Layla si pro dnešek přinesla rovnou knihu, ze které spoustu příběhů čerpala. Neměla moc času si nějaký vymyslet, tak se na to vykašlala a vzala knihu.

Nalistovala na první náhodný příběh, který zahlédla a podívala se na sirotky, kteří jí s tichým očekáváním pozorovali.
Nadechla se a začala číst.

🎄🎄🎄

Chista patřila mezi další, nezajímavé městečko v Eldiaře. Ono ani nešlo o město, spíš jako o hodně velkou vesnici.

Neměli ani hradby-docela by se hodily, protože nedaleko nich se nacházela Zrádná věž a když sem tam někdo utekl, tak okamžitě běžel do Chisty, což pro obyvatele nebylo zrovna ideální. Obzvláště, když se jim nijak nelíbila přílišná pozornost vojáků, kteří marně prohledávali všechny domy, aby našli uniklého zločince, který už je dávno někde pryč.

Jinak ale byla Chista vcelku přátelská. I přesto, že patřila k větším vesnicím, se tu většina vlků navzájem znala a teď o svátku luyi to bylo ještě horší.

Tialha měla dům přímo na náměstí a tak musela celé dny poslouchat vzrušené, hlučné hlasy vlků, nakupujících si odporně páchnoucí sladkosti a jiné hlouposti, které byly dle jejího názoru k ničemu.

Tialha patřila k těm mrzutým stařenkám, které jsou rády, když mají svůj klid a které si myslí, že ví všechno nejlépe.

Neměla nijak zvláštní důvod, proč by nesnášela svátek luyi. Jen už byla tak stará, že všichni její příbuzní umřeli a taky měla až moc rozvrzané kosti, aby se plahočila někde na trzích a sháněla dárky, byť třeba jen pro sebe.

Proto její dům značně vyčníval mezi ostatními. Zatímco obyvatelé Chisty se očividně rozhodli, že budou mít lepší výzdobu než v Rablestu-

🎄🎄🎄

Zde si Layla pobaveně odfrkla. To by nebylo možné.

🎄🎄🎄

-a tak jí do oken v jednom kuse svítila barevná světla a na chodnících stáli hluční sněhuláci, kteří byli očarování tak, aby mluvili, její dům byl pořád stejně tmavý a stejně... Obyčejný.

Tialhu se probudila už třetí den časně ráno, jenom proto, že ti vlci dole otvírali stánky i tak brzo.

Zlostně zavrčela, když začala zpívat nějaká vlčata.

Přiměla se vstát ze svého pelechu a otevřít okno, které přitom vydalo naříkavý, pronikavý sten.

,,Můžete si ty svoje trhy pořádat někdy jindy?" Prskala a přitom dostala silný záchvat kašle, takže její hlas ochraptěl.

Několik nejbližších vlků k ní vzhlédlo a jeden s úsměvem vykřikl: ,,Zítra bude svátek luyi! Musíme si to pořádně užít!"

Tialha ho probodla pohledem. ,,Už se těším, až bude po všem," vyštěkla zlostně a práskla okenicí.

Pak se s brbláním zase vrátila do svého pelechu.

🎄🎄🎄

,,Ta stará Tialha je ale protivná," zamumlal Ayduin, který byl svědkem toho, jak se na ní jeho otec usmál, očividně s dobrou náladou.

V poslední době měl dobrou náladu pořád-ale to ostatně skoro všichni ve městě. S výjimkou Tialhy, samozřejmě.

Její starý, rozvrzaný dům-když se nad tím Ayduin tak zamyslel, perfektně se k sobě hodili-byl nezdobený a vypadal tak nějak smutně, jak vyčníval mezi těmi zářivými budovami okolo.

,,To není pravda," zastala se té protivné stařenky jeho sestra Elaith. ,,Jen je trochu... Mrzutá."

Ayduin se na ní nevěřícně podíval. ,,Trochu?" Zopakoval.

