Vzbudí mě pípání. Pootevřu oči a rozhlédnu se. Jsem na ošetřovně.

Natočím hlavu doprava a naskytne se mi pohled na mé kamarádky, které si povídají se sestrou.

Když se podívám nalevo, stojím tam Yuma. Tep se mi zrychlí. Co tady sakra dělá?

Sleduje holky a když sjedu pohledem níž zjistím, že mě dokonce drží za ruku. Stisknu ji a pousměju se. Nevěřím ničemu, co mi Erica řekla.

Do ošetřovnu vběhnou Laito a Kou. Řeknou holkám, že už se musejí vrátit do třídy a ony se rozloučí s Yumou, který tu chce ještě chvíli zůstat.

„Nejlepší by bylo, kdybyste odešel i vy. Slečna musí odpočívat," zkříží si sestra naštvaně ruce na hrudi a Yuma si povzdechne. Už se chystá zvednout, ale já jeho ruku stisknu pevněji.

„Mohl by tu se mnou prosím zůstat?" špitnu a prosebně se na sestru podívám. Ta chvíli váhá, ale nakonec mi to povolí. Vděčně se usměju a Yuma si zase sedne.

„Jak ti je?" pohladí mě po vlasech a ustaraně na mě koukne.

„Bylo i líp," uchechtnu se a snažím se posadit, jenže syknu bolestí. Strašně mě bolí břicho.

„Lež prosimtě...Jsi dobitá jak pes," ušklíbne se a já si zase lehnu. Ušklebek mu po chvíli však spadne a on si povzdechne. „Já..." začne a nasucho polkne, „omlouvám se," dořekne a provinile sklopí hlavu.

Pohladím ho po kaštanových vlasech, „nemůžeš za to," špitnu.

„Můžu," povzdechne si, „v ten den, jak jsi nás viděla. Erica mě políbila první a já se odtáhl až když jsem se z toho šoku vzpamatoval. Potom za mnou pořád lezla a já se přiznal, že jsem zamilovaný do tebe a ji vidět nechci. Určitě ji to naštvalo a proto ti tohle udělala... Strašně mě to mrzí," povzdechne si a hladí mě po ruce.

„Kdyby se ti stalo něco vážnějšího, neodpustil bych si to," nasucho polkne a já ho pohladím po tváři.

„Hele, jsem v pohodě. Nic se neděje, už je to za mnou, ano?"

,,Ale i tak, je to moje vina," provinile na mě hledí. Přitisknu své rty na ty jeho, aby už konečně mlčel. Když se odtáhnu, věnuje mi překvapený pohled.

„Nemůžeš za to a tečka, ano? Už si to přestaň dávat za vinu," pohladím ho po ruce a on se mnou nakonec s úsměvem souhlasí.

***
P

o dlouhém dni se dostanu konečně domů. Než jsem odešla ze školy, tak mě má drahá přítelkyně Nanami ještě informovala, že má Erica problém. A to velký, protože za ní do třídy přišel sám ředitel a přede všemi ji seřval. Myslím si, že tohle té holce patří.

„Slyšela jsem, co se stalo ve škole," koukne na mě smutně máma, když vejde do mého pokoje. Zrovna si vybaluju věci z aktovky, tak přesunu z nich zrak na ni.

„Hm?" nakloním hlavu tázavě na stranu. Zprvu mi nedochází, co přesně má na mysli a pak si uvědomím, že jsem skončila na ošetřovně, vinou mé spolužačky. „Jo tohle. To nic, mami," mávnu nad tím rukou.

Ona stejně dojde ke mně a začne si mě prohlížet, „říkám, nic to není," uchechtnu se nervózně a pod rukáv trička schovám vyříznuté slovo 'nula'.

„Dobře, věřím ti," řekne nakonec a stále mě starostlivě pozoruje. Když už se chystá k odchodu, ještě se na mě otočí, „ale nelhala bys mi v tomhle, že ne?"

Zkřížím za zády ukazováček s prostředníčkem a pousměju se, „jasně, že ne. Bojíš se zbytečně," sleduju její výraz, který dává najevo, že jí spadl kámen ze srdce.

Jen, kdyby věděla...

Vrátím se k vybalování sešitů a učebnic, když v tom mi telefon oznámí příchozí zprávu. Neodolám a tu malou věcičku popadnu.

„Yuma," řeknu si sama pro sebe a na rtech se mi rozlije úsměv.

