Proč Jaribovci pořád dělají nějaké problémy? Pomyslel si Silen a povzdechl si.

Myslel si, že když ukončí válku o trůn, že všichni budou chtít žít v pokoji a míru. Ne, Vládkyně Kalosiru Karina si očividně řekla, že s ním bude řešit naprosté kraviny.

Silen strávil několik dní uklidňováním této hrdé Vládkyně, která se chtěla pustit do boje proti Irablijcům, jelikož jejich zásilka ryb dorazila se zpožděním a ještě k tomu se ryby zkazily.

On i Irablijci se jí snažili přesvědčit, že to byla nehoda a nakonec se jim to podařilo, ale stejně Silen několik nocí po sobě naspal jen pár hodin, jak pořád musel odlétat do Kalosiru, aby uklidňoval zdejší Vládkyní.

Teď se chystal do postele a měl v plánu nevstát ještě několik dní.

Plahočil se palácem s hlavou svěšenou a v jednom kuse zíval únavou. Obdivoval Arcalimu za to, že s ním řešila tu situaci úplně stejně, ale udržela si svůj elán a energii.

Pousmál se, při vzpomínce jak se Arcalima klidně, ale důrazně hádala s Karinou a ta nakonec ustoupila. A žádná další válka nevznikla, díky bohyni.

Prostorné, zdobené chodby byly zalité tichem a nočním klidem. Byl tak zabraný do svých myšlenek, že si zprvu nevšiml, že na podlaze, kde okna vrhala světlo, se děje něco zvláštního.

Najednou se zarazil a podíval se na čtverec světla před sebou. Mihotaly se něm nějaké tečky...

Pohlédl k oknu a vytřeštil oči, když si uvědomil, že za okny hustě víří sníh.
,,Sníh!" Vyjekl. ,,Sněží! Ono sněží!"

Nálada mu najednou stoupla a on se okamžitě rozběhl do komnaty jeho a Arcalimy. Málem při tom uklouzl na kluzké podlaze a několikrát skoro shodil sochy a květináče lemující chodbu.

Vtrhl dovnitř, ignorujíc stráže, které prakticky porazil a našel Arcalimu v posteli, mezi tlapami s knihou. Překvapeně se na něj podívala, zlaté oči se jí zaleskly ve světle plápolajících plamenů z krbu.

,,Sněží!" Vykřikl udýchaně. ,,Ono sněží!"
Arcalima na něj zamrkala a pak se pobaveně rozesmála. ,,Ty jsi takhle uháněl, protože si zjistil, že sněží?" Zeptala se ho.

Silen potřásl hlavou, zavřel za sebou-omluvně se usmál na strážné, kteří se zvedali ze země-a uklidnil své splašené srdce.

,,Sníh je skvělý, abys věděla," řekl důležitě a skočil za ní. Lehl si na záda a pohodlně se roztáhl.

,,V Ledové zemi sněží pořád," poznamenala Arcalima.
Silen se na ní podíval. ,,Ty mě dokážeš teda pěkně zchladit," ušklíbl se.

Arcalima zavřela knihu a strčila do něj čumákem. ,,Tak to se omlouvám," řekla pobaveně. ,,Sníh je skvělý."
Silen spokojeně přikývl a přitiskl se blíž ke své družce.
,,A bude to nás první svátek luyi," dodala Arcalima zamyšleně.

Silen ztuhl.
Svátek luyi, pomyslel si s narůstající panikou. On se blíží svátek luyi!

Tenhle svátek si pamatoval jen matně, když byl vlče. A ve Zrádných horách to slavili jen tak letmo, museli se soustředit na válku.

Pamatoval si, jak jeho rodiče vždycky pořádali velké slavnosti na nádvoří a jak mohl přijít každý, kdo o to stál-teda, do chvíle než se zaplnila všechna místa. Pořádali se představení a soutěže a všude bylo spoustu jídla! Silenovi vzpomínky na tu událost byly trochu nepříjemně zakalené, protože je unesla nějaká vlčice a chtěla je sníst. Naštěstí se jí to nepodařilo, jinak by Eldiara už byla pravděpodobně v moci Ostiových.

