Kdybyste mi chtěli udělat radost... Dejte vote na minulou část znovu, prosím... :* Blížíme se k tisícovce :O ♥

Gwen s plným talířem zasedla ke stolu a překvapeně se vyhnula papírovému letadélku, které jí přeletělo těsně kolem hlavy.

„Hele!" ohradila se, zatímco se její bráchové rozesmáli.

„Kluci, žádné hračky u jídla, copak jsem to už neříkala?" napomenula je máma, ale veselé tvářičky kluků ji taky přiměly k úsměvu.

Gwenyth se s chutí pustila do večeře, vzpomínku na setkání s Hollisem schovanou hluboko, aby ji ani náhodou nenapadlo na něj myslet. Teda, pokud by jí ho okolnosti stále nepřipomínaly.

„Gwen, dnes jsem klukům objednala ještě knížky k Vánocům, myslíš, že bys tam zítra po škole mohla zajít?"

„Kam?" zeptala se, přestože už tušila, jaká bude odpověď.

Mamka se natáhla přes stůl, aby Jacobovi utřela kečup na bradě. „Jak jsi byla minule," usmála se. „Takže půjdeš?"

Gwen nedokázala odmítnout. A vlastně ani nechtěla. Proč nevěřit, že je to další šance, kterou dostali, přestože už se o to Gwenyth nesnažila?