22 - Světlo
„Měli bychom zase někdy vytáhnout košťata," zasnil se Harry.
Leželi spolu v posteli, sledovali českou vánoční pohádku, které nerozuměli ani slovo, a odpočívali po náročném dni, kdy chlapcům ukazovali zákoutí Prahy.
„Proč?" zavrněl Draco do jeho ramene a zívl.
„Chtěl bych si s tebou zalítat v noci. Mám rád, když vidím, jak se v tvých očích odráží světlo hvězd a vítr ti cuchá vlasy...“
„Stal se z tebe romantik?“ rýpl si a v hrudi cítil naprostý pocit blaženosti.
„Vidíš, jakej máš na mě špatnej vliv,“ opáčil pobaveně.
„Já na tebe? Já jsem dokonalej.“
Ušklíbl se. „Jak jsem jen mohl zapomenout?“
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top