' Vím, že toho máš dneska nejspíš už po krk, ale napadlo mě, jestli bys nechtěla na chvíli ven. Jenom chviličku, nebude to ani hodina. Jen tě chci vidět'

Přečtu si v duchu zprávy, která mi přišla. Rychle naťukám odpověď, abych ho ještě zastihla než přestane být aktivní.

' no, chvilka by mě určitě nezabila'

***

S Yumou jsme si domluvili sraz u zámku. Není to daleko, je to jenom kousek od náměstí, takže tu stále i v tak pozdních hodinách jako je devět večer, chodí spousta lidí. A co se týče tmy kolem mě, jde tady krásně vidět, protože před zámkem stojí několik lamp.

Dám si ruce do kapes své černé bundy a vydechnu studený vzduch.

'Trvá mu to. Už tu měl být před čtyřmi minutami. Dám mu posledních pět a pak to zabalím...'

„Jsem tady! Strašně moc se ti omlouvám, ale Kou trval na tom, že tě takhle pozdě ven nemám nikam zvát a že bych měl zůstat i já doma," bez pozdravení se mi začne ihned omlouvat a poškrábe se nervózně na zátylku.

„To je v pohodě," nuceně se usměju a snažím se neklepat zimou.

„Třeseš se," oznámí mi.

'Sakra!'

Tak moc jsem se snažila, aby to nešlo poznat a stejně to bylo k ničemu.

„Nebude lepší, když to odložíme? Nerad bych, abys mi na další den onemocněla," uchechtne se a i on si schová ruce do kapes svého kabátu.

Už po slově 'mi', kterým si mě přivlastňuje, mi začíná být mnohem tepleji.

„Ne. Chtěl jsi se sejít dneska, tak jsme oba tu. Jdeme se teda projít nebo tady budeme jen tak stát?" uchechtnu se nervózně a Yuma se rozejde pryč od zámku. Já jdu hned za ním a po chvíli i vedle něj.

Nejsme spolu dlouho. Možná jen tak půl hodiny, protože pro mě byl dnešní den opravdu náročný.

Procházíme se po městě, koukáme na nebe a naivně doufáme, že se mraky rozestoupí a my tak budeme moct vidět zářivý měsíc, anebo hvězdy. Bohužel se nám ani jedno z toho nevyplnilo. Místo toho jsme narazili na skupinku opilých dospělců, před kterými mě Yuma chytil za ruku a dal jasně najevo, že už někomu patřím.

„Dobře. Vím, že to nebylo dlouho, ale i tak ti za dnešek děkuju," pustí mou ruku, když stojíme už ve vchodě do paneláku.

„I já děkuju," lehce zrudnu a hned na to zesmutním. Uteklo to strašně rychle. Chtěla bych zastavit čas.

„Takže se uvidíme zítra ve škole?" dá mi pramen vlasů za ucho a pousměje se. Pomalu přikývnu a zkousnu si ret.

'Uklidni se May, uvidíte se zítra, nemusíš šílet nad tím, že ti bude chybět.'

Už jsem se chystala odejít, když se ke mně Yuma natáhne a ještě mě krátce před odchodem políbí na tvář. Překvapeně zamrkám.

„Tak zítra, dobrou noc. Ještě ti napíšu," mrkne na mě a s máváním odejde. Chvíli ještě stojím dole a jakmile se mi ztratí z dohledu, zalezu do budovy.

Všichni doma už dávno spí a mně tak nezbývá jediné než si vlézt do postele a jít spát. Ještě předtím, než však upadnu do říše snů, mi přijde zpráva, díky které se na zítřek těším mnohem víc.

Přečtu si ji opět v duchu.

' dobrou noc a hezké sny, lásko.'

Ach, tak jsem konečně něco napsala :D no žádná sláva to není, ale pořád lepší než nic...Taky jste na to čekali celé prázdniny no že jo. Nerada bych vám kazila konec dne, ale tohle je předposlední kapitola této knížky, tudíž ta další bude poslední.

Kdysi jsem, ale psala ještě pokračování s názvem 'vampires in my town', ale nevím jestli by byl nějaký zájem o pokračování, to už je na vás. Knížka totiž neměla velké ohlasy a tak jsem jí nakonec smazala a neměla plánu psát znova. Teď mi však bude tahle knížečka chybět a tak to nechci úplně dokončit a napadlo mě, jestli byste měli zájem si přečíst i další díl.

Předem děkuji za odpověď a hlavně děkuju za hlasy a krásné komentáře ❤️

Přeji vám hezký zbytek dne a hodně štěstí zítra ve školách, pracích- vlastně celkově :D