֍֎3.12.֎֍

Během poledne rodina Davisových očekávala příjezd nejstarší dcery Nory. Grace se vzpamatovala z časového posunu, zvykla si na jídlo, zimu a i máminu přehnanou péči. Nic jí však nevyčítala. Ještě dozdobily poslední pokoje, v každém z nich nesměly chybět větvičky jmelí, světýlka a několik vánočních svíček.
"Zlato, nevíš, kam jsem dala ten svícen, který jsi nám koupila ve Vídni?"
"Mami, měl by být na půdě v krabici spolu s ostatními krámy!" odpověděla Grace, která akorát upravovala červené stuhy na krémových závěsech.
"Budeš tak hodná a dojdeš tam?" ozvalo se jí zpět z kuchyně, kde se dopékala poslední várka perníčků.
"Já tam dojdu," nabídl se Grant, ale Grace ho předběhla a už vybíhala schodiště.
"Jen seď!" zavolala za ním. Na konci chodby v patře prošla dveřmi a vystoupila další schodiště, tentokrát mnohem užší a tmavší. Kdyby jej v dětství nevyběhla tolikrát, měla by strach. Avšak bez problému vyšla až nahoru a otevřela další o něco užší dveře. Do nosu ji praštil obláček prachu, zamávala rukama před sebou a vyšla po prknech k jedinému oknu naproti ní. Pod ním ležely na zemi krabice. Grace se vrátilo pár vzpomínek, mezi nimiž dominovala ta, kdy její starší bratr po večerech vykládal strašidelné příběhy. Na jejich sestru Noru, už od dítka reálně a vážně myslící ženu, nijak jeho historky nezapůsobily. Avšak Grace před spaním kontrolovala, jestli pod postelí nemá schované nějaké strašidlo. Sama pro sebe se pousmála a došla ke krabicím. Dřepla si před hromadu a sebejistě se natáhla pro tu nejmenší, ze které následně vytáhla keramický svícen, který si přivezla z vídeňských vánočních trhů. Mírně se zamračila, když počítala, jak dlouho ho už má. Bylo jí šestnáct, když mámě rozbila její oblíbený svícen, a tak jí koupila nový na výletě se školou. I tam si tehdy protrpěla své. Měla za to, že většina učitelů má proti ní stále nějaké výtky, ačkoliv se snažila a byla premiantkou třídy. Zavrtěla hlavou, aby se ušetřila tíživých myšlenek, už jsou dávno za ní.
Vrátila se do obýváku, postavila dekoraci na krbovou římsu a podívala se na otce, který posedával ve svém křeslo hluboce začten do knihy.
"Kolik je hodin, Grace?" optal se jí, aniž by odtrhl oči do řádků. Mrkla na hodiny a zpět na otce.
"Dvanáct pryč."
"Zrovna v tom nejlepším," postěžoval si Grant, zaklapl knihu a vstal.
"Jedeš pro Noru?"

"Musím."
"Mám jet já?" nabídla se a starostlivě svraštila obočí. "Já pojedu, zvládnu to," rozhodla, usmála se a posadila otce zpět do křesla.
"Zvládneš to?"
"Nejsem malé neschopné děcko," protočila oči a usmála se.
"Říkala ti maminka, že Nora si přiveze nějakého blízkého kamaráda?" Grace nakrčila obočí a zavrtěla hlavou.
"O nikom se nezmiňovala."
"Je z Anglie, poznali se, co se tam odstěhovala. Má teď prý celkem problémy a svátky by trávil sám. No a maminka byla tak ochotná, že navrhla, ať je stráví s námi."
"Nabídni místo poutníkovi, co?" pousmála se. "Je-li to přítel Nory, bude jistě sympatický. Snad to přežijeme," usmála se na otce a krátce sevřela jeho ruku. "A teď odpočívej."
"Ještě nejsem ani v důchodu," zašklebil se na ni, když mu nacpala knížku do rukou.
"Ale nejsi daleko," ušklíbnutí mu vrátila a vydala se do kuchyně. "Mami, já pojedu místo táty." Evelyn se k ní prudce otočila a dozajista to chtěla dceři vymlouvat, ale když jí přes rameno nahlédla do obýváku, kde seděl Grant s knihou a držel si bolestivě koleno, přikývla.
"Ale dávej na sebe pozor, hm?" pousmála se a pohladila Grace po paži.
"Jak jinak," usmála se.

