Je čas oběda a všichni sedíme v jídelně vedle svých přátel. U našeho stolu blízko oken, ze kterých vidíme nejen na zahradu, ale i na menší jezírko, o kterém jsme nevěděli. Tohle místo jsme si zabrali na začátku pobytu tady a hodláme tady sedávat až do posledního dne, kdy tady budeme. 

Rozhlížím se kolem sebe, zda neuvidím posledního člena naší party. Yumu. Jenže ten bohužel není ani v jídelně, ani u jiného stolu. Abych pravdu řekla, čekala jsem, že bude sedět s Ericou a její skupinkou, na zahradě se k sobě měli.

„Ahoj," probudí mě z myšlenek a z hraní si s vidličkou Matt, ke kterému zvednu zrak.

„Ahoj," pozdravím ho nazpět s úsměvem na rtech. Stále nechápu, co na něm Yumovi vadí, je to v pohodě kluk a nemyslím si, že by mně nebo vůbec někomu chtěl a udělal by něco špatného.

„Můžu?" ukáže na volné místo vedle mě, na kterém sedával Yuma, ještě když jsme se bavili normálně- nebo spíš v té době jsme se spolu nebavili vůbec, dával přednost zelenině v jídle a sledováním holek kolem, ale svůj pohled nikdy nevěnoval mně...

Chvíli váhám, protože přeci jen to je místo mého kamaráda nebo kdo to vlastně pro mě je, ale nakonec přikývnu na souhlasil a Matt se posadí vedle mě.

Matt se snaží navázat nějak konverzaci, ale já místo odpovědí poslouchám rozhovory mých přátel a hraju si s bramborami na talíři.

Nanami probírá s Kouem časopisy, přesněji ty, ve kterých se sám idol školy nachází. Nedávno totiž zjistila, že tenhle kluk pochází z bohaté rodiny, společně se svými bratry, proto možná většinu holek zajímají, a tak se ho začala vyptávat, jaké to je chodit na focení a všechno ohledně modelingu. Mně by tyhle věci vůbec nezajímaly...

Luna straší Azusu, že se v penzionu nachází zloděj, který krade rád dýky. Ten jeho vyděšený pohled stojí za to, normálně je bledý jako stěna, ale teď bych řekla, že je ještě bledší a to jsem si myslela, že je to nemožné.

A Wendy s Rukim probírá knihy, které se jim líbily nebo je naopak zklamaly. Dozvídám se tak, že mají oba stejný vkus na knihy a mají v plánu zajít společně někdy do knihovny. Kdybych Wendy neznala, normálně bych řekla, že je šprt, ale jelikož vím, že učení není její silná stránka a je raději ponořená do knih a seriálů, tak jí tohle říct nemůžu, akorát bych jí tím naštvala a hádám, že i Rukiho, který má také rád příběhy a různé seriály, ale taky se rád učí a vždy dostává za výbornou. Upřímně mu dost závidím.

Odvrátím zrak od svých přátel a podívám se na Matta, „říkal jsi něco?" mám ho ráda, ale opravdu mě jeho hlas rušil při poslouchání rozhovorů druhých.

„Ne, jasně, že ne," mávne rukou jako by nic, ale já v jeho očích vidím prohru. Jen nechápu proč zrovna tohle, čekala jsem smutek nebo zklamání, ale prohru? Hraje si snad se mnou?

***

„Večerka!" doslova zařve učitelka z chodby a mé drahé přítelkyně si zalezou pod peřiny, kromě mě. Matt se od oběda choval odtažitě a bylo mi ho celkem líto. Přemýšlela jsem nad tím, že možná neumím tak dobře číst z očí jak si myslím, a že jsem se nejspíš hodně mýlila, takže jsem se s ním pokoušela navázat konverzaci a nakonec tak skončila v jeho pokoji, kde jsme jen my dva. Jeho spolubydlící odešli do pokoje holek, kde je i Erica a hádám, že jim tam dělá společnost i Yuma. Sakra, zase nad ním přemýšlím, proč se každá myšlenka stačí zrovna k němu?

„Erica musí být určitě vzteky bez sebe, že jsem je nechal jít k holkám samotné," uchechtne se a sedne si na postel vedle mě, kouknu na něj.

„Jo, to určitě, úplně ji vidím jak má rudý obličej a z uší se jí kouří," zasměju se a společně se mnou i Matt. Mám pocit, jako by někdo klepal, ale ten hned zmizí, když se Matt nahne obličejem ke mně. Cítím, jak se mi do tváří žene červeň a nervozita ve mně sílí.

Ve chvíli, kdy mu chci něco říct mě shodí na postel a je nade mnou na čtyřech. Nemám z toho dobrý pocit a začínám si myslet, že by bylo asi lepší, kdybych poslechla Yumu- a zase..Zase jsem skončila u něj, to snad není možný.

„Čekal jsem, že se budeš vzpírat," zasměje se a své rty přesune na můj krk. Mám pocit, že mi srdce vyskočí z hrudi. Tohle mi nikdo nikdy nedělal, samozřejmě, že bych mu teď nejradši nakopala zadek, ale já nejsem schopna pohybu. Nevím, co mám dělat.. Mám utéct nebo bych měla spolupracovat, možná by ze mě opadly ty city, které k Yumovi chovám.

