Když už byl čas oběda všichni jsme šli dolů, ale Yumu jsem opět neviděla. Pochopila jsem to, ale nerozumím tomu, proč se holky nebaví s kluky a oni sedí jinde. Snad své přátelství nezničí jen kvůli mé hádce s Yumou.

„Jste všichni přítomní?" zeptá se po chvíli učitel, který si stoupne doprostřed jídelny, hned jakmile se zeptá, do místnosti vejde Yuma a sedne si vedle svých bratrů. Na mě se ani nepodívá a nedivím se mu, taky bych se na sebe nechtěla dívat.

„Dobrá, teď už snad ano," posune si brýle na svém nose výš a koukne do papírů, které drží v ruce, snad aby nezapomněl, co má říct.

„Jak už víte, máme tu být týden, ale kvůli zrušené výuce ve škole tu zůstaneme ještě jeden-," aniž by to učitel dořekl, všichni v jídelně začali jásat, dokonce i mé spolubydlící, jen já přemýšlela nad tím, jestli mám dost oblečení. Ano, pračka tu sice je, ale to neznamená, že máme dost oblečení.

„Co ten nabručený obličej?" žduchne do mě Wendy a uchechtne se, pokusím se o úsměv, ale ona nad tím jen protočí očima. Vždy mě prokoukne. „No tak, nebude to tak hrozné, užijeme si to nebo bys seděla raději doma zavřená v pokoji?" nadzvedne tázavě obočí má nejlepší kamarádka. Přikývnu nesouhlasně a pousměju se. Má pravdu, užijeme si to tu nehledě na to, kdo mi tu ublížil a ještě ublíží. „To je moje holka," poplácá mě po zádech Wendy a obě se podíváme zpět na učitele.

„Dobře, věnujte mi ještě pozornost," odkašle si, „původně jsme chtěli, abyste se tady pořádně rozkoukali a užili si to tu, ať si vymyslíte vlastní společenské aktivity, jdete si zaplavat, zaskákat, ale jak vidím, moc vám to nejde...Proto jsme se rozhodli, že začneme ihned po obědě. Všichni se sejdeme tady přesně ve dvě hodiny a budete připraveni na cestu do lesa. Večer bychom si mohli udělat menší opékačku a jako nejlepší na konec, večerka bude hned, jakmile skončí večerní kino." Prohlásí poslední větu sebevědomě a pak omluvně koukne na učitelku, jejíž povinností je vyřvávat večerku brzy v noci. Opět a zase následuje po dokončení jeho proslovu hlasitý jásot.

***
„Myslíte, že si můžu vzít tohle?" ukáže Luna na své kraťasy, ve kterých má doslova dobrý zadek a já jí to říkám pořád jenže ona mi to vždy rozmluví. „No, pokud chceš někoho na cestě do lesa sbalit, tak klidně," uchechtnu se a hledám v kufru nějaké ty svoje kraťasy.

„Ha,ha,ha," zasměje se ironicky má černovlasá kamarádka a protočí pobaveně očima, „koho bych já tak mohla sbalit prosimtě," uchechtne se a začne se oblékat.

„Co já vím? Jediné co si pamatuju je, že jsi měla chvíli zálusk na nějakého toho třeťáka, jak že se jenom jmenoval?" zamyslím se a snažím se přijít na jméno toho, z pohledu Luny, neodolatelného bělovlasého frajírka s piercingy.

„Tristan," uchechtne se Nanami, která si přes hlavu přetahuje mikinu. Ta holka je blázen, v takovém horku jít v mikině.

„A jó! Tristan!" zasměju se a Luna lehce zrudne. „Jinak Nanami, nechceš si obléct třeba ještě zimní bundu?" nadzvednu tázavě obočí a začneme se pak s holkama smát.

„May má pravdu, měla by sis obléct něco, v čem ti nebude takové vedro," řekne Wendy, která na sebe rve své černé tepláky.

