„Necítíš se tu dobře,“ podotkl Draco nešťastně, všímaje si, jak se Harrymu v očích hromadí smutek.

Povzdechl si. „S tebou je mi vždycky skvěle,“ zamumlal a zadíval se z okna na zasněženou Prahu. „Jen... nebyli jsme tu dlouho a... některý události jsou ještě čerstvý.“

Nemusel dodávat víc, Draco chápal, že mluví o smrti dávného přítele. Nebýt Davida, on by byl po smrti taktéž.

Objal ho a pohladil po tváři. „Já vím.“ Spatřil záchvěv bolesti ve smaragdových očích a toužil ji převzít na sebe.

„Budu v pořádku, jen mi dej pět minut a...“ opřel si o něj čelo, „nepouštěj mě.“

„Nepustím.“