Sedmnáctého prosince

Letní člověk v zimě

Okolí zdobí mrazíky,
mrznou mi holé kotníky,
Teplota kousek pod nulou,
zatočí s veškerou smůlou.

Na sklech bílé ozdoby,
tohle nemá obdoby,
prsty chladnou v rukavicích,
sníh zalezlý v nohavicích.

Zima užírá mě zvenku,
užívám si svou myšlenku,
na teplé letní večery,
co trávila jsem s přáteli.

Tak snad nezmrznu letos moc,
cením si dost zimy pomoc.
Avšak léto už poctivě vyhlížím,
své myšlenky k němu blížím.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top