Jsou Vánoce. Čas dárků, cukroví, návštěv a především lásky. Jako každý rok se procházela princezna Luna po Canterlotu a přemýšlela, co by měla koupit své sestře k Vánocům. Chtěla něco co by Celestii připomínalo harmonii mezi dnem a nocí. Nakonec našla krásnou sněhovou skleněnou kouli, ve které když se zmáčkne tlačítko, tak se den změní v noc. Zaplatila,vyšla z krámu a vzpomněla si. ,,Ještě musím ke Snowdrop!" říkala si v hlavě Luna. Roztáhla svá tmavě modrá křídla a vyletěla k obláčkům. Letěla až doletěla do Claudsdalu. Tam si našla cestu k
bílému malému domku. Zaťukala a otevřela jí světle zelená pegaska s růžovými vlasy. ,,Dobrý den." pozdravila Luna. ,,Dobrý den, Monico." pozdravila pegaska.
,,Je Snowdrop doma?"
,,Ano je. Pojďte dovnitř."
Dům vypadal větší než venku. Měl modré stěny na, kterých visely obrazy různých členů Wonderbolts. Na stolku byla fotka Snowdrop a jejích rodičů, kteří zemřeli při válce. Když šla po schodech nahoru viděla na stěně další obrazy, nejspíš ty co malovala Snowdrop. Uměla moc krásně kreslit. Kreslila cokoliv. Po vitrážová okna v paláci přes zasněžené krajiny až k vločkám různých tvarů a velikostí. Když konečně stála před velkými tmavě modrými dveřmi, které byli ozdobené zlatými spirálkami, zaklepala a čekala na svolení. ,,Dále!" vykřikla Snowdrop. Luna otevřela dveře a řekla: ,,Ahoj Snowdrop." ,,Luno!" vykřikla a rychle ji běžela obejmout. ,,Tak ráda tě vidím." ,,Já taky." řekla a obejmula jí svými křídly. ,,Než odejdu,musím ti položit stejnou otázku,jakou ti dávám každý rok. Co chceš k Vánocům?" Luna věděla, co Snow řekne, ale stále doufala v jinou odpověď. Snowdrop zvedla hlavu a smutně se podívala na Lunu. ,,To co jsem měla do svých čtyř let."řekla smutně. ,,Ale Snowdrop,o tomhle už jsme mluvily. I když jsem princezna, nemám tu moc ti vrátit tvoje rodiče." Snow přikývla na souhlas. ,,Snowdrop,ty si přeješ každý rok zpátky vrátit tvoje rodiče,ale podívej co jsi i bez nich zvládla. Vyrovnala jsi se s tím,že nemáš rodiče velmi rychle. Jiní poníci zvláště ve tvém věku, by byli zhroucení, ale ty ne. Smířila jsi se s tím, že svoje rodiče už nikdy mít nebudeš. Jsi velice statečná." řekla Luna. ,,To říkáš jenom proto,že mě máš ráda. Viď?" zeptala se trochu podezíravě Snowdrop. ,,Ne, říkám to proto,že je to pravda. Víš co? Budu ti vyprávět vánoční příběh. Bylo to už velmi dlouho. V jednom dětském domově žila jedna dívka jménem Elena. Elena toužila po rodině, jenže byla napůl drak. Nikdo ji nechtěl až jednoho dne se objevila rodina,která nehledala obyčejného poníka,ale právě draka. Vybrali si proto Elenu. Ovšem měli ještě jednoho syna, který se nejprve k Eleně nechoval moc přátelsky.
Jednou na Vánoce,ale pochopil, že Elena mu nechtěla sebrat rodinu,ale patřit do ní. Od té doby už Elenu měl rád." dopověděla Luna. ,,Ale proč mi to říkáš?" ,,Abys věděla, že i když nemáš rodiče, To neznamená že  tě nikdo nemůže mít rád." Snowdrop zavrtěla hlavou na souhlas. ,,Už musím jít. Vyzvednu tě za dva dny." Snowdrop znovu zavrtěla hlavou a Luna odešla. Snowdrop chvíli seděla na posteli a pak si přes sebe hodila hnědý plášť a vydala se na Vánoční trhy. Na trzích byli kožešiny, cukroví, vánoční věnce, svíčky, šperky, hračky a další úžasné věci. Najednou uslyšela zvuk zvonečků a zpěvu. ,,To jsou děti ze sirotčince." pomyslela si. Kdykoliv byla na trzích nemohla si odpustit, je neslyšet. Zpívali nádherně. Jejich melodie byla úžasná. Měli v sobě jakousi chemii, která je spojovala. Prorvala se mezi poníky na nádvoří a kouklala se na děti ze sirotčince. Když dozpívali a dozvonili promluvila hlavní organizátorka. ,,Dobrý den milé klisny a hřebečci již patnáctým rokem vystupují děti ze sirotčince a doufají,že si je někdo adoptuje. Tak se vás ptám,chce si někdo někoho adoptovat?" Když klisna domluvila,přišlo k ní pár dospělých poníků. Nejspíš kvůli adopci. Snowdrop slyšela jak říká jednomu poníkovi jména. ,,Tohle je Stella, Azari, Star,Talia,..." pokračovala dál, ale Snowdrop to už moc nezajímalo. Byla ponořená ve vlastních myšlenkách a říkala si jaké mají štěstí,že najdou nějakou dobrou rodinu. Né, že by ona dobrou rodinu mít nikdy nebude. Naopak! Tu nejlepší, adoptuje si ji Luna. Po dvou letech se jí konečně povedlo přesvědčit Celestii, aby s nimi Snow bydlela. Najednou ale Snowdrop slyšela hlas,který procházel skrz dav. ,,Zdovolením, pardon, promiňte." Snowdrop se také chtěla vyhnout,ovšem stála zrovna na ledu. Uklouzla a poník,který se snažil projít davem se s ní srazil. ,,Omlouvám se. Je mi to moc líto." řekl poník a utíkala k ostatním,kteří patřily do sirotčince. ,,A tohle je Rosita." řekla ta paní trochu otráveně.

Tak,je tu první kapitola této knihy. Co si o ní myslíte? Vím,že byla taková nudnější,ale to se brzy spraví.

princessScarlet12