Seděli jsme u jídelního stolu a za tu dobu nikdo nepromluvil. Daniel s Klausem do sebe cpali jídlo jakoby nikdy v životě nejedli za to já se svého jídla ani nedotkla. Neměla jsem chuť na jídlo, ale na něco jiného.
„Jdu se projít," řekla jsem a vstala od stolu. Nikdo nic nenamítal. Chtěla jsem si najít nějakou kořist a bez troška soucitu ji do poslední kapky vysát. Už je to několik pár hodin, co v sobě nemám lidskou krev.
Zamířila jsem někam pryč z rezervace. Potřebovala jsem nutně mezi normální lidi. Je jen otázkou času, kdy pro mě jeden z nich přijde a zase odvedou za Thantanou.
Vešla jsem do místního baru. Sedla si k baru a objednala si sklenku whisky. Směšné, někdy si přijdu jako alkoholik. Takhle jsem tam asi seděla hodinu a z toho hladu jsme skoro začínala šílet. Musím si rychle někoho najít zatáhnout ho někam daleko a zabít. A v ten moment vkročil do baru. Vysoký, mladý kluk se smaragdově zelenými oči, hnědými krátkými vlasy a vypracovanou postavou. Slyšela jsem jak mu bije srdce a jak mu v žilách koluje ta nádherná sladká chuť krve. Byl sám a zamířil si to k baru. Sedl si vedle mě. Dělala jsem, že ho nevidím.
„Jednu whisky," mávl na barmana a ten mu okamžitě nalil. Koutkem oka jsem ho sledovala.
„Trochu brzy na alkohol," řekla jsem s úsměvem. Podíval se na mě a na mou prázdnou sklenku.
„Nápodobně," mrkl a kopl do sebe svou skleničku.
„Ještě jednou."
„Já si dám taky," řekla jsem a šoupla barmanovi sklenku.
„Co taková krásná slečna sedí sama při baru se sklenkou whisky?" zajímal se.
„A co takový mladý kluk sám při baru a kope do sebe jednu skleničku za druhou?"
„Dlouhá příběh."
„Ten můj je ještě delší," řekla jsem.
„Nikdy jsem tě tu neviděl a že já tu znám každou pěknou holku," šibalsky se usmál. Aha, takže to bude nějakej chlapeček, co oblbuje každou holku.
„Návštěva přátel," řekla jsem. Skoro se mi z toho slova až chtělo zvracet. Přátelé? A jací. Nikoho tu nemám. V ten moment jsem to už nevydržela, přelezla jsem z jedné barové stoličky na druhou, naklonila se k němu a klidně jsem řekla : „Půjdeš se mnou dál od lidí a trochu si užijeme." Jen přikývl. Vstali jsme, on za nás oba zaplatil, chytila jsem ho za ruku a vedla ho ven z baru. Svou upíří rychlostí jsem se i s ním rozeběhla k nejbližšímu skladišti.
„Budeš v klidu, nic tě nebude bolet a nebudeš křičet."
„Nebude mě nic bolet a nebudu křičet," opakoval po mě. Pak jsem mu naklonila hlavu na pravou stranu a zabořila špičáky do jeho krku. V ústech jsem měla ohňostroj. Ta chuť té krve, jak se mi rozpouštěla na jazyku jako čokoláda. Něco neuvěřitelného a pro mě něco nového. Seděli jsme na zemi a já z něj pořád pila. Zdálo se jakoby mu krev pořád neubývala. Když jsem měla dost, odtrhla jsem se od něj. Byl v bezvědomí, ale jak to, že nevykrvácel. Vysála jsem z něj snad několik litrů krve.
Když jsem se mu podívala na krk, nic tam neměl. Byl zahojený. Sakra!
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top