„Ahoj, Wendy!!" obejmeme se, „jdeme?"
„uhm," přikývne a vejdeme společně do školy. Každá jdeme ke svojí skříňce a z ní vytáhneme matematiku.

„Nesnáším matiku," zamručí Wendy a zavře svou skříňku, „nápodobně Vendy," odpovím jí s uchechtnutím a vydáme se společně do třídy.

Všichni žáci v naší třídě, hází po místnosti papírové vlaštovky.
' Bože,' řeknu si v duchu a protočím očima. S Wendy se posadíme na naše místa.

„Nevím proč, ale mám z dneška docela divný pocit," řeknu s menším povzdechem, když si položím učebnice na lavici.
„Hm, taky, ale nemusíš mít, vždyť pozítří jedeme na přespávačku," řekne vesele Wendy a na rtech jí hraje úsměv.
„No jo," uchechtnu se a položím si hlavu na lavici.

Crrr, zazvoní a do třídy vejde učitelka.

Všichni se postavíme.
„Posaďte se," prohlásí a koukne směrem ke dveřím. Posadíme se a do třídy vejde partička nějakých kluků.

„May, zamiluješ se?" šťouchne do mě Wendy loktem a na rtech jí hraje úšklebek. Jen protočím pobaveně očima. Ach jo, ta holka mě má přečtenou, ale nechci jí to dávat najevo. „Nech toho," řeknu jen a dělám, že mě nováčci nezajímají.
„Ale noták," zopakuje Wendy gesto s loktem a tentokrát už protočím naštvaně očima, protože mě to její 'loktování' nebaví. „Vendy, nech toho!" zvýším hlas a Wendy se zarazí. Omluvně na ni kouknu.
' Sakra, to bylo moc nahlas,' „Kotori?!"
Probodne mě vražedným pohledem učitelka. „P-pardon..." omluvím se a sklopím provinile hlavu, zatímco se mi Wendy celou dobu tiše směje.

Ta partička se představí a jestli jsem slyšela dobře, tak jeden je Laito, druhý Kanato, třetí Ayato a čtvrtý Kou. ' To bude zase rok,'
pomyslím si a protočím očima.

Crrr, zvoní na přestávku a kolem toho Koua se seběhlo snad milion fanynek.
„Tohle," začnu a koukám před sebe na Koua, „je odporný," zašklebím se.
„Hm? Co ti na tom přijde odporného?" zeptá se Wendy a sleduje mě tázavým pohledem.
„On a ony," ukážu na blonďáka a dívky kolem něj, když se však jeho pohled stočí ke mně, věnuje mi mrknutí nad kterým jen protočím očima a věnuji mu znechucený pohled.
' Idiot,'  „už teď toho kluka nesnáším," zamručím. „Hm? Copak? Má víc fanoušků než ty?" zazubí se Wendy a já na ni hodím vražedný pohled. „Promiň, promiň," Wendy dá ruce do obranného gesta a zasměje se tiše. „Pohov," řeknu a Wendy dá ruce dolů.

„Co chceš dělat?" položí mi otázku po chvilce ticha, „nevím, ale doufám, že nejedou s námi na tu přespávačku," zamručím. „Co když jo?" nadzvedne tázavě obočí. „Tak mě odvezou," uchechtnu se a položím si hlavu na lavici.
„May, ten kluk s tím kloboukem na tebe furt hledí," šeptne Wendy a sleduje mě.
„Však ať se ještě chvíli kouká," zazubím se a Wendy nahodí nechápavý pohled, „pak dostane mezi oči," usměju se nevině a Wendy se uchechtne. Mezitím Laito dojde k naší lavici. 

„Ahojky, dámy," protočím očima a Wendy dělá, že něco hledá v batohu.
„Sbohem," odpovím jen a sleduji ho s nezájmem.
„Nebuď hned taková, bitch-chan," řekne s úšklebkem na rtech a Wendy chytne výbuch smíchu. „J-jak jsi mě to nazval?!" nadzvednu tázavě obočí a stoupnu si.
' Si myslí, že když je o cenťák vyšší než já, že mi tak může říkat?!'
„Hned se nezlob, bitch-chan," mrkne na mě a ve mně vře voda.
„Já nejsem žádná "Bitch-chan" představ si, že i já mám jméno!" zvýším na něj hlas.
„Bitch-chan," provokuje mě, „idiote!" zavrčím a stisknu ruce v pěst.
„Hm? Bitch-chan má drápky," uchechtne se a Wendy raději odejde.
„Mám no, ale ty zase nemáš mozek!" odseknu. „Jistě, že mám,Bitch-chan," ušklíbne se a já už se mu chystala jednu napálit, kdyby mě hlas Ayata nevyrušil.

„Laito, pojď, nebal ji," řekne Ayato.
„Teddy ti zakazuje se s ní bavit. Mě i Teddyho děsí," řekne Kanato a přitáhne si plyšového medvídka ke své hrudi.
„Neobtěžujte dámu," dodá Kou a já protočím očima,' ten tu ještě scházel,'
„V pohodě?" zeptá se mě a sjede mě pohledem, když trojčata odejdou.
„Proč bych ti to měla jako říkat?" nadzvednu tázavě obočí a zrovna se vrátí Wendy, jakmile mě a Koua uvidí, na rtech se jí objeví úšklebek. V duchu se mlátím do hlavy, na co ta holka zase myslí...