„Matte, neměli bychom," začnu, když se mi podaří ho dostat od svého krku, jenže tentokrát v jeho očích vidím výhru, možná se zase mýlím, ale dokonce vidím i ty jiskřičky naděje plné chtíče. Jenže tohle já nechci.

„A proč ne? Myslel jsem, že když jsi sem přišla, že chceš, aby něco bylo," prohrábne si své černé rozcuchane vlasy a svůj zrak upře do mých vyděšených, ale zároveň provinilých očí. Mám strach, protože nevím, co od něj čekat, i když jsem si o něm kdysi zjišťovala snad úplně vše, ale na druhou stranu se cítím provinile, protože on ke mně možná něco cítí a já mu své city neopětuju a to je to nejhorší, co ten člověk může zažít. Neopětovanou lásku.

„Ne, nepřišla, chtěla jsem se ti omluvit za mé chování na obědě," chci se posadit a začínám si myslet, že se mi to možná i podaří, jenže zase spadnu do lehu. Jeho tělo mi překáží, „viděla jsem, jak jsi se tvářil, když jsem tě neposlouchala a tak jsem to chtěla napravit, mrzí mě to," řeknu provinile a koukám mu tak i do očí. Jenže c nich nevidím žádné odpuštění, teď už je tam jen ten chtíč.

„Takže sis se mnou přišla jen povídat?" nadzvedne tázavě obočí a já pomalu přikývnu, „ale to já nechci. Jsem si jistý, že moc dobře víš, co doopravdy chci, že?" nakloní se zpět k mému krku a já se ho od sebe snažím odstrčit, ale marně. Je silný, hodně silný.

„Matte," šeptnu jeho jméno, abych upoutala jeho pozornost. Nic.

„Matte, prosím," promluvím už normálním tónem. Nic, místo toho míří polibky k mému ramenu a mně je to už dost nepříjemné.

„Matte, prosím přestaň!" zvýším hlas a začnu do něj bouchat pěstí. Nic. Z očí mi vytrysknou slzy, když vím, že nemám šanci ho od sebe odstrčit. Vážně to takhle skončí? Hraje si jen se mnou, anebo mě znásilní můj bývalý crush? Před pár měsíci jsem si to dokonce i přála, ale teď je to jinak. Necítím k němu nic, už to není jako předtím, jediné co si teď přeju je, aby se mě přestal dotýkat a zmizel mi z očí. Hnusí se mi a lituju toho, že jsem Yumovi nevěřila.

Vážně jsem jen naivní středoškolačka.

Ve chvíli, kdy se mi Matt rozhodne přejít rukou pod tričko, se dveře jeho pokoje rozletí. Oba dva se podíváme tím směrem a mně se tak naskytne pohled na Yumu. Na mého zachránce, kterému budu za tohle gesto až do smrti vděčná.

„Co ty tady chceš?" zeptá se Matt a nasucho polkne. Bojí se. Využiju jeho nepozornosti a vší silou ho od sebe odstrčím. Když se mi to povede, ihned vstanu z postele a coufám co nejdál od něj.

„Myslím si, že to moc dobře víš, tak nehraj blbého," protočí očima Yuma a ruce si dá kapes. Jak může být v této situaci v klidu? Mně, kdyby se líbila nějaká holka a chtěl mi ji znásilnit nějaký kluk, tak bych ho umlčela svými pěstmi. Já zapomněla, on má Ericu. A taky je fakt, že nepotřebuju od sebe odtahovat dva magory, kteří budou pobití do krve. Jsem si stoprocentně jistá tím, že vím, kdo by to nejvíc odnesl a kdo by odešel jen s menším zraněním.

„Co tak najednou? Nejel jsi náhodou ještě včera po Erice? To už tě přešla?" Matt nahodí úšklebek a pak vstane z postele. Já to věděla! Věděla jsem, že byl včera s ní, určitě mě odnesl do pokoje, co nejdřív a pak šel za ní, anebo u ní byl ještě předtím, než přišel za mnou na zahradu.

„S Ericou bych nikdy nic neměl," protočí očima jako by nic, i když myslím, že ono to obyčejné nic není, spíš je to něco velkého, obrovského.

„A proto jsem vás načapal se oblizovat na chodbě včera večer?" uchechtne se černovlásek a chytí mě kolem pasu, přitáhne si mě tak blíž k sobě.

„Nic takového jsi vidět nemohl, protože jsem byl venku," přesune zrak na mé boky, kde mám Mattovu ruku, „a nedotýkej se jí."

„Nebo co? Zmlátíš mě do bezvědomí? Prosimtě moc si nevěř, ta holka je do mě a ty s tím nic neuděláš, měl bys odejít za tou svojí děvkou a mě tu nechat s May, nikdo z nás tě tu nechce," pokrčí rameny a chytne můj obličej do ruky, přinutí mě tak se k němu otočit čelem.

