Ráno mě probudí prohýbání mé postele. Když se mi podaří rozlepit oční víčka, naskytne se mi pohled na mé spolubydlící, které skáčou kolem mých nohou na mojí posteli. Překvapeně na ně hledím a rychle se posadím, aby mé nohy neutrpěly vážná zranění.

„Zbláznily jste se?" nechápavě na ně hledím, „co to děláte sakra?!"

„Budíme šípkovou Růženku," mrkne na mě Nanami a seskočí z postele společně s Lunou.

„Dobře, fajn, jsem vzhůru, spokojené?" rozhodím rukama a nadzvednu tázavě obočí. Pomalu vstanu, ale i tak mě můj nízký tlak srazí ke dnu. Raději se rychle posadím a čekám, až uvidím cestu do koupelny normálně a ne rozmazaně.

Když se mi podaří zbavit se rozmlženého obrazu, dostanu se do koupelny, kde spáchám ranní hygienu a dám si řasenku, ať vypadám trochu jako člověk. Když se vrátím zpět do pokoje, holky v rukou drží jedno z mých oblíbených triček s výstřihem černé barvy. Zmateně zamrkám, „co to zase děláte?"

„No, rozhodly jsme se, že když se kolem tebe motá tolik kluků, nebylo by na škodu dostat nějakého do postele," mrkne na mě Wendy a já ji v duchu škrtím. To snad nemyslejí vážně.

„To je sice hezké, ale znáte pravidla penzionu, ne?" seberu jim své tričko a černou volnou sukni, kterou mi musely vytáhnout z kufru.

„Pravidla jsou přeci od toho, aby se porušovala, no ne?" zazubí se má drahá přítelkyně Luna Mikaelson a vytrhne mi z rukou tričko i sukni, „no tak, udělej nám radost a obleč si to," udělá na mě psí kukuč a hned po ní i Wendy s Nanami. Moc dobře vědí, že nedokážu odolat a i když se snažím, stejně prohraju.

Zoufale se na ně podívám a obleču si na sebe věci, o kterých Luna říká, že jsou sexy. No já si to vážně nemyslím. Vypadám spíš jako pytel brambor než nějaká sexy slečinka.

***
Na obědě sedíme opět a zase všichni spolu a jak je tu už zvykem, Yuma chybí.

Když se rozhlížím po jídelně, jestli čirou náhodou neuvidím jeho obličej, tak se můj pohled zasekne na Mattovi, který se na mě dívá provinile.

' Že by mu byl ten včerejšek líto?  Nemožné. Už jsem zase moc naivní '  přemýšlím v duchu a nakonec mu věnuji menší úsměv, který mi ihned oplatí. Možná ho to vážně mrzí.

Když dojím rýži s játry, vydám se do svého pokoje. Cestou mě však zastaví samotný Matt, což se divím, protože od včerejška má kolem sebe jen své přátele. Nejistě na něj pohlédnu. Nevím, co od něj čekat a nerada bych, aby se tu na mě vrhl.

„Co potřebuješ?" dostanu ze sebe a jsem si jistá, že strach v mých očích jde vidět i na tisíce mil daleko.

„Já jen," nervózně se poškrábe na zátylku. Tak tohle mě zajímá, „promiň mi ten včerejšek," vydechne a jde vidět, že se mu ulevilo. Tak ho to nakonec opravdu trápilo? „Nevím, co to do mě vjelo, vážně se omlouvám, May," koukne na mě provinile a já nahodím menší úsměv.

„To je v pohodě," opravdu? Opravdu, May? Vážně je v pohodě to, že tě tam málem znásilnil a možná by to i udělal, kdyby nepřišel Yuma? 

„Víš, napadlo mě, jestli nechceš dnes večer zase přijít, tentokrát tam budeme všichni a vážně se o nic nepokusím, slibuju," koukne mi upřeně do očí, „ber to jako omluvu, klidně si s sebou můžeš někoho vzít."

„Ne, to nebude potřeba, určitě přijdu," usměju se a pak se spolu rozloučíme, já tak můžu konečně vejít do svého pokoje, ale opravdu tam chci jít po tom, co se tam stalo? Můžu mu věřit?

***

Když mé spolubydlící usnou, vyplížím se z pokoje a zaklepu na Matta s kluky. Místo jeho, mi otevřou jeho spolubydlící a jakmile vejdu, ti dva se postaví ke dveřím. Nechápavě na ně pohlédnu, stojí tu jak stráže, přijde mi to k smíchu a tak se zmůžu jen na uchechtnutí.