Napadlo ho, že by mohl takovou slavnost taky uspořádat, byť to bude další starost na víc. Ale to nebyl důvod Silenovi paniky.

Neměl pro Arcalimu žádný dárek!

🎄🎄🎄

,,Tak tohle je naprosto příšerný," prohlásil Lokin nekompromisně, zatímco procházel kolem stolu, na který Silen vystavil všechny věci, které vyrobil pro Arcalimu. ,,Tohle taky. Ty by si jí chtěl dát tohle? U Bohyně, to nemyslíš vážně. A co tohle? Fuuuj, co jsi do toho dal? Strašně to smrdí!"

Silen rozpačitě zašoupal nohama. Byl nervózní. Svátek luyi se blížil a on neměl sebemenší tušení, co by měl Arcalimě dát.

V paláci začali probíhat přípravy, kterých se zhostila převážně Arcalima. K Silenově naprostému úžasu sehnala většinu ozdob, aniž by za to cokoliv utratila a odmítla mu říct, jak. V chodbách a na nádvoří, kde se připravovala velká slavnost, se to vlky jen hemžilo a panoval tam zmatek a hluk. Jenom Arcalima vypadala naprosto klidně a vyrovnaně, jakoby se jí tohle šílenství vůbec nedotklo a řídila celou situaci s nadhledem.

Zatímco Silen panikařil. Za ten krátký čas se snažil vymyslet, co by měl Arcalimě dát. Byla královna, měla všechno. Co by asi tak mohl koupit, když už všechno měla? Proto došel k závěru, že musí něco vyrobit. V tom byl přecejen dobrý.
Dopadlo to však hůř, než by na své poměry čekal.

Šedý stínobijec se na Silena vyčítavě podíval. ,,Tak se trochu uklidníme, ano?" Řekl, když viděl jak král Eldiary nervózně těká očima sem a tam a neustále přešlapuje z nohy na nohu. ,,Nádech, výdech-ano, přesně tak. A první věc co uděláš je, že vyhodíš tady tu odpornost, než se tím někdo udusí."

Silen se provinile podíval na parfém, který se pokoušel vyrobit. Zprvu to vypadalo nadějně-použil spoustu výtažků z nejrůznějších květin a dalo mu práci to nakombinovat podle svých představ. Jenže pak tam přidal jednu jedinou květinu navíc a celý výsledek byl zkažený. Pokusil se parfém namíchat znova, ale zapomněl si zapsat, co do něj přidal a tak z toho vyšla tato smradlavá lahvička, z jejíhož puchu by jeden ztratil čich.

Silen poslušně učinil to, co mu Lokin poradil a pak se na stínobijce prosebně podíval.

,,Třeba jí vyrob nějaký šperk, nebo tak," navrhl s pokrčením ramen.

Silen trhl hlavou ke stolu a Lokin se podíval na stříbrný náhrdelník vykládaný diamanty.

,,No vidíš. To jí dej," přikývl Lokin.
,,Jenže takových má hromadu a stejně většinu nenosí," poznamenal Silen zkroušeně. Vybírat dárek královně byl sám o sobě těžký úkol. Ale vybírat dárek královně, jakou byla Arcalima, to teprve byla výzva.

Lokin zasténal. ,,U Bohyně, Silene, udělal jsi z ní královnu, co může chtít více?"
Silen ho probodl pohledem. ,,Díky za tvou pomoc," vyštěkl a dopáleně vyrazil z dílny.

Posadil se před okno a vyhlédl z něj přímo na nádvoří.

Střechy a cesty byly pokryté křupavou, bílou pokrývkou a další sníh lehce vířil ve vzduchu. Na nádvoří se to hemžilo vlky, kteří za sebou ve sněhu nechávali spoustu stop. Zdobili stromy zářivými světélky, přesunovali stoly a Silen spatřil několik prvních, ledových soch, které navrhla Arcalima, po vzoru vlků z Ledové země, kteří vždy při konání jejich svátku Ledu a sněhu, pořádali soutěž o nejlepší ledovou sochu.