Matt má pravdu, měl by si jít za Ericou a mě tu nechat s ním, jenže proč tu je, aby se s ním hádal o mně? Aby nás od sebe rozdělil? Pokud byl včera opravdu s Ericou, tak ho tu nechci ani já.

Z mého přemýšlení mě přeruší rty, které se přitisknou na ty mé. Matt mě políbil. Ihned se vzpamatuju a má ruka vystřelí do vzduchu a trefí ho do tváře. Facka. Poprvé v životě jsem dala klukovi facku. Jenže on si to zasloužil, ukradl mi můj první polibek a to mu nikdy neodpustím. Odtáhnu se od něj a sáhnu si na rty, na kterých jsem před chvílí cítila ten hnus.

„Tys mi dala facku?" nevěřícně na mě koukne a já se na něj omluvně podívám.

„Moc mě to mrzí," špitnu a v tu chvíli vidím, jak se můj bývalý crush napřahuje, aby mi to vrátil. Zavřu křečovitě oči, ale nic nepřijde, žádná bolest, jen zvuk, který se ozve, když ruka přistane na tváři, proto se odvážím oči pomalu otevřít. Uvidím stát před sebou Yumu stále s rukama v kapsách. Schytal to on.

Nevěřícně na něj hledím, „Yumo," šeptnu a on mě beze slov odtáhne z pokoje pryč.

Drží mě pevně za zápěstí a dovede do svého pokoje, kde už všichni spí, ale jemu je to očividně jedno. Ustaraně pohlédnu na jeho tvář, „bolí to hodně? Moc se omlouvám, nechtěla jsem-," svou dlaň dá na má ústa. Překvapeně zamrkám, nečekala jsem to, ale asi hodně mluvím nebo spíš jen nahlas a nechce, abych vzbudila kluky?

„Nic se nestalo, jsem v pohodě," ujišťuje mě, ale já moc dobře vím, že je to má vina a on mě nepřesvědčí o opaku.

„Ale ano, stalo,"  zasloužím si od něj zmatený pohled, „ proč jsi tam vůbec přišel, dokázala bych se o sebe postarat sama."

„Jo, to jsem viděl," protočí pobaveně očima a zkříží ruce na hrudi. Zase můj pohled spadne na jeho napínající se svaly. Sakra, ten kluk mě jednou dožene k šílenství. Když se vrátím očima zpět k jeho obličeji, už se netváří tak uvolněně, ale spíš naštvaně. Jejda.

„Nevaroval jsem tě náhodou?" zamračí se a já sklopím provinile pohled. Přece si tohle, ale nenechám líbit. Zvednu svůj zrak zpět k němu, „a já jsem ti jasně dala najevo, že si tvého varování vážím, ale nepotřebuji ho, dokážu se o sebe postarat sama."

„No, to teda nedokážeš," zvýší hlas a Kou se přetočí na druhou stranu, s takovou své bratry jenom vzbudí a já bych jim nerada vysvětlovala, co dělám u nich v pokoji tak pozdě nebo co se vůbec odehrálo za tu dobu, co oni spí.

„Jak si tím můžeš být tak jistý? Ano, kdyby ses tam neobjevil, možná bych ho od sebe nedostala, ale taky bych určitě na něco přišla. Byl jsi tam zbytečně," prohlásím a chci celou tuhle konverzaci ukončit a nejlépe se vrátit do svého pokoje, proto se rozejdu ke dveřím, ale on mě, dnes už podruhé,  chytí za zápěstí a nenechá odejít.

„Ten kluk je schopnej tě i znásilnit a kdybych tam nepřišel, možná by to i udělal," řekne s povzdechem a já se na něj podívám. Záleží mu na mne? To sotva.

„Říkám, že bych to zvládla i sama, nepotřebuju tě jako svého ochránce, o sebe se dokážu postarat sama a už vůbec nepotřebuju někoho, kdo by mi měl říkat co mám a co nemám dělat, pokud vím, tak je to můj život a já si ho dokážu řídit sama," vyškubnu se z jeho sevření.

„Jenže tobě to nedochází? Jsi jen hloupá naivní holka, která si myslí, že ve všech je to dobré, jenže není, nikdy to tak nebylo a ani nebude, už se konečně probuď, tohle není pohádka, která končí šťastně, tohle je život a ty by sis to měla už uvědomit," jeho slova mě raní. Jsem podle něj opravdu jsem hloupá naivní holka? Nic víc v tom není?

„Jo, jasně," šeptnu a vyjdu z pokoje, kdybych tam byla déle, slzy bych neudržela.

V pokoji si zalezu hned pod peřinu do postele a nechám slzám volný průběh. Hlavou mi probíhají myšlenky o tom, co má Erica a já ne? Je snad víc hezká? Ne, ona je chytrá realistka, která ho poslouchá na slovo, nechává ho řídit svůj život a hlavně je s ním kvůli penězům. Jsem sice od ní odlišná, ale ty city, co k Yumovi chovám jsou opravdové, nejsou kvůli penězům, ale kvůli tomu, kdo je a jak se s ním cítím. Konečně si můžu přiznat, že jsem se zamilovala do Yumi Mukamiho.