Jedenáctého prosince

Sněhové vločky

Sněhové vločky padají na zem,
a já se cítím jak největší blázen,
chycená pohybem bílých krásek,
postrádám přítomnost všech vrásek.

Bedlivě sleduji každou vločku,
hlídám je pečlivě po očku,
užívám si zimního vzduchu,
za tu krásu děkuju v duchu.

Celé okolí kryje bílá pokrývka,
zima přírodou směle protýká.
Vločky mě štípou do tváří,
na tohle nejsme nikdy dost staří.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top