„Taky jedete na tu přespávačku?" zeptá se blonďák a zářivě se usměje.
„Jo!" řekne vesele Wendy a já mám chuť ji uškrtit.
„Super, my taky i mí bratři z vedlejších tříd. Vlastně jedou jenom ti, kteří chtějí, že?"
„Uhm," přikývne Wendy.
„Tak to se určitě uvidíme," uchechtne se a s úsměvem odejde.

„Konečně je pryč," vydechnu spokojeně a sednu si zpět na židli. „Proč ho nemáš ráda? Vždyť je fajn," „fajn jo, ale...Není to jedno?" kouknu na ni a ona pokrčí rameny. „Tak jo," řekne a zrovna zazvoní na hodinu.

Je čas oběda, všichni jdeme do jídelny. Sednu si vedle Wendy na volné místo a pustíme se do špenátu. Konečně něco, co jím.
Jenže jakmile si dám jedno sousto do pusy změním názor.
„Fuj," zašklebím se a talíř od sebe odsunu.
„Jídlu se neříká fuj," řekne někdo za mnou a sedne si vedle mě. zoufale se na něj podívám.
„Co tu chceš?" zeptám se a čekám na jeho odpověď.
„Chci sedět s vámi, je tu málo místa, takže mi holky dají pokoj," pokrčí rameny a sedne si vedle mě.
„A co když tě tu nechceme?" nadzvednu tázavě obočí. „Tak je mi to úplně někde," zazubí se. Pak zamává na někoho a sem přijdou další tři kluci.

„Tohle Ruki, Azusa a Yuma a tyhle dvě jsou-""
„Maya a Wendy," dokončím za Koua větu.

Azusa si sedl naproti Kouovi, Yuma naproti mě a naproti Wendy Ruki.
„Jak dlouho tu budete?" zeptám se zoufale, protože mi jejich přítomnost vadí.
„Dlouho proč?" Kouův zrak se přesune na mé jídlo. „Chceš to?" zeptám se ho, když si toho všimnu. „Myslím, že to moc dobré není, co?" koukne na mě. „Hádáš dobře," odpovím mu s uchechtnutím. „Tak díky, nechci," krátce se zasměje a tím si získám všechny pozornost od holek z jídelny.

„Bože," řeknu zoufale.
„Hm? Proč zrovna on?" podívá se na mě bez úsměvu Kou. Spíš je jeho pohled zoufalý.
„Bůh? Věřím v něj, problém?" nadzvednu tázavě obočí a napiju se džusu.
„A věříš v nadpřirozeno, když už jsme u toho?" jakmile to řekne, Azusa sebou cukne, Yumovi zaskočí žvýkačka a Ruki na něj hodil vražedný pohled.
„Jak se to vezme, tedy jako věřím, ale třeba takoví upíři mi přijdou jako kravina," uchechtnu se, „chápeš to? Někdo na ně normálně věří, ale všichni vypadají určitě jako děsivý Drákula a ne ti sexy upíři z filmů." „Možná existují a ty o tom nevíš," pokrčí rameny. „Ach jo, další magor," vezmu tác s jídlem a odnesu ho k okýnku, potom jdu nahoru pro věci a čekám až přijde Wendy.

„Jdeme už?" zeptám se, když uvidím kráčet naproti sobě svou kamarádku. „Uhm," přikývne Wendy a začne se oblékat.
„Nesnáším je," řeknu po chvíli a čekám až se doobléká. „Nechápu proč, vždyť jsou fajn," prohlásí Wendy u obouvání botou.
„Tobě tak asi přijdou, ale mně ne," odseknu a společně vyjdeme ze školy.

U nádraží se rozdělíme. Já jedu vlakem a pro ní si přijede strejda.

Vlak už přijel. Když do něj vejdu tak hledám volné místo na sezení a když jej najdu, tak se posadím a batoh položím na zem. Vezmu si sluchátka a ty si dám do uší, nechám se unášet hudbou. Ale po chvíli mě vyruší poklepání na rameno.

„Můžeme?" „C-Co?!" řeknu šokovaně, když jsem si konečně myslela, že mám od nich klid.
„Ticho znamená ano," zazubí se Kou a sedne si vedle mě, naproti mně si sedne Yuma a naproti Kouovi Azusa. Ruki si sedl na druhou stranu a ani se mu nedivím, taky bych nechtěla sedět s takovými psychopaty.

„Proč chodíte pořád za mnou?" zeptám se už zoufale.
„J jediná s kým se dá normálně bavit," uchechtne se Kou. „Super," řeknu ironicky, „viď," odpoví Kou a já mám chuť ho zabít.

Zastavili jsme ve městě, kde bydlím.
„Kam jdeš?" zeptá se zmateně Kou. „Vystupuju," pokrčím rameny.
,,Aha, tak asi ahoj," uchechtne se, „sbohem," zamručím a mířím domů.

Nová kapča is here snad se libiii