Elaith se pousmála a pokrčila rameny. ,,Přestaň s tím. Vidíš, táta nás volá."

Ayduin zasténal, když se Elaith rozběhla přes náměstí k jejich otci. Vsadil by se, že po nich zase bude chtít, aby mu pomáhali se stánkem. Jejich otec měl magii telekineze a vyráběl tak nejrůznější sváteční ozdoby. A taky je prodával.

Ayduin se doplahočil za nimi a s ne moc šťastným vyrázem se pustil do vybavování dalších ozdob, které na něj čekaly v krabicích a které se horlivě hlásily o místo na pultu.

,,Měli bychom s tou Tialhou něco dělat," ozval se nějaký hlas, když byl Ayduin skloněný nad krabicí.

Překvapeně se napřímil, až se zamotal do náhrdelníku ve tvaru hvězdiček a málem ho shodil.

Jeho otec se na něj přísně podíval a pak se obrátil k předsedovi městské rady Haflarovi.

,,Těch pár turistů, co přijelo sem a ne do Fedgaru už se ptalo na to, proč jsou všechny domy ozdobené a tenhle ne," pokračoval Haflar, zatímco se rozhlížel po vystaveném zboží.

,,Nemůžeme jí nutit, aby svůj dům zdobila," namítl Ayduinův otec.

,,To samozřejmě ne," pokračoval Haflar. ,,Ta vlčice je však už stará. Kdo ví, jak dlouho bude žít. Měla by si užívat života, dokud to jde. Měli bychom jí nějak překvapit, něco pro ní udělat."

,,To je skvělý nápad!" Vyhrkla Elaith, když to slyšela.

Ayduin, který se mezitím vyprostil ze sevření náhrdelníku, zakoulel očima. Jeho sestra byla vždycky nadšená všemi podobně pitomými nápady, které by dle jejího mohly někomu zlepšit život.

Ayduin si byl celkem jistý, že když Tialha nechce svátek luyi slavit, tak by jí neměli otravovat. Byla sice stará, ale stejně měl pocit, že by jim klidně ukousla hlavy.

Otec zamyšleně naklonil hlavu na stranu. ,,Co přesně máte na mysli?"

Haflar mávl ocasem a vzhlédl od několika sošek představující rodinu, dávající si navzájem dárky. ,,Napadlo mě, ozdobit jí dům, zatímco bude spát. A pak s ní oslavit svátek luyi, aby nebyla sama," řekl.

Ayduin se na něj nevěřícně podíval. Nějak mu nešlo do hlavy, proč se najednou Haflar snaží být milý a všem nápomocný. Nikdy takový nebyl, upjatě dodržoval všechna pravidla a pokládal za ztrátu času všechno, co mu nemohlo přinést nějaké peníze.

Buď na něj taky doléhá tohle sváteční šílenství, pomyslel si. A nebo si myslí, že když to udělá, bude v očích ostatní, lepší vlk.

Byl si celkem jistý, že je to tím druhým. A taky se mu to potvrdilo, když Haflar dodal: ,,Pokud by vám to nevadilo, mohl byste si to vzít na starost vy..? Mohl byste sehnat nějaké vlky, kteří by vám v tom pomohli."

Ayduin doufal, že jeho otec řekne ne, ale to samozřejmě nemohlo stát. Byl sice chytrý a určitě věděl, že Haflar opravdu nestojí o to, udělat něco hezkého pro Tialhu, ale o svůj vlastní prospěch, jenže jeho otec prostě neuměl říkat ne. A už vůbec ne tak vážené osobě.

,,To je skvělý nápad," přikývl s lehce falešným úsměvem.

Haflar spokojeně přikývl a odešel, aniž by si cokoliv koupil.

Otec si povzdechl a podrážděně zakoulel očima.

,,Měl jsi říct ne," poznamenal Ayduin.
,,Proč?" Nechápala Elaith. ,,Uděláme pro Tialhu dobrou věc! A to se o svátku luyi dělat má."

