Zastavíme se uprostřed lesa, kde nám učitel oznamuje, že si dáme menší pauzu, abychom nebyli příliš utahaní. Je mi však jasné, že ten menší odpočinek není kvůli nám, ale jemu. Sotva se udrží na nohou narozdíl od nás, kteří jsme plní energie.

Posadím se na kládu vedle Wendy a napiju se pití, které jsem si sbalila. Ani si nepamatuju, když jsem kofolu pila naposledy.

Zvednu zrak, když na mě přestanou dopadat paprsky slunce a mně se tak naskytne pohled na Koua s úsměvem na rtech, „potřebuješ něco?" nadzvednu tázavě obočí a musím si zastínit rukou, abych na něj lépe viděla, když uhne stranou.

„Chtěl jsem tě poprosit, jestli bych se nemohl napít," udělá na mě psí kukuč. Pche, to víš že jo, ještě bys mi to vypil, hochu.

„No já ti rozhodně napít nedám," zazubím se a podívám se na Nanami, která si povídá s Lunou kousek od nás, „ale vím, kdo by ti rád dal své limonády," kývnu směrem k Nanami a blonďák hned pochopí o kom je řeč. Bez sebemenších protestů se vydá směrem k mé kamarádce, kterou poprosí stejně tak jako mě, akorát od ní získá svolení.

„Jsem ráda, že jsme si dali konečně pauzu," vydechne Wendy, když spolkne kousek čokolády, „už jsem si začínala myslet, že se nikdy nezastavíme." Přizná se mi a protáhne si nohy.

„Upřímně, taky jsem se toho bála, ale říkala jsem si, že jsme toho zas tak moc neušli, abychom se museli hned zastavit, ale je fakt, že to slunko pálí jak sviňa," utřu si pot z čela a podívám se před sebe na Ericu s Yumou. Ti dva se k sobě mají tak moc, až mě to štve a zároveň děsí.

„Pořád jsi na něj naštvaná?" zeptá se mě má spolusedící a já na ni kouknu, „neměla bych snad být? Vždyť jsi viděla co se tam venku stalo, ranilo mě to a furt to nemůžu vstřebat," povzdechnu si a sklopím hlavu, „vážně jsem si myslela, že to není jen hra, že možná konečně budu mít tu šanci být s někým šťastná, zažít ty věci co jsou jen ve vztahu, jenže jsem byla fakt hodně naivní," zaženu slzy, které se mi derou z očí ven a vstanu. Protáhnu si záda a natáhnu ruku k Wendy, abych jí pomohla vstát taky.

„Jinak co ty a Ruki?" zeptám se jí a ona zrudne. Ha! Já věděla, že tam ta chemie je! Chci položit další otázku, ale vyruší mě řev Koua na svého bratra.

„Azuso kurva vypadni odtamtud!" všichni se otočíme jeho směrem. Táhne svého bráchu do stínu a nadává mu. Ještě nikdy jsem Koua neviděla tak rozzuřenéneho. Vždy se mi jevil jako mírumilovný člověk, ale po tomhle si tím už moc nejsem jistá.

„Co se tam děje?" zeptá se Wendy a kouká před sebe stejně jako já. Pokrčím rameny, protože jí nemám co říct, zkrátka to nevím, ale chci to za každou cenu zjistit. Zase však nechci být vlezlá nebo příliš starostlivá, aby si nemysleli, že po nich jedu. To bych přece neudělala, protože Kou patří Nanami, jen to ještě neví.

Dojdu k nim samotná, protože se má kamarádka bála, že by sladký Kou Mukami seřval i ji. „Všechno v pořádku?" zeptám se bratrů a oni jen přikývnou. Kou si stoupne před Azusu, abych na něj snad neviděla, ale mám o něj starost... Vždy byl takový, že si rád ubližoval a to mě děsí ještě víc.

„May, opravdu je všechno v pořádku, nemusíš se starat," zavrčí na mě Yuma a táhne mě pryč od těch dvou. Co to do nich sakra vjelo? A proč na mě sahá zrovna on?

Dostanu ruku z jeho sevření a nasadím vražedný pohled, kterým ho zabíjím. „Pokud nevíš, mám nohy a tak dokážu odejít sama," vracím se zpátky za Azusou a Kouem, jenže on mě znovu chytí za loket. Protočím očima a pohlédnu na něj, „to jako vážně? Proč mě prostě nenecháš na pokoji a nejdeš za Ericou, hm?"

„Žárlíš," ušklíbne se a přitáhne si mě k sobě blíž. Já a žárlit? To vůbec...

„To v žádném případě," odpovím mu pobaveně a i přesto, že nás učitel volá ať už jdeme z něj nespouštím oči. Mám ho u sebe zas tak blízko a nechci, aby se oddálil.

„Ale ano, žárlíš jen si to nechceš přiznat," pustí mě a dojde ke mně blíž. Přejede mi palcem po rtu a celé mé tělo se pod jeho dotekem zachvěje. Dobrá, možná žárlím, přiznávám, ale rozhodně mu to neřeknu do očí.

„Yumo, potřebujeme tě tu!" zavolá zoufale Kou na mého prince a ten mi věnuje omluvný pohled. Hned na to zmizí za svými bratry a já stojím na místě i přesto, že mě Wendy táhne za odcházejícími spolužáky.

Zdravíčko! Po nekonečně dlouhé době tu máte další kapitolu 🥰 Doufám, že se vám bude líbit stejně tak jako ty předešlé a zároveň se omlouvám, že je kratší :((
Poslední dobou mi to zkrátka moc nemyslí, ale něco z té kebule přeci jen dostanu :D
Každopádně vám přeji krásný únor v roce 2022 a taky krásný večer <33
Papaaa