„Tati, můžeme ozdobit stromeček už dneska?“ prosil Sirius Draca, který ho akorát upevnil do stojanu.

„Není to trochu brzo?“ odpověděl otázkou a vyklenul obočí.

Upřel na něj psí oči. „Prosííím.“

Draco se pohledem setkal s Harryho smaragdy a toho píchlo u srdce, když ve stříbřitých očích viděl nekonečnou lásku, která v nich i po letech zářila jako obrovský plamen. Odložil knihu, kterou si četl se Severusem.

„A proč ne? Kdo říká, že se stromek musí zdobit až na Štědrý den?“

„Fajn,“ odpověděl Draco za Siriusova nadšeného skandování, „ale ty, Harry, se k němu nepřiblížíš, jinak shodí jehličí a uteče pryč.“