֍֎֍֎֍

Sic měla menší problémy sjet z příjezdové cesty na hlavní a nevrazit při tom do stromu či popelnice, nepoškrábala tátův mercedes a vyjela k letišti. I v rádiu se hrály vánoční melodie, svět pomalu šílel. Ale i tak byla spokojená a na jednu stranu byla ráda, že máma tak vyšiluje. Aspoň něco jí přišlo na celém tom spěchu vtipné. Zastavila na parkovišti a vystoupila z auta, aby mohla vejít do letištní haly a vyhlížet. Drobnou Noru, která se postavou tolik lišila od té její, by jistě v davu nezahlédla podobně jako malého Tobiase. Clyde, Nořin muž, by svou zrzavou hřívou jistě více pozornosti upoutal, ale ani tak ho nenacházela. A o neznámém návštěvníkovi ani nepřemýšlela. Jak znala Nořiny přátele, přiveze si malého obtloustlého chlapíka a nejlíp gaye. Hold v doktorské branži se krasavců asi příliš nenajde. Začala klepat nohou o podlahu, když se posunula mimo proud lidí mířící ven a dovnitř, tam a zpátky. Zamračeně sledovala okolí. Budou jistě čekat pana Davise a ne ni, možná ji přehlídli a už stojí venku a svolávají poplach. Rozhodla s počkat ještě chvíli a moment si přehrávala v hlavě vidinu nervózní Nory s telefonem v ruce, jako hladina rybníku klidného Clyda a malého Tobiho pobíhajícího kolem. Cukly jí koutky úst. Rozhlas oznámil přistání letadla z Londýna a pár chvil na to se z výstupu vyplahočila polomrtvá skupinka tří dospělých a jednoho až přespříliš aktivního trpaslíka, který hned vyběhl Graciným směrem.
"Teto!" zavolal svým pištivým uřvaným hlasem Tobi a skočil Grace kolem krku. Vyzvedla chlapce s obtížemi do náruče a za hlasitého smíchu jich obou se málem zaškrtili.
"Grace, co tady děláš? Neměl tady být táta?" začala hned vyděšeně Nora, která odložila kufr a spražila mladší sestru šokovaným pohledem.
"Taky tě ráda vidím," usmála se Grace, postavila Tobiho na nohy a objala blondýnku před sebou.
"Grace! Je sebevražda jet v takovém počasí! Nejsi tak zkušená jako táta a..." Ona ji však přerušila: "Sebevražda byla se vůbec nabízet místo něj." Nora se výhružně zamračila, ale pak si sestru prohlédla.
"Jsi opálená. Odkud letíš tentokrát?" zeptala se Nora s úsměvem a prohlédla si o půl hlavy vyšší Grace.
"Z Rwandy," odpověděla a obrátila se k vysokému zrzkovi. "Ahoj, Clyde," pozdravila a také jej krátce objala. Objetí jí oplatil a s úsměvem si ji prohlédl.
"Hele, Grace, kdybych nebyl ženatý... no nevím, nevím," pousmál se škádlivě a obrátil se k Noře. Ta se ironicky usmála.
"Že vy dva spolu stále vymýšlíte takové žertíky. Jo, ještě se k vám přidá Finn a můžete mě rovnou zakopat." Clyde s Grace svraštili čelo a našpulili ústa.
"Přeci bys nás nebrala vážně," spustila Grace a usmála se.
"Lásko, víš, že miluji jen tebe," usmál se zrzek a krátce Noru políbil.
"Jasně," řekla a poplácala ho po hrudi, načež se otočila k jejich příteli. "Ehm, tohle je Frank... Frank Dunton."
"Těší mě," usmál se široce vysoký štíhlý muž a podal Grace ruku. Ta ji s milým úsměvem stiskla.
"A tohle je moje malá sestřička Grace," představila ji Nora se škodolibým úsměvem. Zcela jistě se mstila za její vtípek s Clydem.
"Malá sestřička Grace," zopakovala. "Odkud se znáte?" usmála se na něj, on jí úsměv oplácel.
"Z práce. Frank je patolog," řekla nezaujatě Nora, ale Grace rychle svůj stisk povolila.
"Bože, pardón... To byl počáteční reflex, já se omlouvám," klopila ze sebe Grace omluvně. Ale představa, že se ty ruce dotýkaly mrtvého těla, že ho řezaly a vybíraly z něj orgány. Mimoděk se jí obrátil žaludek. "Pardón," omluvila se podruhé a pootočila se stranou, kdyby hrozilo, že by vrhla svačinu. Frank se tiše zasmál.
"To nic," řekl pobaveně.
"Ježiškote, Grace, jsi celá zelená," konstatovala se starostí Nora.
"Co je to patolog?" zatahal Tobi svého tatínka za rukáv.
"To ti vysvětlí strýček Frank," pousmál se Clyde. Grace ale nevolnost nepřecházela a pořád měla před sebou obrázky vnitřku těl a Franka ve sterilním obleku, rukavicích a čapce. Tohle z hlavy nevyžene dlouho.
"Když jsme u těch sebevražd, já to odřídím. Nerad bych trávil svátky v nemocnici. To radši přetrpím volno u rodinného krbu," usmál se Clyde a spolu s Frankem pobral kufry. Všichni vyrazili z letiště k autu.

Cesta byla ještě horší pro její žaludek a po slavnostním uvítání nejstaršího dítěte a spol se Grace odebrala na svůj pokoj, kde si lehla do postele a dřímala. Ještě zítra ji čeká takový shon a pak už bude klid... Tedy snad.