Jeho družka stála uprostřed všeho toho dění a povídala si s nějakým sloužícím, jenž přikývl a něco vykřikl na pár vlků, kteří právě umisťovali na živý plot hvězdy z pravého zlata.

Silen si povzdechl, když jí sledoval. Oči jí energicky zářily, ve fialové srsti se jí zachytávaly stříbrné vločky. Vypadala tak živá jako nikdy, byla ve svém živlu.
A on pro ní pořád neměl žádný dárek.

🎄🎄🎄

Přišel den, kterého se obával-svátek luyi.
Přípravy na nádvoří už byly hotové, tmavé stoly se skoro prohýbaly pod nánosem jídla a slavnostních svící-jejichž plameny byly samozřejmě udržované pomocí magie-zatímco před ozdobenou branou paláce nedočkavě postávali vlci ze všech koutů Eldiary, aby se mohli zúčastnit této slavnosti. Přijely všechny urozené rodiny, byť k nelibosti některých z nich, musely čekat až král s královnou otevřou bránu, stejně jako všichni ostatní.

Silen se na slavnost těšil-program, který měl probíhat od rána až do večera byl bohatý a pestrý a on cítil tu sváteční náladu ve vzduchu.

Co už pro něj bylo těžší, byla představa, až všichni odejdou a on s Arcalimou se vrátí do komnaty, kde si mají navzájem předat dárky.

Silen se vážně snažil pro ní vymyslet něco speciálního. Moc mu na tom záleželo, ale nebyl schopný něco vymyslet a nechtěl jí dát něco, o čem si nemyslí, že by jí bylo hodno. Do toho mu také vlezly královské povinnosti a on prostě neměl čas ani schopnost na to, vymyslet něco úžasného, čím by jí naprosto nadchl a viděl, jak se jí zlaté oči rozzáří nadšením.

Jakmile se otevřela brána, nádvoří se okamžitě začalo plnit vlky. Brána měla být otevřená až do večera a Arcalima i on dopředu požádali vlky, aby přišli třeba jen na chvíli a nechali přijít i další vlky, kteří se už na nádvoří nevlezli. Ostraha byla přirozeně zvýšená a Silena s Arcalimou všude doprovázelo spousta strážných, kteří měli zabránit tomu, aby někdo využil tuto slavnost k útoku na krále a královnu.

Vlci se začali shromažďovat u stolů a stromů a všude se rozléhal smích a veselé hlasy. Mezi vlky se neustále proplétali sloužící s podnosy, aby doplňovali jídlo, které na stolech začalo ubývat.

Silen viděl několik vlčat, které se s užaslými výrazy přiblížili co nejblíže jemu a Arcalimě a snažili se na ně zírat co možná nejméně-přesto si toho samozřejmě všimli.

Silen si všiml, že Arcalimě při pohledu na ta vlčata zjihl výraz a pak je oslovila: ,,Doufám, že se vám tady líbí!"

Vlčata překvapením skoro naskočila a když Silen viděl, jak se jim naježila huňatá srst a vytřeštili velké oči, musel se zasmát.

Arcalima se taky usmála a přivolala si k sobě nějakého sluhu. Něco mu zašeptala a on přikývl a odběhl.

Vlčata je mezitím vystrašeně sledovala, jakoby čekala, že Arcalima nyní šla poslat pro stráže, kteří je odsud vyhodí, nebo hůř, ještě je zabijí.

O chvíli později se sloužící vrátil s několika pečlivě zabalenými dárky, které podal vlčatům.

Ta vytřeštila oči ještě víc, až si Silen začínal myslet, že jim brzo vypadnou z důlků.

,,Veselý svátek luyi," popřála jim Arcalima. ,,Tohle je pro vás."

Arcalima se tento rok dala do štědrého rozdávání. Každý, kdo prošel bránou, dostal speciální dárek-vlčice obdarovávala náhrdelníky, náramky a diadémy, které našla ve svých truhlách, zatímco vlci dostávali nejrůznější Silenovi vynálezy, které se v jeho dílně všude válely a on je ani nevyužíval.

