Silvestr a Nový rok jsme oslavili opět v Darwinu. Oslavy se příliš nelišily od těch českých. Přípitek, ohňostroj, party ve městě nebo na pláži. My jsme si vybrali pláž a do hotelu se vrátili až za svítání.

Tentokrát jsem už sdílela ložnici s Lucou.

Trochu jsem se bála, že se bude Ella zlobit. Přijela jsem přece jen za ní. Ta se však jen

šklebila. Řekla, že to stejně čekala a že mi to vrátí za rok, až přijede ona za mnou.

„Bohužel nemám bráchu. Ale mám fakt suprovýho bratrance," dodala jsem rychle, když jsem viděla její zklamaný obličej.

„Musíme na nákupy," vtrhla jsem ráno do Elliny ložnice.

„Znám bezva obchůdek se suvenýry," protírala si Ella rozespalé oči. „Tam koupíš bumerang a..."

„Houby bumerang. Potřebuju nové boty. Podívej, rozpustily se mi podrážky. Já to nechápu, vždyť byly značkový," ukázala jsem tenkou podrážku na botě, a na druhé byla dokonce díra.

„Hm, ale ta značka je tam pořád. Té se nic nestalo," smála se Ella, která už byla dočista probuzená.

„Jo, značka zůstala," zamračila jsem se.

„To je normální," mávla Ella rukou. „Víš kolikrát se to stalo mně? Proč si myslíš, že tady všichni nosí žabky s tou černou podrážkou. Ta je skoro nezničitelná. Něco jako pneumatika."

To už jsem se smála i já. Vyrazily jsme na nákupy, jen samy dvě. Koupily jsme nové tenisky, žabky s nezničitelnou podrážkou, a nakonec došlo i na ten bumerang.

Dny rychle utíkaly. Až moc rychle. Než jsem se nadála, byl poslední den před odletem. Moje narozeniny. Ella s Lucou pro mě připravili neuvěřitelné překvapení. Po měsíci, kdy se o mě starali jako o princeznu, jsem nic nečekala, ale i tak mě dokázali opět naprosto ohromit.

Dostala jsem od nich výlet malým letadlem, abych si z výšky mohla prohlédnout záliv, národní park a nedaleké vodopády. Další nezapomenutelný zážitek.

Večer jsem dostala cupcake, na němž byla jediná svíčka ve tvaru osmnáctky, a když jsem ji sfoukla, řekla jsem v duchu: Vidíš, mami! Konečně mám narozeniny v létě.