Dvacátého prvního prosince

Svíčka

Je těžké užívat si svátky,
když chybí milovaní lidé.
Vzpomínky mě vrací zpátky,
všechno je však dávno jiné.

Bolí mě u srdce při pomyšlení,
že každému nějaká duše chybí,
byla vždy s námi a teď tady není,
jako by nebyly žádné sliby.

Se vzpomínkou zapaluji svíčku,
těm, kteří mezi námi už nejsou,
ubývá kousek po kousíčku,
mé myšlenky se s ní pryč nesou.

Přeji vám do nebe krásné svátky
s bolavým úsměvem vzpomínáme,
mým přáním je vzít čas občas zpátky,
ať zase společné zážitky máme.

Tak přeju krásné Vánoce do nebe,
vás už tam slza na líčku snad nezebe.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top