,,Já si úplně nejsem jistý, že o to Tialha stojí," namítl Ayduin.

,,Samozřejmě, že o to stojí!" Vyhrkla Elaith pobouřeně. ,,Jen to nechce dát najevo."

,,Tak jako tak," přerušil je otec. ,,Očividně máme práci. Jdu se někoho zeptat, jestli nepomůže, vy zůstaňte a hlídejte stánek."

Elaith se posadila za pult s přátelským výrazem, zatímco Ayduin zakoulel očima. ,,Kvůli Haflarovi budeme muset slavit svátek luyi někde s nějakou stařenou a ne u sebe doma," řekl zamračeně.

Elaith se na něj vyčítavě podívala. ,,Ale přesně tohle je smysl svátku luyi," namítla. ,,Pomáhat a dělat radost."

,,Jo. A není taky smysl toho, strávit čas se svými blízkými?" Zeptal se Ayduin nepřesvědčeně.

Elaith se však nedala. ,,Ano, ale to můžeme dělat i u ní. Ayduine, buď trochu ohleduplný. Ta stařenka žije úplně sama. Určitě je z toho nešťastná."

Ayduin si vzpomněl, jak včera hodila po nějakém vlkovi, který si moc hlasitě zpíval, talíř. Měl štěstí, že stihl uhnout.

,,Nepřijde mi," poznamenal, ale jeho sestra už mu nevěnovala pozornost.

🎄🎄🎄

Jejich otec na to sehnal kupodivu dost vlků, převážně těch mladších, kteří to brali jako vzrušující dobrodružství.
Co může být horšího, než aby vás nachytala stará Tialha, když jí zdobíte dům?

Elaith k ní ještě den den přišla a dala jí nějaké cukroví. Tialha reptala, že to nechce, ale ani ona tím nepohrdla a bez poděkování práskla dveřmi Elaith přímo před očima. Bylo jim to však jedno-v cukroví byl napuštěn uspávací lektvar, aby se nevzbudila, dokud nebude všechno hotové.

Když se setmělo, akce ozdobte Tialze dům, aniž byste se nechali zabít, byla zahájena.

Někteří vlci, kteří měli méně odvahy, zůstali venku a dali se do zdobení zevnějšku tohoto domu. Omotávaly zábradlí verandy barevnými, kouzelnými světélky a věsili na kraj střechu umělé, stříbřité hvězdy.

Ti, kteří se očividně nebáli umřít, vstoupili do domu hrůzy.

Ke zklamání většiny, nevisely z trámů hnijící vlčí hlavy a uprostřed kuchyně se nenacházel obrovský kotel s bublající tekutinou, na přípravu smrtících lektvarů. Jediné, co se tak trochu mohlo přibližovat strašidelné věci, byli pavouci.

Celý dům byl takový... Prázdný. Nebylo tu nic, co by nějak zlepšovalo výsledný dojem, jen věci potřebné k přežití, jako například hromady skříní s jídlem.

,,Ona si tu dělá zásoby, jako kdyby se chystala na válku," zamumlal jeden vlk, který nahlédl do přeplněných skříní.

Všichni vlci se rozdělili do různých částí domu, snažili se postupovat neslyšně, ale stejně Ayduin v jednom kuse slyšel nějaké hihňání a hlasité pššť, jak se někdo snažil tišit ostatní.

Jelikož zdědil magii telekineze po svém otci, měl věsit ozdoby, kde se jen dalo.
Takže vzal třpytivé, zlatavé řetězy a omotával s nimi kliky od skříní, na trámy věsil hvězdy a měsíčky z papíru a na dveře kulaté, jehličnaté věnce.

Zahlédl svou sestru, která oplývala magií světla, jak s velkou pečlivostí tvoří ve vzduchu nad krbem světelný vzor vlka s dárky.

Postupovali rychle a zaváhali jenom jednou a to ve chvíli, kdy z jedné skříně upadla dvířka a když spadla na zem, ozvala se ohlušující rána.

