„Draco, mohl bys...?“ Harry nešťastně zápolil s uzlem od kravaty a nervózně sledoval hodiny nad krbem.

„Jistě,“ odtušil a hbitými prsty napravil spoušť. „To je přece maličkost.“ Odmetl mu neexistující smítko z ramene a natáhl se pro šálu, jíž mu upravil na krku, a vpil se do smaragdové zeleně manželových očí. „Moc to pro mě znamená.“

„Já vím,“ vydechl a něžně se svým nosem otřel o ten jeho. „Musím jít, ať na ten pohovor nepřijdu pozdě.“ Uchechtl se. „Bude divný, přestat po tolika letech dělat bystrozora.“

„A bude to nejkrásnější dárek k Vánocům, co bys mně a klukům mohl dát.“