Vanilkové rohlíčky

Když kolem mě začnou znít rolničky,
začínám mít chutě na rohlíčky,
vanilkové a hezky vláčné,
pro mě stále jedinečné.

Ve volné chvíli najdu mísu,
obrátím se k časopisu,
odkud mamka recept vzala,
kus sebe do něj předala.

Kostku Hery povolené,
moučkou plně obklopené,
promícháme dohromady,
vanilka dodá parády.

Po nocích strávených s ořechy,
je tento recept plný útěchy
z využití tohoto zdroje,
hned je házím všechny do stroje.

Z vajíček použiju pouze žloutky,
z bílků budou jiné pochoutky,
hezkou barvu těsto získá,
chutěmi se to jen blýská.

Na závěr přidám hladkou mouku,
z těsta ochutnám nejenom trochu,
zněním ho na jednu hromadu
a šoupnu ho na noc do chladu.

Teď ta největší piplačka,
rohlíčků věčná tvarovačka.
Rozdílné velikostí i tvarem,
trpělivost není mým darem.

Nakonec dám je všechny péct,
nechám se receptem dále véct.
V míse cukry pro obal smíchám,
lahodnou vůni u toho čichám.

Všechny v cukru obalím,
život si jimi osladím.
Hotové rohlíčky žijí pár dní,
vždycky se totiž rychle sní.