Zasmušile seděl na sedačce a hleděl do žhavých plamenů krbu. Vzpomínal. Vždy v zimě se mu neodbytné vzpomínky vracely, ač se je vehementně snažil vytěsnit. Nešlo to, vytrvale mu bušily do mozku a vyvolávaly obrazy dávno prožitých situací.

„Kluci už spí," řekl Harry tiše, vycházeje dovnitř. Draco pohlédl na jeho zářivý úsměv, kterým vždy spolehlivě zahnal všechnu temnotu, jež se mu usídlila na duši. „Děje se něco?"   

„Ne," zalhal a stulil se mu do náruče. „Pamatuješ na naše první Vánoce?"

„Samozřejmě."

„Chtěl bych ty letošní prožít zase v Praze," zamumlal s nosem zabořeným v jeho rameni.

„Pro tebe cokoliv, Draco."