Jedenáctého prosince
Sněhové vločky
Sněhové vločky padají na zem,
a já se cítím jak největší blázen,
chycená pohybem bílých krásek,
postrádám přítomnost všech vrásek.
Bedlivě sleduji každou vločku,
hlídám je pečlivě po očku,
užívám si zimního vzduchu,
za tu krásu děkuju v duchu.
Celé okolí kryje bílá pokrývka,
zima přírodou směle protýká.
Vločky mě štípou do tváří,
na tohle nejsme nikdy dost staří.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top