.kapitola 3.
Ucítím jak se mnou někdo cloumá. „Mhmmm," vydám ze sebe. „No taaak"
uslyším klučičí hlas a rychle se proberu. Zmateně se podívám vedle sebe na Koua.
„Usnula jsi mi na rameni a hádám, že to bylo pohodlné, protože tvůj úsměv ze spaní mě o tom přesvědčil," zazubí se a já nervózně odvrátím pohled. Cítím, jak se mi do tváří žene červeň.
Jakmile zastavíme vydám se domů a sbalím si věci na zítřejší přespávačku.
Další den před školou
Čekám na Wendy s kufrem za sebou a
z dálky uvidím Koua, Azusu, Yumu, Rukiho a s nimi Wendy, jen protočím očima, protože je mi jasné, že mi tají něco ohledně jejího vztahu s Rukim. Pořád mi o něm píše a stále za ním leze. „Ahoj," pozdraví mě a já jí pozdrav oplatím. „Ty si jdeš v klidu s nimi a mě tu necháš čekat?" uchechtnu se a Wendy se mi to hned snaží vysvětlit nad čímž se uchechtnu ještě párkrát, protože jí to moc nejde.
„Ahoooj," pozdraví nás naše spolužačky Nanami a Luna. „Ahoj, holky," pozdravíme je nazpět a hned se s nimi obejmeme.
„Budeme spolu na pokoji?" zeptá se nás opatrně Nanami, protože ví, že my s Wendy držíme jen a jen spolu.
„Jistě, že Ano!" prohlásím s úsměvem na rtech. Jsem ráda, že nezůstaneme jen s Wendy a máme větší možnost se víc seznámit s našimi spolužáky. Všimla jsem si jak Kou pokukuje po Nanami a musím se nad tím uchechnout, „Nanami, vypadá to, že máš nápadníka," zazubím a dívám se směrem ke Kouovi, hnědovláska mě napodobí a lehce zrudne.
Když před školou zastaví autobus, jdeme tam s naší skupinkou jako první. Jenže problémem je, že Wendy se nacpala někam dopředu společně s Lunou a Nanami a já zůstala úplně vzadu. Povzdechnu si a jdu hned za Yumou, protože i on neví kam si sednout a možná díky němu najdu volné místo dřív než on sám.
Jediné co vidím je, že Wendy sedí u Rukiho, Luna vedle nějakého blonďáka a Nanami vedle Koua. Jediné volné místo je u Laita, který mě svléká pohledem, ' takže mám sedět jako vedle Laita?!' Jdu pomalu k němu s kufrem.
„Posaď se sem ať nesedíš vedle toho uchýla," řekne mi někdo a když se podívám tím směrem zjistím, že je to Yuma. Vděčně se na něj usměju, „děkuju," řeknu jen a posadím se vedle něj. Když se autobus rozjede mezi námi se rozprostí hrobové ticho.
Jedeme už asi hodinu, předtím jsme museli zastavit, protože můj a žaludek Wendy musel na čerstvý vzduch.
Rozhlížím se po autobuse a vidím jak si Nanami povídá s Kouem, blonďák vedle Luny poslouchá písničky stejně jako ona, akorát že on spí a ona je vzhůru. Wendy taky poslouchá písničky a čte si knihu, Ruki vedle ní si taky čte a já poslouchám písničky a Yuma vedle mě spí. Usměju se a v tu chvíli otevře jedno oko, já se rychle podívám jinam. Tedy na Wendy, která sedí hned na vedlejším sedadle. Vím jistě, že jsem celá rudá.
Wendy se na mě podívá a naznačí mi že jsem rudá. Protočím očima a podívám se zpátky na Yumu, ten spí, reda aspoň v to doufám. Otevře jedno oko a ušklíbne se. Zase zrudnu a podívám se jinam, ' to je tak...Tak trapné!'
Uslyším jak se uchechtne, ' to není vtipné...'
Autobus zastaví a my z něj vyjdeme, zastavíme se před nějakým penzionem.
„Takže," začne učitelka. „Kou, Yuma, Azusa a Ruki mají pokoj číslo 7," podívám se na kluky. „Maya, Nanami, Luna a Wendy mají pokoj číslo 5," ' jo! Moje oblíbené číslo,' zajásám v duchu a jdu s holkama do našeho pokoje, který je až nahoře.
„Hele, jsme hned naproti sobě," řekne Kou a zajímá to maximálně Nanami a jinak nikoho jiného ne. Otevřu dveře od našeho pokoje a rozdělíme si postele.
Luna spí u skříně, já u okna, Wendy pod obrazem u dveří a Nanami mezi Lunou a Wendy.
Sedneme si na svoje postele a vybalíme věci.
„Takže, tady budeme spát celý týden,"
Uchechtnu se a rozplácnu se na posteli, boty jsme si samozřejmě sundaly hned než jsme vešli do pokoje.
' Doufám že mi tenhle týden nic nezkazí!'
Další kapča je tu...Ej, tentokrát dvě postavy navíc hm...Už vidíte shipy co? Heh😅
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top