֎֍4.12.֎֍

Zpočátku si užívala tepla pod peřinou, voňavého vzduchu, tlumeného světla prosvítajícího skrz těžké krémové závěsy. Slunce s obtížemi našlo skulinu mezi stěnou a závěsem a zasvítilo na její tvář.
"Slunce," pousmála se pro sebe, jelikož ve Washingtonu, hlavně v tomto období, vídávali sluneční paprsky jen výjimečně. Donutila se vstát z postele, unavená po včerejším večeru, kdy si s Tobim musela, chtě nechtě, hrát na koberci. Protáhla si záda, nohy, krk a oblékla se. Z obýváku k ní již doléhal hluk šestiletého dítěte, s malým spokojeným úsměvem došla tam a usmála se na Tobiho.
"Ahoj, ty zázraku. Kde máš rodiče?" zeptala se.
"Spí," odpověděl otráveně a změřil ji lišáckým pohledem od hlavy k patě. "Teto?"
"Copak?"
"Půjdeš si hrát?" zazubil se široce a už Grace nabídl jednoho plastového robota. Klekla si před něj a natáhla k němu ruce. Tobi pochopil a pevně ji objal.
"Zlatíčko, musím na snídani. Babička s dědečkem jsou už vzhůru, že?" ujistila se, když se od sebe odtáhli. Tobi přikývl.
"Je tam i strýček Frank," dodal nezaujatě. Pomalu vyšla ke kuchyni spojené s jídelnou. Včerejšího večera si všimla, že Tobi má s Frankem dobrý vztah, hráli si spolu, blbli a dělali si srandu jeden z druhého. Ostatně nezamilovat si Tobiho modrá očka, kulaté tvářičky, roztomilý nosík a chytlavý smích bylo nemožné.
"Dobré ráno," pozdravila rodiče a Franka, kteří zrovna snídali. Pozdrav opětovali s úsměvy. Evelyn s Grantem seděli v čele, Grace se usadila naproti Franka.
"Clyde a Nora dospávají?" zeptala se, když si mazala chléb máslem.
"Ano," přikývla Evelyn a napila se kávy. Grace pomalu přikývla. Pak se vrátila k rozhovoru s Frankem, Grace poslouchala a občas si všechny prohlédla mezitím, co jedla.
"Jsem opravdu nesmírně rád, že tady mohu být s vámi. Ani netušíte, jak moc si toho vážím," děkoval Frank, za což si vysloužil i Grantovu pozornost.
"Ale vždyť to nic není," reagoval klidně pan Davis a mile se usmál zpod svého vousu.
"Budou Vánoce, je třeba pomáhat si, je to krásné. Navíc, rádi poznáme Nořiny přátele, hm?" usmála se široce Evelyn, přičemž mrkla na Grace. Ta jen rozvážně pokývala hlavou, načež se přinutila k úsměvu.
"Je lepší mít tady vás, než onehdy minulého roku kamaráda mého bratra. To bylo individuum." I Evelyn nad tou vzpomínkou vykulila oči.
"To tedy ano," potvrdila, "Grace, včera jsi byla nějaká divná. Finn zase špatně řídil?" Grace si rukou promnula obličej a odolala smíchu, pohlédla na Franka, který se taktéž culil.
"Říkal ti Frank, že je patolog?" optala se Grace matky, která překvapeně poposedla na židli a svraštila obočí. Grant se zasmál nad její reakcí.
"Nora se jen zmiňovala, že se znáte z práce... Samozřejmě nic proti tomu nemám, jen jsem... překvapená," vysypala ze sebe paní Davisová.
"Já se vůbec nezlobím. Věřte mi, vídávám i horší reakce," pousmál se Frank. "Kupříkladu reakce vaší dcery byla vskutku vtipná."
"Prostě jste mě vyděsil," bránila se Grace.
"Ale co to vykání, děti! U rodinného stolu," zamlaskala výchovně Evelyn, ignorujíc celý holý fakt, že se její vlastní dcera málem obrátila na ruby při zjištění, že muž sedící u stolu se pitvá v mrtvolách. Frank se podiveně podíval na Grace, která jen naznačila obrácení oči a výrazem prozradila, že je to u její matky normální.
"Evelyn, nemyslíš, že jsou to dospělí lidé a sami by mohli uznat za vhodné, kdy si začít tykat?" vpravil se do rozhovoru Grant a přísně povytáhl na svou ženu obočí. Ta však zatvrzele zavrtěla hlavou.
"Znám Grace, trvalo by jí to dlouho a než by se VY změnilo na TY, oslavíme Nový rok." Grant se nadechl k další větě, ale Grace se natáhla přes stůl a chytla Frankovu ruku se slovy: "Říkej mi Grace."
"Frank pro tebe," pousmál se a stisk ruky jí oplatil jako minulý den.
"Spokojena?" zeptala se matky, když znovu dosedla na židli.
"Ovšemže."

