Snowdrop letěla domů a cestou přemýšlela,jestli je Rosita v pořádku. Z přemýšlení ji,ale vytrhl docela studený sníh s ledovým větrem, který ji bodal do očí. Snowdrop neměla zapotřebí být pokryta sněhem. Letěla domů jak nejrychleji mohla. Doma ji čekalo nemilé překvapení. ,,Kde jsi byla!" křikla na ni Monica. ,,Měla jsi tu být už před hodinou! Víš jaký jsem měla strach!" ,,Promiň,já jsem ztratila pojem o čase." omlouvala se Snowdrop. ,,Nic se nestalo, ale prosím příště si dávej větší pozor." a šla ji objat. ,,Pojď na stole máš večeři." ,,A co je?" zeptala se Snowdrop. ,, Tvoje oblíbené. Těstoviny s masem a k tomu zeleninový salát. A jako desert máme jahodový dort." ,,Ňam!" vykřikla Snowdrop a začala se olizovat.
🌌🌌🌌🌌🌌🌌🌌🌌🌌🌌
,,Večeře byla dobrá." řekla Snow, ale zklesle. ,,Slyším ale?" zeptala se Monica. ,,Ale nic." odpověděla. ,,Snow,ani jsi se toho dortu nedotkla. Co se děje?" zeptala se Monica Snow. Snow chvíli váhala zda má říct adoptivní mamce vše, co se na trhu stalo. Nakonec se rozhodla. ,,Na trhu jsem potkala holku ze sirotčince. Nebyla obyčejná, byla napůl changeling. Všichni se na ni tak nebezpečně až nenávistivě  koukaly a nejraději by po ní určitě něco hodili, kdyby mohli." svěřila se Snowdrop. ,,Chudinka." posteskla Monica.  ,,Cestou jsme se srazily a zapovídaly se. Zjistila jsem,že má také ráda kulturu. Když jsem ji pověděla,že mám ráda princeznu Lunu a že ji znám osobně, začala se zajímat víc a ptala se mě na tolik otázek. Byla hrozně milá a vůbec neprahla po mojí lásce jako ostatní Changlingové.  Zeptala jsem se jí jaký je to žít v dětském domově a než mi stačila něco říct, přišla tam nějaká Octavia. A............. a začala na Rositu křičet.... a," Snowdrop se draly slzy. ,, A já musela použít svůj titul budoucí princezny." začala brečet. ,,Ah, Snow, miláčku, pojď sem." Snowdrop k Monice přiběhla a ona jí objala. ,,Ššš," utěšovala ji. ,,Nebudeme se o tom bavit jestli nechceš. A promiň, že jsem na tebe u dveří křičela. Kdybych to věděla, nikdy bych nekřičela.Věř mi." ,,To je dobrý. Že to neřekneš Luně?" prosila Snow. ,,A co?" zeptala se Monica. ,,Že jsem použila královský titul. Nemá to ráda a já slíbila, že se tím nebudu chlubit. Do adopce zbývá tak málo dní. Nechci aby si to nakonec rozmyslela." Vzlykla. Od té doby co poznala Lunu, si Snow nepřeje nic jiného, než se stát její dcerou a trávit s ní Vánoce.
✨✨✨✨✨✨✨✨✨
Snowdrop se druhý den vrátila na zasněžené Ponyvillské náměstí a doufala, že tu mezi stánky Rositu najde. Věděla, že na zpívání sirotků je ještě brzo, ale třeba se tu jen tak potuluje. Modrý pegas si vzpomněl, že ještě nemá dárek pro Monicu ani pro Lunu. Chodila od stánku ke stánku, ale nevěděla, co by jim měla koupit. Neměl to být jen tak obyčejný dárek. Měl být perfektní. Svíčky, náramky, šály..... nic z toho nebylo ono. ,,Pro Monicu bude dárek jednodušší. Luna žije na zámku, má úplně všechno. Co jí mám dát?" řekla si v hlavě. Už se chtěla otočit a jít domů, když v tom jí do ucha pronikla známá melodie. Snowdrop se radostí otočila. Na náměstí byly děti že sirotčince, jen jich bylo míň než posledně. Asi pět malých poníků chybělo. Věděla proč. Sirotčinec dává poníkům šanci, si ještě před adopci vzít dítě  domů na Vánoce. Snowdrop se rozběhla a opatrně se prorvala davem. Chvíli jí to trvalo, ale nakonec si Rosity všimla. Stála úplně na kraji první řady. Vztahy poníků k jiným rasám jsou strašné. Co je na tom, že je Rosita, nebo kdokoliv jiný? Když už konečně přestala z hlasů poníků hudba a ozval se bouřlivý potlesk, měly Snow a její kamarádka konečně nějaký čas pro sebe.  ,,Rosito" ozvala se, aby dala najevo, že je tady. Jmenovaný poník se chtěla za ní rozběhnout, ale Octavia před ní dala rázně kopyto. Snowdrop se tedy rozhodla vzít věci do vlastních kopýtek. Šla za kamarádkou sama a bylo jí jedno, jestli je ta namyšlená slečna Octavia slyší nebo ne. ,,Dobrý den," pozdravila aby si nemyslela, že je nezdvořák. Octavia ale jen přihodila hřívou a odfrkla jsi. Načež Snow jen protočila očima a rozhodla se radši věnovat Rositě. ,,Půjdeme se porozhlédnout po stáncích?" navrhla. ,,Nemůžu. Za to co se stalo včera." To její kamarádku mrzelo. Těšila se, že spolu stráví alespoň pár minut o samotě. Podívala se na Rositu omlouvným pohledem. ,,Nemůžeš za to." Jejich mlčení prolomily hlasy dvou poníků. ,,Promiňte, vy jste ta co má sirotčinec na starost?" zeptala se světle růžová klisna se žlutými vlasy spletené do drdolu. Podle toho Snow usoudila, že to bude kadeřnice. Chtěla paní odpovědět  nějakou jízlivou poznámkou mířenou na slečnu Octavii, ale byla radši zticha. Octavia se hrdě napřímila a řekla: ,,Ano, to jsem ale tahle modrá klisnička ke mně nepatří." Poníci se jenom usmáli a přitiskli se k sobě blíž. Tentokrát promluvil hřebec. ,,To nevadí, mi stejně nemáme zájem o obyčejné poníky," O pár sekund později si uvědomil, co řekl a ohradil se na Snowdrop. ,,bez urážky." Kobylka na kterou to bylo mířeno pokývla hlavou. ,,Mock Cafe má pravdu. Chtěli bychom si adoptovat ji." Ukázala kopytem na Rositu. ,,Mě?" ,,Rositu?" Snow nevěděla jestli v hlase Rosity a Octavii byl slyšet strach nebo nadšení, ale nakonec usoudila, že to byla možnost B. Rosita byla ráda, že si jí někdo chce konečně adoptovat a Octavia, že už ji nemusí mít na krku. Oba poníci kývli na souhlas a pak se zeptali: ,,Tak co říkáš? Chceš jít s námi domů?" Ros se dlouho nerozmýšlela. Vrhla se páru okolo krku a spokojeně pronesla to kouzelné slovo. ,,Ano."

Další kapitola, jééj. Zajímalo by mě, baví Vás stále ještě tahle kniha? A co říkáte na to, jak se příběh vyvíjí?

princessScarlet12