na Ravaelův dárek, který přirozeně koupila sama a to znamenalo, že ho chtěla.

Dárky ostatních pro Ravaela tak trochu čekal.

Všichni věděli, že sbírá různé, skleněné sošky od jednoho výrobce a chtěl mít celou sadu. Proto od většiny dostal právě to. Byl s tím spokojený, aspoň mohl doplnit svou sbírku.

Kdo ho však překvapil, byla Tiriana.

,,Já ti dávám..." Řekla a dramaticky se odmlčela. ,,Kozu!"

Ravael na ní nechápavě zíral. Kozu? Jako skleněnou sošku kozy? Tu ještě nemá...

,,Živou, plnohodnotnou kozu," dodala Tiriana.

Ostatní se začali tvářit lehce rozpačitě a možná trošičku zděšeně.

Ravael se nechápavě zamračil. ,,Na co mi bude koza?"

,,No víš jak, teď když už nemůžeš sloužit u lodí, tak se můžeš dát na farmařinu," mlela vesele.

Ravael šokovaně ztuhl, zatímco jeho přátelé zděšeně zasténali.

,,Co?" Vykřikl. ,,Jak nemůžu sloužit u lodí?"

Tiriana se zatvářila, jakoby jí něco začalo docházet, zatímco její bratr se na ní zlostně obořil: ,,Vidíš! Teď jsi mu zkazila svátek luyi!"

Wyn se mezitím otočil k Ravaelovi. ,,Léčitelé říkali, že ty kosti ti sice srostou, ale budeš navždy... No, kdyby jsi třeba chtěl běhat nebo skákat, tak by ses u toho pravděpodobně zabil," řekl.

Ravael na něj zděšeně zíral. ,,Řekni, že si děláš srandu," zaprosil.

Wyn uhnul pohledem.

,,Nechtěli jsme, aby ti to říkali, když je svátek luyi," vysvětlil Tarron. ,,Ale Tiriana to zkazila!"

Tiriana sklopila uši a odvrátila se.
Ravael je všechny ignoroval. Jen zavřel oči a pokusil se ztlumit jejich hlasy.

,,Ravaele... Je nám to moc líto."

,,Svátek luyi ještě není u konce. A tvůj život taky ne."

On je však nevnímal a snažil se usnout. Soustředil se na to, aby nemyslel na nic, co se týkalo jeho zraněních a budoucího povolání.

Byl... Už nikdy nemohl sloužit na lodi.
Vyhnal tu myšlenku z hlavy-tu noc usínal se srdcem, které bolelo více, než jeho zlomené končetiny.

Je svátek luyi, pomyslel si nešťastně, ještě předtím než usnul. Proč musí být tak příšerný?

🎄🎄🎄

Když se druhý den probudil, byl si celkem jistý, že se něco změnilo.

Ráno bylo šedivé a chladné, za okny lehce poletoval sníh a z dalších částí domu uslyšel chrápání jeho přátel. Zjistil, že ho mezitím přemístili do jeho pokoje, dokonce do jeho postele, aby nemusel spát na těch tvrdých saních.

To však nebylo důvodem jeho pocitu změny.

Ztuhlost a bolest, kterou kvůli svým zraněním pociťoval, už necítil. Nebyla tam. Věděl to.

S bláznivou nadějí pohnul tlapou v dlaze-a opravdu, nic ho nebolelo.

Zatajil se mu dech, když se vymrštil na nohy a začal ze sebe trhat obvazy a dlahy.

Mohl stát znovu na svých nohách, cítil se čerstvý a plný energie, jako kdyby nikdy nepřišel o možnost volně se pohybovat.

Protáhl se, poskočil na místě, otočil se do kolečka. To všechno mohl udělat, aniž by pocítil jedinou známku bolesti.

Nadšeně vykřikl a rozběhl se ze dveří.

Užíval si, jak mu tlapky dopadají na dřevěnou podlahu, jak může kontrolovat kam běží.

Vyrazil dveře do Tarronova pokoje a vykřikl: ,,Já můžu zase běhat!"

Rozespalý kamarád se na něj podíval, ale Ravael už mezitím mizel dál a vtrhl do dalšího a dalšího pokoje, aby jeho přátelé věděli, že nebude žádný farmář, ale že bude pořád moct sloužit na lodi.

Bláznivě se rozesmál-celý se vznášel v oblacích nadějí a radostí. Smutek, který pociťoval včera večer zmizel jako mávnutím kouzelného proutku.

,,Tohle je zázrak! Zázrak svátku luyi!"

🎄🎄🎄

Layla zmlkla a podívala se na vlčata, kterým jiskřila oči radostí, když uslyšela, jak to s Ravaelem dopadlo.

,,Jo!" Vypískla Kenya. ,,Mě se taky uzdraví noha na svátek luyi! Jako Ravaelovi!"

Layla se na ní zamyšleně podívala. A proč by ne? Splní Kenye její přání.

Počet slov: 2935
Nápad: _Between_Horses_