֍֎֍֎֍

"A pamatuješ, když mu ujely ty sáňky a zaparkovaly v křoví a Finn pak z toho kopce běžel, aby mu neujely dál?!" smála se Grace s Norou, když si prohlížely fotografie z dětství. Tradičně si vytáhly album, posadily se na koberec a prohlížely fotky. Sem tam se podíval I Tobi, občas Evelyn. Grant odjel vyzvednout syna s rodinou, Clyde s Frankem seděli na sedačce a zaujatě mezi sebou hovořili.
"Jak bych mohla zapomenout? Proboha, vždyť jsem se tehdy málem počůrala smíchy. Ten jeho zoufalý výraz!" smála se Nora.
"Jo, Finn... naše hvězda, oblíbenec na škole, hlavně mezi děvčaty. Jen počkej, až přijede, se všichni potlučeme smíchy," zasmála se Grace a zavřela album.
"Každou chvíli tady budou," pokrčila rameny Nora a podívala se na hodiny na krbové římse.
"Teto!" zavolal najednou Tobi, přičemž sebou Grace škubla skoro polekaně a usmála se.
"Co potřebuješ?"
"Půjdeme se projít?" zeptal se chlapec a vtíravě se jí posadil na klín. Grace přivřela oči a našpulila ústa.
"Ty rošťáku!" zvolala a začala ho lechtat, načež chlapec propukl v hlasitým smích, "Ty přilezeš, jen když něco chceš!"
"Ne, teto!" volal mezi dychtivými nádechy po vzduchu.

"Proboha, Grace, dělá kraválu už tak dost, tak mu v tom nepomáhej," řekla Nora a opřela se lokty o zem.

"Nech mě si užít synovečka," zamračila se na ni a dál ho lechtala. Vtom jeho bystrá ouška zaslechla zvuk motoru, vyskočil na nohy a rozutíkal se ke dveřím.

"Už jsou tady," oznámila Evelyn a spolu s Norou vyšla ke dveřím, u kterých už nedočkavě přešlapoval Tobi. Grace se zvedla na nohy a obrátila se na Clyda a Franka.
"Připravil jsi našeho hosta na mého bratra?" zeptala se Clyda a škodolibě se usmála.

"Na Finna nejde připravit nikoho. Na něj si prostě musíš zvyknout," pokrčil rameny a podíval se na svého přítele, který se s napětím čekal na posledního člena rodiny, který se každou chvíli ukáže. Grace se postavila vedle něj a povzbudivě se na něj zazubila.

"Není tak špatný," řekla s velkou rozvahou a sama si nebyla tak svými slovy jistá.
"To říká jen proto, že je z poloviny stejná jako on. Ani Grace není takové zlatíčko, jak vypadá," ušklíbl se Clyde a trkl Franka loktem.
"To není pravda," našpulila rty a zkřížila si paže na prsou. Vtom se otevřely dveře a vypukla další vlna vítaní, povyku, smíchu, narážek a objímání. Grace se již přivítala, a tak se postavila na bok a sledovala Finna, jak se seznamuje s Frankem. Její bratr hned začal vtipkovat, ale sama musela uznat, že má v sobě nějakou jiskru, šarm, kterým okouzlil svou ženu Katherine. Franka uznala za sympatického, milého, komunikativního muže a jen mimoděk si prohlédla jeho vysokou, štíhlou, udržovanou postavu. Dle všeho chtěl na její rodinu zapůsobit co nejlépe. Oblečené měl černé kalhoty a světle modrou košili s vyhrnutými rukávy. Hnědé, trochu nazrzlé, vlasy nakrátko, avšak pečlivě střižené si občasně prohrábl rukou a všude kolem rozdával široké úsměvy přímo od srdce. Ostře řezané rysy v jeho tváři dokonale podtrhovaly šedou barvu jeho očí. Zamrkala a podívala se na Finna. Rok jej neviděla, ale usoudila, že se vůbec nezměnil. O půl hlavy vyšší muž s dokonalým americkým úsměvem... prostě hvězda. Jinak ho ani nazvat nemohla. Ostatně si z toho společně stříleli. Všude, kam Finn přišel, tam ho měli rádi. Přiběhla k ní pětiletá Tess se světlými vlásky a skočila Grace kolem pasu.
"Princezno, já jsem se na tebe těšila," usmála se a vyzvedla ji k sobě. Holčička ji pevně objala kolem krku.

"A já na tebe, tetičko," zašeptala nadšeně Tess.
"Grace!" zavolal ji Finn, který se akorát otočil od Franka s Clydem.

"Omluv mne," usmála se na neteř a postavila ji na zem, aby se mohla vydat za trojicí pánů. "K tvým službám," zazubila se na bratra a zasalutovala.

"Ty vtipe....Prosím tě, nepřivezla sis z Afriky nějakou malárii. Frank je prý patolog, myslím, že by to mohl poznat," řekl Finn a starostlivě svraštil obočí. Frank s Clydem se zasmáli, zatímco Grace povytáhla jedno obočí a protočila oči.
"A já už jsem si myslela, že přijdeš k rozumu."
"Já?!" vykřikl a otevřel ústa. "Nikdy!"