Když viděl, jak vlčata plaše poděkovala a pak se rozběhla pryč a nadšeně svým rodičům dárky ukazovala a Arcalima vypadala nadmíru spokojeně, cítil se ještě víc jako ten nejhorší druh na světě.

Arcalima všem něco rozdávala a on pro ní neměl nic.
Byl příšerný.

Den postupoval, vlci odcházeli a přicházeli a program se měnil. Probíhala nejrůznější představení na malém, dřevěném pódiu, hry od slavných osobností přes malá vlčata. Slunce postupovalo po obloze a když začalo klesat k obzoru, Arcalima se Silenem ještě přednesli řeč, ve které všem přáli veselý svátek, a pak se vlci začali rozcházet.

Silena svrběly tlapky z toho, že nemá pro Arcalimu vůbec nic.

Když odcházeli do komnat, Arcalima celá zářila, nevypadala vůbec unaveně a usmívala se. Zatímco Silen se plahočil kousek za ní a v duchu se nesnášel.

Arcalima se na něj podívala. ,,Stalo se něco?" Zeptala se ustaraně, když vkročili do komnat.

V krbu už s praskáním plápolal oheň a zaléval místnost svou oranžovou září a teplem.

Silen zasténal a zakryl si oči tlapami. Cítil se jako ten nejhorší druh pod sluncem.
Arcalima do něj strčila čumákem. ,,No tak, Silene. Vždy je svátek luyi" snažila se ho povzbudit, ale docílila akorát naprostého opaku.

Silen se na ní jedním okem podíval. Vypadala ustaraně, jak uvažovala, co mu je.

,,Nemám pro tebe žádný dárek," zamumlal skoro neslyšitelně.
Arcalima se zamračila, protože mu nerozuměla ani slovo.

Silen to zopakoval hlasitěji, posadil se a hned horečně vysvětloval: ,,Já jsem se snažil sehnat něco skvělého a speciálního, jenže všechno to bylo naprosto zbytečné! Nic, co by se pro tebe hodilo! Vždyť ty můžeš mít všechno, co chceš. Co bych ti mohl dát, aniž by už jsi to měla? Já... Chtěl jsem ti něco vyrobit, něco speciálního jako jsi ty, ale bylo mi řečeno hned z několika zdrojů, že to je příšerné. A pak než jsem se nadál, najednou tu byl svátek luyi a já neměl nic. A teď se cítím jako ten nejhorší druh na světě, protože tě miluji a stejně jsem nebyl schopen cokoliv vymyslet."

Arcalima se na něj celou dobu laskavě dívala a lehce se usmívala. Silena to mátlo. Bylo mu jasné, že Arcalima se na něj nenaštve, to neměla v povaze, ale Silen nechápal, proč v její tváři není ani kapka zklamání.

,,Silene," řekla pobaveně a zabořila obličej do jeho srsti. ,,Ale ty už jsi mi jeden úžasný dárek dal. A vlastně je to i můj dárek pro tebe."

Silen zmateně zamrkal. Teď nechápal vůbec nic.

Arcalima se od něj odtáhla a podívala se na něj zlatýma očima, ve kterých se zračila láska a něha. ,,Já jsem taky nevěděla, co ti dát. Jsi přece král, měla jsem stejný problém, jako ty. Jenže pak jsem se dozvěděla něco úžasného a bylo mi jasné, že už nemusím nic vymýšlet a že ani ty nemusíš nic vymýšlet, protože tohle je náš společný dárek, který změní celé naše životy."

Silen se na ní s nedůvěřivým očekávaním podíval. Nějak netušil, co má čekat.

,,Čekám vlčata, Silene."

A to byl Silenův nejlepší svátek luyi, jaký kdy zažil.

Počet slov: 2124
Nápad: Můj
Ahojteee! XD Vítám vás u letošního, adventního kalendáře s první povídkou! XD Každý den vyjde jedna až do Vánoc XD
Moc děkuji za všechny vaše nápady, většinu jsem využila, tak snad si to užijete XD
No nic, uvidíme se zase zítra! XD