„Tak přeci jen jsi přišla, já tě nikdy nepochopím, ale musím přiznat, že se mi tvá naivita líbí," mrkne na mě Matt a mně až teď dochází, že jsem znova naletěla. To snad není možný...

Matt se vydá směrem ke mně a já jen stojím na místě. Nemůžu jít nikam, kdybych couvla, dostala bych se do spárů jeho přátel a když bych šla do jakékoliv strany, stejně by mě tak či tak chytil.

Když stojí kousek ode mě, chytne mě za zápěstí a hodí na postel. Nasucho polknu, když vím, co mě teď čeká a ještě k tomu to moje oblečení, no super. Děkuji, děvčata.

Matt si vleze na postel a rázem je nade mnou na čtyřech. Nechápu, jak se mi někdo takový mohl kdy líbit. Je nechutný.

„Divím se, že nevoláš o pomoc," uchechtne se a já protočím očima, dělá si srandu?

„Stejně by mi to bylo k ničemu," odseknu a snažím se dostat z pod něj, ale marně. Nohy mi drží mezi svýma a moje ruce mi drží nad hlavou. Takže se vlastně nemám jak dostat z jeho sevření, super. Už můžu panikařit?

„Matte, nechme toho, prosím," kouknu mu prosebně do očí, i když jsem si stoprocentně jistá, že můj strach má převahu, „chtěl sis tu jen povídat ne mě ojet," začnu sebou škubat, ale marně.

Nahne se na můj krk, který začne líbat. Hlasitě zavrčím, „okamžitě mě pusť!"

„Ani ve snu," uchechtne se a pokračuje v tom, co začal. No nádhera. Nejen, že mě učitelé načapají v pokoji kluků, ale dokonce už nebudu ani pannou. Takže mě zabíjí učitelé i máma. To jsem přece vždycky chtěla.

Fajn, už dost fňukání, měla bych vymyslet, jak se odsud dostat a jeho se zbavit. Mám zkusit flirtovat?  Dobře, tak to zkusme.

Když už se chystám zrealizovat svůj plán A, dveře pokoje se rozletí a v nich stojí můj zachránce. On má snad čich na ty moje průsery.

„Neříkal jsem vám snad, ať ty dveře hlídáte?!" zavrčí Matt na své spolubydli, kteří se válejí na zemi kvůli silnému otevření dveří.

„Měl bys ji pustit, nerad bych jí ublížil," řekne klidně Yuma a ruce si dá do kapes. Jak to, že je vždy tak v klidu?

„A když ji nepustím? Nic neuděláš," uchechtne se Matt a stisk na rukou zesílí. Syknu bolestí, nejspíš tam budu mít modřinu. Dokonce i slzičky bolesti se mi nahrnuly do očí.

„Hele, být tebou se rychle rozmyslím. Takže buďto ji pustíš anebo ti budu muset jednu vrazit, abys to udělal," zamračí se můj princ a mám pocit, jako by mu v očích hořely plameny ohně.

Matt se jen slizce ušklíbne, „a když ji políbím nebo ji tu dokonce před tebou ojedu, nevadilo by ti to, že? Jsi totiž stejný jako já," nakloní se k mému obličeji, který otočím na stranu, aby mě nemohl tak lehce políbit. Přece svůj první polibek nedám takovému hlupákovi.

Když dám hlavu na pravou stranu, naskytne se mi pohled na Yumu, kterého doslova očima prosím o pomoc. Přece by ho nenechal, aby mě tu líbal anebo svlékal nebo snad jo?

Ve chvíli, kdy Yumovi věnuju pohledy volající o pomoc, se Mattovi podaří mě políbit. Drží můj obličej ve své ruce a doslova mě nutí k tomu, abych spolupracovala. Jelikož mi jednu ruku uvolnil, můžu mu tak s radostí vlepit silnou facku a odstrčit ho od sebe ve chvíli, kdy je z toho v tranzu.

Rychlostí blesku slezu z postele a běžím k Yumovi, který se na mě kouká bez jediné známky citů. Podělala jsem to, já vím...

Chvíli váhám, jestli na něj mám promluvit, ale když se nakonec odvážím, tak mě chytne za loket a táhne do svého pokoje.

Zase jsme na místě činu, kde mě přemlouval, ať nechodím za Mattem, hádám, že se bude historie opakovat.

