Vyběhl z obchodu a nevšímal si chladu, který na něj nemilosrdně zaútočil.

„Gwen!"

Poznala jeho hlas a zastavila se uprostřed kroku. Přesto stále váhala, jestli se otočit.

„Gwenyth..."

Zaslechla ho blíž u sebe a na paži i přes vrstvy oblečení ucítila jemný dotyk.

„Jmenuješ se tak, že?"

Zvedla oči a zjistila, že stojí hned u ní a naléhavě v jejím obličeji hledá jakýkoliv náznak, co bude dál.

„Ano..." dostala ze sebe nakonec, pohled ztracený v tom jeho.

„Já jsem Hollis," usmál se na ni.

Gwen přikývla. „Já vím," zašeptala a koutky úst se jí maličko nadzvedly.

„Můžu - mohl bych tě na něco pozvat? Končím za dvacet minut," vyhrkl. Nechápal, proč je tak nervózní, přece ho neodmítne... Nebo ano?

Gwen sklopila hlavu, ale Hollis ještě stihl zachytit její úsměv, který byl příliš velký na to, aby ho mohla schovat.

„Počkala bys?"

„Dobře," souhlasila tiše.

A teď, kdo miluje mě? ;-)