„Tebe." odpověděla mu Nora. Všichni se podívali na Namjoona. „Proč...proč zrovna mě?" zeptal se. „Jsi nejstarší z upírů, teda....upřímnou soustrast Jina jsem měla velmi ráda. Jsi nejzkušenější a já potřebuji Dar." „Dar?" zeptal se překvapeně Hoseok. „Ano taková ta věc, co upíři dávají svým nastávajícím a tak." začala se smát. „Ale tobě ho dát nemůžu, nejsi moje nastávající." řekl naštvaně Namjoon. „A kdo teda? Snad ne Ina, to by jsi mě pobavil, ale ne. Já nechci tvůj dar, ale chci aby jsi ho vzal Ině. Jsi jeden z nejstarších upírů a dokážeš přinutit lidi, aby dělali co chceš, nebo jsi snad na to už zapomněl?"Namjoon polkl. Nepoužíval svoji schopnost už let. Nenáviděl to. Nikdy tuhle moc na lidi nechtěl použít. Podíval se na Inu, která byla překvapená, že on jí nikdy tohle sám neřekl, že má nějakou moc. „Ina, ale nemá dar." řekl Yoongi. „Ale ano má, netuším, kdo jí ho dal a kdy, ale cítil jsem ho už když jsem s ní byl v knihovně." řekl Namjoon a stále Inu pozoroval. Čarodějnice se zasmála. „Ano ten její dar chci, jako splátku za ty moje čáry máry." Taehyung se postavil před Inu. „Ne! Tohle je bláznovství. I kdyby Ina nějaký dar měla, nesmí se ho zbavit. Poškodila by toho, kdo jí ten dar daroval. Ať to byl kdokoliv nemůžeme riskovat." řekl naštvaně Tae. „I kdybych ti řekla, že ten dar ji dal Jimin?" řekla šibalsky Nora a usmívala se od ucha k uchu. Měla to pěkně připravené. Tae se zarazil. „Ale proč by jsme ti to měli věřit, je to jedno kdo jí ho dal. Moc dobře víme, co čarodějnice dělají s Dary. Ina se ho může naučit používat a zlepšovat, může být silnější a statečnější, to tě nenecháme udělat!" řekl naštvaně Namjoon. Nora se zamračila. Její oči zčernali. Začala být naštvaná. Její aura se změnila. „Její dar je zabíjení! Vy blázni upíři žijete a chráníte holku, která má dar vás zabít! I přes tohle všechno ji stále budete chránit?!" zakřičela. Jungkook se na Inu podíval. Ina byla překvapená z toho všeho co se tu teď odehrálo. Nevěděla o žádném daru. „Ina by nám nikdy neublížila." Nora zakřičela bolestí a vztekem. „Vy! Hlupáci!" „Nezapomínej, že jsi čarodějnice a my jsme upíři. Jsme silnější, takže by ses měla odsud co nejrychleji vypakovat!" nařídil ji Namjoon. Čarodějnice naštvaně vzplanula a zmizela. „Tohle není konec." zaznělo jako ozvěna.

Jimin se opřel o strom a chytil se za krk. Pálil ho. Bolelo to. Cítil Ininu přítomnost víc ne dřív. Bylo těžké se nerozběhnout za ní a vysát jí krev. Bylo to tak těžké. Dokonce slyšel i její tepající srdce, její proud krve. Její hlasy. Její pocity. Ale část pocitů a myšlenek se k němu nedostala, to byl stále blok, který zavinil Jungkook. Nenáviděl je. Stále ji chrání, ale přitom je Ina jeho. To on by ji měl chránit před nimi. Zalezl do stínů stromů a zavřel oči. Zbývá už jen pár dní a bude bílé slunce. Nemohl se dočkat. Stále přemýšlel jak a kde ji přemění.

Ina seděla mlčky v knihovně a pozorovala stromy venku. Namjoon neslyšně vešel dovnitř a pozoroval ji. Viděl, že má plnou hlavu myšlenek a starostí. Ale stále netušil, co jí ta čarodějnice řekla? Proč žádala něco tak cenného, za obyčejnou věštbu? Leda, že by ta věštba byla taky velmi cenná. Cenná, jako život. „Ino.." řekl do ticha a Ina nadskočila. „To sem se lekla." a zasmála se. Hrála, že je v pořádku a v pohodě, jako vždycky. „Můžu se tě na něco zeptat?" Ina přikývla bez dalších slov. „Řekni mi, co ti ta čarodějnice řekla?" Ina se nervozně usmála. „Ale jen žvanila o šťastné budoucnosti s váma a o bílém slunci." Ina se zvedla a chtěla odejít z místnosti, aby se vyhnula dalším otázkám, ale Namjoon ji předběhl a zastavil. „Nedělej ze mě blázna Ino! Musím to vědět pro tvoji bezpečnost! Čarodějnice věští jen lidem s nešťastnou budoucností! Řekni co se má stát!?" Všiml si že Ině tečou slzy po tvářích. „Nemůžu to říct i pro vaši bezpečnost Namjoone. Nejde to." Namjoon ji k sobě přitáhl a objal ji. Nechal ji, aby se vyplakala na jeho hrudi a hladil ji po vlasech. Jenže ta zvědavost a ten strach ho donutil udělat, něco co nikdy nechtěl. Řekl si, že to už nikdy člověku neudělá, ale dnešek musel být vyjímkou. „Promiň." zašeptal Ina si musel myslet, že se omlouvá, za to, že se snažil z ní odpověď dostat, ale on se omlouval úplně za něco jiného. Naklonil se k jejímu uchu a zašeptal. „Ino. Řekni co se tu noc stalo. A nevynechej ani jediný detail."Namjoonovy zazářili oči červenou barvou. Jeho hlas zdál se najednou velmi lehký a vážný. Ina byla jako zhypnotizována. A pak když Namjoon skončil, odcházel z místnosti s odpovědmi, které potřeboval vědět. Věděl, že musí jít ven a něco zabít.

Jimin vyčkával. Díval se na dům, kde vysledoval, že všichni ti pitomci bydlí s Inou. V jednom starým domě. Neviděl dovnitř, což byla škoda, ale nečekal dlouho a rozrazili se vchodové dveře a z nich vyběhl naštvaný Namjoon. Jiminovy vletěla vzpomínka a myšlenka do hlavy. Ina. Cítil jak je zhypnotizována. Ten parchant si hrál se jejími myšlenkami s její hlavou. Měl chuť ho na místě uškrtit. Ale vzpomněl si na Noru ze snu. „Osud tě bude pokoušet, ale vyčkej na bílé slunce Jimine." odfrkl si a zahnal ten vraždící pocit. „Zatracenej zmetek!" zakřičel Namjoon. Jimin se usmál a naslouchal, protože někdo další vyšel ven. Tae a Hoseok dorazili k Namjoonovy. „Co se děje?" „Jimin se děje! Je blízko, přijde si pro Inu za svitu bílého slunce." Jimin zpozorněl. Že by čarodějčin plán selhal?„Musíme tedy odjet, uprchnout." navrhl Hoseok. „Ne. Musíme Inu naučit zabíjet."