„Ale já pod tím nic nemám," nervózně na nás má hnědovlasá kamarádka koukne, „no právě," dodám a posadím se na postel, když konečně najdu kraťasy a tričko, které jsem celou tu dobu hledala.

„Kdyby ti bylo děsný vedro, což určitě bude," uchechtnu se a přetáhnu si tričko přes hlavu, „tak se nemůžeš ani vysléct, nebo jako by můžeš, ale jak tě znám, určitě by ti to mezi kluky vadilo," zazubím se a ona zrudne. Ach jo, ty moje kamarádky jsou takové stydlivky!

***

Stojíme v jídelně a čekáme, až se učitelé uráčí přijít, protože už se většina z nás těší na procházku lesem. Doufám, že se aspoň ztratíme, aby to bylo nějak zajímavé.

Když učitelé konečně přijdou, vydáme se před penzion, kde nám oznámí jasná pravidla. Tedy, poslouchat je na slovo, nedělat vylomeniny, abychom pak nemuseli odjíždět domů sanitkou, nekřičet, aby se náš učitel biologie nezbláznil kdyby čirou náhodou uviděl divoké prase, nejíst žádné jídlo, které tam najdeme a rozhodně se neztrácet z dohledu dospělých.

Vyposlechneme si řeči učitelů a vydáme se do lesa.

Kráčím si to vedle svých kamarádek, se kterými se chvilkami smějeme, posloucháme písničky, anebo hážeme po klucích bodláky, které tu v trávě najdeme.

Chystám se hodit jeden z nich Kouovi na záda, ale neudělám to. Nechám ruku pomalu spadnout podél těla a úsměv se mi ztratí z obličeje. Matt jde ke mně. Co mám dělat? Měla bych utéct nebo raději stát na místě a dělat, že nic?

Nakonec si zvolím možnost panikařit v duchu, ale vůbec nic nedělat.

„Ahoj," pozdraví mě nervózně a jde vedle mě. Holky ho projedou vražedným pohledem a já na ně kývnu, že je všechno v pořádku.

„Ahoj," pozdravím nazpět a nahodím menší úsměv, „potřebuješ něco?" nadzvednu tázavě obočí a čekám, co z něj vypadne.

„No, chtěl jsem s tebou mluvit o tom předtím a upřímně se ti omluvit," poškrábe se nervózně na zátylku.

„Já si myslím, že my dva si nemáme už co říct, nemyslíš? Nebo snad čekáš, že ti odpustím to, co jsi dokázal udělat dokonce dvakrát?" zamračím se, kdo je tu teď ten naivní?

„No, čekal jsem, že odpustíš," uchechtne se, ale to už já nevydržím a má ruka vyletí do vzduchu, dotkne se jeho tváře a ucítím na ní štiplavou bolest. Doufám, že facka byla dost velká, aby si uvědomil, co dělá nebo udělat chtěl.

„A zase ti přijdu do pokoje, kdy budeš mít další možnost mě ojet? Na to zapomeň, hnusíš se mi a teď vypadni nebo ti ten nechutný obličej vymáchám v bahně," ukážu na menší bažinu kousek od nás a Matt se raději vrátí ke svým přátelům. Doufám, že za mnou už tentokrát nepoleze a zůstane tam, kde je.

„No tak May, nemysli na něj a pojď si užívat zábavy," žduchne do mě Luna, která mi ihned do dlaně dá tři bodláky. Začneme je házet po spolužácích a učitelích, kteří se otáčí, aby mohli dotyčné nezbedníky pořádně seřvat, ale zatím na nás nepřišli. Takže pokračujeme v nekonečné bitvě bodláků hned, co je po nás začnou házet i Kou s Rukim a Laitem.

Zdravíčko, tentokrát je to kapitolka jakž takž o ničem, ale rozhodla jsem se to pořádně rozjet, abyste se mi tu nenudili až do konce 🤭. Přeju vám krásný rok 2022 a doufám, že se vám splní všechna vaše přání <3