Když jsem se probudila, bolela mě hrozně hlava. A ze všeho nejvíc pravé rameno. Seděla jsem v křesle, přivázaná. Začala jsem sebou házet ze strany na stranu a chtěla jsem se z toho dostat, ale jen co jsem se pohnula ucítila jsem pálivou bolest. Železník.
Rozhlédla jsem se kolem sebe a neviděla nic než jen tmu. Zkusila jsem se zaposlouchat, ale nic. Jako bych byla někde úplně sama. Najednou se rozsvítilo světlo. Na pár vteřin mě oslepilo.
„Tak slečinka se nám už probudila," ozval se přede mnou mužský hlas. Když se mi oči opět přizpůsobili světlu spatřila jsem před sebou Daniela. Mohla jsem tušit, že za tím je on. „Neměla jsi utíkat, chtěl jsem s tebou rozumně vyjednávat. Udělala jsi si to horší sama."
„Co po mě chceš," řekla jsem skoro šepotem.
„Službu," usmál se a pošoupnul si židli ke mně blíž. „Chci abys mi sem přivedla všechny svoje kamarády upíry z Mystic Falls. Vím, že je tam máš. Schovávala si se u nich. A dokonce vím, že máš dvojnici, že? Elena mám tušení, že se tak jmenuje," promnul si bradu.
„K čemu ti budou?"
„Nezapíráš, to je skvělé," usmál se. „No, jak už víš, jsem lovec. A k čemu mi asi budou upíři? No já nevím například pro jejich krev. Dá se s ní léčit. Ne?" Vstal a šel ke mně. Pohladil mě po tváři, cukla jsem sebou. „Takže ty teď půjdeš hezky za upířími kamarády a dovedeš je sem. Jak to provedeš je na tobě. Ale pro jistotu s tebou půjdou i moji přátelé. Pokusíš se udělat nějakou hloupost na místě tě zabijou."
„Je tu ale jeden háček," řekla jsem. Pozvedl obočí. „Nevěří mi. Takže bude asi menší problém je sem dostat. Takže ti asi moc nápomocná nebudu. Raději mě zabij teď na místě."
„Vážně, no, tak si nějak poraď," v ten moment jak to dořekl mi zabodl do nohy dřevěný kůl. Vyjekla jsem bolestí. „Takhle to může bolet ještě víc. Teď tě pustím a ty se vrátíš zpět za svými přáteli. Zmíníš se o naší dohodě nebo to jen nějak naznačíš a všichni jste na místě mrtvý."
„A nebylo by přece jen lehčí nás všechny zabít?" řekla jsem i přes tu bolest v noze.
„Zlatíčko .. pak by to nebyla taková sranda," řekl s úsměvem a kývl na dva muže, kteří stáli v rohu a kterých jsem si všimla až teď. Jeden ke mně přistoupil, vyndal mi kolik z nohy a odvázal mě. Zranění se mi okamžitě zahojila. Měla jsem hlad, tak jsem se vrhla na toho, který mě právě odvázal, ale to byla chyba. Měl v sobě železník.
Slyšela jsem hlasitý smích. Daniel se ke mně sklonil jelikož při pokusu napít se z toho obra jsem sebou flákla na zem. Chytil mě za bradu a řekl : „Tohle, už nezkoušej. Všichni tu mají v sobě železník." A pak mě uhodil.
„Měl by si vědět, že dámy se nemlátí."
„Ty ale dáma nejsi." Pak už jsem ho neviděla. Ti dva obři mě doslova vykopli z domu, ve kterém jsme byli. Bylo to někde na kraji města.
„Co je?" vyjela jsem na ně, když se na mě ti dva divně koukali.
„Šéf ti něco řekl ne?"
„Jo tak šéf, baví Vás pro něj pracovat. Dělat za něj špinavou práci?" ptala jsem se. Ani jeden mi neodpověděl, tvářili se jako sochy a jako nějací bodyguardi. Odfrkla jsem si a otočila se na patě. Šla jsem několik metru, když jsem zaslechla něco jako brek. Podívala jsem se za roh a tam seděla mladá dívka. Vypadala jako by jí někdo zrovna ublížil.
„Co se ti stalo?" zeptala jsem se ji.
„Můj přítel, opustil mě," pronesla mezi vzlyky.
„Ale, to bude dobré, pojď," natáhla jsem k ní ruku. Cítila jsem, jak ji v žilách pulzuje teplá krev. Měla jsem hlad. Když si stoupla podívala jsem se ji do očí a řekla : „Na toho kluka zapomeň, najdi si někoho lepšího, nestojí ti za to. Teď se z tebe napiju a ty pak půjdeš domů lehneš si a až se probudíš bude z tebe nová a lepší dívka," jen přikývla a já cítila jak mi narostli tesáky. Zabořila jsem je do jejího krku a v puse se mi rozlila nádherná chuť. Pak jsem ji posadila zpět na schody, kde předtím seděla a odešla od ní. Já tak ráda pomáhám druhým.