Všichni ztuhli a Ayduin, který měl ze svého místa výhled do pokoje Tialhy, se na ní vylekaně podíval.

Stará vlčice se však ani nepohnula a tak pokračovali v ozdobování.

V obývacím pokoji rozložili spoustu drobných dárků, které byli vlci ochotní obětovat a v krbu zažehli oheň.

A pak čekali, až nastane ráno a Tialha se vzbudí.

Většina vlků při tom také usnula, pár jich odešlo, ale jinak zbytek zůstal, natěšený na reakci staré vlčice.

Věděli, že je pravděpodobně vyžene a bude ječet tak, až ohluchnou, ale očividně to nikomu nevadilo.

Pro Ayduina to zrovna příznivá vyhlídka nebyla, ale chtěl zůstat s otcem a sestrou, takže se uvelebil před krbem a usnul.

🎄🎄🎄

Tialha se spokojeně probudila. Dnes v noci se vyspala mimořádně dobře, nic jí nebudilo.

Zvedla se, protáhla si ztuhlé svaly a pak strčila do dveří, aby se šla najíst.
Ztuhla, když spatřila, co se stalo s předsíní.

Z trámů visely papírové ozdoby hvězd, měsíců a vloček, stěny byly lemované barevnými řetězy, na skříni položený věnec.

Tialha zlostně zaburácela, vztek jí vlil sílu do žil a s hlasitým dupáním vyrazila do obývacího pokoje.

Tam její vztek dosáhl vesmírných rozměrů, když viděla, jak na zemi leží spousta vlků a mátožně se probírá a zvedá hlavy.

I tady to bylo ozdobené a kromě toho v rohu místnosti vyrostla hromádka pečlivě zabalených dárků.

,,CO DĚLÁTE V MÉM DOMĚ?!" Rozkřičela se Tialha, takže probudila i vlky, spící v kuchyni, o kterých samozřejmě ješte nevěděla.

Všichni už byli plně vzhůru, srst se jim lehkou panikou zježila a všichni upírali pohled na rozzuřenou stařenku.

,,Neboj, Tialho," řekl někdo z nich. ,,Chceme ti trochu zlepšit svátek luyi. Nechceme, aby jsi byla sama."
Všichni horlivě přikyvovali.

,,Já o to nestojím," vyštěkla Tialha. ,,Tenhle svátek je otravný a nemám sebemenší chuť ho slavit."

Do popředí přistoupila bílá vlčice, ve které poznala tu, co jí včera nabídla cukroví.

,,Tialho, to určitě nemůžeš myslet vážně," řekla laskavě. ,,Svátek luyi je o tom, abychom ho slavili s ostatními, abychom si navzájem pomáhali a udělali si radost."

,,Pche, ta byla stará ještě dřív, než svátek luyi vymysleli," zamumlal nějaký vlk. Tialha ho zlostně probodla pohledem a bílá vlčice se na něj nesouhlasně podívala.

Tialha se znovu podívala po místnosti a dokonce se i ohlédla-překvapilo jí, že za ní stojí další vlci, kteří přišli z kuchyně.
Zamračila se. ,,Jak dlouho vám tohle trvalo?" Zamumlala.

Vlci se uvolnili, jakoby tušili, že pohroma je zažehnána.

,,Celou noc," prohlásila bílá vlčice. ,,Prosím, nevyháněj nás. Chceme tu s tebou být."

Tialha zavřela oči. Měla největší chuť je všechny vyhnat, ať si slaví ten svůj svátek sami. Ale na druhou stranu... Už dlouho nebyla v obklopení tolika vlků, kteří si jí opravdu všímají. Život se ponořil do každodenní rutiny a nějaká menší změna jí rozhodně nezabije.

,,Tak fajn," řekl s podrážděným povzdechem, aby si zachovala nějakou důstojnost. ,,Ale jen proto, že to nehodlám uklízet!"

Vlci se rozjasnili a začali si nahlas povídat, až Tialha litovala, že vůbec souhlasila.