„Neříkal jsem ti snad něco?!" zvýší na mě hlas a sleduje mě s nenávistí a zároveň strachem v očích. Bál se o mě?

„Já jen," začnu, ale ani to nestihnu dokončit, protože mi skočí do řeči.

„Ty, co? Chtěla ses nechat ojet největším děvkařem na této škole? Jestli je to tak, mohl jsem tě tam v klídku nechat," dá ruce do obranného gesta.

Zoufale na něj kouknu, „ne, tak to není," šeptnu a sklopím provinile hlavu.

„Tak jak to teda je," zkříží ruce naštvaně na hrudi a čeká, co ze mě vypadne.

„Děkuju, zas," řeknu tiše a dívám se do země.

„May, mluvím s tebou, můžeš mi laskavě odpovědět?" zavrčí s nedočkavostí v hlase. Nasucho polknu. Co mu mám říct? Že jsem ta naivní středoškolačka, která si myslela, že se může Matt za jediný večer změnit? Že si uvědomil co udělal a už to znovu neudělá?

„Promiň, vážně se omlouvám-," přeruší mě tentokrát jeho studená ruka, která se dotkne mého obličeje, aby ho zvedla a já tak mohla vidět do jeho ustaraného a zároveň naštvaného obličeje.

„Slib mi, že už tam nepolezeš, i kdyby ti nakecal cokoliv," hledíme si upřeně do očí. Tak ráda, bych mu slíbila, že už tam nikdy v životě nevejdu, ale něco takového zkrátka slíbit nemůžu. Co když jsem si tam něco nechala? Co když by na něco takového přemluvil někoho z mých přátel?

„May, slib mi to," prosí mě a já na něj zoufale hledím. Ví, že mu to nemůžu slíbit.

„Yumo," oslovím ho, ale než dořeknu to, co jsem chtěla, jeho rty jsou rázem přitisklé na ty mé. Zmůžu se jen na překvapený pohled, ale abych nestála na místě jako socha a úplný mamlas, tak s ním začnu spolupracovat a prsty mu zajedu do jeho hustých vlasů.

Nikdy bych nevěřila, že ten den nadejde. Ten den, kdy ucítím jeho rty na těch svých a budu odmítat se odtáhnout.

Když se nakonec stane to, čeho jsem se nejvíc bála, nervózně na něj kouknu. Co je vlastně vůbec mezi námi? A je v pořádku to, na co se chci zeptat?

„Promiň, nechal jsem se moc unést," provinile na mě koukne a poškrábe se na zátylku. Vypadá roztomile, což mě přinutí se pousmát.

„Mně to nevadí," usměju se zářivě a pak se kouknu za něj. Kluci už spí a jen jeho postel je volná. Podívám se zpátky na něj, „vadilo by ti hodně, kdybych přes noc zůstala? Holky by se mě nejspíš ptaly kde jsem byla a s kým nebo proč," hledím na něj nervózně a v duchu doufám, že mi na to kývne a já budu moct trávit večer vedle svého prince. Jistě, že by se mě na to holky ptaly, ale to by musely vědět, že jsem vůbec někam šla, což neví.

„Není to moc dobrý nápad, nechci, abys měla problémy, ale zase nechci, aby tě vyslýchaly kamarádky," uchechtne se a posadí se na svou postel. Poklepe na volné místo vedle sebe, které po chvíli zaberu já.

„Takže mám teda odejít?" zeptám se opatrně a on přikývne nesouhlasně.

„Chci abys tu zůstala, o nic se nepokusím, vážně," dá ruce nad hlavu a já se uchechtnu. Můžu mu věřit? Nevím, ale zkusím to.

Když si lehnu do jeho postele, on si přes hlavu přetáhne tričko, čímž se mi naskytne pohled na jeho vypracovaného tělo, ze kterého nemůžu spustit oči.

Ihned se podívám jinam, když si lehne vedle mě a pohladí mě po tváři. Stále mám v hlavě to jeho dokonalé tělo a jsem si jistá, že ve tvářích musím být úplně rudá! Zaplať pánbůh za to, že je tma a nikdo to nevidí.

Podívám se znova na Yumu a na rtech mu hraje úsměv, „co je?" zeptám se pobaveně, protože v té tmě vypadá jak klaun.

„Nic, jen jsem rád, že jsi tu se mnou," kouká na mě zaujatě a po chvíli se jeho oříškové oči zavřou, hned na to však i ty moje a oba dva se propadneme do říše snů.