Než se nad svým rozhodnutím stačila zamyslet více, její nevítaní hosté jí zavedli do kuchyně-malý stůl byl plný jídla, dokonce tam bylo něco jiného než ryby, které v Chistě představovali hlavní obživu.

Vlci si posedali ke stolu, tísnili se jeden na druhého a někteří se tam ani nevešli. Nezdálo se, že by jim to vadilo, stáli okolo a ujídali cukroví.

Tialha poprvé po dlouhé době jedla konečně dobré jídlo a dokonce byla upozorněná, že tohle je jen snídaně, ještě je čekala večeře.

Hned poté byla odvlečená před svůj dům-ubránila se zasténaní, když viděla, že ho ozdobili i zvenku, takže nyní krásně zapadal mezi sousední-kde měla jen tak tlachat a sledovat, jak si vlci, dokonce i ti, co by měli mít nějaký rozum, hrajou se sněhem.

Brzo se rozpoutala drsná sněhová bitva a Tialha byla nejednou zasažena. Naštvala se a s velkým soustředěním se natáhla po své magii sněhu, takže vrhala po ostatních sníh, stejně jako oni po ní. Při tom všem trochu pookřála, cítila se zase jako malé vlče, které si hraje ve sněhu, aniž by si muselo dělat starosti s bolavými klouby.

Když měli všichni srst plnou sněhu, vrátili se do domu-Tialha nešťastně sledovala, jak se sníh rozpouští a dopadá na ubohou podlahu-kde se zahřáli u krbu a dali se do povídání.

Několik vlků začalo zpívat a další dva vyprávěli nějaký příběh.

Tialha jen těžko dokázala vnímat to všechno najednou-dozvídala se o svých sousedech naráz spoustu nepotřebných informací-a pak najednou přišla večeře, která zase proběhla ve veselém duchu.

Tialha se cpala pečeným masem a zeleninovými saláty, cukrovím a vším možným, když i večeře byla u konce a oni se zase přesunuli do obýváku.

Tady začalo rozdávání dárků a Tialha byla trochu rozpačitá z toho, že spoustu z nich bylo pro ní. Přirozeně to nedávala najevo.

Většinou to byly jenom takové drobnosti, ale i tak jí chtě nechtě zahřála u srdce jejich pozornost. Dlouho se takhle necítila.

Vlci se vyměňovali dárky i mezi sebou a Tialha si mezitím lehla do rohu místnosti, kde předtím stála ta hromada dárků-teď se tam válely jen papíry, ze kterých si udělala takový pelech a lehla si.

Zavřela oči, šum hlasů a smíchu byl čím dál tlumenější a tišší...

Až když bylo po půlnoci si vlci všimli, že Tialha leží nějak dlouho na jednom místě.

,,Ona nedýchá!" Panikařil někdo.

Někdo se jí dotkl a pak vyděšeně vyjekl, protože byla studená jako led.

,,U Bohyně, co budeme dělat?"
,,To je strašné."
,,A to ten den začal tak skvěle!"
,,Nemůžeme jí nějak pomoct?"

Bylo však pozdě a vlci to věděli. Jejich magie byla silná, ale ne všemocná.

Tialha sice byla otravná a mrzutá, ale umožnila jim ten nejlepší svátek luyi, který kdy zažili, takže je všechny její smrt zasáhla.

A přesto... Přesto je v hrudních hřál jistý pocit hrdosti a radosti, že dokázali staré vlčici její poslední svátek luyi, její poslední den života, takhle osvěžit.

🎄🎄🎄

Layla utichla a podívala se na sirotky před sebou.

,,To bylo smutné," vyhrkla Kenya, která mrkala, aby zahnala slzy.

,,Proč Tialha nepřežila?" Naříkalo jiné.

Brzo naříkali všichni a Layla si povzdechla. Paráda.

Počet slov: 2548
Nápad: _Between_Horses_
Tohle mě bavilo! XD